Pokrytectví etatistů – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Často kolem sebe vidím etatisty, kteří na stát neustále nadávají. Někdy dokonce víc než my anarchisté. Je ze dvou důvodů pochopitelné. Za prvé, stát je prostě fakt strašnej :), ale za druhé, je jasné, že i když je někdo pro-státní, nebude se mu líbit všechno, co stát dělá. Bylo by ode mě asi zvláštní a možná trochu nefér říct, že etatisté nemají žádné právo si na stát jakkoliv stěžovat. To je jako kdybych řekl, že když chodím nakupovat do sámošky naproti přes dům, musí se mi líbit úplně vše, co se tam odehrává. A přitom já si klidně můžu taky postěžovat, že ty jablka jsou moc drahé a to kiwi je plesnivé.

Přesto mi však připadá všechno tohle nadávání kapku pokrytecké. Když vidím některé jedince nadávat na Klause za jeho amnestii, popřípadě na Zemana za to, že pustil na svobodu Kájínka, nerozumím tomu, co jim vlastně vadí. Chtějí stát? Chtějí! Chtějí prezidenta? Chtějí! Chtějí, aby tento prezident měl pravomoc kohokoliv pouštět na svobodu? No, chtějí. Ale i kdyby nechtěli, tak obvykle chtějí, aby ty pravomoc prezidenta definoval opět stát. Čili nemělo by jim vadit, když je definuje způsobem, jaký je jim proti srsti.

A pak jsou tu etatisté, co nadávají na některé zákony (střelcům vadí omezování zbraní, některým matkám vadí, když jim stát zakazuje rodit doma, kuřákům vadí zákazy kouření a tak dále), stejně tak zuří, když stát utrácí veřejné peníze za nesmysly (třeba MotoGP). Opět, pokud někdo souhlasí s tím, že stát má mít moc tvořit nějaké zákony, musí počítat s tím, že bude tvořit i ty, co se jim nemusí líbit. Pokud souhlasí s tím, že stát má vybírat od lidí peníze a rozhodovat, co s nimi bude dělat, musí počítat i s tím, že rozhodne tak, jak se jim nemusí líbit. Zkrátka, chtějí etatisté stát? Chtějí! Tak ať si ho teď užijou.