Človek je slobodný vtedy, keď môže rozhodovať o svojom živote a niesť za svoje rozhodnutia zodpovednosť. Koľko o sebe však skutočne rozhodujeme? Možno menej, než si myslíte. Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť. Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať. Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách. Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník. Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený. Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.
Urza k O ankapu a sebeřízení v Paralelné Polis Košice:
Hynku, chápu to zoufalství z nenavštěvovaného webu, ale takhle v komentářích z falešných profilů je ta reklama zoufale neefektivní. Šlo by to i jinak, jsem ochoten se na tom normálně domluvit i navzdory všem těm pomluvám a lžím o mě šířeným právě na tom […]
neregistrovaný k Celek je vždy „jen“ souhrn jednotlivců:
Když se vezmu takové prase. Když je vcelku, zemědělec za něj dostane 42Kč za kg, Když ho prodá po částech dostane nejmíň dvakrát tolik. Je víc, když to má dvakrát takovou cenu? Co se týče jednotlivců a kolektivů, tak se mýlíš v tom, že neexistuje […]
Komentář 102544
Iraultzarako k Bez nátlaku: Proč jsme nezavedli povinné účasti na školních sněm:
Na pravidelných snemoch preskúmavajú dôležité témy a preto by sa mali vyjadriť a nielen prijímať nariadenia ako povinnosť. Lenže nezáleží na procedúre, ak je výsledok identický. Či tyran, či politbyro alebo dvíhanie rúk davom premasírovaných ovcí. […]
Komentář 102543
Regis2 k Anarchie jako cíl, kapitalismus jako prostředek:
A tohle je taky dobrý, to jsem přehlédl. To už je opravdu vyloženě lež, tady už se nevymluvíš ani na to žes radši nepoužil žádný kvantifikátor . Ankapisti uznávaní hierarchii když ji považuji za dobrovolnou . Napr když se domluví všichni majitele bytu na […]
Komentář 102542
Iraultzarako k Bez nátlaku: Proč jsme nezavedli povinné účasti na školních sněm:
„Slobodná” škola má nábeh k totálnemu etatizmu, aj keď isteže nemá toľko času, aby ho napodobnila do úplnosti a rozkošatila sa, až by začala zahrýzať do okolia. Ako zdanliví odporcovia papizmu tvrdia, že v kánonoch nie je nariadené, že sa má zverejňovať […]
Komentář 102541
Regis2 k Bez nátlaku: Proč jsme nezavedli povinné účasti na školních sněm:
Vykládáš tu, že , je pro Thevara výhodné že nízka účasť detí zvyšuje váhu vašich hlasov. Proč to v tomto konkrétním případě výhodné být nemusí jsem ti vysvětlil. Jednoduše proto ze mu o zvýšení váhy vlastního hlasu nejde , jde mu o dobre prostředí ve […]
Komentář 102540
Regis2 k Bez nátlaku: Proč jsme nezavedli povinné účasti na školních sněm:
Vykládáš tu, že , je pro Thevara výhodné že nízka účasť detí zvyšuje váhu vašich hlasov. Proč to v tomto konkrétním případě výhodné být nemusí jsem ti vysvětlil. Jednoduše proto ze mu o zvýšení váhy vlastního hlasu nejde , jde mu o dobre prostředí ve […]
Komentáře
Komentář 34481
Sloboda, ako vieme z histórie, často umiera za búrlivého potlesku davu. Dnes totiž štát rozhoduje, ako máme vzdelávať a k akým hodnotám viesť naše deti. Alebo k akým hodnotám sa nesmieme verejne hlásiť.
Stanovuje, za aké umenie a kultúru musíme platiť. Diktuje, za akých podmienok a s kým smieme obchodovať, alebo ho zamestnať.
Určuje menu, ktorú musíme prijímať od svojich zákazníkov a v ktorej sme povinní mu platiť výpalné - vznešene nazývané dane. Na všetkých odvodoch štátu zaplatíme viac než polovicu toho, čo zarobíme. Jeho úradom musíme posielať hlásenia o svojich o obchodných aktivitách.
Keď ochorieme, štát určuje kto, ako a čím nás môže liečiť. A keď všetko zlyhá, rozhoduje aj kto a či nám môže pomôcť zomrieť. Diktuje, za akých podmienok a čím máme dovolené sa prepravovať. I malé stavebné úpravy, či len vyrúbanie stromu na našom vlastnom pozemku musí milostivo schváliť úradník.
Kto sa štátu nepodriadi, je prinútený.
Deň čo deň pribúdajú ďalšie regulácie a s každou z nich strácame slobodu rozhodovať o svojich životoch. Ak sa nechceme jedného dňa opäť prebudiť do tvrdej totality, musíme pochopiť, že každá právomoc štátu znamená menej slobody jednotlivca. Tak prestaňme už konečne používať štátne regulácie ako univerzálny prostriedok k riešeniu problémov. Každá z nich je totiž ďalším krokom k totalite. Vydajme sa opačným smerom.