Stát proti chudým XVII: Regulace hypoték – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Regulace hypoték centrální autoritou posvěcenou státní mocí se na první pohled může zdát jako velmi dobrý a racionální nápad, protože se snaží lidi držet při zemi, aby se nezadlužovali víc, než si můžou dovolit a nepřehřívali ekonomiku. Regulace se samozřejmě převážně týkají chudých lidí, protože kladou podmínky na příjem a majetek pro žadatele o hypotéky, což se logicky týká naprosto převážně chudší části obyvatel, kterou právě tyto opatření dál udržují v chudobě.

Centrální banka, potažmo stát těmito opatřeními v kombinaci s dalšími regulacemi finančního sektoru bere chudým lidem možnost financování vlastního bydlení, lidem poté nezbude nic jiného, než platit nájem a přicházet tak o část finanční hodnoty, která by se v podobě splácení hypotéky přelévala do hodnoty nemovitosti. Tímto krokem centrální banka také přebírá část zodpovědnosti z komerčních bank a jejich klientů. Těm chybí možnost svobodné volby, a tím pádem se nemůžou rozhodovat, jak potřebují nebo chtějí. Rigidní systém pravidel nezohledňuje mnoho okolností a nuancí, které dokáže podchytit právě volný trh ve snaze vysoutěžit klienta. Například i člověk s nižším příjmem, ale jistotou kariérního postupu si nemůže vzít hypotéku, protože nemá dostatečný příjem, ale na volném trhu by pravděpodobně takový faktor banka zohlednila.

Řešení je nechat co nejvíce rozhodovacích pravomocí na bankách a zrušit nebo blokovat veškeré subvence bankám v dobách krize, aby banky měly tendenci vyhodnocovat rizika realisticky. Dlouhodobě snižovat provázanost komerčních bank s centrální bankou nebo státem a obecně liberalizovat finanční sektor pomocí deregulace a omezení centrálních zásahů do finančního sektoru. A především přestat lidem násilím nutit státní měnu, kterou může nahradit peníze volnotržní.