Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Aha, takže Vy jste ten troll z Fóra, tím se leccos vysvětluje xDD
Nebo od něj opisujete až moc…

A jinak je také příznačné, že zdroje k tomu tvrzení nedodáváte; takže se zase mějte, nevidím moc důvod se s Vámi bavit, když cokoliv, co je Vám nepohodlné, prostě přejdete.

Ne, není to zvláštní; k ničemu takovou definici nepotřebuju. Pokud ji potřebujete, přemýšlejte nad ní sama.

Co se týče té druhé části, mám pocit, že celkem kopírujete jednoho trolla z Fóra; nebo jste to přímo Vy?
NAP mám jasně definovaný; a můžete mi dodat nějaký zdroj, kde říkám, že „není nutnou součástí ankapu“? A když píšu „říkám“, tak tím myslím já osobně, ne že to někdo o mně někde píše.

Téma trestů otevřu zrovna na prosincové přednášce, klidně přijďte.
Decentralizací myslím něco trochu jiného; a tomu právu říkám polycentrické (ne decentralizované).

Nad definicí svobodné školy jsem nikdy nepřemýšlel.
Každopádně když máte povinnou školní docházku a státní pravidla toho, jak má vypadat školství (i soukromé), není žádné škola v souladu s NAPem.

A touto zprávou hledáte to poznání?
Nebo jako vždy máte potřebu citovat slavné, abyste dala najevo svou sečtělost? xD

Jojo, za hledání pravdy se dá schovat cokoliv; je důležité, že si to umíte sama před sebou obhájit xD
Jak poznáme hledače pravdy? No přece třeba pod takového komentáře:

jinak generovat nějaké věty libovolně můžete, pokud by to mělo mít nějakou váhu, musel byste to argumentačně obhájit...
je blbé, když byste tyhle výplody chtěl nutit společnosti "ankap zákonem"...
jinak ať si každý pindá doma co chce, v Ježku už to tak OK není, protože tím vymýváte mozek jiným...

Jenže já mám přece svobodu definovanou jasně bez použití termínu odpovědnost; z odpovědnosti samotné nic neodvozuju.

To ale ani není potřeba; o vzniku polycentrického práva mám několik přednášek v Kanálu Svobondého přístavu.

Proč tu vůbec ještě jste?
Na začátku jste se snažila alespoň předstírat jakousi korektnost či nezaujatost, snahu o diskusi; teď jsou to už jen takové žlučovité výkřiky, na kterých vlastně vůbec nezáleží (co Vám připadá či nepřipadá OK, je nám v Ježku, kde Vás nejspíš nikdo další nezná, úplně jedno).
Tak k čemu to je? Dělá Vám to dobře? Je příjemné trávit čas konzumací obsahu někoho, koho nemáte ráda? Vlastně si to neumím moc představit; to se Vás něco dotklo tak hluboce, že nemůžete přestat?
Klidně si v tom pokračujte, nijak mi to nevadí, jen bych to rád někdy pochopil; co se asi děje v životě někoho, kdo dlouhodobě – měsíce určitě, možná roky – opakovaně tráví svůj čas konzumací obsahu, který je mu protivný, jen aby se mohl do někoho navážet? Jak pro ten čas můžete nemít lepší využití?

Já vlastně moc nechápu, co se mi snažíte říct…

Pak asi nechápu tu poznámku výše.

Jenže v Ježku může kdokoliv kdykoliv jakékoliv pravidlo zpochybnit; a pak se musí hledat nový konsensus.

Máme jich tam hodně; a v ankap společnosti by určitě také byly.

Kde? Co?

Průměrně jsou dospělí zodpovědnější než děti; ale určitě existují i nějaké děti zodpovědnější než někteří dospělí.

Souhlasím, že ne každý má stejnou kompetenci se o sebe postarat; a souhlasím, že věk je jeden z faktorů, který v tom hraje roli (nikoliv jediný).

Neříkám, že nevidím žádný rozdíl mezi dětmi a dospělými; vidím rodíl minimálně ve věku, v drtivé většině v tělesné konstituci, často v duševní konstituci… Říkám jen, dětem i dospělým dávám stejná práva.

Definuji si to, z čeho dál něco odvozuji; nemám potřebu mít definované vše okolo, když to k ničemu moc nepoužívám. Samozřejmě drtivou většinu slov definovaných aktivně nemám.

Na tu otázku jsem už odpovídal a těžce mě to nebaví.

Ne že bych to šel takto někam někomu tvrdit, protože mi to nepřijde moc v souvislosti, ani bych to takto nepodával, ale pokud se ptáte, zda s tím souhlasím, pak ano (ale není to tvrzení, se kterým bych já přicházel).

