Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Dnes stát občanům upírá i vlastnictví jejich těl. Nemohou s nimi nakládat, jak uznají za vhodné — nesmějí se třeba (nechat) legálně zabít ani užívat psychedelika bez razítka od státem certifikovaného doktora.

Být proti svobodě z důvodu, že decentralizace není bezpečná, nedává smysl – dokud to nezkusíme, nemůžeme vědět, jestli to tak doopravdy je. Státní aparát tím přesto často starší. Změna a uvolnění monopolu nejsou pro skupinu u moci výhodné, proto raději zastrašují. Jenže neexistuje důvod, proč nepovolit existenci nestátních území, protože pokud je nestátní území špatné, tak stejně „imploduje“ dřív, než naroste do velkých rozměrů (rozpadne se a noví obyvatelé se znovu připojí ke státu). Zato zákaz nestátních území si už zaslouží obezřetnost, protože absence změny prokazatelně svědčí jedné skupině, a to té zavedené, avšak poškozuje každého, kdo chce změnu.

Český právní řád zakazuje manželství mezi sourozenci, předky a potomky. Nicméně rozhoduje zápis v matrice a ten se v případě úplného osvojení může lišit od biologické reality. Pokud je biologický sourozenec či potomek dán k adopci, je z pohledu práva na něj nahlíženo jako na nepříbuznou osobu, takže manželství by bylo OK. Naopak biologicky zcela nepříbuzní adoptivní sourozenci spolu manželství uzavřít nemůžou.

Když si povídám s demokraty a zastánci státu o volbách, často se dostaneme do bodu, kdy z mého pohledu paradoxně tvrdí, že i jeden hlas rozhoduje. Příjde mi to zvláštní, protože jako rozdíl mezi demokracíí a nějakou formou autokracie jsem vždy vnímal to, že v demokracii nerozhoduje žádný jeden člověk sám. Pokud by skutečně jeden hlas rozhodoval, nejednalo by se spíše o diktaturu? A jak by mohl velkou mírou rozhodovat každého hlas zároveň o všech ostatních? Jak by na SVJ mohl každý jeden vlastník sám rozhodovat o celém domě? Jako princip demokracie, její klíčovou vlastnost a její domělou výhodu vnímám právě to, že jeden hlas o ničem nerozhoduje.

Dneska bude Urza s Timem slavit svátek demokracie; s cedulemi kritizujícími demokracii z anarchistických pozic se vydáme do pražských ulic, kde budeme vést dialog s těmi, kdo budou mít zájem. Můžete nás potkat mezi polednem a patnáctou hodinou kolem Národní třídy, případně na dalších frekventovaných místech (rezervovat si místo pro stánek je v tuto dobu komplikované, tak budeme v pohybu).

Povím Vám, jak se státi z pohledu státu vzorným elektrikářem jako OSVČ: (1) Střední škola s elektrotechnickým vzděláním. (2) Kurz se závěrečnou zkouškou a certifikací. Platnost 3 roky, pak znova. (3) Pár let praxe někde jako zaměstnanec – dostanete se na vyšší paragraf „vedoucí elektrotechnik“. Pak opakovat bod (2). (4) Založit IČO, vázaná činnost. Úředník projede platnost všech dokumentů a vydá ŽL. Musíte dávat pozor, jaké živnosti zaškrtáváte. Známý zaškrtl řemeslnou vázanou živnost „Výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení“, a dostal pokutu 10k za neoprávněné podnikání, protože vyměnil někde LED světýlko na malé napětí, což je jiná kolonka – volná živnost bez dokládání čehokoliv s názvem „Výroba elektronických součástek, elektrických zařízení a výroba a opravy elektrických strojů, přístrojů a elektronických zařízení pracujících na malém napětí“. (5) Po tom všem je třeba zajít na TIČR, což je úřad, kde vám zase projedou všechny dokumenty, jste tam 8 minut, dáte jim 5500 korun. Platnost na 10 let. (6) Zaplatit si přístup k normám, které musíte dodržovat, ale veřejné nejsou. ČR má jedny z nejpřísnějších norem, což reflektují ceny elektroinstalace. (7) Na každou elektroinstalaci si najmout revizáka, který opět vše zkontroluje a orazítkuje. Po 10 letech praxe můžete být taky revizák.

Realita? Zásuvky, světla, čerpadla a sporáky Vám v ČR zapojují povětšinou sádrokartonáři a dělníci, kteří nemají nic z toho.

