Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Na to, aby to byla prasárna je dobrý ten kontext znát nemyslíte???

Sledoval jsem svého času případ Michaláková a to dost blízko, jako sledující českých politiků, kteří se v tom angažovali (Zdechovský, pár lidí ze Svobodných), byl jsem i párkrát na demonstracích před Norským velvyslanectvím, kde byli zpravidla namícháni lidi ze Svobodných a z KDU ČSL, pro obě skupiny to bylo téma a pro obě z trochu jiných důvodů ale cíl byl stejný, ctít práva biologických rodičů ke svým dětem a naopak. A s mlnohýma aktérama jsem mluvil. Ty demonstrace tenkrát byly mezinárodní akce odehrávající se současně v mnoha velkých evropských městech. Norsko k tomu dělalo mrtvého brouka, snažilo se k tomu oficiálně vůbec nevyjadřovat a dělalo, jako že se nic neděje.

Byl jsem také sledující Pavla Hasenkopfa, zastupujícího právníka paní Michalákové. Na detaily tu není prostor, jen závěr, jaký jsem si z toho udělal, že je to státem posvěcená sprostá sviňárna páchaná na živých svéprávných lidech na principu hlavy XX. Například obhajoba chtěla po Barnevernetu konrétní body, které má paní Michaláková splnit, aby mohli být synové vráceni zpět matce. Žádné nedostali, všechno bylo mlžení a vyhýbavé odpovědi na to, že to má rozhodnout soud a že oni nic a soud zas řekl, že nerozhodne, protože situace je emočně vypjatá a tak je nejlepší to odložit a znovu přezkoumat s chladnými hlavami až za rok a vytvořil dojem, že je to proto, aby se případem mohl zabývat zodpovědně a spravedlivě. Jenomže za rok to soud uzavřel jako "Děti zůstanou u pěstounů, protože si ve svých nových rodinách už zvykli". Chápete, že je to právní podvod? Navíc se ve všech procesech zřetelně ukazovalo, že soud straní tomu, co řekne Barnevernt, jeho vyjádření bral za závazné a jeho názory za platné a když byl názor proti názoru, jako platný bral ten Barnevernetský a o něm nepochyboval. Tudíž nešlo o spravedlivý proces, protože soud se v tomto nechoval nestranně ale jako prodloužená ruka státu s tím, že Barnevernet je pro něj v roli soudního posuzovatele, který se nikdy nemýlí a jeho názor je oficiálně platný. Problém byl, že protistrana se chtěla soudním sporem zastat proti zvůli z jeho strany. Pak ale nemá nikdy šanci. Že proběhl soud byl jen klam, že šlo o spravedlnost. Tím, jak to bylo vše nastaveno, už to bylo v podstatě rozhodnuto předem. Byly tam ještě různé další špinavé věci, například se přišlo na příbuzenské vztahy mezi posuzujícími psychology a někoho z Barnevernetu či pěstounů.

Připomněl bych, že u nás za předlistopadové éry také fungovaly soudy. V občanskoprávních sporech OK, do těch stát nijak (snad) nemluvil ani tehdy ale pokud jste byl ve sporu se státem, prakticky nikdy jste se nemohl domoct spravedlnosti. Stát si různými mechanismy zajistil rozsudek ve svůj prospěch. nejen tak nastavenými zákony ale mnohdy stačila autocenzura soudců, kteří byli na státu závislí a tudíž k němu loajální. A výhody měli, když tu loajalitu "správně" demonstrovali. Nehovořím teď vůbec o inscenovaných procesech 50. let, hovořím o 70. či 80. letech. Všechno se mohlo rozuhodnout úředně direktivně, ty soudy budili jen zdání spravedlnosti. Podobně jako formální volby budily zdání demokracie. Jen ale kdyby se politici jmenovali mezi sebou sami oficiálně (protože fakticky to tak bylo), tak by to bylo příliš očividné a hůř by se z toho dalo vylhat. Tak se hrály takovéhle falešné tanečky. Tedy v tom Norsku to je ohledně odebírání dětí podobné. Stát to prostřednictvím Barnevernetu zkrátka udělá a nelze tomu zabránit.

Já přemýšlel taky qui bono, kdo to tak chtěl, protože tohle nemohl být plán ani hodně ortodoxního politika levičáka, to by se musel stydět sám před sebou, kdyby viděl ty emoční scény, když si přišla policie do domu za účelem úředního odebrání dítěte a ani matka a ani dítě nesouhlasili. Emočně dost podobné jako když za protektorátu Vám vtrhlo do bytu Gestapo a zatklo Vám někoho blízkého s tím, že už ho možná nikdy neuvidíte. A to dospělý se s tím asi lépe vyrovnává, protože si nevytváří iluze a je mnohdy nějak smířen s osudem ale to děcko se s tím musí vypořádávat celý život. Nevím, kolik mají v Norsku procentuálně psychiatrů na jednotkové množství obyvatel ale řekl bych že nadprůměrně a to nejen proto, že tam mají méně Slunce.
Ta podpora pěstounské péče byla nastavena tak nesmyslně vysoká, že pokud nějaká rodina se takto rozhodla vychovávat cizí děti, v podstatě byla zajištěna, nemusela chodit do práce a mohla se věnovat pěstounské péči jako službě hrazené státem. Norsko je ostatně bohatá země, proč by nepodpořila něco ušlechtilého, že ano. Jenomže se jim to nejspíš ekonomicky zvrhlo, protože pro některé to bylo velice lukrativní k alternativě se živit běžnou prací (míněno pod zaměstnavatelem, kdy máte šéfa, který Vám práci zadává a na ní dohlíží a třeba nemusíte uspět popřípadě to někdo může špatně psychicky snášet) a Barnevernet zas potřeboval vykazovat činnost, čímž si dokazoval svoji existanci. Takže se zřejmě začaly vytvářet úplně umělé případy a zkolabovalo to nakonec ke státem posvěcenému a organizovanému obchodu s dětmi. Protože kde se vytvoří poptávka po dětech, systém se snaží o nabídku, když z toho má někdo prospěch.

