Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jinak super rozhovor. Oceňuji korektnost a slušnost na obou stranách.

K otázce silnějšího postavení zaměstnance:

Když bude zaměstnanec skutečně ve slabším postavení, tak zaměstnavateli velmi rád podepíše ve smlouvě, že při jejím sjednání byl v silnějším postavení a že se všech práv, které by mu přiznával zákoník práce vzdává zcela dobrovolně. :-)

A když se něco zvrtne, soud bude vycházet z onoho prohlášení zaměstnance, který v tísni takové ustanovení podepsal.


Uvedeným způsobem by byla předmětná smluvní svoboda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem zneužívána jako na běžícím páse.

K otázce, proč by měl platit důchodové pojištění i člověk, který ví, že se důchodu nedožije, např. z důvodu prognózy související s jeho zdravotním stavem.


Takový člověk měl přece rodiče a prarodiče, kterým by měl jejich péči oplatit tím, že bude přispívat na jejich důchody. On si těmi příspěvky nespoří (marně) na svůj důchod, který nebude pobírat.

Jako podle Urzy "nesmyslné" placení do důchodového systému by měl dotyčný nešťastník spíše považovat případnou investici do svých dětí, které až budou odvádět do důchodové systému, tak dotyčný z něj už čerpat nebude. To ale asi málokdo bude takto vnímat. :-)

Přispívání do průběžného důchodového systému je totiž dvojí. Jednak placení důchodů předkům a současně investice do dětí do nové generace plátců důchodů, která budou platit důchody současným plátcům,až odejdou také do důchodu. V tomto spočívá ona průběžnost toho systému.

Úvodní členění na pozitivní a negativní práva je podle mne poněkud nesmyslné.

Pokud má někdo právo vykonávat nerušeně nějakou činnost (třeba se vzdělávat způsobem, jaký mu vyhovuje) pak toto právo samo o sobě jeho realizaci neumožňuje. Skutečný výkon takového práva umožňuje až existence pozitivního práva v podobě všeobecného pro všechny platného zákazu do onoho negativního práva zasahovat.

Bez tohoto pozitivního práva v podobě předmětného zákazu je předmětné negativní právo pouze bezúčelnou a bezzubou deklarací přání nerušeně vykonávat nějaké "právo", které může být dobrovolně (ale také nemusí být) respektováno.

Bez onoho pozitivního práva v podobě zákazu rušení výkonu onoho negativního práva pak nositeli onoho negativního práva nezbývá, než si výkon svého práva na těch, kteří by ho rušili, násilím nerušení výkonu toho práva vynutit.

A jsme opět u práva aktuálně v dané situaci silnějšího prosazovatele svých práv. O výsledku tohoto konfliktu tak nerozhoduje existence nějakého negativního práva, nýbrž pouze fyzická převaha jedné ze stran, které se ohledně svého jednání dostali do konfliktu.

Bez pozitivních práv se prostě ve skutečném právním systému neobejdete.

Tak to je velká škoda, že jste se rozhodl opustit zdejší prostory. Vaše příspěvky na všechna ta témata byly velmi kvalitní. :-)

Zmrd? Tenhle slovník sem přinesl Loiza. Pro mě je zaměstnávání na černo něco, čím ten zaměstnavatel umožňuje, aby třeba pro stávající důchodce bylo vybráno méně peněz a aby tak díru v penzijním rozpočtu museli za toho zaměstnavatele a jeho černé zaměstnance platit ostatní, poctiví lidé.

Když "pouze" překročím rychlost, tak to automaticky neznamená, že někomu ubližuji. U každého překročení zákona budou dopady jiné.

Pokud jsou dotyčný zaměstnavatel a zaměstnanci přitom přichyceni, pak pokud alespoň uznají, že je v pořádku, když to pro ně bude mít následky, považuji za jakési plus. Ale, že bych jim nějak v tom jednání fandil? To né. Namísto zmrdi bych je nazval vychcánky a nekalou konkurencí vůči poctivým konkurentům.

