Človek je slobodný vtedy, keď môže rozhodovať o svojom živote a niesť za svoje rozhodnutia zodpovednosť. Koľko o sebe však skutočne rozhodujeme? Možno menej, než si myslíte. Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť. Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať. Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách. Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník. Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený. Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.
Rakusak k Největší zločiny pohledem státu:
Tim, ze se nechas okradat, snad konas neco spolecensky zadouci? Takze dnesni spolecnost je postavena na kradezi/loupezi? :-D :-D
Komentář 119648
hefo k Největší zločiny pohledem státu:
"spolecenska skodlivost je nulova" To možno tak v tvojej predstave tvojho fiktívneho súkromného lesa - v súčasnej spoločnosti, ktorá je na určitom prerozdeľovaní daní závislá, je to naopak naozaj spoločensky a nie len "individuálne" […]
Komentář 119646
Mlicko k Je anarchokapitalismus vůbec udržitelný?:
1) Jak jsem psal, i kdyby to bylo rovnocenné... Pokud dokážete, že v AnKapu nevznikne otroctví, fakticky jde tento důkaz přenést i na stát, ne? 2) A jeho bezpečnostní agentura ho nebude bránit, protože kdyby bránila zloděje, tak bude ztrácet zákazníky a […]
Komentář 119639
Mr MR k Typická anarchokapitalistická demagogie:
Zkuste si vést jakkoliv dlouhou konverzaci s kýmkoliv, ale dejte si, že vy mu můžete odpovědět vždy až třeba po 1-2 týdnech, pochopíte.
Komentář 119637
PavelX7 k Je anarchokapitalismus vůbec udržitelný?:
Budu si platit agenturu která bude chránit me . A samozřejmě, kdyz je někdo zločinec, bude si chtít platit někoho , kdo pomůže krýt jeho zločiny . To budou pravděpodobně tedy různé různé společnosti, mezi kterými vznikne pravděpodobně konflikt. Pokud tak […]
Komentář 119636
Radoslav Khun k Je anarchokapitalismus vůbec udržitelný?:
Znova, už potřetí, se ptám, jak na to budou reagovat klienti? Budete si platit agenturu, u které vidíte, že chrání zločince? Budete riskovat, že až budete potřebovat ochranu proti zlodějům, že vás v tom nechá??? Vy pořád opakujete to stanovisko, ale […]
Komentář 119632
PavelX7 k Je anarchokapitalismus vůbec udržitelný?:
Můžete popsat nějaké moje dvě tvrzení kde si protiřečím? Vy jen uvadíte nějaké dva omezené protipříklady, nicméně realita je zjevně poněkdu složitější. Že budou mít dva lidi stejnou agenturu můžeme vynechat, o tom se vůbec nebavím. To může prakticky […]
Komentář 119631
Radoslav Khun k Je anarchokapitalismus vůbec udržitelný?:
Ale vždyť si strašlivě protiřečíte, právě tím byste přece tu jistotu neměl!! Co když budete dva klienti stejné agentury? To si jako hodí kostkou, nebo bude aukce nebo co?? Fakt byste si takovou službu platil?? Službu, která nevymáhá právo podle přesně […]
Komentáře
Komentář 34481
Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť.
Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať.
Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách.
Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník.
Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený.
Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.