Věc veřejnoprávní – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jednou za čas proběhne prostorem sociálních sítí touha zveřejnit platy vrcholných moderátorů a redaktorů ČT. V zatím poslední vlně se jedná o výzvu Tomia Okamury k zveřejnění platů Nory Fridrichové, Václava Moravce a Marka Wollnera. Pomiňme nyní, že Okamura je bez jakýchkoliv pochybností motivován především pomstou vůči těm, kteří ho vykreslují v zaslouženě negativním světle, i že cílí především na přízemní závist. Máme nárok vědět, kolik inkasují zaměstnanci a spolupracovníci ČT?

Na první pohled zřejmě ano. Z libertariánského hlediska jsem nucen za něco platit a měl bych tedy vědět, za co a kolik platím. V následné diskuzi mne však překvapil následující protiargument: mám podle stejné logiky právo znát například platy programátorů ve firmách plnících státní zakázky? Jedná se o stejný případ?

I připustíme-li (přes všechen spravedlivý libertariánský odpor), že v současnosti existuje stát oprávněný nutit nás platit daně (či v tomto případě koncesionářské poplatky), a že je legitimní existence veřejnoprávního média, pak dle mého názoru toto právo máme z následujícího důvodu: Transparentnost hospodaření státu musí umožnit kontrolu, zda zvolený subjekt poskytuje nejvýhodnější dostupnou nabídku. Pro soukromou IT firmu je k posouzení efektivity relevantní pouze celková cena zakázky, nikoliv platy jejích programátorů: pokud konkurenční firma nabízí totéž za nižší cenu, zjevně je efektivnější. Pro ČT však toto neplatí, neboť je na pozici veřejnoprávního média legislativně fixována: ani se znalostí jejího rozpočtu nedokážu říci o její efektivitě nic, protože neexistuje konkurence, s níž by bylo možno ji srovnat. Konkurence ovšem může existovat o několik pater výše, právě na pozicích moderátorů a redaktorů. Dokud tedy není Václav Moravec zákonem určen jako moderátor ČT, má smysl pídit se po jeho příjmu a srovnávat jej s případnou konkurencí.