Teorii subjektivní hodnoty vysvětlili už komunisti v pohádce! – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Já jsem se ještě asi nesetkala s tím, že by se někdo někoho ptal: "Jakou to má vnitřní hodnotu". Spíš "Jakou to má hodnotu?", "Kolik to stojí?" nebo "Jakou to má přidanou hodnotu?"... A pak se podle toho zařídil a pronesl třeba: "To je moc drahé..." nebo "Tak málo? nebo "Fajn, chci si to koupit..." Svým způsobem je to samozřejmě o vnitřní hodnotě, ale není to tak komunikováno.
***
U jistých "komodit" se ale musíme naučit vidět sami tu vnitřní hodnotu celkem výrazně, protože jsme za ni ochotní hodně připlatit... :) Platí to například v případě, že investujeme do umění, kdy jsme schopni zaplatit za takovou vnitřní hodnotu astronomické částky... Anebo to samozřejmě platí při výběru partnera - to je svým způsobem jedna z nejdůležitějších transakcí (s vnitřní hodnotou) v našem životě... Jsme pak ochotni do takového člověka investovat naše city, lásku, pozornost, čas, důvěru... Alespoň tak to vidím já :)

Nad tím jsem přemýšlel, ale možná to není až tak dobrý (nebo aspoň ne přímočarý) příklad. Ukazuje to proměnlivost hodnoty podle situace, ale moc to neukazuje, že ta hodnota může být pro každého jiná. Maximálně to naznačuje ta neposlušná žena, která se odmítla zbavit soli…

BTW, komunisti s tím IIUC nemají až tolik společného, kromě toho, že to umožnilo vydat.

Ale to je prece klicove, ze hodnota se meni i v case v zavislosti na kontextu, atd...

Jinak ta pohadka stoji za starou backoru jako predloha i komunisticky film. :-D

To je IMHO málo. Ve stejném čase může být hodnota stejného statku pro různé lidi různá, to ovšem pohádka moc neukazuje. (Tentokrát to Norbert vlastně popsal celkem dobře.)

Subjektivni hodnota neni zadna teorie, to je axiom. To, ze je neco pro mne odpad na vyhozeni, neznamena, ze pro jineho to neni cenny statek. Treba zivot cloveka. Pro nej osobne ma nedozirnou hodnotu (vetsinou), proc cloveka, ktery jej nezna, nema hodnotu zadnou (ci jen minimalni).