Marný boj proti Mému boji – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Někdy na podzim jsem poslouchal v rádiu pana prof. Jiřího Hlaváče (skladatel, profesor na konzervatoři), an se velmi rozohnil nad tím, že v Německu vyšla před nedávnem poměrně velkým nákladem kniha Adolfa Hitlera Mein Kampf. Hnětlo jej nejen to, že vůbec vyšla, ale hlavně, že byla nekomentovaná, tedy, že nějaké hlavy s mnoha tituly před i za, nenapsaly ke každému odstavci a každé větě co že si máme pod tou větou „správně“ představovat. (Aby nás náhodou třeba nenapadlo, že to, co v tom spisku stojí, se tak nápadně podobá tomu, co hlásali jiní mudrci dočista jiného socialismu, Marx, Lenin, nebo Stalin. Snad jen ta rasová nenávist je v Mein Kampf akcentována o něco více.) A že nejlepší by bylo, kdyby takové publikace byly přítomny pouze ve vědeckých knihovnách, kde by v nich bádali pouze „odborní“ historici a pro veřejnost by šlo o Libri Prohibiti.
Píšu o tom kupříkladu v souvislosti s Chartou 77 a následnou Antichartou, kdy (nejen) umělci byli pod hrozbou denunciace nuceni podepisovat právě tu odsuzující Antichartu, aniž by si mohli přečíst, co vlastně odsuzují. A ve druhé rovině o tom píšu proto, že spisků Marxových, Engelsových a Leninových (jen tomu chudáku Biľakovi prý ty jeho vzpomínky nedovolili vydat) jsou plné knihovny.
Já vím, on pan profesor říkal, že takhle si ten Mein Kampf koupí a přečte kdejaký pomatenec, který k tomu spisku zaplane neuhasitelnou láskou a obdivem. Ale stejní pomatenci přece dodnes obdivují a čtou Uljanova, či Džugašvilliho a nic jim v tom nebrání. A to nevadí? Co když si to špatně vyloží? Také to není opatřeno interpretačním aparátem!
Vždy a za každé doby přece bude pro nějakou skupinu a jednotlivce nějaké, jakékoliv, názorové schéma plausibilní a omezením jeho dostupnosti se jen zvětší žádostivost těch, kteří jej nemají k disposici, je mít; tedy efekt je kontraproduktivní.
(Ten předmětný spis mám už řadu let. V elektronické podobě nevalné jakosti. Opakovaně se k němu vracím a rediguji jej do nějaké přijatelné typografické podoby, protože jej po mně leckdo chce. Ale vydržím to dělat tak 50 stránek a dál nemám chuť a čas se tím zabývat, protože je to stále se opakující, hloupé a neinspirativní.)
Mezi námi: po tom německém vydání se jen zaprášilo!
Co si o tom myslíte? Zakazovat „nebezpečné“ knihy?