Autor: v6ak
Čas: 2023-10-20 00:00:02
Omlouvat se za své předchůdce?
Dává mi smysl, aby se člověk omluvil za svoje činy. Občas ale slýchám názory, že by se některý politik měl omluvit za činy svých předchůdců. Ať už jde o Benešovy dekrety, koncentrační tábory nebo třeba otroctví. Je v pořádku se vůči chybám předchůdců nějak vymezit, ale nedává mi smysl se za ně omlouvat. Přijde mi totiž, že omlouvání se za chyby předchůdců posiluje vnímání kolektivní viny, kterou naprosto odmítám.
Přečtení: 2820
Komentáře
Komentář 97068
Navíc omluva může mít i nějaké praktické konsekvence. Pokud sedím na zlatě ukradené Židům, nelze akceptovat výmluvu : to nakrad můj táta. Je na místě se bavit o vrácení a případném odškodnění z majetku těch předků co ta zvěrstva prováděli.
Komentář 97080
U firem může být omluva jménem firmy podobně problematická, ale záleží. Ale tam mi to aspoň nepřijde tak škodlivé, protože firma (ať už vlastnictví, nebo zaměstnání) není nikomu přidělena.
Tiskové mluvčí bych nechal stranou – tam je snad zjevné, že názor neprezentují sami za sebe, trochu na ně lze hledět jako na takový inteligentní papír, na který někdo jiný napsal zprávu.
Praktické konsekvence u firmy klidně. Beru to tak, že nový majitel přebral firmu i se závazky, navíc přívětivý přístup k zákazníkům pro něj může být pragmaticky výhodný.
Praktické konsekvence u státu jsou s otazníkem, zejména má-li jít i nějakou finanční kompenzaci. Obvykle je to dobrý způsob řešení majetkových nepravostí, ale u státu to v podstatě znamená, že se na odškodné musí složit daňoví poplatníci.
Zlato ukradené Židům – představte si situaci, kdy koupíte nějaké zlato, a následně dojde ke zjištění, že to zlato někdo někdy ukradl. Taková situace nemusí mít dobré řešení – vy jste nakoupil v dobré víře, zároveň není fajn, aby okradený nic nedostal.
Komentář 97082
S praktickými konsekvencemi je to složité často. Stačí že poškodíš tolik lidí, že na odškodnění nemáš dost majetku. Není žádné jednoznačné správné řešení, ale asi jím není neodskodnit nikoho. I na současné daňové poplatníky se můžeš dívat jako na poškozené.
Když se rozhodneš převzít dědictví, je to se vším všudy. Ne že si vezmeš majetek a pak si umyjes ruce, že dluhy na sebe nasekal tatínek. Stejně tak když způsobil škodu. Nic tě nenutí majetek převzít, je na tobě jestli ti potenciální zodpovědnost za to bohatství stojí.
Komentář 97070
Komentář 97071
Komentář 97072