Nicméně ti zaměstnanci mohou být v situaci, kdy jim třeba nikdo "normální" místo nenabízí a pak jim asi nelze vyčítat, že pracují alespoň načerno. U těch zaměstnanců není to jejich "odsuzování" tak jednoduché, jako u těch zaměstnavatelů.

O individuální měřítka toho, jaký zákon je ještě O.K. a co je už za individuální stanovenou hranicí, tady nejde. Zákony platí pro všechny stejně a stanovují tak jedinou relevantní hranici. Co si o těch hranicích myslí jednotlivá individua je samozřejmě jen otázkou individuálního chápání spravedlnosti a morálky.

Čí by asi tak to zlato mohlo na začátku být, když jím byly kryty bankovky emitované centrální bankou?

Pokud zabavovaly jiné státy i jiné, než původně měnové zlato, pak z toho důvodu, že pro záchranu a udržení toho systému, který byl postaven na zlatém krytí peněz, stát asi potřeboval toho zlata mnohem více, než do toho systému původně vložil. Tohle nevylučuji, že se to jinde mohlo stát. Nicméně, když si přečtete ten americký reglement, tak z toho plyne, že šlo o povinnost prodat státu zpět měnové zlato, tedy zlato poskytnuté státem, ke krytí státem emitovaných peněz.

Ano, velmi pochybují o možnosti, že justiční systém lze nahradit nějakým tržním systémem. Možná snad by to mohlo jít v rámci státu, s tím, že tento systém by byl nějak regulován, ale jestli by to byl automaticky posun k lepšímu, to si nemyslí.

Pokud se týče existence možnosti kolize přirozených práv, tak na to Vám odpověděl "Nikdo Důležitý". :-) A ano problémem jsou právě ty spory, které by při chránění svých práv nastávaly a jejich efektivní řešení. Správně píšete, že žádná práva nemohou obsáhnout všechny situace a právě v těchto případech jsou důležité ty soudy, které nebudou nikdy fungovat ke spokojenosti všech zúčastněných (vždy někdo prohraje), bez ohledu na to, jestli půjde o státního nebo tržního arbitra.

Diskuze o přirozených právech, resp. o právech obecně se přece neobejde bez diskuze o tom, jak budou řešeny střety vícero subjektů nadaných těmito přirozenými právy, kteří budou mít každý tu svoji pravdu o tom, kdo vlastně a komu zasahuje do jeho přirozených práv.

Ancap přece znamená, že nikdo nebude k ničemu nucen, tedy ani k tomu, aby se podvolil nějakým tržním soudům, či jiným nápadům kohokoliv. Takže předpokládat, že v ancapu budou fungovat nějaké alternativní tržní soudní instituce, je zcela naivní. Jediné, co bude v takovém prostředí SPOLEHLIVĚ fungovat, bude "právo silnějšího", který bude na nějaká přirozená práva ostatních zvysoka srát. Prostě pouze chaos a anarchie, permanentní válka všech proti všem, útlak a zotročování těch nejslabších a boj o pouhé přežívání, čili o nějaké ekonomické prosperitě si můžete taky nechat jen zdát. Vždyť to máte už přímo v názvu té absurdní ideologie.

Fakt jsem od tebe nečekal nic jiného. :-) A nebyl jsem sám. :-)

Kdybyste mi toto napsal např. v roce 1985, měl bych pro Vás velké pochopení.

Protože mi to ale píšete v roce 2021, jste mi jen k smíchu.

Říkáte, že jsem přizdisráč? A Vy jste magor, co by nejraději všechno rozjebal, jenom proto, aby se cítil důležitý. :-) Vy jste zamindrákovaný závistivý a neschopný šmejd, co si myslí, že za jeho mizernej život můžou všichni ostatní.

Ne, ne. To jsi špatně pochopil. Já si sice vybírám, které zákony považuji za špatné, avšak to, že např. nerespektuji maximální povolenou rychlost, automaticky neznamená, že mám zákon, který zakazuje překročení maximální rychlosti za špatný. V tomto případě považuji ten zákon za správný. Jen ho prostě občas poruším a když mě u toho chytnou, tak bez zbytečných keců zaplatím.

