Autor: Ondrášeček
Čas: 2020-09-15 00:00:02
Stát jako zvyk
Dost často si lidé postupem času navyknou na něco, co poté dělají pravidelně. Tím zvykem může být nějaký rituál – například vstávat v určitý čas, každý den sledovat televizi, kupovat si libovolný produkt atd. Složitějším zvykem by mohlo být například, jak jednáme s určitými lidmi, jak zacházíme se svými financemi nebo které zájmy máme. Některé zvyky jsou osvojené jedincem, jiné jsou stanovené společenskými normami - takovým zvykem by mohlo být třeba držení se etikety anebo různých náboženských pravidel.
U spousty zvyků se děje, že si jimi škodíme - pokud máme zvyk hodně utrácet, chovat se k lidem zle nebo si nějak ničit zdraví, neseme dlouhodobé negativní následky. Říká se však, že zvyk je železná košile, a mnohdy je těžké tyto zvyky změnit a přijmout vzorce chování, které nám prospívají více. Je vůbec těžké si přiznat, že zvyk, který dlouhou dobu uplatňujeme, je špatný - jeho zpochybnění je přiznání vlastní chyby a krokem do neznáma. Tohle platí obzvláště u těch zvyků, které jsou společensky stanovené, o těch nás totiž okolí systematicky utvrzuje. Přijde mi, že jedním z takových zvyků je stát, jak ho známe. Mnoho lidí ho podporuje, protože jsou na něj zvyklí, ale zároveň netráví čas analýzou, zdali je skutečně potřebný - protože to by zkrátka znamenalo zpochybnění něčeho, čemu celý život věřili, nebo bez čeho si ho už ani neumí představit.
Příliš na nějakém zvyku lpět je forma neurotického chování - jakmile se z něčeho, co nám dříve pouze vyhovovalo, stane obsese, není to dobře. Myslím, že neurotickým problémem celé naší společnosti je lpět na státu, jehož funkce spočívá hlavně v iluzorním přislíbení jakési zvláštní ochrany, která by dle jeho zastánců „náhodou“ nebyla v žádné jiné formě společenského uspořádání. Zbavovat se špatných zvyků je dobře, stáváme se tak charakternějšími lidmi. Myslím, že postupně omezovat státní moc by hodně přispělo charakteru naší společnosti, neboť, jak už celkem dlouho ukazuje ekonomie, stát je zatraceně špatný správce našich financí.
U spousty zvyků se děje, že si jimi škodíme - pokud máme zvyk hodně utrácet, chovat se k lidem zle nebo si nějak ničit zdraví, neseme dlouhodobé negativní následky. Říká se však, že zvyk je železná košile, a mnohdy je těžké tyto zvyky změnit a přijmout vzorce chování, které nám prospívají více. Je vůbec těžké si přiznat, že zvyk, který dlouhou dobu uplatňujeme, je špatný - jeho zpochybnění je přiznání vlastní chyby a krokem do neznáma. Tohle platí obzvláště u těch zvyků, které jsou společensky stanovené, o těch nás totiž okolí systematicky utvrzuje. Přijde mi, že jedním z takových zvyků je stát, jak ho známe. Mnoho lidí ho podporuje, protože jsou na něj zvyklí, ale zároveň netráví čas analýzou, zdali je skutečně potřebný - protože to by zkrátka znamenalo zpochybnění něčeho, čemu celý život věřili, nebo bez čeho si ho už ani neumí představit.
Příliš na nějakém zvyku lpět je forma neurotického chování - jakmile se z něčeho, co nám dříve pouze vyhovovalo, stane obsese, není to dobře. Myslím, že neurotickým problémem celé naší společnosti je lpět na státu, jehož funkce spočívá hlavně v iluzorním přislíbení jakési zvláštní ochrany, která by dle jeho zastánců „náhodou“ nebyla v žádné jiné formě společenského uspořádání. Zbavovat se špatných zvyků je dobře, stáváme se tak charakternějšími lidmi. Myslím, že postupně omezovat státní moc by hodně přispělo charakteru naší společnosti, neboť, jak už celkem dlouho ukazuje ekonomie, stát je zatraceně špatný správce našich financí.
Přečtení: 12805
Komentáře
Komentář 59262
Komentář 59268
Komentář 59269
Komentář 59271
Komentář 59273
Komentář 59275
Rozumím, že se obáváte toho, že pokud bychom najednou odstranili stát, mohlo by to vést k chaosu. To asi ano. Ale upřímně, úplně stačí podívat se na neurotické reakce třeba lidí, kterým řeknete, že chcete zrušit povinnou školní docházku (tedy nějak omezit státní monopol) - a to se jedná o něco, co dokonce prokazatelně existuje v jiných demokraciích.
