Rozvojová pomoc chudým – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Afrika je chudý světadíl, říká se. Také je příjemcem značné mezinárodní pomoci. Různé charity vymýšlejí horem dolem, co všechno Afričanům dát, poskytnout, s čím vším jim pomoct. A pořád je to chudý světadíl. Říká se: Dej člověku rybu, zasytíš ho na den; nauč člověka ryby chytat, zasytíš ho na celý život. V Africe byla rozvojová pomoc nejprve toho prvního druhu, tedy vozilo se velké množství ryb. O tom se ví, že asi moc nefunguje, takže se místo ryb vozí velké množství prutů, sítí a lektorů chytání ryb. Problém je, že pokud člověk sám nepřijde na to, že by mohl ryby chytat, když ví, že nějaké ryby dostane (buďto on, nebo jeho potenciální zákazník), nebo že mu rybu někdo chytí, tak prostě ryby chytat nebude, a stavte se na hlavu. Druhý problém je, že africké země obvykle neoplývají zrovna vysokou svobodou lidského jednání, takže i když by někdo třeba chtěl vlastními silami zlepšit svou situaci, nesmí.

Africkou zemi máme i v moderní civilizované Evropě. Posíláme ryby, pruty, sítě a lektory chytání ryb mnohým chudým lidem a doufáme, že je to jednak zasytí, jednak, že se sami naučí ryby chytat a jednak, že ty ryby chytat budou. A to jako doprdele proč, když oni a jejich potenciální zákazníci všechno dostanou? Jsou blbí? A když ne, tak jak ty ryby budou chytat, když by třeba i něco dělat mohli, ale nesmí, protože jejich práce např. nestojí ani minimální mzdu, nebo jejich snu překáží v cestě asi tak milion byrokratických překážek a povinných plateb?

Sami si často myslíme, že bez našich darů (i těch nedobrovolných) a příspěvků by ti chudí na nic neměli a že by bez nás pomřeli; však podívejme se, jak jsou základní služby a zboží drahé. Ale nedivme se - ty služby a zboží chudým nekupují chudí, ale ti bohatší; to jim se cena přizpůsobuje. Stejně tak říkáme, že sami nemůžou nic rozjet, nic začít, a že jim musíme pomáhat. Jenže svou neustálou "pomocí" (jim a jejich potenciálním zákazníkům) a tím, jaké stavíme všelijaké bariéry, ubližujeme nejvíce právě těm chudým, kteří by se chtěli mít lépe. To jsou zmařené životy socialismu. Na rozdíl od dob ukrajinského a čínského hladomoru, v moderním evropském socialismu nejsou zmařené smrtí, ale jsou zmařené prázdnotou a nenaplněním snů.