Prokletí anarchokapitalismu – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Spousta lidí má nás, anarchokapitalisty, za zatvrzelé idealisty (v lepším případě), kteří si stojí za svými teoriemi a odmítají si přiznat realitu. Je pravdou, že mně osobně tento myšlenkový směr pomohl dát jméno spoustě rozporuplných zážitků se systémem, v němž jsem vyrůstal, mám k němu tedy jistý emoční vztah. Na druhou stranu někdy pociťuji tíhu tohoto náhledu na svět: Vidím takovou spoustu inteligentních a vzdělaných lidí obhajujících systém z mého pohledu založený na naprosto chybných premisách. Říkám si, že pokud skutečně já mám pravdu, znamená to, že oni všichni se mýlí. Ta představa, že tolik lidí z tohoto světa ve státu, v němž žijí, od začátku až do úplného konce vidí něco, co v něm vlastně vůbec není, je až děsivá. Dává jakýsi pocit osamění. Někdy si prostě přeji, aby odpůrci anarchokapitalismu měli pravdu. Také si někdy přeji, aby ten povinný teror, který jsem absolvoval, skutečně měl alespoň nějaký mnou přehlížený smysl. Přeji si, aby ten byrokratický aparát založený na centrálním plánování měl nějaký praktický účel, jehož jsem si prostě nevšiml, a tím pádem svět, v němž žiji, byl vlastně výrazně efektivnějším. Ač mohu mluvit jen za sebe, v tomto smyslu mi přijde, že spousta lidí k anarchokapitalismu došla právě snahou dozvědět se o realitě i drsné pravdy, spíše než tendencí existovat ve vlastním sluníčkovém světě.