(Ne)svobodný obchod a pohyb osob v EU – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Dodnes mnoho lidí hledí na Evropskou unii jako na útvar, který umožňuje svobodnou výměnu zboží, služeb a svobodný pohyb osob (přesněji svobodné usazení osob na majetek se souhlasem jeho vlastníka!). I když k nějakému pohybu zboží, služeb a osob zcela jistě mezi jednotlivými státy EU dochází, nejde zde často o tak svobodný obchod a pohyb, jak by se mohlo zdát. Jak píše Ph. Bagus ve své knize „Tragédie eura“ (str. 16-25), dnes v EU převládá její socialistická vize. Zastáncům socialistické vize jde o o evropský stát blahobytu, který by zabezpečoval přerozdělování, regulaci a harmonizaci zákonodárství v rámci Evropy. Harmonizace daní a sociálních politik se pokud možno má provádět na co nejvyšší úrovni. Čili je zde snaha povolit konkurenci jen za předpokladu, že bude tato platit vysoké daně a dodržovat vysoké sociální a jiné standardy.

Petr Mach ve své knize „Jak vystoupit z EU“ uvádí, že se sice může dovážet zboží v rámci EU bez cel, ale EU je sešňerována systémem výrobních omezení a kvót a značně uzavřena obchodu se světem vysokými cly a dalšími překážkami. Dále podle Evropské komise podléhá nějaké evropské regulaci již polovina všeho zboží na trhu EU (str. 84). To nezní jako svobodná konkurence, přičemž toho, že různé sociální, kvalitativní, enviromentální a jiné standardy mají stejné dopady jako cla, si byli vědomi ekonomové už před mnoha desítkami let. A samozřejmě z výše uvedeného také plyne, že svobodný obchod se světem je postižen dosti těžce (pohyb nových voličů na náklady starousedlíků překvapivě tolik ne). Baggus dále upozorňuje na to, že Lisabonská smlouva z roku 2007, obsahuje plno výrazů jako pluralismus, nediskriminace, tolerance a solidarita, které je možné interpretovat jako výzvy na zasahování do práva na soukromé vlastnictví a smluvní svobodu. Na svobodný obchod a svobodné usazení osob na majetek se souhlasem jeho vlastníka to tedy moc nijak extra nevypadá.