Má trest v našem světě smysl? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Autor: li
Čas: 2022-04-05 00:00:02

Má trest v našem světě smysl?

Má trest v našem světě smysl? Pokud ano, tak k čemu nám je dobrý? Možná k tomu, že všichni tak nějak toužíme po spravedlnosti? Jak konkrétně spravedlnost realizovat? Jak by svět fungoval, kdyby trest neexistoval? Je etičtější popravit chladnokrevného vraha, který neprojeví sebemenší známku lítosti nad svým činem? – nebo ho po nějaké době pustit z vězení? – anebo ho vůbec netrestat? A pokud bychom měli volit – je lepší zavraždit nevinného člověka – anebo se raději nechat zabít sami, protože pak bychom museli zbytek svého života žít s vrahem (tedy se sebou samým)? Je nám užitečné se takto pro sebe ptát i přesto, že tím objektivně nic nezměníme? A existují správné a špatné odpovědi?

________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Právě tématu trestu jsme se rozhodli věnovat jeden z dílů podcastu Zrzka a Matfyzák; tam se trestem zabýváme z trochu jiného pohledu než bych činil v rámci tvorby Svobodného přístavu.
Přečtení: 4351

Autor: li Čas: 2022-04-05 07:25:55 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
Mám i pár myšlenek :)
Autor: li Čas: 2022-04-05 07:27:25
Web: neuveden Mail: schován
Trest bývá odpovědí na určité násilí a nepřiměřenou agresivitu. K vykonávání bezpráví existují dvě cesty: cesta násilí (přímá agresivita) a cesta lsti (nepřímá agresivita). Násilím mohu druhého usmrtit, oloupit nebo přimět k poslušnosti – tohle všechno mohu provést i lstí, když jeho intelektu podsunu falešné motivy, v jejichž důsledku musí udělat to, co by jinak neudělal. To se děje prostřednictvím lži... Proto je lež sama o sobě je velmi nebezpečný nástroj pro vykonávání bezpráví.
Agresivita, vztek, hněv nebo zlost jsou přirozenou součástí každého z nás od narození. Agresivita je trvalá osobnostní dispozice, kterou má a používá KAŽDÝ z nás, lišíme se jen v míře a ve způsobu realizace. Naším úkolem je naučit se s agresivitou pracovat v pozitivním smyslu slova.

DRUHY AGRESIVITY mají různé podoby:
1. Fyzická aktivní přímá (fyzický útok, bití, zabití)
2. Fyzická aktivní nepřímá (navádění, najmutí někoho k přímému útoku)
3. Fyzická pasivní přímá (bránění někomu něco udělat)
4. Fyzická pasivní nepřímá (odmítnutí splnit něčí požadavky)
5. Verbální aktivní přímá (urážení, nadávání, znevažování)
6. Verbální aktivní nepřímá (pomluvy, zesměšňování za zády)
7. Verbální pasivní přímá (odmítnutí s někým mluvit)
8. Verbální pasivní nepřímá (nezastat se někoho)
(druhy agresivity jsem převzala z přednášky Antona Heretika - https://www.youtube.com/watch?v=J6By1IaPFyY)

**************
Trest by se měl vždy pojit se spravedlností a dobrým úmyslem (cílem trestu by nemělo být urážení a ponižování). Pokud se ale poruší určité hranice, tak by hrozba trestem měla znamenat něco ve smyslu: „Za tuto mez už není možné jít, jinak bude následovat adekvátní trest.“ Když malému dítěti nevymezím žádné hranice (byť to provádím v dobré víře), tak mu ubližuji, protože s tím bude mít problém později v životě – a bude zraňováno (trestáno) v kolektivu a nebude přijímáno...

