Človek je slobodný vtedy, keď môže rozhodovať o svojom živote a niesť za svoje rozhodnutia zodpovednosť. Koľko o sebe však skutočne rozhodujeme? Možno menej, než si myslíte. Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť. Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať. Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách. Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník. Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený. Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.
pan Jardík k Individualismus v(ersus) kolektivismu(s):
Fotbalu říkáme kolektivní sport, ne kolektivistický a už vůbec mu neříkáme kolekce, přestože to všechno spolu nějak souvisí. Ale nejsme dementi, abychom psali poloramdom bláboly pouze na základě etymologický podobnosti. Teda někdo.
pan Jardík k Individualismus v(ersus) kolektivismu(s):
Ano. A všechny tři souvisejí se slovem kolekce. Blbče. Ty jak chceš za každou cenu útočit, tak každým druhým komentářem oponuješ něčemu, co nikdo nenapsal. Stejně jako ses mě včera snažil setřít, že akciovka nemá žádný finance z toho, že si já na […]
Komentář 127805
Rakusak k Individualismus v(ersus) kolektivismu(s):
Kolektiviste necht se sdruzuji v ramci ankapu, jak sami uznaji za vhodne. Problem je, ze za soucasneho stavu chteji prosazovat sve vize pouzitim statniho nasili a cerpat cizi zdroje!
Komentáře
Komentář 34481
Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť.
Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať.
Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách.
Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník.
Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený.
Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.