Autor: Anička
Čas: 2023-10-02 00:00:02
„Sedm hříchů“ našeho školství: #3 strach z chyb
Nejenom, že státní školství nutí děti věnovat se věcem, které je nezajímají, ale děti jsou v něm také směřovány k tomu, aby trénovaly to, co jim nejde. Tento trénink je dle mého kontraproduktivní – a jeho forma je dalším hříchem našeho školství. Strach z chyb je důmyslně podněcován neustálým nevyžádaným hodnocením, testováním a odměňováním bezchybných výsledků. Je dokázáno, že lidé, kteří se bojí chybovat, se učí pomaleji. Chyba je esenciální prvek pro proces učení.
Díky těmto dvěma mechanismům ze škol vycházejí lidé, kteří nevědí, v čem jsou dobří, popřípadě to vědí, ale není to bráno vážně. „Napřed si udělej úkoly, domácí práce a až pak si dělej, co chceš.“ Celkem typický je scénář, kdy horko těžko ve třiceti letech – či později – člověk najde to, co ho opravdu baví, naplňuje a co mu dává smysl. A to jen za předpokladu, že se nebojí zkoušet nové věci a že jej strach z chyby neparalyzuje. Škola nás naučila, že je potřeba dělat, co nás nebaví – a pokud možno bez chyby. Škola nás naučila mít strach z chyb.
Díky těmto dvěma mechanismům ze škol vycházejí lidé, kteří nevědí, v čem jsou dobří, popřípadě to vědí, ale není to bráno vážně. „Napřed si udělej úkoly, domácí práce a až pak si dělej, co chceš.“ Celkem typický je scénář, kdy horko těžko ve třiceti letech – či později – člověk najde to, co ho opravdu baví, naplňuje a co mu dává smysl. A to jen za předpokladu, že se nebojí zkoušet nové věci a že jej strach z chyby neparalyzuje. Škola nás naučila, že je potřeba dělat, co nás nebaví – a pokud možno bez chyby. Škola nás naučila mít strach z chyb.
Přečtení: 4856
Komentáře
Komentář 96098
https://www.youtube.com/watch?v=f6O_gIu1-N8
Komentář 96217
Komentář 96236
Komentář 96101
Komentář 96102
Ja jsem se vetsinu veci, ktere umim, naucil stylem "tak ja to zkusim, tady jsem se podival napriklad na instruktazni video, jak se to dela, tak to zkusim a uvidime"
Docela DLOUHO mi trvalo, nez jsem si nastavil v hlave, ze toto je spravny postup - jeste nekde tak ve 40 letech jsem se BAL, ze to poseru a nepujde mi to a protoze to poseru v duletize situaci, tak to radsi ani nezkusim a radsi si na to nekoho najmu.
U me to "prozreni" bylo zapricineno castecne i nutnosti, protoze jsem si nekoho najal....a posral to ON. Takze jsem zjistil, ze nejsem sam, kdo neco muze posrat a take jsem zjistil, ze kdyz se to posere, tak se svet nezbori a nejak se to vyresi.
Od te doby se nebojim zkouset v podstate nic.
No, vidim okolo sebe neustale lidi, kteri to maji podobne. Delaji veci tak, jak se to jednou naucili, protoze to je jistota, co znaji a jinak to neudelaji, protoze se boji neuspechu. Pripadne nezkusi nic noveho, protoze se boji. Pozoruju to u vetsiny lidi, se kteryma nejak tohle resim, od svych deti, u kterych mi vzdycky docela trva, nez je uklidnim...
O vikendu jsme byli poprve s detma jezdit na motokarach. Obe deti doma radost, jake to bude super, a kdyz jsme tam prijeli, tak strach, jestli se jim ostatni nebudou smat, kdyz jim to nepujde (mysleno tim obsluha a tak, ti co to tam organizuji). Tedy ne, ze si jdou zkusit neco super, ale strach,co kdyz udelaji chybu a budou se jim smat....
Nastavení zobrazení uživateli nechtěných a neschválených komentářů
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.