David Čáp (V tomhle videu je povídání o šikaně a pak následuje poukázání na důležitost nastavení mantinelů – dítě samo toho není schopné. Ale doporučuji celé video, je hodně zajímavé, pan Čáp je empatický, nestranný – to se mi dost líbí): https://www.youtube.com/watch?v=9LNZ1Es-PHs&t=1112s (stopáž 1:23)
Davida Čápa bych doporučovala na rozhovor do Svobodného přístavu na téma „škola a vzdělávání“ (viděla jsem pár jeho rozhovorů a přijde mi inspirativní)

**************

Lidská agresivita - a tím pádem i tresty mají obrovské množství podob. S různými typy agresivity i trestů se setkáváme v různé míře v podstatě denně, protože je to přirozená součást našich životů. To, co je pro jednoho obrana - to často dopadá na druhého jako trest. Často se trestáme, aniž si to sami uvědomujeme (slovem – skutečným či psaným v diskuzi, poznámkou, pohledem nebo odvrácením tváře, lhostejností, výsměchem, odmítáním komunikace, ostrakizací...). Tresty jsou zbraní proti agresivitě. Obojí: agresivita i trest mohou mít fyzický nebo psychický charakter (nebo kombinaci obojího). Dále mohou mít podobu přímou / nepřímou / pasivní / aktivní (a libovolné kombinace...), takže paleta je dost pestrá – od velmi malých trestů, které téměř nevnímáme jako tresty (spíš je vnímáme jako vymezování mantinelů) až po opravdu velké tresty za závažné zločiny...

Pro zajímavost: Pokud například přihlížíme nějakému nepřiměřenému verbálnímu útoku (kdy je někdo urážen, dehonestován, zesměšňován) – a nezastaneme se ho, tak se dopouštíme pasivní nepřímé agresivity a spolupodílíme se tak na násilí (například přihlížení šikaně nebo pomluvám).
(Nedávno jsem měla z podobného důvodu potřebu rozebrat „Otevřený dopis panu Jurečkovi“, jehož styl se mi vůbec nelíbil a dle mého soudu vykazoval známky agresivního útoku a manipulace...). Rozebrala jsem ho v diskuzi pod příspěvkem: https://stoky.urza.cz/texty/vsechny-deti-jsou-zaroven-lidi-2084

Cílem tohoto dopisu bylo totiž právě POTRESTAT pana Jurečku a přimět ho k omluvě a ke změně jeho deklarace, která by mohla později vést ke změně zákona. Autoři dopisu prohlašují sebemenší plácnutí přes zadek za násilí – a tím pádem volají po trestech pro všechny rodiče, kteří by se toho opovážili. Z mého pohledu je to zcela zvrácené a vadné, postrádající základní logiku.
Rozhovor s Marianem Jurečkou v DVTV: https://video.aktualne.cz/dvtv/jurecka-trestejme-surove-rodice-kriminalizovat-pohlavek-v-me/r~51104a02885e11ec94760cc47ab5f122/

**************
TREST není něco jednoznačně nežádoucího, protože jinak bychom rezignovali na spravedlnost – nebo bychom nedokázali uhájit své hranice, příp. hranice někoho slabšího... Evolučně má pro nás agresivita zásadní význam, jinak bychom neexistovali. Agrese je projev pudu sebezáchovy a nelze ji vymýtit, je potřeba se s ní naučit zacházet – například tak, že se snažíme jednat čestně a udržujeme naše svědomí v dobré kondici. Je zdravé jednat asertivně, kdy jasně definujeme požadavky a jsme schopni si své hranice obhájit – avšak jsme schopni zároveň naslouchat a vnímat druhého (podle situace přistoupit i na kompromis = jednat zároveň empaticky).
Pod pojmem SVĚDOMÍ chápu toto: https://www.youtube.com/watch?v=P0AuaC-C1Jo

Trest je přirozená obrana proti nepřiměřené agresivitě druhého (tedy agresivita jako zpětná vazba = protiútok), se kterou bychom se měli naučit adekvátně zacházet. Tuto zbraň všichni v určitých situacích a určitým způsobem používáme, aniž si to možná uvědomujeme. Pokud sami na protiútok nestačíme, tak potřebujeme, aby se nás někdo zastal a agresora potrestal (např. pokud jde o šikanu, krádež, znásilnění, vraždu...) - a eliminovalo se tím takové jednání v budoucnu.

