Obhajoba incestu – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Nikdy jsem nepotkal nikoho v incestním vztahu. Kdybych ale takové lidi potkal a dynamika jejich vztahu mi přišla v pohodě, prostě bych jim popřál hodně štěstí do života. Incest mi přijde jako jedno z témat, která jsou tak moc emočně zabarvená, že lidé při jeho zmínce automaticky cítí morální pohoršení, a nejsou schopni ho kriticky analyzovat. Působí to na mě tak, že to, že jim samotným by přišlo odpudivé mít poměr s někým ze svojí rodiny, považují za dostatečné odůvodnění toho, proč by to tak měl mít každý. Náboženské dogma nebo společenský řád považují za legitimní původce morálky a již přehlíží to, že i v incestním vztahu všichni zainteresovaní mohou být šťastní a nikomu tím neškodit.

Přijde mi zvláštní, že většina zdrojů o incestu nerozebírá možnost romantické lásky mezi příbuznými bez sexuálního charateru. I kdyby však incestní vztah byl sexuálním, pořád by to neznamenalo, že spolu partneři chtějí mít dítě. I kdyby to však plánovali, myslím si, že je hlavně na nich, aby posoudili genetická rizika s tím spojená. Nelze jednoznačně říct, které riziko je přípustné a které není: Do rodičovství často jdou i lidé informovaní o vyšší míře rizika, například starší rodiče nebo lidé s různými geneticky podmíněnými zdravotními a psychickými problémy. Kdyby někdo navrhoval zakazovat reprodukci jim, nejspíše by byl za bezcitného eugenika: Smutné ovšem je, že mnozí se eugeniky stávají, když chtějí omezovat stigmatizované skupiny. Nakonec dodám, že někteří konzervativci se výsměšně ptají, proč už rovnou nechceme i legalizaci sňatků příbuzných, a moje odpověď je: Ano, přesně to chci.