Mimochodem jsem slyšel o jakémsi historické výzkumu, že prý za holokaust za nacistického Německa nemohl plán několika zlých lidí ale nastavený hierarchický úřednický systém, který se zvrhl na tom, že každý dělal na svém místě svou práci ale každý také přidal svoji malou iniciativu ve prospěch oficiální ideologie, aby ukázal loajalitu se systémem, protože to pro něj bylo karierně výhodné. Fyzické vyhlazování prý nacisti objevili metodou pokus omyl na Židech ve Vilniusu. Zkrátka to zkusili a zjistili, že to jde, že můžou a že se nic neděje a systému že to nevadí. Tak to jen rozvíjeli a zdokonalovali. A ti, co v tu dobu v Berlíně možná podporovali systém za lepší Německo, nic netušili.

Ocenil bych, kdyby ankap-hlavy konečně pochopily, o co mi jde, totiž že soukromý subjekt nefunguje nikdy narokově. Naproti státním děcákům, kde je nějaká péče garantována všem nezaopatřeným dětem, v soukromém děcákům závisí přijetí a úroveň péče na libovůli provozovatele.

Jenomže Vy si tu nárokovost můžete ošetřit smlouvou a pak ji vymáhat, což Vám dá mnohem větší jistotu. Stát Vám může jakýkoliv nárok zákonem změnit a ničeho se neodmůžete, protože máte sice tzv. společenskou smlouvu, což je ale ekvivalent že nemáte nic, na základě čeho byste mohl po státu něco vymáhat. Ústava je děravá a nezapomeňte, že tu politici taky mohou změnit. Ústava z 1. republiky neochránila občany Československa před zvůlí komunistické totality.

A u soukromého subjektu máte konkurenci a pokud u jednoho nejste spokojený, můžete se obrátit na jiný soukromý subjekt. Což asi vítě, pokud například chodíte nakupovat do supermarketů a byxvíráte si, kde je to výhodnější. Což u státních služeb také nemůžete. Tam máte zpravidla jednu mizernou a předraženou službu, berte nebo nechteč být ale platit musíte v obou případech.

A jsou i oblasti na světě, kdy Vám dítě zapláče ve školce a státní moc zasáhne, dítě se ze školky domů nevrátí a můžete být rád, že ho párkrát za rok vůbec uvidíte a bude přiděleno jiné rodině, o které se stát domnívá, že je to tak pro dítě lepší. Ale v podstatě šlo o obchod se státní podporou na pěstounstou péči, což se tak nějak zvrhlo a sociální engineering toto předpovědět nedokázal a děti před tím neochránil. Nedokážu si představit, jakým mechanismem by se tohle nějak systematicky stávalo na volném trhu. Takže raději ať stát žádnou garantovanou péči o děti neorganizuje, protože to může dopadnout různě a to tak, jak byste si ani Vy možná sám nepřál.

Ale houby, majitelia bánk konali nezodpovedne dávno pred reguláciami, veď regulácie bankovníctva vznikli ako dôsledok častých krachov bánk. Pri ktorých strácali uložené peniaze aj nevinní klienti bánk.

V pořádku, to nepopírám. Ale nedělali to masově tak, jako se to děje dnes. A za bankroty platily ztrátou veškerého majetku, který do podniku vložili a někdy skončili ve vězení nebo pod tíhou zodpovědnosti páchali bankéři sebevraždy.

Kdežto dneska se chovají banky nezodpovědně jako jeden muž. A v té nezodpovědnosti si konkurují, kdo je méně nezodpovědný, má konkurenční nevýhodu. Což se na volném trhu v principu stát nemůže, volný trh funguje obráceně, jak funguje stát, trestá nezodpovědné a odměňuje zodpovědné. A proč se dnes banky chovají nezodpovědně? Protože ví, že je stát zachrání, když budou dostatečně velké. Smůlu budou mít některé malé ale to se těm velkým hodí, protože je převezmou. Zvětší se jim trh o jejich klienty a ubude jim konkurence. Asi sám chápete, když si to promyslíte, že to s trhem nic nemá společného a je to v podstatě socialistické bankovnictví? A morální hazard jak podle učebnic. Dá se tento jev podle současného bankovnictví učit.

During the Depression, hundreds of banks became insolvent and depositors lost their money. TOTO CHCETE??

