Opencard, Lítačka, peníze a politika – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Všichni asi známe kouzelnický trik bývalého pražského primátora Pavla Béma: „Nechám zmizet sedm set milionů a ještě uhodnu, na jakou kartu při tom myslíte.“ Pár let už od té doby uplynulo a k již tak brutální pořizovací ceně (necelých tři čtvrtě miliardy) přibyla ještě další více než miliarda za provoz. A pamatujete na ty kecy, jak to bude multifunkční karta, kterou bude možné používat úplně všude? No, tak „překvápko“, to byla lež; v praxi je to tramvajenka za skoro dvě giga. Co se však nestalo, politické vedení Prahy se změnilo, takže na scénu přichází nová karta jménem Lítačka; na jednu stranu stojí deset milionů, na stranu druhou je samozřejmě otázkou, jak bude fungovat (ne že by s Opencard problémy nebyly). V každém případě je pozoruhodné, jak lze tutéž službu pořídit o dva řády levněji; představte si, že se v životě rozhodujete, zda za něco dáte deset tisíc, nebo kilo… taková běžná situace, že?

Celá tato kauza ukazuje absurditu hospodaření s veřejnými prostředky v tolika ohledech, že je to až směšné; tak například: Hromadná doprava je dotována, individuální doprava daněna, přesto politici neustále řeší problém „příliš mnoha aut“ – co to asi vypovídá o kvalitě MHD? Existuje projekt, který lze pořídit za miliardy, ale také za desítky milionů; jaký bude rozdíl v kvalitě? I kdyby nějaký byl, ptal se někdo lidu města pražského, kterou variantu preferují? Proč vůbec musejí jedni platit dopravu druhým? Z jakého důvodu musí být DPP každoročně dotován deseti miliardami z veřejných rozpočtů, ačkoliv má prakticky monopol na hromadnou dopravu ve více než milionovém městě? Kdo nese odpovědnost za to bezbřehé plýtvání? Jak by dopadli manažeři soukromé firmy, kteří by hospodařili tímto způsobem?