Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

AI ľuďom prácu masovo nevezme. Aspoň nie tak, ako sa to straší. Oveľa presnejšie je povedať, že zlikviduje konkrétne úlohy, zrýchli prácu a zvýši produktivitu. Tak ako vždy: technológia neruší ľudskú činnosť ako takú, ale mení jej formu. Kedysi pracovala väčšina ľudí v poľnohospodárstve, dnes len zlomok. Nevznikla trvalá nezamestnanosť, ale nové profesie. Skutočný problém je inde: rýchlosť zmien. Prvýkrát môže byť bežné, že človek vyštuduje odbor, pár rokov v ňom pracuje a technológia ho medzitým znehodnotí. Preto prestáva dávať zmysel model „vyštuduj raz a rob to celý život“.

A tu narážame na školstvo. V svete rýchlych zmien pôsobí štátny model dlhého, centralizovaného a povinného vzdelávania ako relikt minulosti. Drží ho pri živote najmä zákon, nie prirodzený dopyt. Budúcnosť patrí flexibilite, priebežnému učeniu a vzdelávaniu, ktoré sa prispôsobuje človeku, nie človek systému.

Konzervativec: „Bez státu není svobody!“ Socialista: „Abychom byli svobodní, stát musí sloužit masám!“ Demokrat: „Prohlasujme se ke svobodě!“ Liberál: „Pro svobodu je třeba limitovat moc státu.“ Anarchokomunista: „Abychom byli svobodní, je nutné nedávat moc vládnoucí třídě.“ Anarchokapitalista: „Zrušme stát, abychom byli svobodní!“ Anarchoagorista: „Co je to stát?“

(Jde o subjektivní a zjednodušený pohled autora sloužící pobavení. Viz také Pravolevá personifikace a Liberálně-konzervativní pohádka!)

Za vzestup anarchokapitalismu v Čechách můžeme primárně vděčit Českým drahám. Jeden z důvodů, proč mají autisti rádi vlaky, spočívá v tom, že mají přesný rozvrh, což je pro autisty atraktivní. České dráhy však dokázali tento rozvrh narušit natolik, že již pro spoustu autistů vlaky atraktivní nejsou, a proto museli vyhledat svůj speciální koníček jinde. V tento moment přichází na scénu anarchokapitalismus. Jednoduchý předpoklad, nekonečný prostor pro prozkoumávání. A proto bych chtěl říct: Děkuji státnímu dopravci České dráhy. Nebýt toho, jak na hovno ste, bychom tu nikdy neměli tak super komunitu. Vyjádřete prosím v komentářích vaši lásku k českým drahám.

Ač se nepovažuji za příliš zdatného v nenásilné komunikaci, určitě mi změnila život. I proto jsem s radostí přijal pozvání SFL diskutovat o ní s Petrem Sucháčkem; chcete-li se zúčastnit, doražte před 19. hodinou na Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Na minulých přednáškách o anarchokapitalismu v LibertyLoftu jsem rozebíral ekonomii a pak Vaše témata; oba záznamy vyšly až teď o víkendu, protože předtím jsme publikovali Konferenci.
Dnes bude diskutovat Krejča s Urzou o rozdílnostech kolektivistického a individualistického anarchismu; cílem stavět mosty a zasypávat příkopy – pojďte do toho s námi!
Zároveň zvu všechny i na příští přednášku; na té budu řešit skutečné i potenciální ekonomické chyby politiků současnosti.
Dnes večer se na Vás těším v LibertyLoftu – jako vždy v 19 hodin!

Z Urzových přednášek a videí o anarchoagorismu jsem došel k závěru, že šedý a černý trh jsou také agory. Nutno dodat, že Urza toto netvrdí, ba dokonce řekl, že to vnímá jinak. Pokud si definujeme agoru jako skupinu lidí, kteří si navzájem pomáhají ke svobodě, tyto trhy by do ní spadaly. Příklad: Obelix si (jen) jednou koupí zboží na darknetovém tržišti. Tím se (byť dočasně) stává členem agory konkrétního tržiště i celého černého trhu – s dealerem si navzájem dopomáhají ke svobodě. Když se dealer bude dále živit prodáváním nelegálního zboží, může pomáhat dalším zákazníkům, takže Obelix nepřímo pomohl i jim. Zároveň se stává známý pod svým pseudonymem a dealer o něm získává znalost (byť omezenou).

Potenciální problémy: Lidé v této agorře nejsou propojeni navzájem, operují v grafu interakcí jeden na jednoho. A prohlásíme-li, že Obelix pomáhá i dalším zákazníkům dealera, můžeme též říci, že i Obelixův zaměstnavatel, a indukcí je tedy členem agory úplně každý. S těmito problémy se vypořádávám tak, že rozlišuju agory dle typů vztahů mezi účastníky, jejich znalostí mezi sebou a přímostí a dopadem akce, kterou podnikly k dopomožení lidem ke svobodě.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Osobně mám striktnější požadavky na to, abych skupinu lidí nazval agorou; nevadí mi ale, když to někdo vnímá jinak – ostatně i SEK3 mnedle používal slovo agora minimálně ve dvou významech.

Dnes znovu navštívím svou milovanou Plzeň; konkrétně Erazim, kde si budeme povídat o digitální (ne)závislosti dětí. Můžete také dorazit; začínáme v 16 hodin na plzeňské Valše.

Kolektivismus a individualismus se typicky pokládají do rozporu, avšak jen uměle (stejně jako další myšlenkové směry – viz livestream o pragmatismu a idealismu). Příznivci každé ze stran samozřejmě glorifikují svoji filozofii a hází hovna na tu druhou v zajetí válečného stavu mysli. Pokud se ale odprostíme od zakletí obou pojmů a otevřeme otázku, o čem jsou, můžeme dojít poznání, že se nazvájem nevylučují, ba naopak se posilují.

Oba směry se snaží vyzdvyhovat něco dobrého. Individualismus hlásá respekt k (emocím) druhým(-ch), k nenásilí a neházení odpovědnosti na druhé. Kolektivismus zase klade důraz na důležitost soudržnosti, pomoc druhým (v nouzi), na pečování o vztahy s druhými (v komunitě). Tato východiska se nijak nevylučují!

Politická cesta může vést k moci, ale nikdy ke svobodě.