Nechci. Ale já si na rozdíl od Vás nemyslím, že nás před tímto ochrání stát, když stát to právě způsobuje. Bankovnictví frakčních rezerv (jestli se o tom dá ještě hovořit, tlak je dokonce zrušit rezervy ze skutečných úspor úplně) je v podstatě legalizovaný podvod bankéře, který podniká s úspory klientů, ač se tváří, že jim je může kdykoliv vyplatit.

Ak si predstavujete pre chudobných voľnotržné zdravotníctvo v pätinovej cene a terajšej kvalite tak len potvrdzujete svoje medzery v malej násobilke.

To je ekonomie. Stát umí některé věci dvakrát předražit (známe třeba ze sinic), faktor 2 je, že zabrání bohatým ve financování odvětví, ač by sami chtěli (to je ta moje argumentace, že nízkopříjmoví by mohli být léčeni přístroji pořízenými z peněz těch převážně nemocných) a zbytek jsou transakční náklady z birokracie a státních regulací. A když to pronásobíte, ten faktor 5 tam mít budete určitě a to ještě jako dolní hranici odhadu.

Tie mu súkromný poskytovateľ zadarmo neposkytne.

Stát také ne. A do polemiky vnáším navíc tezi, že stát službu poskytne horší a dražší. A to proto, že stát neumí efektivně podnikat. Odhaduje se, že silnice stát staví zhruba dvakrát dráž než by to dokázal soukromý sektor. Na stát tedy celkově doplácíme a opt-out je přínos, služby si opatříme v soukromém sektoru a to kvalitnější ještě nám něco zbude navíc.

Predsa štát ich nenúti konať nezodpovedne

Stát je chrání před bankrotem a tudíž jim umožňuje chovat se nezodpovědně. Dokonce nepřímo nutí, protože vytváří systém, že kdo se chová zodpovědně, tak na tom tratí a je v nevíhodě. Tedy stát v podstatě banky k nezodpovědnému chování nabádá, tím, že jim poskytuje možnost čerpání z eráru v případě, když se dostanou do problému. Jakmile se tedy první banka začne chovat nezodpovědně, musí se odstatní přidat. Čím větší banka, tím se může chovat nezodpovědněji, protože too big to fail. Špatný systém a příčinou je stát a jeho regulace bankovního systému.

https://en.wikipedia.org/wiki/Too_big_to_fail

Ano, přesně tak. Juraj Karpiš, slovenský ekonom, k tomu říká, že centrální banky v dnešních vyspělých demokratických zemích slouží (mimo jíné také) jako sociální zajišťovny pro bankéře. Zajišťují jim, že zisky si mohou rozdělovat sami kdežto o hrazení ztrát se jim postarají daňoví poplatníci. Střední třída a chudí (na něž zdanění dopadá relativně nejvíce) tak hradí bankéřům luxusnější životy. Protože stát nebo střelím (to nosí Juraj na tričku).

Další mechanismus je prostřednictvím úroků a kvantitativnímu uvolňování, kdy z emitovaných peněz získávají ti, co jim projdou rukama jako první a to jsou právě komerční banky. V druhé řadě stavební developeři, kteří prodávají byty a získávají za ně peníze z hypoték. A zaměstnanci typu střední a nižší třída jsou až ti v poslední řadě. Ti na tom tratí.

Materiál ke vzdělávání, můžete si poslechnout třeba na procházce, při běhání nebo při domácích pracech, pro ty, co nemají čas číst knihy. https://www.youtube.com/watch?v=sjVdzPgw4L0 (Pod Lampou, debata o bankovním systému a centrálních bankách Juraje Karpiše, Mojmíra Hampla a Jána Tótha, moderuje Štefan Hríb).

A keby dostali na ruku 40 000 Kč a zaplatili súkromníkom za tie isté služby čo poskytuje štát 30 000 Kč tak to by sa potom inak pozerali na ankap...

IMHO by s tím neměli žádný problém stejně, jako si zajišťují na volném trhu jídlo, rekreaci, cestování, kulturu, zábavu, ... .

Lidi dneska jezdí na dovolenou, zaplatí ji soukromníkovi a není to rozhodně důvod na nostalgické vzpomínání na lepší předrevoluční časy s podnikovou rekreací na základě členství v ROH. Tak proč by to bylo v jiných oborech jinak? Že lidi chtějí jistotu, to nepopírám ale tu mohou na trhu taky koupit. Pro socialisty myšlení se jistě najde firma, které budou celý život platit paušál a ona jim bude poskytovat balíček komplexních služeb. Navíc díky konkurenci a inovacím dostanete za méně peněz více služeb, než jako to dělá plošně stát a navíc ty služby dostanete ve větší pestrosti. Takže pro chudé si představuju nízkonákladové zdravotnictví za pětinové náklady než ty dnešní ale s kvalitou srovnatelnou, protože "solidarita" (ve smyslu přerozdělování výhod od bohatých k chudým, což politici nazývají takto ale solidarita to není) také máte tržní, kdy nemocnice koupí superdrahý léčebný přístroj z pěněz převážně bohatých lidí ale umožní na něm léčení všech, tedy i těch chudších. A k tomu člověk získá výhodu, že si může výdaje a čerpané služby nastavit podle svých priorit. Což dnes nemá. Dnes musí platit procentuálně stejný paušál a čerpá stejnou péči, která se ale kvůli neustále schodkovému rozpočtu (což je v každé socialistické organizaci zákonitý jev) skrytě omezuje. Ač se občanům říká, že stát jim tu péči garantuje. Na volném trhu si podmínky domluvíte ve smlouvě.

