Murray Christmas 2017! – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

A jsou zase tady! Zas jsem se těšil jak malé děcko (s věkem se těšívám pořád víc) a zase je to boží! Žijeme v naprosto úžasné době, na světě nikdy nebylo lépe (jen se podívejte desítky či stovky let zpět); a Vánoce nikdy nebyly tak konzumní jako v současnosti, což oceňuje mé kapitalistické já. Moje anarchistické já si zas přijde na své v tom smyslu, že trávíme čas s blízkými tím způsobem, že se nikdo do ničeho nenutí a každý dělá, co chce dělat, nic není povinné; jasně, málokterý rok se sejde všechno, někdy není stromek, jindy cukroví, onehdy zas méně dárků, ale vždy tu máme hromady lásky a spokojenosti. Mé duchovní a křesťanské já prožívá spirituální stránku věci; no jo, je mi známo, že pokud betlémská kometa byla vskutku 1P/Halley, Ježíš se nejspíše nenarodil v zimě, nicméně věřím, že zemřel za naše hříchy, což je nadčasové, jsem mu za to vděčný pořád a děkuji kontinuálně, takže je mi jedno, kdy se to oslaví (termín Vánoc je navíc skvělý marketingový tah dávných křesťanů; původně se v tom čase totiž slavil jiný – již zaběhlý – svátek). No a požitkář ve mně zase ocení tu spoustu skvělého jídla! Zkrátka ze všech myslitelných úhlů pohledu miluji Vánoce… sníh… zimu… ale i jaro, léto a podzim… svět… život! Tak milujte se mnou xD

No, a protože další boží věc je muzika, nemohou chybět koledy! Začneme rovnou tím nejlepším (klikněte sem a užijte si poslech); aneb co je mrtvé, nemůže nikdy zemřít (Greyjoys about Freddie xD). A tradicí Stok si již dovolím nazvat koledy od následujících dvou uskupení (dávám sem od nich koledy každoročně, i když pokaždé jiné): Celtic Woman a Pentatonix; v obou kapelách účinkují skvělí muzikanti (u Pentatonixu, ač jde o popík, upozorňuji na dechberoucí instrumentální zpěv, jenž můžete mylně považovat za nástroje), což je má primární motivace je sem dávat, leč existují ještě sekundární důvody. V případě Celtic Woman se při poslechu rád dívám na překrásnou Chloe Agnew; a Pentatonix… líbí se mi, že žijeme v době, kdy se mohou zjevní homosexuálové postavit do kostela a zazpívat koledu, aniž jsou pak upáleni. Jsem přesvědčen, že Bůh nás (všechny!!) doopravdy miluje a je rád za Pentatonix ve svém svatostánku; naopak bych řekl, že ho rmoutí zvěrstva, kterých se údajně v jeho jménu dopouštěli homofobové všech dob, což jest můj apel na mnoho bratrů i sester v Kristu.

Prosím, nebuďme na sebe zlí, respektujme vlastnická práva druhých, milujme bližního svého, neiniciujme útočné násilí, neubližujme, neregulujme volný trh, buďme dobrovolně solidární a nenuťme k tomu násilím ty, kdo nechtějí – nepovyšujme se nad ně; všechny tyhle věci spolu velice úzce souvisí. Snažme se s ostatními hledat společnou řeč, šířit myšlenky svobody, kriticky nad nimi přemýšlet a zbavovat se dogmat; násilí plodí násilí, zloba plodí zlobu, nenávist plodí nenávist, ale její zakazování a omezování projevu vždy přinese ještě více zla. Kdykoliv ze sebe vypouštíme zlost, svět se stane o trošku zlejším místem; kdykoliv z nás vychází vlídnost, děláme svět trochu lepším. Neubližujme tedy ani svým nepřátelům, není-li to nezbytně nutné; budou-li ublížení a frustrovaní, tím hůř pro ně, ale také pro nás a naše blízké. Život není hra s nulovým součtem; a vztahy už vůbec ne.

Tak se mějte krásně, užívejte života a – po zkušenostech z minulých let deklaruji, že teď nepřijde překlep – MURRAY CHRISTMAS!!