O víře nejen ve stát – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Spousta lidí raději bude věřit bludům, než aby se postavila pravdě čelem. Někdy je snazší věřit, že zde existuje síla, která nám dokáže zajistit bezpečí, prosperitu a spravedlnost, než si přiznat, že svět je dost nehostinný a nepřátelský. Víra nás dokáže přesvědčit, že i navzdory našim zkušenostem s chaosem existuje možnost univerzálního řádu. Zde podle mě přichází náš mozek, poměrně schopný si tvořit různé vyrovnávací mechanismy, například nevyvratitelné smyčky dogmat. Spousta mých odpůrců nejspíše něco podobného bude tvrdit o mně – a já si nikdy nebudu jist, že nemají pravdu, protože mozek je až příliš komplexní a podporující podobné smýšlení.

Proč se alespoň snažit přestat věřit? Myslím si, že nepravda jako taková činí člověka zranitelným vůči deziluzi. Navíc – a to je asi věc mého založení – považuji za mnohem hodnotnější život, ve kterém mám skutečnou šanci určitým způsobem poznat podstatu tohoto světa, v čemž víra může dost uškodit. Co je dále podstatné, víra může hodně ohrožovat naše přežití. Mnoho věřících je schopných pro svou víru činit velké oběti. Věřící ve stát je nejspíše přesvědčen, že odevzdávat mu velkou část svých finančních prostředků zbaví svět jeho problémů, podobně jako je svědek Jehovův přesvědčen, že odevzdat svůj majetek sektě mu zajistí boží přízeň. Největší problém je, když si ani neuvědomujeme, že naše víra je vírou – podívejme se na historické myslitele, kteří byvše skeptičtí stejně nezpochybňovali existenci určitého boha, bravše ho jako samozřejmost. Jako lepší alternativu víry vidím asi všestranný osobní rozvoj, který umožňuje se s chaosem světa vyrovnat budováním vlastního vnitřního řádu.