A to si Jožinko myslíš že súkromní podnikatelia by ti platili zdravotnú starostlivosť či dôchodky zadarmo???

To tu nikdo netvrdí.

No a práve o tom sa tu už mnohokrát viedli debaty, že rôzni ľudia sa nezhodnú ani na spoločnej definícii pojmov "vlastníctvo", "útočné násilie" a "dobrovoľne". Teda rozhodne nie na tej ankapovej.

Rozdílné definice ale nevadí. Vadí, když si lidi myslí, že rozdílnost definic je problém v debatě. Stačí se vždycky zeptat, jak danou věc má člověk definovanou a pak mu na ní přistoupit a najít mu a vyvracet chybu podle jeho definice. Debata o tom, která definice je lepší, nedává moc smysl. Já jsem vzděláním fyzik a my máme už odjakživa vštípeno, že na volbě souřadnic a na názvech a označení veličin nezáleží. Když si úlohu přeformulujete do jakýchkoliv názvů a souřadnic, vždycky Vám musí vyjít měřitelný výsledek týž.

Tak to potom neovládate ani malú násobilku. Keďže je úplne jednoznačné že platba v percentách z príjmu je najvýhodnejšia pre tých s najmenším príjmom, kým platba paušálu je najvýhodnejšia pre bohatých, keďže im tá istá suma zoberie najmenší podiel z príjmu.

To není o násobilce. To je o tom, že pokud někdo vydělává tak, že potřebuje 50 % svých příjmů na jídlo a druhý vydělává víc a pokryje jídlo z 20 % (my jsme dnes relativně bohatí, v porovnání třeba s předlistopadovou érou a dáváme na jídlo v rpůměru 10 % ale vemte to jako modelový příklad), a Vy každého zdaníte 25 %, tak tomu bohatšímu seberete 0.25/(1-0.2) = 0.3125 tj. jednu třetinu z toho, co mu zbyde kdežto tomu chudém 0.25/(1-0.5) = 0.5 tj. polovinu z toho, co mu zbyde po odečtení nutných výdajů na jídlo.

Obecně si to rozdělte na mandatorní výdaje nutné na život a na to, co zbyde, což jsou výdaje na luxus a uvažte, že mandatorní výdaje nerostou úměrně platu ale pomaleji. Ten druhý, když si chce hodně užít, může bydlet ve větším bytě, může vydávat dvakrát víc na jídlo ale v kažedém případě mu podíl mandatorních výdajů v poměru k příjmu klesá. A daně způsobují, že si člověk musí ořezávat v té druhé části a nízkopříjmový člověk musí víc, jak jsem Vám ukázal. Tedy daně ho poškozují relativně ke svému příjmu víc.

Proč Vy, místo abyste se snažil věc pochopit, nadále trváte na svém omylu a ještě se vysmíváte? Dal jsem Vám odkaz, můžete se dovzdělat a bude Vám to trvat 20 minut. Co chcete víc? JAK TO, ŽE TU PROMARNÍTE V DEBATÁCH HODINY ALE NEVĚNUJETE POUHÝCH 20 MINUT NA DOVZDĚLÁNÍ SE A NA KOREKCI VAŠICH OMYLŮ? Vždyť to nedává logiku time managementu, posunou se jen ti, co dělají věci efektivně. Vy přehazujete hlínu z jedné hromady na druhou a zase zpět. Přitom jste si nestanovil cíl, kam se chcete dostat a kde chcete hlínu mít a proč a uniká Vám, že vedle máte nevyužívaný bagr. Ten odkaz Kiyosakiho je přesně pro Vás. Říká, proč chudým daně nejvíc relativně poškozují příjmy a proč se mylně domnívají, že jim to vyřeší stát. Bohatým na systému nezáleží, protože ti se umí přizpůsobit každému. Dokonce si můžete všímat, že leckterým korporacím stát vyhovuje a naopak ho dobudovávají. Víte třeba, z jakých kruhů a proč vznikla iniciativa ke vzniku FEDu? Nebyli to osvícení politici, byli to ti největší bankéři, pro které je FED v podstatě sociální zajišťovnou pro bankéře s neomezeným kapitálem, jelikož zisky si rozdělují mezi sebou kdežto ztráty hradí z peněz daňových poplatníků prostřednictvím FEDu. Tihle bankéři nebudou pro ankap, protože by čelili konkurenci a hrozil by jim bankrot. Tihle bankéři jsou součástí státu. Mýlíte se jak v první, tak ve druhé Vaší větě.

Kdyby robotník a upratovačka dostali na ruku 40 000 Kč a pak hned musel poslat finančáku 20 000 Kč daň z práce (nebo v březnu 240 000 Kč za celý rok), dívali by se na stát taky jinak...

