Komentář 118298
» odpovědět «
Autor: Ňákej-pičus
Čas: 2025-08-24 12:35:50
[↑]
Web: neuveden
Mail: schován
Tímhle v podstatě popíráte svou vlastní ancap-filosofii. Ten co není schopen pomoci sobě spíše nepomůže druhým. Pokud to neplatí univerzálně, pak to neplatí vůbec a nebo se mýlite vy.
Ano, mám své zkušenosti, jeden můj známý chodil k psychiatrovi a bral léky; antidepresiva co mu předepsal. Když jsem mu ukázal různé techniky které já používám a přesvědčil jsem ho aby ty léky nebral, tak během pár měsíců začal žít úplně spokojený život. Ale bylo to jen proto, že to byl člověk, kterého dlouhodobě znám a věřil mi.
Všichni psychologové a psychoterapeuti jsou jako černá díra. První návštěva je kroužení okolo horizontu událostí. Brání léků je chycení v gravitačním pásmu kde už je velmi obtížný bod návratu. A nakonec selhání sebekontroly v důsledku léků a následná hospitalizace je cesta do singularity.
Vždycky když někdo zvažuje psychologa, tak ho před ním varuji.
Chápu to v extrémním případě když to třeba rozhodne soud kvůli bezpečnosti, ale rozhodně psychoterapeut nepomůže někomu kdo má trauma nebo se chová nějak jinak.
Kromě toho, není to tak dávno, kdy se dětští psychoterapeuté snažili znormalizovat autisty a introverty a to nemluvím o školních pscholozích co řeší děti a pro stromy nevidí les; příčinu nedobrovolného pobytu ve škole.
Závěr bych ukončil pořekadlem: „Když slepý vede slepého tak oba skončí v jámě.“
Ano, mám své zkušenosti, jeden můj známý chodil k psychiatrovi a bral léky; antidepresiva co mu předepsal. Když jsem mu ukázal různé techniky které já používám a přesvědčil jsem ho aby ty léky nebral, tak během pár měsíců začal žít úplně spokojený život. Ale bylo to jen proto, že to byl člověk, kterého dlouhodobě znám a věřil mi.
Všichni psychologové a psychoterapeuti jsou jako černá díra. První návštěva je kroužení okolo horizontu událostí. Brání léků je chycení v gravitačním pásmu kde už je velmi obtížný bod návratu. A nakonec selhání sebekontroly v důsledku léků a následná hospitalizace je cesta do singularity.
Vždycky když někdo zvažuje psychologa, tak ho před ním varuji.
Chápu to v extrémním případě když to třeba rozhodne soud kvůli bezpečnosti, ale rozhodně psychoterapeut nepomůže někomu kdo má trauma nebo se chová nějak jinak.
Kromě toho, není to tak dávno, kdy se dětští psychoterapeuté snažili znormalizovat autisty a introverty a to nemluvím o školních pscholozích co řeší děti a pro stromy nevidí les; příčinu nedobrovolného pobytu ve škole.
Závěr bych ukončil pořekadlem: „Když slepý vede slepého tak oba skončí v jámě.“