Není to za mě axiom, jelikož z toho nějak nemám potřebu nic odvozovat a není to takto, jak to píšete, pro mě nijak významné; a to je asi hlavní kámen úrazu: Vy na tom něco stavíte, doptáváte se, já sice odpovídám, ale moc nevím, kam tím míříte, protože mně to tvrzení nepřipadá nijak moc podstatné, je to spíš jen popis toho, jak používám určitá slova.

Mimo jiné je to i důvod, proč to nemám v tom definičníku.

Kdybych to rozkouskoval na dvě části, tak tu první (o morální odpovědnosti) odvozuji z NAPu (ale nemyslím, že bych dál z ní odvozoval cokoliv, co bych neodvozoval z NAPu přímo); ta druhá část jen popisuje, jak užívám slovo zodpovědnost (není tedy axiomem ani to není zdůvodněno). Kdybyste se mě ptal, zda je věta "Židle je nábytek určený k sezení." axiom nebo to dokážu nějak zdůvodnit, odpovídal bych asi podobně (tedy nejspíš ani jedno).

Omlouvám se, ale zase se to děje; řešíme spoustu věcí v různých vláknech a ty komentáře se rozrůstají.
Můžeme to nějak změnit? Rád bych, abychom se bavili jen v jednom vlákně a zároveň to byly krátké zprávy. Můžete tedy vybrat jedno vlákno a téma, které budeme řešit a ostatní uspat? A ideálně to tak dál držet? Nemám problém se postupně dostat k čemukoliv, ale ne naráz.

Omlouvám se, ale zase se to děje; řešíme spoustu věcí v různých vláknech a ty komentáře se rozrůstají.
Můžeme to nějak změnit? Rád bych, abychom se bavili jen v jednom vlákně a zároveň to byly krátké zprávy. Můžete tedy vybrat jedno vlákno a téma, které budeme řešit a ostatní uspat? A ideálně to tak dál držet? Nemám problém se postupně dostat k čemukoliv, ale ne naráz.

Omlouvám se, ale zase se to děje; řešíme spoustu věcí v různých vláknech a ty komentáře se rozrůstají.
Můžeme to nějak změnit? Rád bych, abychom se bavili jen v jednom vlákně a zároveň to byly krátké zprávy. Můžete tedy vybrat jedno vlákno a téma, které budeme řešit a ostatní uspat? A ideálně to tak dál držet? Nemám problém se postupně dostat k čemukoliv, ale ne naráz.

Omlouvám se, ale zase se to děje; řešíme spoustu věcí v různých vláknech a ty komentáře se rozrůstají.
Můžeme to nějak změnit? Rád bych, abychom se bavili jen v jednom vlákně a zároveň to byly krátké zprávy. Můžete tedy vybrat jedno vlákno a téma, které budeme řešit a ostatní uspat? A ideálně to tak dál držet? Nemám problém se postupně dostat k čemukoliv, ale ne naráz.

Přímo axiom to není; jen to plyne z definice, což je tomu blízko, ale nevycházel bych z tohoto.

Odpovědnost za sebe přikládám určitě lidem, ale nevím, jestli i zvířatům a podobně, nicméně bych se tomu asi úplně nebránil (jen jsem o tom zatím nepřemýšlel).

Příklad s dvojčaty moc nechápu; vždyť všechny bytosti vznikají z jiných bytostí (jen jiným procesem).

Můžete to tvrzení napsat celé, prosím?

K tomu nepotřebuji vědecký důkaz, ono je to zjevné už z toho, že čím déle je člověk na světě, tím víc má zkušeností; jen poukazuji na to, že to není kauzalita ve smyslu tvrdé implikace, pouze ve smyslu, že s přibývajícími zkušenostmi typicky rostou i naše dovednosti (byť různě rychle, ne ve všech případech a celé to má nějaké hranice dané třeba stařeckou demencí, které také může a nemusí přijít a tak dále).

"morální odpovednost za své činy nesu vždy (ikdžy si to neuvědomuji).
když si to zároveň uvědomuji, jsem člověk zodpovědný."
Ano.

"lze a melo by ale smysl vymáhat po cloveku, který si to neuvedomuje a neuvedomoval ani v dané chvíli, tedy nejednal vědomě a ze svobodné vůle? nikdy svou vinu tedy neuzná..."
Asi moc nechápu otázku; mnedle by náhrada škody za porušení vlastnických práv neměla moc souviset s tím, co se dotyčný uvědomuje (jinak by tu vznikli určití "nedotknutelní" jedinci).