Ano, politici by brzo se svými sliby letěli. Finančně negramotné lidi (tím nemyslím že jsou hloupí, znám takové i vysokoškolské profesory) se například nechají zblbnout tím, že si myslí, že částečně za ně platí sociální a zdravotní pojištění zaměstnavatel a oni že tím něco získávají. Přitom je to právě naopak, oni ztrácejí, bez ohledu na to, jakým kanálem ty peníze státu odtékají. Ztrácejí zdaněním firmy, regulacemi (dělí se o náklady na ně) a ztrácejí všemi daněmi a odvody. Podnikatel neplatí nic, ten to pouze rozpočítává tak, aby se mu podnikání dlohodobě rentovalo. A tedy dlouhodobě vždycky vydělává, ať jsou daně jakékoliv. Platí vždy zaměstnanci a zákazníci v ceně produktu. Anarchokapitalismus toto řeší a zlepšuje postavení především zaměstnanců, střední třídě a chudým. Norbert se v tomhle mýlí.

Ještě k předchozímu mému příspěvku, jestli to nebylo zřejmé, tak stručný závěr, že já chápu anarchokapitalismus jako že řeší víc problém upratovačky a robotníka než ajťáka. A to právě proto, že si uvědomuju, že stát škodí právě chudým, ač rétoricky tvrdí opak, protože ti chudí a ta střední třída jsou voliči, které politici potřebují zmást politickým marketingem. Až lidi dosáhnou jistého stupně finančního IQ, budou si chtít svůj problém vyřešit a začnou chtít omezovat stát a brát životy do vlastních rukou a odebírat kompetence státu. A ledy se pohnou. Já jsem optimista, vývoj nelze zastavit.

Ani ja nechápem prečo sa ankapisti odmietajú pozrieť na ankap aj z pohľadu robotníka či upratovačky a nie iba z pohľadu nadpriemerne zarábajúceho ajťáka

Toto je častý omyl, který dělí lidi podle myšlení na socialisty a kapitalisty. Problém je v hlavě a ve znalostech popřípadě ve způsobu myšlení. Protože ve skutečnosti stát prostřednictvím daní nejvíc poškozuje právě ty nejchudší. Nejvíc daní zaplatí střední třída ale z ní relativně nejvíc vadí těm nízkopříjmovým, kteří jsou kvůli státu ve finanční pasti, ze které se těžko mohou vymanit. Celý důvod spočívá v tom, že 6 měsíců pracují na stát (to je právě teď aktuální ne? Deď daňové svobody nám klepe na dveře.). A pak teprve si mohou zlepšovat život svůj. Kdežto bohatí bohatnou a někteří stát umí využívat. Peníze chudých získávají prostřednictvím státních zakázek a u nás v EU jsou to ještě speciálně evropské dotace, zaplacené převážně ze zdanění práce zaměstnanců střední třídy. Mnoho daní také chudí nevidí, jelikož jsou obsaženy v ceně. Zdaníte-li podnikatele, ten promítne daň do ceny, jelikož daňově nečelí konkurenci, daň se týká každého stejně a možnost promítnout daně do ceny je v podstatě legální kartelová dohoda iniciovaná statem. Levice si myslí, že rozevírání sociálních nůžek způsobují bohatí a je potřeba stát, aby tomu bránil. Je to ale obráceně, chudobu chudých způsobuje stát daněmi (a regulacemi, které mají také náklady, promítají se také do cen a relativně nejvíce je také platí chudí) a problém nízkopříjmových řeší méně státu.

Doporučuji pro pochopení jak to chodí s daněmi v souvislosti chudých a bohatých Kiyosakiho, https://www.youtube.com/watch?v=hm7JpU6ocvo o daních je kapitola 4., od 1:26:30, asi 20 minut. Věnujte tento čas na získání nových znalostí, bude se nám pak lépe diskutovat a nebudeme se točit v kruhu probíráním již známých věci a vyvracením již jednou vyvrácených věcí. Čímž ztratíme paradoxně více času v diskusích. Buďte efektivní.

To „statek teď“ a „statek později“ bylo myšleno z hlediska odložení spotřeby. Tj. kdybyste statek nespotřeboval nyní ale mohl byste například až za rok. Za to odložení budete chtít kompenzaci, protože spotřebovat statek později má pro Vás nižší hodnotu. Kdežto koupíte-li si akcii, vzdáváte se možnosti použít peníze na spotřebu teď ale zároveň je použijete na investici, která Vám má újmu z odložení spotřeby kompenzovat. Tedy jde o dvě různé věci zároveň. Urza píše o odložené spotřebě, Vy o investici. Obojí lze a není v rozporu. Na jednu věc to zredukujete, když nic neinvestujete a jen odložíte spotřebu. Protože je to riziko plynoucí z toho, že se něco stane a Vy nebudete moci svůj statek v budoucnu spotřebovat a to riziko se někdy realizuje, v průměru máte ztrátu. Přepočítání hodnoty statku v čase se nazývá diskontování.

Čiže sme naspäť u dvojakého metra, čo povoľujete súkromnému vlastníkovi na jeho pozemkoch to upierate štátu na jeho pozemkoch.

Je můj byt, kde já si hodlám pěstovat marihuanu, pozemek můj nebo pozemek státu? A než odpovíte, rozmyslete si dobře ten dvojí metr.

A vy zase, tým, že žijete na území Českej republiky, ste súhlasil s dodržiavaním jej zákonov.