Ano uznávám, že v tomto případě mohou být tvé námitky relevantní.

Jen selhání právního státu nemusí být pouze na straně moci výkonné, jak to v tomto případě zdánlivě vypadá. Dané selhání totiž může být jen zdánlivé, protože ve skutečnosti mohla být soudní moc až příliš horlivá. V tomto případě mám velké pochybnosti o tom, jak soudy v případech rušení opatření vlády postupovaly. Absolutně totiž ignorovaly smysl a účel daného zákona a vozili se pouze na poněkud neobratně formulovaném znění zákona. Podle mne v tomto případě naopak selhala moc soudní a přispěla k tomu moc zákonodárná a moc výkonná se v tom ocitla tak nějak nevinně. Přitom ale pouze moc výkonná má odpovídající odpovědnost za to jak ta pandemie dopadne. Takže to, co vypadá jako ignorování soudní moci je podle mne zcela legitimním postupem vlády, protože bez ohledu na snahu o paralyzaci vlády soudní mocí, vláda koná dál tak, jak plyne ze smyslu a účelu daného zákona.


Samozřejmě, lidi, kteří čtou jen titulky (a nepřečtou si předmětné rozsudky), není těžké přesvědčit, že jediným zloduchem v celé této záležitost je vláda. Podle mě to ale tak není. Vláda je zde naopak obětí nekvalitní práce zákonodárce a svévolného výkladu zákona ze strany soudů. Antibabiš hysterie už ale mnohým definitivně zatemnila mozky.

Aby bylo jasno, netvrdím, že vláda neudělala žádné chyby, nebo že rozhodovala optimálně. To ani nejde, protože jde o poněkud "multidimenziální" problém, který nemá jen jediné optimum, resp. nalézt nějaké optimum je velmi složité. Nicméně, co se týče údajného porušování principů právního státu, pak hledejte viníky jinde, než u vlády a zkus se zamyslet, jestli v tomto případě k němu vůbec došlo.

Nic mýtického na tom není. :-)

Předvídatelnost práva, o které píšete je samozřejmě jedním z důležitých principů právního státu. Takže monarchii, kde monarchova družina nepředvídatelně "vybílila" vesnice na území monarchy, má samozřejmě do právního státu hodně daleko.

Samozřejmě, že současný režim nemusíte považovat za legitimní a za morální. To ale neznamená, že takový skutečně je. Pokud se stanete veřejně známou obětí takové režimu, která byla zničena za jeho nerespektování, tak se třeba z 500 let dočkáte stavu, kdy za tento odpor budete svatořečen, protože dnešní uspořádání společnosti bude připadat těmto budoucím lidem jako nelegitimní.

Já samozřejmě také porušuji některé zákonné zákazy (typicky např. nedodržení maximální rychlosti...). Některé porušuji vědomě, jiné nevědomě, protože ani nevím o tom, že by to co právě činím, bylo zákonem zakázáno. Situace, kdy ani nevíte, že něco porušujete je samozřejmě vadná, v případě že předmětný zákaz je tak nějak neočekávatelný a rozsah zákonů příliš velký. Nečiním tak ale z toho důvodu, že bych ty zákony považoval za nelegitimní. S některými zákony sice nesouhlasím, mám je např. za příliš omezující, ale nevnímám je jako něco, proti čemu bych byl z hlediska morálního povinen aktivně brojit jinak, než tím že je budu kritizovat v diskuzích.

"A pokud je nějaký zákon špatný, klidně ho budu porušovat..." Co Vás opravňuje k tomu, abyste "rozhodoval" o tom, které zákony jsou špatné?
", samozřejmě s vědomím možných následků." Tak alespoň, že se k tomu stavíte tak, že přijmete odpovědnost za porušení těch podle Vás špatných zákonů.

