Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Mnohokrát z úst skautů (ať už pravicových, či levicových) slyším výroky, že to my jsme ti, kteří svými myšlenkami mění smýšlení lidí ohledně statusu quo. I když je to do určité míry pravda, je to často velmi iluzorní. Základní snaha bojovníků obhajujících status quo je většinou jeho zabetování a zúžení Overtonova okna, co nejvíce je možné. Pokud poté my, skauti, přijdeme a snažíme se toto zbořit, bojovníky požadovaná reakce od většinové masy je naprostá ignorace daného argumentu coby nesmyslného. Poté jediná cesta ke zničení statusu quo není skrz prezentaci myšlenek, ale spíše ukazováním bojovníků, kteří začali pochybovat a zvažovat naše argumenty, i kdyby pouze se snahou vyvrátit je. I kvůli tomu jakékoliv pokusy omezování svobody projevu skautů (v počátečních fázích snahy o ovládnutí společnosti tímto narativem) jsou nelogické neboli neodstraníte problém (to, že lidé stále přemýšlejí o daném problému a nevidí status quo jako dogma), ale pouze příznaky. Proto bychom také měli věnovat daleko větší pozornost reakcím lidí při snaze o dialog s nimi než násilným snahám o zamezení šíření našich myšlenek, protože buď jde o pouhé potlačování příznaků, které k ničemu nevede, nebo jsme zaspali a většinová společnost už daný narativ přijala jako dogmaticky pravdivý.

Nedávno jsem slyšel v jedné diskusi úžasný argument: „Stát je příliš slabý, takže se nemůže bránit oligarchiím a vlivu korporací.“ Ehm… to je dost svérázný výklad. A co tedy s tím? Jak „posílit stát“? Více úředníků, více peněz, více kontroly, více zákonů? Proč to nedává smysl a k ničemu to nepovede, jsem vysvětloval již mnohokrát; zde je to však dokonce i vnitřně rozporné s vírou dotyčného. Věří-li totiž, že stát ovládají oligarchové a velké korporace (což je do značné míry jistě pravda), jakým způsobem pak může proběhnout „posílení“ toho státu (ovládaného oligarchy a korporacemi), aby už ovládaný nebyl? Vždyť i do celého toho procesu budou ty subjekty zasahovat; a není důvod se domnívat, proč by zrovna tady měly mít menší vliv než cokoliv jiného. Chceme se jich zbavit? Pak se zbavme státu! Nedává smysl tvrdit, že stát ovládají, ale zároveň volat po jeho posílení; to je jako vylepšovat nepříteli zbraně.

Dříve byly rodiny dost pevné jednotky; rodiče se starali o své děti, na které pak ve stáří spoléhali, což se samozřejmě děje i dnes, leč v menší míře. Proč? Moderní socialistické státy přišly se svou sociální politikou a důchody; tím snížily motivaci rodin udržovat dobré vztahy. Zní to cynicky? Je to mnohem složitější? Vztahy přece nezávisí jen na penězích? Lásku si nelze koupit? Ano, jistě! To je všechno pravda. Netvrdím, že kdyby na sobě byli rodiče a děti více ekonomicky závislí, nastal by ráj na zemi, tomu jsem dalek; jen prostě motivace rodiče udržovat dobré vztahy s potomkem je vyšší, pokud rodič ví, že na potomkovi bude jednou závislý, a naopak motivace potomka se o svého rodiče starat je nižší, když ví, že to stejně dělá stát – a hlavně když ví, že je to zásadní úloha státu, což je nám neustále zdůrazňováno (už od malička), navíc si dotyčný ten stát stejně platí z daní (čímž pádem má méně prostředků).

Máme tu jedenácté Vánoce ve Stokách! Pořád je miluju, neboť pro mě stále symbolizují křesťanské duchovno, kapitalistické materiálno, anarchistické užívání si života a božskou hudbu, kterou každoročně sdílím. Pro začátek jako vždy Freddie! A následují různé verze mých oblíbených koled – Carol of the Bells (po epických zpracováních z minulých let volím letos Lindsey), Deck the Halls (ta zas epická je) a dnb Ding Dong Merrily on High. Glitch Mob bohužel stále nedělají koledy; ale jejich nová tvorba ke mně beztak tolik nepromlouvá, sáhnu tedy pro něco staršího – tento track je pro GM sice netypický, ale jeden z mých nejoblíbenějších. Seven Lions je můj mistr dropů, z nichž nejlepší má podle mě Tyven (ač není moc vánoční); a když jsme u klasiky, tak mě napadl Sleepwalker od Illenia; a z opravdové klasiky mám nejraději Beethovena – třetí a devátou (ze které posílám Ódu na radost – bez ohledu na to, že z ní EU udělala svou hymnu).

Přeji Vám – nejen k Vánocům, především do každodennosti – především lásku a svobodu; hodnoty, které spolu souvisejí víc, než jsem myslel. Chci Vám též poděkovat a projevit obrovskou vděčnost, již cítím ke všem, kdo mi pomáhali či stále pomáhají v práci, kterou dělám a ve které nalézám své poslání; neskutečně moc mě těší, když vidím, kolik lidí věnuje svůj čas, peníze, dovednosti či vědění šíření svobody skrze Svobodný přístav. Bez této pomoci by se z psaní neotesaných textů a natáčení videí na telefon opřený o hrneček jen těžko zrodily akce #ne_poslušnosti nebo právě vznikající profesionální dokument o svobodě; děkuji Vám, z celého srdce Vám děkuji. A pro každého, kdo čte tyto řádky, ať už si o mé tvorbě myslí cokoliv, mám tohle přání: Dnes (a každý další den) si užijte (nejen) Vánoce, mějte se krásně, mejte se rádi; a konečně i letos bez překlepů: MURRAY CHRISTMAS!!