Můžete mi říct, kdy přesně a jakým aktem jsem se k souhlasu dodržování zákonů státu zavázal? Když jsem se narodil? Když jsem přebíral od státu první občanku? A měl jsem možnost nesouhlasit? Já si totiž na nic takového nemohu vzpomenout. Připomeňte mi to prosím. Děkuji.

To, co jste popsal, když to nějak shrnu, je v podstatě koncept nějakého druhu kolektivistického sociálního inženýrství. Stanovíme, co je pro společnost správně a jaký je cíl, neboli společenskou normu. Kdo se normě nepřizpůsobí, od něj ji budeme násilím vymáhat prostřednictvím trestu. Koncept náhrady škody už nepotřebujeme, protože my potřebujeme působit na lidi i preventivně. Neboli pěstitel marihuany sice škodu nezpůsobil ale mohl by. Tedy ho potrestáme, čímž mu v možném páchání škody preventivně zabráníme.

Gratuluji, myslím, že možné důsledky takovéhle společnosti, když bude vybudována důsledně podle Vašich principů, byly dobře ukázány v románě Orwell 1984.

Opačná hodnota ke kolektivismu také existuje. Nazývá se svoboda.

zamestnanci dostatočne veľkej bezpečnostnej agentúry by používali presne tento istý argument (... že konají jen svou práci, dodávám do kontextu)

Ale když se budete ptát, kdo ty zaměstnance úkoluje či zaměstnává a půjdete v hierarchi vzhůru, vždycky skončte u konkrétní osoby, která nakonec bude mít zopdpovědnost už sama za sebe, jelikož nebude nikým úkolována a zaměstnávána a hájit se "já jen dělám svou práci" už nebude moct. A protiplnění v případě prohraného sporu zaplatí a to ze svého. Tj. pocítí plnou tíhu toho protiplnění. Tomu se říká zodpovědnost za činy. Pokud svými činy někoho poškodíte a to třeba prostřednictvím pochybení svých zaměstnanců, jejichž vlastní zodpovědnost jste si dostatečně smluvně neošetřil, můžete nést veškerou tíhu náhrady.

Kdežto srovnejte se státem: úředním postupem může stát odejmout soukromému zahraničnímu podnikateli vysílací licenci, načež on vymůže v arbitrážním sporu kompenzaci z poškozené investice 10 miliard Kč, načež to ale platí daňový poplatník. Nezacvaká tu škodu ani ministerstvo, v důsledku jehož pochybení podnikateli škoda vznikla, ani úřad vlády a jeho aparát, který je hierarchicky nad ministersvem a měl by tedy ún úkolovat ta ministerstva a zadávat jim "tu jejich práci". A nestane se mu nikdy, že by neměl na mzdy, musel by zredukovat svou činnost a zaměstnance propustit, popřípadě vyhlásit bankrot a požádat o ochranu před věřiteli. Sám si jako kozel zahradníkem nastavil podmínky tak, že sám nemůže nejen zbankrotoval ale ani nemusí nahrazovat škodu. Vezme na to peníze občanům. Kdežto každá slušná bezpečnostní agentura by hradit musela ze svého a těm zmíněným rizikům by čelila. V tom je rozdíl a to principiální. A klíčové slovo je materiální zodpovědnost za vlastní činy.

Závěr:
V ankapu nesou jednající jedinci materiální zodpovědnost za své činy.
Kdežto ve státě existuje privilegovaná skupina, která za své činy zodpovědnost nenese a případné škody platí z eráru a vymáhá po daňových poplatnících, kteří daný čin neměli jak ovlivnit.

Mimochodem, sousloví "zodpovědnost politiků" považuji za oxymorón.

Zvířata OK. Tam je věc debaty, nakolik je zvíře věc a nakolik autonomní bytost, která má také svá práva, jelikož projevuje vůli. To by ale otevíralo novou debatu o postavení zvířat. Pokud půjde pouze o zacházení s neživými statky, platí to, co jsem napsal a tedy že se na volném trhu netrestá ale že se pouze vymáhá kompenzace škody. Nechci měnit téma, protože na začátku se neřešilo téma týrání zvířat ale řešil se rozdíl mezi trestáním a vymáháním škody. A já Vám protipříklad uváděl trestání za pěstování marihuany se skrytým předpokladem, že marihuana neprojevuje vlastní vůli a dotyčný ji neubližuje.

Já si třeba myslím, že týrání zvířat by se mohlo řešit i jinými prostředky než přímým trestáním. To, co píše Urza, jsou spekulace, jak by to jednou mohlo v ankapu fungovat. Ale kouzlo volného trhu spočívá v tom, že jaké strategie spolupráce si lidi na trhu najdou, nelze předpovědět. Nepřehlédněte z té citace slovo "pravděpodobně". Kdežto to, co Vám popisuju já (to ze soukromého práva), to nejsou spekulace. To můžete odpozorovat již nyní. Je to totiž součástí toho soukromého práva. Tak třeba nemůžete protistranu chtít zavřít za to, že Vám něco ukradla v obchodě. Nebo potrestat nucenými pracemi u Vás ve skladu. Kompenzace škody musí být vždycky realizována peněžně. Kdežto nevím o žádném principu, který by umožňoval se z nepodmíněného trestu vždycky vykoupit. Pokud tedy v ankapu bude jen soukromé právo, nebudou existovat tresty ale vždy pouze peněžní protiplnění jako náhrada škody.

v ankape ak prinesiete drogy na pozemok kde to bude vlastníkom pozemku zakázané tak môžete byť potrestaný aj keď ste drogu ani nepožil ani nikomu nepredal

Domnívám se ale že jen pokud to má majitel pozemku ve smluvních podmínkách pobytu na jeho pozemku.