"Asi nepůjdu střílet finanční úředníky..." Tohle je taky ocenění hodný civilizovaný přístup. :-)

Když to napíšete takto, tak mi to směšné nepřijde. :-)

Ano, máte pravdu, že mnoho Slováků má (do znační míry oprávněný) pocit, že mafie v jejich státě má významnou roli. Neumím ale objektivně určit/kvantifikovat, jak moc je to vážné. MOhlo by to být mnohem, mnohem horší. Viz např. Mexiko. Mafie se ale nezbavíte tím, že se zbavíte státu. Naopak. Pro mafii není nic lepšího, než slabý stát. A ano právní stát není nikde ideální stoprocentní. V podstatě nic, co člověk stvoří nebo jen ovlivňuje, není ideální a stoprocentní.

Kauzu zajišťovacích příkazů považuji za ostudnou. Na druhé straně zde docela slušně zafungovala soudní kontrola moci výkonné... Takže co se týče otázky funkčnosti právního státu, důležitá je ta reakce soudní moci na porušení zákona ze strany výkonné moci, nikoliv jen to samotné porušení zákona ze strany moci výkonné. Horší by bylo, kdyby to porušení zákona té výkonné moci procházelo. Porušování zákona nelze zabránit, bez ohledu na to, v jak kvalitním právním státě žijete. Reparační nástroje pro tyto případy byly docela účinné. Kromě vrácení zadržované částky dostal poškozený paušální náhrada ve výši úroku z neoprávněného jednání správce daně, což činilo 14% p.a. (+ repo) a v případě, že byla použita exekuce, pak celých 28% p.a. (+repo) A pokud tato paušální náhrada nestačila, pak samozřejmě existuje nárok na náhradu škody a ušlého zisku. Tento režim platil pro jakékoliv neoprávněné zadržování majetku. Současný parlament ale snížil výši té paušální náhrady na 7% p.a. + repo a nárok na paušální náhradu dramaticky omezil pouze na případy, kdy se jednalo o daňová řízení.

Jinak násilnou pomstou si sice trochu ulevíte, ale vyrobíte si současně násobně velký problém.

Ale to už jsem tady psal x-krát. Je legitimní nedodržovat zákony totalitních režimů. Ve Třetí říši to bylo jasné. Mnohé (ne všechny) zákony Třetí říše bylo legitimní porušovat. Bylo to ale moc nebezpečné a mnoho tehdejších zfanatizovaných spoluobčanů by proto nemělo sebemenší pochopení. Obdobně tomu bylo v "režimech", jaký panoval ve starověkém Egyptě. Některé tehdejší zákony bylo z dnešního pohledu legitimní porušovat. Ale tresty byly i tehdy drakonické, byť jen za zpochybnění těch zákonů, aniž by došlo k jejich porušení.

Tak odpověď na to, co to je demokratický právní stát by mohla být velmi košatá a lze na toto téma napsat docela rozsáhlou knihu. :-)

Zjednodušeně by se dalo napsat, že základem demokratického právního státu je to, že výkon státní moci je omezen pouze na to, co zákon výslovně státu dovoluje nebo ukládá a současně každý jednotlivec může činit vše, co mu zákon nezakazuje.

Uvedený princip ale samozřejmě nestačí, protože ad absurdum by do zákona mohli zákonodárci protlačit ustanovení, podle něhož stát může cokoliv a jednotlivci se zakazuje všechno. :-)

Proto v demokratickém právní státě je třeba, kromě moci zákonodárné a výkonné i moc soudní, která v rámci své činnosti také "kontroluje" činnost zákonodárců i výkonné moci a zajišťuje, aby zákonodárce nebo výkonná moc nevybočovali z rámce demokratického právního státu.

A aby byl daný právní stát demokratický, je třeba, aby členové zákonodárného sboru byli zvoleni v demokratických volbách.

