Když ISIS skočí z okna, musíme my také? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Poslední dobou neustále narážím na islamobijecké argumenty ve smyslu, že když „my“ něco nesmíme dělat „u nich“, měli bychom to zakázat i „jim tady“, například:
„V muslimských zemích nesmějí naše ženy chodit v bikinách, takže tady bychom měli zakázat burky.“
„My si v muslimských zemích také nesmíme stavět kostely, takže tady bychom měli zakázat mešity.“
Nechci se zabývat tím, že to není tak úplně pravda, neboť mezi muslimskými zeměmi jsou značné rozdíly; rád bych však poukázal na absolutní stupiditu tohoto argumentu i v případě, že by to pravda byla.

Vycházíme-li z předpokladu, že islám je zlo, potlačuje svobodu, lidskou důstojnost a v zásadě se jedná o to nejhorší násilné barbarství světa, pak se snad shodneme na tom, že to není úplně příklad vhodný následování. Jak je možné něco či někoho nenávidět a přisuzovat tomu či jemu ty nejhorší myslitelné vlastnosti, ale následně to či jej ve své argumentaci používat jako příklad hodný následování? Je to asi tak hloupé jako označit třeba Babiše za zavrženíhodného zloděje, ale vzápětí jít krást se zdůvodněním, že Babiš to také dělá!

Úplně jiný – leč neméně stupidní – argument pak zní: „I když muslim řekne, že nás nechce zabít, tak ve skutečnosti chce, protože Takíja mu dovoluje lhát.“ Ehm… ne že by nedovolovala, ale ono je snad bez povolení technicky nemožné lhát? Nikdy jste nepotkali nikoho, kdo by lhal bez toho, aby mu to někdo explicitně povolil? Dovolení lhát nemá žádný význam, neboť jej mají implicitně všichni lidé na světě; tedy s výjimkou těch, jímž poškození mozku lhát neumožňuje. Navíc je tu ještě jeden zajímavý paradox: Takíja muslimům umožňuje mimo jiné tvrdit, že nejsou muslimové, ergo kdokoliv může být muslim tvrdící o sobě, že není muslim; z toho plyne, že neexistuje cesta, jak poznat, jestli zcela libovolný člověk nelže podle Takíji.

Co mají tyto dva naprosto odlišné argumenty společného? Inu, oba jsou tak extrémně hloupé, že vyžadují, aby ten, kdo je používá, zcela vypnul kritické myšlení; a slyšet je kolem sebe můžeme bohužel docela často, což vypovídá cosi o stavu společnosti. Setkáte-li se s někým, kdo tyto argumenty užívá, je to jasný indikátor, že dotyčný přepnul z racionálního myšlení na pudové a emocionální uvažování, ergo není schopen přijmout logický argument, jenž odporuje jeho současnému přesvědčení; a použijete-li náhodou takové (či jim podobné) argumenty vy sami, vážení čtenáři, domnívám se, že je to znamení k sebezpytu.