Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Billboardy jsou kontroverzní téma. Řešíme jejich zákazy a potom zas, jestli je zas povolit, a tak dále. Jedna věc mě na billboardech fascinuje – některé provozoval sám stát (a možná stále provozuje), přičemž mu vynášely miliony korun. Některé stát dokonce provozoval nelegálně (aneb stát neumí ani dodržovat svoje vlastní zákony, které si sám vymyslel). Před volbami máte obvykle větší šanci vidět billboard s reklamou na nějakou politickou stranu než třeba na McDonald. Takže pokud si chcete postěžovat na vizuální kapitalistický smog, možná pláčete na špatném hrobě. A skutečně to má řešit stát coby kozel a zahradník v jednom?

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v LibertyLoftu jsem se zabýval problémy kapitalismu.
Dnes budu přednášet o jednání s orgány státní moci (především policajty); dostaneme se i k mé návštěvě fízlárny minulý týden.
Všichni jste zváni na příští přednášku o Hayekově monetární ekonomii od Štěpána Drábka; ta by se měla konat 3. prosince (výjimečně od 18 hodin).
Dnes večer se na Vás těším v LibertyLoftu – jako vždy v 19 hodin!

Kritici kapitalismu často tvrdí, že kapitalismus není fér. Když se narodíte do bohaté rodiny, a rodiče vám zaplatí kvalitní vzdělání, máte nad ostatními jisté výhody. Co když se narodíte do rodiny úředníků, díky čemuž hned od mala budete vědět, jak správně jednat s úřady a získat povolení na cokoliv? Nebo se narodíte do rodiny politiků, takže už od mala budete vědět, jak dělat politiku, a jak založit úspěšnou politickou stranu. To nejsou výhody? Je stát tedy také neférový?

Za mě v momentální době nemá smysl ankap představovat laikům, protože nenese sám o sobě žádnou praktickou hodnotu, nic neřeší. Mnohem lepší je orientovat se na jednotlivé problémy a aplikovat na ně dobrovolnost, ale neschylovat se k debatě o ankapu. Většina lidí na ni stejně „nemá“, jen je jednoduchá, protože nabízí spoustu prostoru k úskokům, je ale hlavně filozofická a hodnotová. Naproti tomu se u např. drog nebo peněz moc filozofovat nedá, data mluví často jasně. Taky se tím spíš dosáhne „hmatatelné“ změny, která nás pálí, zatímco potenciální ankap je v nedohlednu.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: To platí pro lidi uvažující spíše v příkladech; pro abstraktněji myslící jedince je zas funkčnější pochopit princip, jenž pak mohou aplikovat šířeji. V praxi mi přijde nejlepší vynakládat energii k psaní toho, co mi dává smysl, než k vysvětlování ostatním, co by (ne)měli dělat oni.

Porušil jsi svatý zákoník český? Netřeba se trápit s odčiněním: Zaplať za to pokutu našemu božímu státu, a bude ti odpuštěno. Pro ty nejtěžší hříšníky bohužel zabere jenom pokání ve formě mnohaletého zbavení svobody a přísné askeze, ale jak všichni dobře víme, každý hřích má svoji cenu!

Je téměř vyloučeno, že by můj hlas rozhodl volby. Proč k nim tedy chodit? Protože mi není lhostejné, zda budeme svobodnou, západně orientovanou zemí. Pointa není v síle mého hlasovacího lístku, ale v síle mého příkladu. Svým rozhodnutím jít volit ovlivňuji své okolí. Má neúčast by mohla spustit lavinu lhostejnosti právě v mé sociální bublině. A jelikož se v ní sdružují lidé s podobnými názory, naše společná absence by už byla znát. Jak bych navíc mohl kohokoliv přesvědčovat o důležitosti voleb, kdybych k nim sám nechodil? Byla by to ukázka pokrytectví – kázal bych vodu a pil víno, čímž bych ztratil veškerou důvěryhodnost.

Vnímám to jako choreografii na stadionu. Když jeden fanoušek nezvedne barevný papír, nic se nestane. Pokud se jím ale inspirují sousedé a postupně celá řada, výsledný obraz se rozpadne. Funguje to jen jako kolektivní akce. Můj hlas tedy není osamocený čin, ale příspěvek k síle celé skupiny, která sdílí podobné hodnoty. A právě síla těchto skupin, nikoliv jednotlivců, volby skutečně rozhoduje.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Ani mně není svoboda lhostejná; a právě proto k volbám nechodím. Navíc by mi přišlo pokrytecké k nim chodit (natož někoho přesvědčovat), když je považuji víc za nástroj státní manipulace než za možnost něco ovlivnit.

Další akce #ne_poslušnosti se bude konat veřejně; rád bych se věnoval svobodě projevu, neboť ji považuji za velice důležitou.
Nepůjde o přednášku, spíš chci mluvit s lidmi na ulici, nebudou tam ani místa k sezení; přesto se můžete stavit, chcete-li – dnes v pravé poledne na Andělu mezi Starbucksem a Mekáčem.

Občas slýchám, že škola není až tak důležitá pro vědomosti, které učí, nýbrž pro socializaci, která v ní probíhá. Argument, že nás škola socializuje, pak bývá často prezentován jako důvod, proč by měla být školní docházka povinná. Problémem je, že to socializace ve skutečnosti není – tedy pokud socializací nemyslíte, že vezmu partu lidí, donutím je být spolu v jedné místnosti, doufám, že se budou bratříčkovat a tím, jestli spolu sdílí nějaké koníčky nebo zájmy či se mezi sebou vůbec mají rádi, se nezabývám.

Často slýchám od „odborníků“, že legalizace drog je žádoucí, ale jen za přísné legislativy. Kalifornie legalizovala konopí už v roce 2016 s cílem oslabit černý trh. Výsledek? Černý trh zůstal silnější než legální nabídka (NPR, Forbes). Důvodem jsou vysoké daně (až 45 %), drahé licence a složitá regulace (Cannabis Laws California). Navíc federální zákaz znamená, že uživatelé přicházejí o právo vlastnit zbraň (Wikipedia). Kanada v roce 2018 zavedla federální legalizaci (Time). Časem díky narovnání legislativy a přístupnosti už v roce 2021 až 90 % uživatelů nakupovalo legálně (CCSA). Restriktivní model, jako v Kalifornii, spíše černý trh posiluje. Kanada naopak ukazuje, že otevřenější a méně zatěžující přístup vede k lepším výsledkům. Proto je paradoxní spojovat redukci černého trhu se současně restriktivní legalizací. Pokud legalizovat, pak jednoduše, dostupně a s nízkými bariérami, ideálně žádnými.