Tak jestli máte problém s tím, že zákony se musí dodržovat, tak asi nemáme o čem moc dál diskutovat. :-)

Něco jako "diskuze" na téma, jak a jak moc organizovat vztahy ve společnosti probíhá v podstatě kontinuálně. My tady diskutujeme jen planě a bez nějakého reálného vlivu na podobu reality, která nás obklopuje. Ta relevantní diskuze probíhá v rámci volebních procedur (předvolební diskuze, politické programy...), kde nakonec voliči rozhodnou, jakým směrem se bude země ubírat a následně pak probíhá diskuze mezi politiky v rámci přijímání zákonů.

To, že zde máme demokratický právní stát je výsledkem "diskuzí", které se zde vedli po roce 1989. Tehdy se o tom opravdu diskutovalo velmi intenzivně. Např. Klaus zastával názor, že nově vzniklá ČSR nepotřebuje žádnou ústavu....

Ano, platí, že cokoliv (zákony, vyhlášky, rozhodnutí soudu, či správního orgánu, zastupitelstva obce, či kraje, resp. jakýkoliv akt veřejné moci), co by narušilo, či popíralo principy demokratického právního státu, musí Ústavní soud (pokud to neučiní obecný soud) zrušit. Kdokoliv (poslanec, ministr, prezident, zastupitel, policista, voják, starosta, hejtman, jakýkoliv úředník ale i občan, či jakkoliv velká skupina občanů) tedy bude jakkoliv brojit proti demokratickému právnímu státu narazí u soudu, popř. u jiných k tomu oprávněných orgánů veřejné moci a bude to tak v naprostém pořádku. Toto jediné nám totiž může dát šanci na ochranu před excesy, jako bylo Německo za Hitlera.

Tyhle ty požadavky na jakési historické exkurzy nejlépe až do dob pračlověka a na dokládání nějakých písemných souhlasů dávno mrtvých předků, to je vždy ta nejsměšnější věc, která z toho anarchokapitalistického primitivismu vždycky vyhřezne.

Ideální řešení tohoto bláznivého požadavku představuje scénka ze Švejka:

"Řekněte mu sám, Švejku: Pan feldkurát vám nic nedá.“ :-)

Ale to se jen nesprávně domníváte, že jste mě poznal. :-)

Vy mě ještě neznáte, vy mne znáte možná z té dobré stránky ... :-)

Tak jistěže si může totalitář tvrdit co chce a taky to tak mnohdy dělají, že o svém totalitním režimu prohlašují, že je demokratický a spravedlivý a já nevím jaký ještě. ČSSR se taky označovala za demokratickou republiku a přitom to byla zjevně totalita jako vyšitá. Legitimita odporu k režimu závisí na skutečné podstatě toho toho režimu, nikoliv na tom, co totalitní vládce o něm prohlašuje, nebo jak se ten totalitní stát jmenuje.

Ale, čo bolo, to bolo. Terazky je Katalánsko regionem Španělska a platí tam španělské zákony, jejichž porušování je trestné (i pro vrcholné regionální politiky). To, že někteří ti regionální separatisté, kteří namísto toho, aby zákony respektovali, tak je porušovali, byli nakonec státem omilostněni, je od Španělska velkorysé. To si ti fanatičtí sobečtí katalánští politici rozhodně nezasloužili.

Pokud čínská vláda v Honkongu nedodržuje principy demokratického právní státu, pak je legitimní, aby se obyvatelé Honkongu tomuto bránili, a pokud čelí ze strany Číny násilí, pak je legitimní í násilná obrana. A Čímu rozhodně nelze považovat za standardní demokratický právní stát.

A ti Katalánci by samozřejmě měli postupovat v souladu s platným právním řádem. Pokud v něm není zakotvena možnost osamostatnění nějakého regionálního území, pak mají smolíka a první s čím by měli začít je prosadit změnu právního řádu, která by osamostatnění umožnila. Je to obdobné, jako když máte občany s různými názory, tak i občané jednotlivých regionů se musí podřídit vůli většiny na území daného státu. Žádný právní předpis právo obyvatel regionálního území na jakési regionální sebeurčení neupravuje. A to tím spíše pokud je hlavním důvodem pocit jakési nadřazenosti nad obyvateli ostatních regionů a pocit, že na ostatní regiony hospodářsky doplácí. A Katalánci ať se jdou se svými separatistickými nápady vycpat. Tyhle tendence jsou totiž úplně optimální tak akorát pro vyvolání občanské války. Zase jde v podstatě jen o regionální variantu projevu dnes tak moderního SOBECTVÍ a stupidních manter typu KAŽDÝ SÁM ZA SEBE.