"zachoval byste se stejně k 1ročnímu dítěti, které by vás pozvracelo a dospělému člověku?"
V jakém smyslu?
Rozhodně by tam byly rozdíly, třeba minimálně v tom, do jaké výšky se budu dívat, když s tím člověkem budu mluvit (a další rozdíly třeba jak budu mluvit, ale stejné rozdíly byste našel i v mém jednání k někomu, kdo umí česky a kdo anglicky – mluvil bych na ně jinou řečí, aby mi rozuměli, přičemž totéž bych patrně aplikoval na dítě).
Chci tím říci, že neustále přizpůsobujeme svou komunikaci podle toho, s kým mluvíme (volba slov, jazyka…); takže bych se úplně stejně nezachoval asi k žádným dvěma lidem.
Můžete z toho vypíchnout zrovna dítě a dospělé a poukazovat na nějaké rozdíly, ale je to zavádějící, protože rozdíly najdete i mezi jinými skupinami; když mě třeba poblije bezďák, asi prostě jen odejdu, protože v mých očích nemá moc smysl po něm chtít náhradu, zatímco od kámoše mohu třeba očekávat, že mi to vypere a podobně (přitom jsou oba dospělí, ale mé chování je dost rozdílné).

"ale já taky nerozslisuji díte a dospelého podle veku, ale práve podle té schopnosti uvedomovat si svou odpovednost aka jednani ze svobodne vule a je to škála, ne 0 a 1"
Souhlasím, byť bych schopnost uvědomovat si odpovědnost neoznačil jako svobodnou vůli; a samozřejmě také nepopírám, že tam bude korelace s věkem.

Upřímně moc nechápu, kam ty otázky vedou.

Plyne to z toho, jak vnímám odpovědnost; samozřejmě ji můžete vnímat jinak, nic proti tomu.

Jedinec je mnedle bytostí už od početí; ale nemyslím, že to s tím jakkoliv souvisí. Trochu se obávám, že máte nějaké chápání pojmu odpovědnost, který se snažíte napasovat na to, co říkám já, ale ignorujete, že já tím myslím něco jiného.

Neřeším, co je a co není trest, nýbrž jak to ti lidé vnímají (a ještě tam explicitně píšu, že to tak nemusí být myšleno); a s tím dobrovolnost nemusí vůbec souviset.

Nechápu, proč by to u dětí neplatilo; platí tam mnedle přesně totéž.

Vaší definici nevidím.

A ten konec je úplně mimo; krátká odpověď ne: "Nic takového samozřejmě neříkám." A vysvětlovat proč mi přijde ztráta času, protože se teď cítím, jako bych někomu hodinu mluvil o tom, že nebe je modré a on by se mě pak zeptal: "Aha, takže tráva je modrá?"

Jenže lidé často cítí, že by následovalo něco jako "trest" (byť to jako trest mohou jen vnímat, ale není to tak myšleno), i kdyby třeba ztráta přízně, lásky a podobně; je celkem snadné přimět lidi k tomu, aby udělali něco, co dělat nechtějí, protože se budou bát následků, co se stane, když to neudělají.

Dle mého popisu se vztahuje, vybral jste z toho "ručit", ale já tam psal i další významy, třeba "jde za mnou" či "moje věc", což je přesně ten případ života.

Já vlastně nevím, na co se ptáte.

Nevím, jestli bych řekl přímo „špatné“; jen často (ne vždy) vede k tomu, že nakonec ten člověk může udělat něco, co vlastně udělat nechce. A obecně se snažím (ve všech vztazích), aby pro mě lidé nedělali nic, co dělat nechtějí; myslím, že když se to děje, doplatíme pak na to oba.

Odpovědnost podle mě znamená, že za něco „ručím“, že něco „jde za mnou“ nebo prostě „moje věc“; můžu buď ručit někomu za něco, co mi svěří, nebo můžu odpovídat za něco sám sobě. Zodpovědnost je pak schopnost zvědomovat si odpovědnost; jsem-li si tedy třeba vědom odpovědnosti za svůj život (a další věci), pak jsem člověk zodpovědný (což je tedy vlastnost).

Pardon, když vidím všechny ty reakce a jejich rozsah, nemám kapacitu na to všechno odpovídat; třeba to udělá někdo jiný.
Kdybyste nutně potřeboval třeba nějakou jednu vybranou kratší věc, můžeme rozebrat tu.

A jaká by byla antiteze nebo alespoň alternativní teze?
Protože tato jediná mi dává smysl.
Nebo že by měl člověk odpovědnost jen za to, na co má schopnosti?
Případně jak jinak na to nahlížet?