Když Vám to napíšu v absurdní variantě, abyste tomu porozuměl: Pokud vejdu do restaurace a vytáhnu si tam svoje vlastní jídlo, může mě personál z restaurace vykázat (ekvivalent vypovězení smlouvy se mnou), může ode mě třeba vymáhat pokutu, pokud ji má uvedenou v podmínkách vstupu do restaurace a já měl možnost se s těmi podmínkami seznámit ale nemůže mě dát sto ran holí proto, že jsem se mu zrovna mimořádně nelíbil a on mi chtěl dát pořádně za vyučenou, abych už do jeho restaurace nikdy nechodil. Když se to stane, tak já se budu cítit poškozený a budu vymáhat kompenzaci újmy od něj. Tedy jak píšete, můžete mě majitel pozemku potrestat za donesení marihuany ale musíte dodat, což už nepíšete, že pouze pokud já se mohl (k tomu nevnášení marihuany) smluvně zavázat a souhlasit s eventuální smluvní sankcí, což můžete klidně nazývat trest. Pokud to v podmínkách nemá, může nesouhlasit ale nemůže trestat. Protože toto neměl smluvně ujednáno dopředu. Může mě vykázat z pozemku. To není trest, to je vypovězení smlouvy. Mám zato, že každá smlouva má jít vypovědět. Všechny smluvní závazky musí být přitom vyrovnány samozřejmě. Pokud vykážu hosta z restaurace a on si před tím už objednal a zkonzumoval oběd, musí před tím zaplatit.

To není formální věc. Prokurátor není poškozená strana. Prokurátor je státní zaměstnanec, který koná svoji práci podle legislativou nastavených procesů. A může řešit i to, když si někdo chce pěstovat marihuanu. Kdežto pokud by si v kmeni někdo ve svém prostoru něco pěstoval a nikoho by nepoškozoval, náčelník by to neřešil. Protože proč by měl? Má to v náčelnickém popisu práce šmírovat členy kmene a pak je trestat za cokoliv, co ho napadne? Trest je vždycky výchovný. A vždycky je to v podstatě nepřátelský akt vůči někomu, neboli projev primární agrese. Kdežto náhrada škody je něco jiného, tam jde o nalézání spolupráce a vymezení si mantinelů té spolupráce. A řešení případů, když někdo ty mantinely překročí. Trestat třeba budete své otroky, protože s nimi nemusíte uzavírat smlouvu, se kterou by oni mohli nesouhlasit. V tomhle smyslu občané jsou otroky státu. I když demokracie budí zdání že nejsou ale jednotlivec nemá vůči státu prakticky žádnou sílu a je z hlediska práv v postavení otroka, jemuž veškeré podmínky může určovat druhá strana. A pokud mu dá nějakou míru volnosti, je to jen její libovůle.

Takže nakonec se shodujeme? Protože s tím, co nyní píšete, v podstatě souhlasím. Počítáte cenu z nákladů a předvídáte poptávku na základě poptávky v minulosti a že poptávka záleží na mnoha faktorech, nejen na ceně, třeba na vkusu jednotlivců. Že nemůžete počítat se subjektivními hodnotami zákazníků (jinak dodávám, že agregátně můžete a sice jako odhad podle minulé poptávky), na tom se také shodneme. To je úžasný a to jsem ani nečekal.

Jinak jsem na samotném začátku polemizoval s tvrzením, že tržní cenu nedokážete spočítat z nákladů. Tedy už si to nemyslíte? Jestli stále myslíte, tak na základě něčeho ještě nevyvráceného, co mi uniklo?

Mám za to, že náčelník netrestal ale rozhodoval spory. A byl autoritou pro to, že když řekl, kdo je v právu, tak to tak bylo a respektovalo se to. Ale to není trestání. To je vyřešení sporu aby nepřetrvávaly dlouhodobě pocity křivdy a lidi spolu mohli i nadále spolupracovat. Protože v kmeni je lidí málo a život je těžký a spolupráce všech se všemi je důležitý atribut kmene.

Ani ankapistický soudce netrestá. Musí tam být vždycky někdo, kdo řekne, že mu někdo druhý způsobil škodu a nechce se dohodnout a výši škody uznat. Pak koná soudce. Ale nekoná když za ním někdo přijde a řekně, že někdo něco dělá, co se mu nelíbí a ať ho za to ten soudce potrestá. Takovou roli ankapistický soudce nemá. Leda že byste chtěl v ankapu vytvářet první stát a angažoval prvního soudce jako státního, pro vykonávání Vašeho trestního práva. Protože byste patrně nechtěl, aby kdokoliv mohl totéž vůči Vám a tudíž byste chtěl pro tuto možnost trestat mít monopol. Jinak to nedává logiku. Respektive uniká mi logika, podle které by se v ankapu rozhodovalo, kdo koho může trestat a kdo koho už ne a od čeho se odvíjí výše trestu když ne od způsobebé škody.