Komentář 59278
To že či by k chaosu neviedlo aj postupnejšie rušenie štátu nemáte empiricky odskúšané, takže niet sa čo čudovať ľuďom že aj toho sa obávajú, najmä ak by pri tom rušení štátu postupne strácali výhody ktoré im štát poskytuje. Neurotické reakcie už som zažil aj na vlastnej koži od ankapistov, ktorí vo svojej zaslepenosti nedokázali pochopiť že s nimi niekto môže aj nesúhlasiť. Ale preto nebudem tvrdiť že všetci ankapisti ( alebo aspoň väčšina ) sú neurotici. A keď spomíénate povinnú školskú dochádzku tak v ktorom vyspelom štáte neexistuje? Že nie všade sú neštátne metódy vzdelávania tak potláčané ako u vás je mi známe, ale nespomínam si že by v nejakom vyspelom demokratickom štáte bolo vzdelávanie úplne neregulované.
Komentář 59280
Tak ono se dá to, jestli to povede k chaosu, dá dost jednoduše vyzkoušet třeba tím, že v jednom z těch odvětví umožníte konkurenci. Pokud by to k tomu chaosu vedlo, můžete to přece kdykoli vrátit zpátky. Osobně považuji za nepravděpodobné, že by se něco takového stalo u většiny odvětví - ono se třeba stačí podívat, jak jsme odvětví, která za komunismu zajišťoval stát, přesunuli na trh. Vedlo to naopak spíše k růstu životní úrovně.
Určitě, sám se s reakcemi spousty anarchokapitalistů na zastánce státu neztotožňuji. Ostatně, asi žádný názor z Vás neučiní charakterního člověka. Oni jsou různí lidé obecně neurotičtí v různých věcech - málokdo je jako tibetský mnich, který se naprosto oprostil od svých úzkostí. Tímhle textem se spíše snažím popsat nějaký opakující se vzorec, který vidím v obrovském množství diskuzí - někdo má obrovský strach ze změny nějakého obecně ustáleného zvyku, a tak dělá něco, co třeba dost pravděpodobně škodí jemu i ostatním.
Ve Velké Británii není povinná školní docházka. Neregulované to tam není, ale alespoň dítě nemusí docházet (nebo být zapsáno) do žádné konkrétní instituce, je tam pouze povinné vzdělávání, takže děti musí každý půlrok složit určité zkoušky.
Komentář 59283
A že dnes oproti socializmu vzrástla životná úroveň? Samozrejme že áno, keď sa štát zadĺžil a navyše nás miliardami € dotuje EÚ.
A čo sa týka toho školstva, mne nevadia alternatívy, pokiaľ na jednej strane bude garancia že tie deti naozaj niečo naučia a za druhé že budú existovať aj štátne školy pre deti rodičov ,ktorí si drahé súkromné školy nemôžu dovoliť platiť.
Komentář 59286
Tak ale stejně je asi lepší úroveň služeb než za komunistů, ne?
Já chápu, že chcete tu garanci, akorát že mi přijde, že potřeba té garance právě nakonec těm školám a rodičům dost svazuje ruce, což je spíše krok od té prosperity, o které se bavíme. Upřímně, ony by ty soukromé školy nejspíš ani nebyly tak drahé, pokud by ty legislativní požadavky nebyly tak náročné.
Komentář 59288
Tak to aj ja si viem predstaviť že by súkromná škola nemusela byť drahá, len zase akej by potom bola kvality?
Komentář 59289
No, tak tady záleží asi na tom, jak schopný člověk si tu školu otevře. Já jako problém vidím to, když se někdo místo potřeb zákazníků snaží naplnit ty administrativní požadavky - přitom jsou tyhle dvě věci dost často v rozporu. Pokud by fakt požadavků bylo málo a škola se už od začátku mohla zaměřit na naplnění potřeb svých zákazníků, myslím si, že by to mohlo vypadat úplně jinak.
Komentář 59292
Môže byť súkromný majiteľ školy hociako schopný, matematiku neoklame. Chce lepších učiteľov ako v štátnych školách? Musí im priplatiť. Chce individuálnejší prístup? Musí mať menej žiakov v triede - ďalšie náklady navyše. Chce lepšie učebné pomôcky? Zase náklady. Krajšie učebne? Zase náklady. A to sa musí prejaviť na cene.
Komentář 59294
Když se zamyslíte nad tím, co jste napsal, nic z toho není tak hrozně drahé, aby si to rodiče mezi sebou nemohli rozložit. Já mám skutečně pocit, že prostředí pro osobní rozvoj a pro budování komunity není něco, co je samo o sobě drahé - hlavně pokud na tom hodně participují všichni účastníci. Může se úplně v pohodě jednat o nějaký předělaný vesnický dům s trošku nadstandardnější výbavou a několika zapálenými kantory - už tohle mi přijde daleko lepší než to, čím jsem si ve školách dennodenně procházel. Předpokládám i možnost stipendií. Ono dneska jsou ty státní školy drahé podle mě fakt z důvodu, že spousta těch peněz jde do něčeho, co se pak vůbec nevyužije nebo co má špatný poměr cena/výkon.