Vznik ČR byl výsledkem poválečného uspořádání. To první poválečné uspořádání nám přineslo samostatný stát. To druhé poválečné uspořádání nás vrhlo do chřtánu sovětské totality. Z uvedeného plyne, že Kataláncům by nestačil souhlas jen ostatních Španělů. Samostatné Katalánsko by museli uznat i ostatní státy.

My jsem celkem rozumný a umírněný národ. Rozdělení ČSR bylo krásným příkladem civilizovaného postupu v tak citlivé záležitosti. Podívejte se na to, jak se "dělila" bývalá Jugoslávie.

No..., pokud i potom zůstane Izrael demokratickým právním státem, pak není co řešit.

A ano, pokud by pak byl demokratický právní stát nahrazen nějakou totalitou, pak bude (i násilný) odpor trpící menšiny legitimní.

Vaše příklady jsou extrémní případy odehrávající se v totalitních státech, které nedodržovaly principy právního státu (mimo jiné nebyly vázány Listinou základních práv a svobod). V takových případech je jistě legitimní odpor proti takovému režimu. Někdy je omluvitelný i odpor násilný.

Vy se ale snažíte tyto situace naroubovat do prostředí demokratického právního státu a zde lze jakýkoliv násilný odpor proti poměrům nastoleným v takovémto státě považovat za zcela zjevně nelegitimní a neomluvitelný.

PS: Píšete jako jistý pan Altman. Nepletu se. :-)

Ale ta diskuze přece už proběhla. V rámci demokratických procesů došlo k tomu, že ve společnosti je nastaven jakýsi kompromis v otázce, jak bude život společnosti na území daného státu zorganizován.

Váš postoj spočívá v tom, že Vy prostě s tím demokratickým kompromisem nesouhlasíte a označíte ho za nelegitimní násilí vůči Vám, proti kterému jste (údajně) oprávněn se bránit, třeba i násilím. To je ale poněkud jednostranné a velmi sebestředné vnímání celé záležitosti. Vy a Váš postoj k tomu, jak by (ne)měla být na území ČR společnost organizována je ale jen jeden z mnoha milionů. Je arogantní a absurdní myslet si, že pouze ten Váš názor je legitimní a jediný správný a že máte nějaké právo ho prosazovat vůči ostatním jinou, než legitimní nenásilnou cestou právě přes demokratický systém. Vaše bláboly o tom, že nebudete s ostatními diskutovat a že si prosadíte své "právo" násilím, by byly úplně směšné, kdyby nebyly spíše k pláči.

Pokud chcete prosadit své představy toho, jak má být společnost na daném území organizována, musíte o svých představách přesvědčit i ty ostatní, resp. alespoň dostatečnou většinu z nich a přitom ještě dodržet limity dané principy demokratického právního státu. Nebo se odstěhovat někde jinde, kde Vám to bude více vyhovovat.

Ale já nejsem socialista a nedávám Švédsko za příklad, takže žádnou korunku byste nyní neobdržel. :-) To Švédko je můj protiargument, nikoliv příklad, jak by se to mělo dělat.

To, že stát nutil odevzdat občany zlato státu byl právě zoufalý pokus udržet zlato jako součást peněžního systému. Jakmile se zjistilo, že zlato k funkčnímu peněžnímu systému není vůbec potřeba (po zavedení homogenního systému účetních peněz v roce 1971), tato zoufalá a na špatném peněžním systému založená rozhodnutí skončila.