Cože? Já si jako můžu vzít v obchodě zboží a odnést si ho, aniž bych ho zaplatitl a zodpovědnosti se zbavím tak, že řeknu, že nesouhlasím s kupní smlouvou?

> Akorát si musíte říct, co je to to "společensky škodlivé jednání" a kdo ho určuje.
Spoločnosť.

Je pro Vás pěstitel či uživatel marihuany také součástí společnosti? Nebo už není? Protože on je jiného názoru. Takže určuje jen část společnosti? Nebo "určuje" znamená, že většina může přehlasovat menšinu a tu pak může k výsledku přinutit? OK, jen pokud chcete být konzistentní, musíte toto pak přijmout i ve věcech, ve kterých se Vám to nemusí líbit.

Akú poistku má anarchokapitalizmus proti zavádzaniu totality bezpečnostnou agentúrou?

Konkurenci jiných bezpečnostních agentur. Stát to řeší elegantně tak, že tu totalitu (v případě bezpečnosti) zavede rovnou. Což asi sám nyní cítíte, není řešení. To je jako kdybyste chtěl řešit riziko abyste se neutopil náhodou tak, že do řeky skočíte a utopíte se z vlastní vůle a cíleně. Tím tu náhodu skutečně řešíte, to se musí uznat.

Nie. Aký zmysel by malo, aby štát platil pokutu sám sebe?

Děkuji, že jste mi tu potvrdil moji tezi, že stát je v principiálním nerovném a neodstranitelném postavení vůči občanům. V případě pokut byste nerovnost odstranil například tak, že byste zrušil jakékoliv pokuty komukoliv. Třeba s argumentací jaký má smysl pokuta v případě, kdy nevznikla škoda. A jaký má smysl pokuta, když je škoda známa a je možno vymáhat její kompenzaci. Pak by postavení občanů a státu bylo týž. Ale zbývaly by další věci. Třeba stát může ozbrojovat své vybrané zaměstnance a to za jiných podmínek, než jak povoluje občanům. Atd. A pokud byste odstraňoval jednu nerovnost za druhou a vyšel by Vám ankap nebo nějaká jiná anarchie, tak gratulky. Přišel jste si na to sám.

Je to subjektivní a v případě vymáhání si tu výši stanovuje poškozený podle toho, jak tu škodu subjektivně pociťuje.

Ale graf ponuky a dopitu je agragátní. To je spíše až statistický důsledek nějaké detailnější teorie (té STH). STH Vám vysvětluje tržní cenu i v případě, kdy kupuje/prodává jednotlivec. Například najdete někde v jeskyni hroudu zlata, protože je tam bohaté přírodní naleziště a Vy jste se tam ocitnul jako první. Rovnováha mezi poptávkou a nabídkou Vám nevysvětlí, proč dotyčný zlato prodá za tržní, nikoliv nákladovou cenu. A proč například na pustém ostrově, kde by ztroskotal, by zlato vyměnil za jídlo na několik dní, ač by ho to v bohaté civilizaci, která umí zlato lépe využít, mohlo živit celý život. To proto, že užitek z hroudy zlata na pustém ostrově je malý. Nákladová teorie Vám to také nevysvětlí, jelikož podle ní by to zlato měl za všech okolností prodat velmi levně, za cenu třeba opotřebování tašky, ve které si tu hroudu donesl domů.

Naopak, slovíčkarenie je iba finta ako zabiť diskusiu.

Ano, souhlasím. Vysvětlete to Szaszianovi tady https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=665#l57868 protože na jeho slovíčkaření já jsem reagoval. jeho post byl o tom, že nějaké slovo zastánci ankap používají špatně kdežto on ví, jak je to správně.

přece nebudu říkat, že pravda je někde mezi nákladovou teorií a teorií subjektivní hodnoty, prostě řeknu, že nákladová teorie je blbost, a teorie subjektivní hodnoty je správná.

Ona ale pravda není uprostřed. Cena se primárně odvíjí od poptávky a tedy subjektivního užitku. Náklady s cenou souvisí jen volně. Nějakou dobu můžete například prodávat i pod náklady, pokud si na to vytvoříte rezervy. Dlouhodobě ale nemůžete. Ale primární je cena plynoucí z nabídky a poptávky, a náklady musíte, chcete-li dlouhodobě uspět, nastavit podle ní, nikoliv naopak.

Dodávám, že mluvíme o trhu. Ve státní správě to může být jinak. Tam můžete konkurovat i vyšší cenou, protože cílem je vyšší přerozdělování a s vyšší cenou Vám může lépe vyjít dotační projekt. Protože byly situace, kdy jsme potřebovali čerpat evropské peníze a nebyly projekty. A politici a úředníci zoufale potřebovali co největší čerpání (a všimněte si i toho absurdního neekonomického názvosloví, další perla je "profinancovat"). Jenže nehovoříme tu o absurditách socialistického hospodářství.

Konzervativci ani republikání ale nejsou libertariáni. Nebo jak myslíte to "Nová libertariánská agenda"?