Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v LibertyLoftu (která ještě není online, protože publikujeme záznamy z konference) jsem mluvil o různých aplikacích rakouské ekonomie do běžného života.
Dnes si budeme povídat o tématech, která sami přinesete; případně můžete posílat otázky online.
Zároveň zvu všechny i na příští přednášku, která bude spíše dialogem mezi mnou a Matějem Krejčiříkem, kolektivistickým anarchistou; mluvit budeme o sjednocování anarchistických hnutí.
Dnes večer se na Vás těším v LibertyLoftu – jako vždy v 19 hodin!

Že nevíte co? No přece den české vlajky! Etatismus považuji za největší a nejnebezpečnější světové náboženství současnosti i minulosti; jako většina náboženství má různé církve (v podobě jednotlivých států); ty mají své posvátné symboly (vlajky, znaky), místa (paláce, památníky), texty (ústavní dokumenty, ustavující deklarace) i písně (pochodové, hymny), svátky (oslavy vítězství, vzniku), slavnosti (průvody, vojenské přehlídky), relikvie (standarty, korunovační klenoty), činovníky (politiky, úředníky), symbolická gesta (salutování, pokládání věnců), svaté (vyznamenané státníky, národní hrdiny) a obřady (volby, korunovace). Spousta států oslavuje své vlajky v různé pro ně významné dny (korunovace, úmrtí, bitvy, uzákonění vlajek a podobně); v ČR to mohlo vyjít na 30. března, což je den schválení 106 let starého zákona 252/1920.

V roce 2020 to navrhla Česká vexilologická společnost, což tehdy zajímalo málokoho; o šest let později potřeboval Babiš asi působit jako vlastenec, tak to navrhl v novele zákona 245/2000. Takže ho máme? Den české vlajky v zákoně? Ne-e. Ani ne týden před tím velkým dnem to vrátil senát. Že by nechtěli takovou blbostí plevelit legislativu? Ale kdepak! Prý by se tím upozadilo dalších šest státních symbolů (velký a malý znak, trikolóra, standarta, pečeť a hymna – od svého vystoupení zakončeného na policejní stanici si je pamatuju z hlavy); chtějí raději přejmenovat svatováclavský svátek na Den české státnosti a státních symbolů. Návrhem se bude znovu zabývat parlament… Stovky (dobře placených) člověkohodin (z peněz daňových poplatníků) věnujeme tomu, aby nám řekli, který den máme mávat vlaječkou. Jak tohle někdo může brát vážně?

Častým argumentem proti zrušení povinné školní docházky nebo odluky školství od státu je obava, že děti o něco přijdou nebo že později budou litovat, že třeba do školy nechodily. Jde-li o to, aby někdo něčeho nelitoval, proč naprosto se ignorujeme skutečnost, že se to už děje? Na střední jsem dobrovolně a ráda. O základní škole to říct nemůžu, poslední roky jsem tam nesnášela každý den. Téměř vše mi tam připadalo naprosto zbytečné – a vnímám to tak i s odstupem času. Je to tolik dní, týdnů, měsíců, dokonce let života, které už mi nikdy nikdo nevrátí. Bohužel nemůžu ani říct, že by mi to nedalo nic, protože to ve mně zanechalo spoustu negativních věcí, které mi ovlivňují život i po letech. Věděla jsem to i v té době, ale nikdo mě neposlouchal. Moje problémy, které bral málokdo aspoň trochu vážně, měly řešení. Je mi to líto pokaždé, když o tom přemýšlím.

Diskutuje o legitimitě různých systémů, směrů nebo postojů se často zvrhávají do hádek. Myslím si, že hlavní příčinou je odlišné vnímání kritérií legitimity. Nehledě na konkrétní kritéria považuji za produktivní pojmenovat jejich odlišnosti namísto debatování, v němž stejným slovem každá strana myslí něco jiného. Osobně zastávám postoj morálního neobjektivismu – tvrdím, že neexistuje absolutně nezávislý soudce. Ať už souhlasíte nebo je vaším nejvyšším soudcem Bůh, přirozenost nebo cokoli jiného, doporučuji to explicitně pojmenovat.

Moje já, tvořivé nic, zadupává do země vaše ideologicky fixovaná pravidla. Co se člověku vybaví, když se řekne anarchie? Ve mně se tvoří dým neposlušnosti, pohrdání pravidly. A principy které bořím, když si beru svoji svobodu rozhodovat se v každém okamžiku sám za sebe – bez ohledu na křesťanský, demokratický nebo „anarcho“-kapitalistický moralismus. Nemůžu se projít ve „tvém“ lese? Aha, protože mi to tvoje přikázání nedovolují? To je škoda, že uznávám jenom svoje svobodné rozhodnutí. Nezjímá mě tvůj řád, dělám si co chci. A říkáš mi, že jsi anarchista, zatímco mě vyháníš s puškou v ruce.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Při slově anarchie se mi nevybaví pohrdání pravidly, nýbrž spontánní řád; při zápisu „anarcho“-kapitalismus zase humor z mateřské školky. Vadí mi, když bez svolení použiješ cizí majetek – ať už jde o les, domov nebo tělo; a obrana s puškou v ruce je přece v souladu s „beru svoji svobodu rozhodovat se v každém okamžiku sám za sebe“ – nebo snad stavíš svou svobodu nad mou, zatímco mi říkáš, že jsi anarchista?

Kampaň na knihu Anarchoagorismus je nečekaně úspěšná; přesto nepolevuji v její propagaci – dnes ve 20 hodin vystoupím ve StandaShow, můžete se přijít podívat!

Brněnští mi píšou, že mám moc akcí v Praze a málo v Brně; dneska v 18 hodin se můžeme potkat na ambasádě; popovídám si o anarchoagorismu?