Človek je slobodný vtedy, keď môže rozhodovať o svojom živote a niesť za svoje rozhodnutia zodpovednosť. Koľko o sebe však skutočne rozhodujeme? Možno menej, než si myslíte. Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť. Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať. Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách. Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník. Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený. Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.
freediver k Přirozené právo, nebo umělý konstrukt?:
Poznámka k Urzově poznámce pod čarou: Rád bych věděl, o co argumentaci v naprostém základu vaší ideologie opíráte. V přednášce, kde jste mluvil o NAPU, jste říkal, že téhle části zatím moc nerozumíte, a třeba to za deset let bude lepší. Váš text: […]
Komentář 123700
d3xt3 k Přirozené právo, nebo umělý konstrukt?:
„Přirozené“ právo je nešťastný název. Mises by řekl, že lidé přišli na to, že se jim vyplatí, protože umožňuje nejefektivnější spolupráci. To by byl umělý konstrukt. Já se ovšem spíše přikláním k Hayekově tezi, totiž, že se vlastnické právo vyvinulo […]
Komentář 123699
matespok k Přirozené právo, nebo umělý konstrukt?:
1/ vyrobím-li si pozemek, tento pozemek právě vzniknul a je můj, před tím, než tento pozemek začal existovat, tak ho nikdo vlastnit nemohl 2/ zdědím-li pozemek, tento pozemek právě vzniknul a je můj, před tím, než tento pozemek začal existovat, tak ho […]
Komentář 123698
matespok k Přirozené právo, nebo umělý konstrukt?:
Ale než byste uplatňoval nějakou logiku, pouze hledáte díry v mém argumentu. Řekl jsem snad, že jsem si některý z materiálu někomu ukradl? Já se tedy poučím, že všechno budu specifikovat.
hefo k Přirozené právo, nebo umělý konstrukt?:
"vyrobím-li si kartáček, tento kartáček právě vzniknul a je můj" Pokiaľ si ho vyrobil z ukradnutého materiálu, tak ani hovno! A ešte si spôsobil škodu, ktorú si odpykáš!
Komentář 123693
hefo k Přirozené právo, nebo umělý konstrukt?:
Až na to, že "vždy nejaké veci boli niečie", nesúvisí s vlastníctvom, ako ho chápeme dnes, a už vôbec nie tým v ankapovom chápaní, to sú všetko spoločenské konštrukty. "Vždy nejaké veci boli niečie" hovorí o prostej držbe, moje je to, […]
Komentáře
Komentář 34481
Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť.
Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať.
Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách.
Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník.
Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený.
Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.