Nerozumím tomu, proč společnost posuzuje morálnost a legitimitu pornografie podle věku aktérů, a ne podle toho jestli byly porušeny jejich vlastnícká práva. Proč je nepřijatelné, aby svéprávna osoba sdílela na internetu svuj konsenzuálni pohlavní styk, když v době aktu nebyla plnoletá? A to dokonce ani v případě, že už plnoletá je. Neplatí pro porno to samé jako pro sex? Že nezáleží na věku, ale consentu a na tom jestli došlo k porušení vlastnických práv? Neměli by mít všichni svépravní lidi právo natáčet si své tělo a sdílet záznam s jinými lidmi?

Nedávno jsem viděl debatu Urza vs. 15 etatistů, ve které padla slova i o lži a právu na lhaní. Ačkoli za mě lhaní samo o sobě neporušuje NAP, napadlo mě, jak by trh mohl řešit dezinformace v médiích. Pokud by nějaká média chtěla mít konkurenční výhodu, mohl by do smlouvy zahrnout i absenci dezinformací. Ten, kdo mi prodává obsah, by smluvně ručil za to, že se jedná o ověřené informace. Kdybych prokázal opak, měl bych právo na odškodné. Obdobně mi to dává smysl i u jednotlivce, pokud chce ručit za nějakou informaci.

Asi každý z nás už někdy slyšel kritiku ankapu v tom smyslu, že nějaká korporace dělá něco hodně špatného. Nechme teď stranou diskuze, jestli to je pravda, a předpokládejme, že ano. Uvažme nějakou (klidně hypotetickou) korporaci, která zotročuje lidi, vraždí děti v Africe a prostě dělá spoustu naprosto otřesných věcí. Ukazuje její chování na selhání trhu či ankapu? Neřekl bych. Někteří lidé prostě jsou svině a vždy takoví budou. S tím se nedá nic dělat.

S čím se ale určitě dá něco dělat, je to, abychom těmto zlým lidem zabránili dělat takové odpornosti. A kdo má tuhle činnost na starosti dneska? Státy. Konkrétně policie, soudy a politici skrze legislativu… Rozhodně ne volný trh. Pokud tedy někde vidíme, že se nějaká korporace chová jako utržená ze řetězu, nejedná se o selhání volného trhu. Jedná se naopak o selhání státního monopolu na násilí, který takovému jednání nikterak nedokázal zabránit, ačkoliv to momentálně stojí v jeho gesci.

Chtěl bych upozornit na takový nešvar, který mě poslední dobou trápí. Svobodný přístav mi změnil celkové smýšlení a pohled na svět. Proto jsem se přidal do fb skupiny Fórum Svobodného přístavu, kde ale vidím dle mého ne moc dobré narativy ankapáků a lidí obecně. Většinou jde o nálepkování a nadávání – nejvíce to pozoruji při postech o #ne_poslušnosti, kde jedna strana nadává do etatistů, zasraných fízlů, posluhovačů států, zatímco druhá mluví o dredatém zhulenci, který chce v zemi chaos. To ve výsledku dehonestuje celou pointu #ne_poslušnosti.

Já vidím smysluplnou cestu jedině v otevření dialogu bez zbytečných nálepek a urážek – i když s tím druhá strana začne, považuji za lepší se toho zdržet. Líbí se mi, že Urza je otevřen diskusi s kýmkoliv. Když ale pak někdo takové video nasdílí s komentářem, jak to těm etatistům natřel, nesnižuje to smysl toho všeho? Vnímáte nálepkování a navážení se do druhé strany stejně? A pokud ne, v čem je to užitečné?

Billboardy jsou kontroverzní téma. Řešíme jejich zákazy a potom zas, jestli je zas povolit, a tak dále. Jedna věc mě na billboardech fascinuje – některé provozoval sám stát (a možná stále provozuje), přičemž mu vynášely miliony korun. Některé stát dokonce provozoval nelegálně (aneb stát neumí ani dodržovat svoje vlastní zákony, které si sám vymyslel). Před volbami máte obvykle větší šanci vidět billboard s reklamou na nějakou politickou stranu než třeba na McDonald. Takže pokud si chcete postěžovat na vizuální kapitalistický smog, možná pláčete na špatném hrobě. A skutečně to má řešit stát coby kozel a zahradník v jednom?