Limitní případ principu subsidiarity – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Princip subsidiarity ve zkratce říká, že proces rozhodování a zodpovědnosti ve veřejných záležitostech se má odehrávat na nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům.

Tento směr je mnohými etatisty honorován a považují ho za správný. Troufám si tvrdit, že na pozitivním vlivu tohoto principu se shodne většina lidí. Nepotkal jsem mnoho lidí, kteří by ho vyloženě rozporovali. Ono to zní i logicky, proč by o veřejném osvětlení v Mrchojedech měla rozhodovat vláda, když kraj to ví líp než vláda, proč by o tom měl rozhodovat kraj, když okres to ví určitě líp, proč okres, když na obci vědí, co potřebují. Naopak, když jim do toho bude mluvit někdo z „vyšších pater systému“, tak to v nich spíše vyvolá pocit křivdy ve smyslu – oni tu nežijí, ale kecají nám do toho. Z principu vyplývá, že lidé blíž k problémům, ví nejlépe, jak se s těmito problémy vypořádat efektivně a s jakou prioritou.

Pokud takový princip obecně platí, neexistuje důvod proč, by měl najednou přestat platit na úrovní správy obce a neměl by platit dál na úrovni jednotlivých rodin nebo obyvatel v takové obci. Což při plné míře přenesených kompetencí je v podstatě identita s anarchií – každý, ať si rozhoduje o svých problémech sám, protože je sám zná nejlépe, ví s jakou prioritou je řešit a jaké zdroje na ně vynakládat. Otázkou zůstává, proč princip subsidiarity je obecně tak pozitivně přijímán (hlavně v kombinaci s demokracií), kdežto anarchie – potažmo anarchokapitalismus je neustále považován naprosto neoprávněně za chaos, sodomii a bezpráví.