Komentář 59298
Ja som z mesta, z generácie "Husákových detí", nás bolo v našej škole v jednom ročníku 4 triedy po 30 deťoch a o 2 ulice ďalej bola ďalšia škola. Koľko rodinných domčekov by ste potreboval na také kvantum detí? A drahé sú dnes súkromné školy, nie štátne.
Komentář 59311
Víte, je to nějaká doba, co jsem četl docela zajímavou knihu se jménem Proč státy selhávají. Ta kniha určitě není libertariánská, spíše se snaží analyzovat, proč je někde chudoba a jinde není - kouká se na to z trochu jiného pohledu, z pohledu institucí a států. Bere z historického hlediska různé země a porovnává, která se rozvinula a která ne. Zajímavým závěrem té knihy je, že čistě obecně - pokud máte stát, který garantuje rovnoprávnost a vlastnická práva, pobízí tím svoje občany k podnikavosti a aktivitě, což vede k inovacím. V opačných případech ty země stagnují, třeba jako Vámi zmiňované Solámsko, kde nikdo nemá tuhle garanci. Přijde mi, že tohle rozhodně před 89. nebylo - nešlo jít a založit si živnost, import byl omezen a tak podobně. Lidé byli mnohem více nuceni ke konformitě - i talentovaný člověk prostě nemohl naplnit svůj potenciál. Na tom se do velké míry podílelo i to omezování osobních svobod. Přijde mi, že nebýt těchto omezení, i za komunismu rosteme o dost rychleji, zadlužování nezadlužování.
Dnes, byť je to v řadě věcí lepší, jsou lidé obecně stále více a více legislativou demotivováni od vlastní iniciativy. Dovedu si těžko představit začít podnikání bez právníka. Ono stačí si promluvit i s průměrným učitelem a vidíte, jak ho štve ta byrokratická zátěž a jak už ho to nebaví. Tohle podle mě není zdravý stav - myslím si, že zvyk lidí požadovat garanci všeho v konečném důsledku vede k tomu, že se všichni lidé vzájemně svážou tak, že nebudou moci dělat skoro nic, až na pár vyvolených, jako je Babiš. Myslím, že závěrem plynoucím z té knihy je, že hodně důležité je důvěřovat v podnikavost a iniciativu lidí a v to, že jsou schopní se spolu nějak elementárně domluvit - ono nám nakonec nic moc lepšího nezbývá. Stát ať klidně garantuje lidská práva a nějakou základní ochranu - to je podle mě celkem v pohodě. Řekl bych hlavně, že ať už jsme nebo nejsme libertariány, jenom ten přibližný popis, jak zhruba se společnost dostane k prosperitě, by nás měl vést k tomu, abychom odmítli třeba okolo 90 % současných zákonů a regulací státu.
Upřímně, na to, jak jsou kvalitní, mi ty státní školy celkem drahé přijdou. Jako rozhodně si myslím, že bych svým dětem za tu cenu dokázal zařídit solidnější vzdělání. Co se týče domečků, osobně hlavně nepředpokládám, že by se najednou všichni chtěli vzdělávat tímhle způsobem. Já si myslím, že část by pokračovala v tradičním vzdělávání, část by třeba založila svobodné školy a část si třeba posílala děti mezi svými domovy a dávala jim prostředí k seberozvoji. Navíc, dneska je přece méně dětí než za Vás, ne? Takže je celkem obtížné to porovnávat s tímhle stavem.
Komentář 59312
Knihu "Proč státy selhávají" som nečítal, tak sa ku nej neviem vyjadriť.
A že štáty demotivujú od vlastnej iniciatívy? Áno, pokiaľ by tá iniciatíva škodila ostatným obyvateľom. A že na začatie podnikania potrebujete právnika? Asi áno, ale myslíte si že v ankape, kde by sa všetko riadilo zmluvami a za každú chybu pri podpise zmluvy by ste draho platil by ste právnika nepotreboval? A čo sa týka učiteľov tak ja ich pár poznám a viac im vadí správanie žiakov. A čo sa týka zákonov tak tie častokrát reagujú na konanie ľudí. Napr. ak by toľkí obchodníci nepodvádzali s predajom bez bločka tak by žiadneho politika ani nenapadlo prikazovať EET. A keď si myslíte že možno zrušiť 90% zákonov tak dajte pár príkladov že ktoré by ste zrušil a ja Vám poviem že prečo nie. Ani ja netvrdím že určite všetky zákony nutne potrebujeme, ale myslím si že ten pomer bude opačný, nenájdem ani 10% zákonov, ktoré možno zrušiť.