Zeptal jsem se AI, zda není „chat control“ porušením zákona o elektronických komunikacích a ochraně soukromí. Byl jsem ujištěn, že v České republice stále platí listovní tajemství a je právně chráněno. Nevím proč jsem očekával, že systém, který na rozdíl od lidí zná přesné znění zákonů, narazí na logický rozpor – jeden zákon listovní tajemství chrání a druhý prolamuje. Navrhl jsem AI zavedení úplné kontroly veškeré komunikace mezi všemi občany – jako ještě lepší variantu ochrany jejich života. AI usoudila, že by takový systém vedl k sociálnímu napětí, frustraci a ztrátě důvěry ve vládu. AI tedy dobře chápe, že žábu je potřeba vařit pomalu. Doufám, že vás to taky uklidnilo. „Buď dobrý, občane!“

Digitální trhy se mění a roste poptávka po platformách, které umožní obchodovat anonymně, svobodně a bez závislosti na velkých korporacích. Přesně tento typ prostředí přináší projekt, jehož jsem autorem: CrowdStore.net. Klasická centralizovaná tržiště kontrolují data, určují pravidla a mohou kdykoli omezit nebo zablokovat obchodníky. Zároveň shromažďují citlivé informace o uživatelích, což je problém pro ty, kteří chtějí chránit své soukromí i obchodní nezávislost. CrowdStore je decentralizované tržiště běžící přímo v prohlížeči. Obchody fungují na základě jednoduchého Store ID, které prodejce sdílí se zákazníky. Transakce probíhají prostřednictvím kryptoměny Zcash nebo Bitcoin a komunikace i objednávky jsou šifrované. Neexistuje žádný centrální server, který by mohl nabídku produktů či služeb omezovat. Každý prodejce má plnou kontrolu nad svou nabídkou a kupující získávají přístup k nezávislému trhu. CrowdStore je užitečné pro ty, kteří hledají soukromější, svobodnější a bezpečnější způsob online obchodování mimo tradiční platformy. Rád zodpovím veškeré vaše dotazy. Hezký den :)

#ne_poslušnosti

Koncem října se odehrálo druhé vystoupení #ne_poslušnosti se zaměřením na svobodu projevu; opět jsem porušoval zákony, což nakonec vedlo k tomu, že mě sebrali a odvezli na policejní stanici (což jsem navzdory zákazu natočil).
Záznam by byl v rozporu se smluvními podmínkami YouTube i Odysee, které (na rozdíl od státních zákonů) respektuji; naleznete ho tedy tady. Již brzy. A jelikož mu chci dopřát více (Vaší) pozornosti, nebude tu několik dnů vycházet jiný obsah, ať má tento více prostoru.

Ten zákon (č. 143/1947 Sb.) je stále platný. A je to učiněný skvost. Bez náhrady konfiskuje majetek jedné konkrétní osobě (kníže Adolf ze Schwarzenbergu). Jako bonus je o dva roky retroaktivní, tedy v roce 1947 konfiskuje majetek dle stavu z roku 1945. Nešlo mu majetek zkonfiskovat podle Benešových dekretů, protože dotyčný byl bojovník proti nacistům, tak se to vyřešilo jinak. Po státnu.

Často slýchávám, jak strašné je, že stát při stavbě infrastrukturních projektů vyvlastňuje pozemky namísto toho, aby je tržně vykoupil od původních majitelů na bázi dobrovolnosti. To je sice pravda, ale nezapomínejme, že v případě státu se o (svého druhu) znárodnění bude jednat vždycky – i při „běžném“ nákupu totiž oloupí o peníze daňové poplatníky. Ačkoliv i já považuji tržní nákup za přijatelnější, je třeba myslet na to, že stát nemůže nic koupit legitimě! Vždy se bude jednat – přímo či nepřímo – o znárodnění (peněz či jiného majetku).

Už mě dávno nezajímají teoretické úvahy, jak by se s klimatickou krizí vypořádal ankap svět, kterého se nikdy nedožiju. A volnotržní dogmatismus dostatečně rychlému a realistickému řešení aktivně brání. Co teda teď? Neupínat se k ideologii. Já vím, že je pohodlné mít hotové odpovědi a od stolu střílet jak by to mělo být správně, ale my potřebujeme zachraňovat životní podmínky (nejen pro příští generace) hned. Nelze úplně vše rozklíčovat skrze vlastnická práva. A aby aspoň v nějaké podobě mohla vlastnická práva existovat, musí existovat vhodné životní podmínky. Vnímat jakoukoliv regulaci jako ztělesnění zla je přinejmenším pošetilost tváří v tvář globální výzvě, pro kterou jako libertariáni nemáme funkční řešení. Může být nepříjemné si to přiznat. A zpochybňovat lidský podíl na klimatické změně je v současné míře vědeckého poznání v lepším případě iracionální a nezodpovědný sebeklam.