Přizpůsobení trhu neprivilegovaným – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

...a jak by se jinak dozvěděli, že je něco levnýho, asi zřejmě dobrotivou distribuce skrzevá stát, né ....

Nebude to kvôli tomu že tých privilegovaných bohatých je málo na to aby bola efektívna plošná reklama cielená na ich skupinu?

Reklamy jsou různé. Některé cílí na bohaté, jiné na průměrně bohaté, další na chudé. Reklamy mohou být trapné, ale můžou být třeba hodně vtipné atp. :) Miluju rozmanitost!

Lol. A pak se divíte, že si z vás Szaszián dělá srandu. Vezmete komplexní proces jako je reklama, kde hraje roli asi tak bambilión faktorů a zjednodušíte to na jednofaktorovou analýzu. A když už bych tedy měl pár faktorů určit jako dominantní pro vznik nesnesitelně trapných reklam, bylo by to pravděpodobně selhání managementu a interních procesů, kdy jsou brand manageři jsou korporátním systémem incentiv tlačeni do super-konzervativních rozhodnutí, které dále kurví jejich právní a produktová oddělení.

Fakt se nedivím tomu, že si ze mě někdo takovej „dělá srandu“. Vlastně na tom je pozitivní to, že aspoň má míň času snažit se ubližovat někomu jinému, u koho by se mu to mohlo dařit líp; upřímně lituju kohokoli, s kým tenhle člověk přišel do styku osobně.

Textem necílím na jednofaktorovou analýzu, netvrdím totiž, že to je jediný faktor: jenom zjednodušeně popisuju faktor cílové skupiny.

Ale vždyť nemáte ani tušení, jestli to je z jednoho promile, nebo z dvaceti procent, že by nesnesitelně trapné reklamy vznikaly kvůli existenci prostých lidí. Právě proto, že ten proces je tak komplexní. Tak jakýpak důkaz?

Chápu. Jo, tušení úplně nemám, bral isek. Je pravda, že spíš než aby byly důkazem, tak to svojí rétorikou prostě jenom docela naznačují. Díky za feedback.

Chápu. Jo, tušení úplně nemám, bral jsem to spíš jako obecně známou informaci, ale napsal jsem ten závěr tak, jako by je ovlivňoval jenom tenhle faktor. Je pravda, že spíš než aby byly důkazem, tak to svojí rétorikou prostě jenom docela naznačují. Díky za feedback.

Myslíte si, že reklama nepracuje s psychologií rozumu prostších lidí? Pokud uvážíme nějaký průměr, tak ten spolehlivě dokáže rozdělit lidskou společnost na inteligentnější a na hloupější. Podle Gaussova rozdělení budou tyto skupiny zhruba stejně veliké. A na každou z těchto skupin bude nejspíš působit účinněji jiný druh reklamy. Myslíte si, že pokud existuje skupina zahrnující polovinu společnosti, kterou lze lépe cílit, že to zůstane nevyužito?

V praxi se typicky cílí podle jiných kritérií (věk, pohlaví, zájmy, ...). Možná, že existují nějaké agentury, které to takto berou (a segmentují si publika na hloupé a chytré), ale moc jich nebude. Nehledě na to, že vám tam ještě pořád chybí spojka, že když ta agentura takto cílí na prosté lidi, vychází z toho "nesmyslně trapné reklamy".

Souhlasím, že trapnost cílí spíše na zapamatovatelnost reklamy než na rozum prostších lidí. Dokonce hodně trapnou reklamu by si mohla lépe pamatovat ta "chytřejší" část společnosti, protože u nich může vyvolat silnější emoci. Také nevím, zda toho dělení někdo skutečně využívá. Vycházím ale z toho, že rozum determinuje nějaké typizované chování spotřebitele a na to již cílit pak lze.

Já v tom oboru dělám přes 10 let a má firma dodává jedné z největších korporací na světě. A nehledě na tom, co si dopředu vymyslíme, pak (většinou) zkurví jejich interní procesy. Jo, necháme je to udělat, protože odporovat se vyplatilo mnohem méně. Jeden můj kamarád, který v reklamě dělá ještě déle, měl skvělou hlášku - "Pracovat v reklamě je se naučit, jak říci klientovi: Chcete to podle sebe, nebo to chcete správně?". K tomu se přiznám že, po těch všech letech to ještě úplně neumím.

Každopádně dává smysl, že "trapnost" některých reklam by mohla být výrazně způsobena tím, že do toho mluví někdo nekompetentní. Pravda je, že já momentálně o žádných nesnesitelně trapných reklamách nevím. Ale možná je to tím, že povrchní reklamy selektivně ani nevnímám. Uznávám tedy Váš argument, že trapnost reklam by byla součástí záměru oslovit neprivilegované a nemajetné.

že do toho mluví někdo nekompetentní
Může, ale není to nutnost. Vžijte se do role managera, který o tom rozhoduje. Za naprosto špatnou reklamu vám hrozí vyhazov/průser jako kráva, za kurevsky dobrou reklamu vás nikdy nepovýší na dvojnásobek platu. Navíc zaměstnanci jsou rizikově averzní skupina (nic proti zaměstnancům nemám, je to jen konstatování faktu). Tedy nechcete riskovat nadprůměrně placené místo, budete raději dělat konzervativní reklamy. A v tom řetězci máte managera, někoho z právního, produktového, možná nějaký dozorující nadřízený...tedy i kdybyste chtěl riskovat, ostatní vám to shodí. Spíš jako manager vyberete konzervativní variantu, právní vám tam nalepí milion disclaimerů, produkťák vám některé záběry bude chtít nahradit produktovými, nadřízený bude tlačit, že tam je pořád málo brandingu, ať tam ještě přidáte loga. Korporace se moc v efektivitě neliší od státu. Asi nejsou tak neefektivní jako stát, ale mají k tomu blízko. Tlačí to přes kapitál a výhodu z obratu, proto jim to prochází.

Příjde mi divné a trochu opovržlivé naznačovat, že na nemajetné v reklamě hodně zabírá trapnost, a naopak majetní a privilegovaní jsou ti, na které trapnost spíš nezabírá.
Docela by mě zajímalo pár konkrétních příkladů (třeba odkazů, linků, popisů) těch trapných reklam, které mají být takto spojitelné s nemajetnými, abych si udělal obrázek o tom jak to autor myslel.
Osobně jsem totiž zaznamenal dost věcí (nejen reklam), které mi osobně přišly trapné a přitom byly ve spojení s lidmi bohatými a privilegovanými - netrvdím, že totéž jsem nezažil i ve spojení s chudými, ale to, že jsem ji zaznamenal u obou skupin zhruba stejně. Ale to je právě to, že trapnost je dost o vkusu, a tak by mě zajímalo, jak ty konkrétní ukázky hodnotí Ondra s jeho cítěním trapnosti.