**************
Agresivita, nespokojenost a SEBETRESTÁNÍ
Agresivita je často spojena s nějakou vnitřní nespokojeností, frustrací, úzkostí nebo mindrákem. Odpovědnost za tyto stavy má pak občas dotyčný tendenci házet na někoho jiného a vybít si své zoufalství na druhých – případně se uchýlí i k autoagresi (sebetrestání, sebepoškozování)... tímto si v dané chvíli uleví.
Podle Antona Heretika vede nedostatek nebo přílišné potlačování agresivity k úzkostem, neurózám a depresi – a to může vést až k autoagresi. Takový člověk zároveň inklinuje spíše k nepřímým typům trestů a bude mít tendenci trestat (a vinit) sám sebe... Autoagrese je patologie, která by se měla řešit s dobrým psychologem nebo koučem.

**************
TRESTY a DĚTI
Přiměřený fyzický trest (pro vymezení mantinelů) spojený s celkovým pozitivním postojem k dítěti je něco zcela jiného, než fyzické trestání vycházející z agrese trestajícího a provázené jeho zavrhujícím postojem a lhostejností k dítěti – takže stejný fyzický trest může mít úplně protichůdné dopady. Totéž platí o psychickém trestání, i když zde jde spíše o délku trvání psychického trestu. Rodič si může dovolit na určitou dobu odepřít dítěti lásku, pozornost, může mu něco vyčíst – nic z toho by však nemělo trvat příliš dlouho a měly by to být jen výjimečné situace v celkově pozitivním vztahu rodiče k dítěti. Dítě by totiž mělo vždy vnímat, že trest a s ním spojené odsouzení se týká jeho konkrétního chování, a ne jeho osoby.
(toto je převzato z Wikipedie)

***
Zde je pár ZAJÍMAVÝCH ROZHOVORŮ, které s tématem souvisí:
Andrej Drbohlav (patologická agresivita u malých dětí, ale velmi zajímavý je celý rozhovor): https://www.youtube.com/watch?v=0ZwTxhJIgrw (stopáž 53:00)
a dále zajímavý úvod k problematice o poruchách chování u dětí i významu vzdělávání: https://www.youtube.com/watch?v=ne-MlZQCnzk
Cyril Höschl (dotýká se problému jen stručně, ale jasně): https://www.youtube.com/watch?v=eUCaTmDlQMw (stopáž 1:07:50)
Jan Svoboda (zajímavá přednáška o procesu poznávání a důležitosti inspirace, motivace, povzbuzování i limitů): https://www.youtube.com/watch?v=47ZTKr5RV3s
Ivan Douda (o ideologiích, dětech, frustracích...): https://www.youtube.com/watch?v=2t8mFKmS1Nk
Jiří Horáček (důležitost pozitivních i negativních emocí pro korekci našeho jednání): https://www.youtube.com/watch?v=avYfz2lE7qE (stopáž 13:50)

**************
A ještě z jiného soudku - Andrej Drbohlav o TRESTU SMRTI a o příp. NÁPRAVĚ vraha: https://www.youtube.com/watch?v=0ZwTxhJIgrw (stopáž 1:09)

Mimochodem, Andreje Drbohlava také doporučuji na rozhovor ve Svobodném přístavu. Je to člověk, který na mě působí velmi empatickým dojmem a má nepřeberné množství zkušeností, myslím si, že by to mělo určitě velkou sledovanost a bylo by to pro všechny přínosné... Mohl by nám vysvětlit jak je to s trestem, vinou :)
logo Urza.cz
kapky