Človek je slobodný vtedy, keď môže rozhodovať o svojom živote a niesť za svoje rozhodnutia zodpovednosť. Koľko o sebe však skutočne rozhodujeme? Možno menej, než si myslíte. Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť. Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať. Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách. Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník. Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený. Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.
Lojza k Není to zbytečné:
Ja jen.... Me prijde, ze cele ty roky nechapes, ze neni hodnota jako hodnota. To slovo muze mit ruzne vyznamy 1. Hodnota jako financni hodnota, cena 2. Hodnota jako vyznam, dulezitost Ty oba tyto vyznamy pokladas za jeden, ale neni tomu tak. Vec pro […]
Komentář 124681
pan Jardík k Není to zbytečné:
No to se tak někdy stává, že věc stojí víc, než kolik by za ni člověk dal, to je běžná realita i v socialismu. Mě ale spíš zajímá, jak jsi přišel právě na těch 5 centů?
Klára21 k Mladí nás zachrání (anebo zničí):
Já v tom vidím rozdíl. Myslím si, že rozdělovat lidi do skupin podle nějaké podobnosti je v pořádku, záleží spíš na tom jaké zabarvení tomu dávám a jak to vnímám. Jako žena může někdo třeba cítit nějakou blízkost s ostatními ženami větší než s muži, ale […]
Komentář 124678
PavelX7 k Není to zbytečné:
Odpovídá . Vy jen nechápete základní pojmy a co RŠ tvrdí . Co si namyslíte o hodnotě a co tím vůbec myslíte , je docela jedno .
Komentář 124676
PavelX7 k Není to zbytečné:
Odpovídá . To ze nedostanete zboží když nezaplatíte požadovanou cenu neni nijak v rozporu s RŠ. Kdyby bylo jisté byste nám to doložil a vysvětlil.
Komentář 124674
pan Jardík k Není to zbytečné:
To je jasný, to je normální spotřebitelský chování. Na nějaký hranici se prostě zastavíš a víc za to už nedáš. Za 5 centů bys ale teda rohlík koupil, kdybys ho chtěl?
Komentář 124671
pan Jardík k Není to zbytečné:
Nemáš 100 na měsíc. Máš 100 do konce měsíce a chceš rohlík. Ne že máš hlad. Chceš specificky rohlík. To jsou jediné dvě podmínky. Kolik ušetříš do dalšího měsíce řešit nemusíš, příští měsíc budeš mít pro jednoduchost modelu peněz dost.
Komentáře
Komentář 34481
Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť.
Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať.
Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách.
Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník.
Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený.
Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.