Státní školy vs. lidská přirozenost – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Aristotelova Metafyzika začíná slovy: „Všichni lidé od přirozenosti touží po vědění,“ což zní jako argumentační faul dovolávání se autority, nicméně při svobodném vzdělávání, o kterém píše kupříkladu Peter Gray, se ukazuje, že na tom bude asi něco pravdy. Jak je tedy možné, že se tak často setkávám s dětmi, které v předškolním věku milují poznávání, neustále se ptající „proč?“ a chtějí všechno vědět, ale během povinné školní docházky, kde mají dle strategií MŠMT získávat kompetence pro aktivní profesní i osobní život včetně maximálního rozvoje potenciálu dětí, v drtivé většině ztrácejí tuto lidskou přirozenost a povětšinou nemají sebemenší představu o jejich budoucím profesním ani osobním životě?

Doučuji děti z chudých rodin, pro které je vzdělání téměř jedinou šancí na lepší život, a smutně sleduji, jak jim státní školství snižuje tuto šanci. Tyto děti jsou ve škole často za outsidery, nemají kamarády a návštěvy psychologa nejsou výjimečné. Jedni učitelé si na dětech léčí své komplexy a druzí, kteří by opravdu rádi pomáhali, mají svázané ruce a jsou limitováni velkým počtem žáků ve třídách, které nejsou utvořeny podle dovedností, schopností, talentu či zájmu dítěte o daný předmět, ale dle toho snad nejméně vypovídajícího kritéria – věku. Dítě ve škole nemá možnost se svobodně rozhodovat, přijmout zodpovědnost a rozvíjet jeho individuální potřeby. Takto tedy naše školství připravuje děti na budoucí profesní i osobní život a maximalizujeme jejich potenciál. S údivem sleduji, jakou moc má povinná školní docházka, když dokáže potlačit i samu lidskou přirozenost.