Ono, když stát v rámci provozování zlatého standardu "věnuje" centrální bance na krytí bankovek emitovaných centrální bankou své zlato s tím, že toto zlato bude centrální bankou monetizováno (přeměněno na peníze) a lidi pak místo, aby tyto peníze používali, tak to zlato demonetizují tím, že si ty bankovky vyměňují za to státní zlato, pak se nedivte státu, že tento trend chce zvrátit a peněžní systém chce ochránit, před jeho zánikem (kdy by všechno zlato bylo jeho výběry z centrální banky zase demonetizováno). Státu by tak zbyly v sejfech centrální banky akorát ty bankovky, s kterými by si mohl akorát víte co. A státní zlato by skončilo v kapsách lidí. Něco jako nechtěná kupónová privatizace zlatých rezerv. Taky je třeba si uvědomit, že státy potřebovaly to zlato také na vypořádání schodků zahraničního obchodu, takže nešlo pouze o to znovu naplnit sejfy v centrální bance a zabránit demonetizaci zlata.

No když máte nějaký objem peněžní zásoby směnitelný za zlato (bankovky) a vedle toho banky (společně s dlužníky) emitují (bezhotovostní) účetní peníze, které zlatem kryté nejsou a lidé mají za to, že se tímto krytí peněz zlatem stále více a více vytrácí, pak zcela nevyhnutelně dojde v nějakém (zcela nepředvídatelném) okamžiku k tomu, že lidé začnou měnit bezhotovostní peníze za bankovky a bankovky za zlato a tím spustí lavinu runů na banky (směna bezhotovostních peněz za bankovky) s tím, že čím více bankovek se smění za zlato, tím méně toho zlata zbývá na zlaté krytí zbývajících peněz. A tyt jevy v peněžním systému pak spolehlivě pošlou ke dnu i samotnou ekonomiku. Čím více se v růstové fázi zlaté zásoby "naředí" bezhotovostními zlatem nekrytými penězi, tím prudší peněžní kontrakce a související krachy bank a hlubší a závažnější krize ekonomiky se dostaví.

Tento problém trápil vlády tak moc, že vymysleli centrální banku, která měla jednotlivá počáteční ohniska kontrakčních požárů hasit centralizovanými zlatými rezervami. To se samozřejmě nějakou dobu dařilo (od roku 1913), avšak o to větší "napětí" se v tomto nestabilním systému naakumulovalo, až to prasklo v roce 1929 a skončilo to naprosto monumentální ekonomickou krizí. Několik desetiletí pak probíhaly snahy udržet alespoň nějakou vazbu mezi penězi a zlatem až nakonec v roce 1971 došlo k opuštění posledních zbytků propojení mezi zlatem a penězi a zůstal zde již jen homogenní pružný systém účetních peněz bez jakékoliv zlaté kotvy, která by mohla stáhnout ekonomiku zpět ke dnu. Od té doby zažívá svět v podstatě kontinuální peněžní expanzi, která už není svazována zlatou svěrací kazajkou a žádná hluboká ekonomická krize, kterou by způsobila peněžní kontrakce a které by nešlo předejít dočasným zrychlením peněžní expanze, už v podstatě ani nemůže přijít. Tedy pokud si peněžní systém neprovážeme zase s nějakou tou kotvou, např. v podobě BTC. Od doby osvobození ekonomik od zlaté svěrací kazajky se peněžní systém plně a pružně přizpůsobuje potřebám ekonomiky. Už nedochází k tomu, že by naopak ekonomiky byly nuceny přizpůsobovat se množství monetizovaného zlata v dané ekonomice.

Zlato ale nikdy nebylo skvělými penězi. Zlato bylo ve skutečnosti velmi špatnými penězi, proto také v podstatě po celou dobu jeho používání v peněžním systému banky emitovaly rovněž i účetní bezhotovostní peníze, aby ekonomika nešla do kytek. Role zlata v peněžním systému byla vždy kotva. Kotva, která periodicky stahovala ekonomiky ke dnu.

"Není se čemu divit, když státy násilím vynucují užívání svých měn, a tedy Bitcoin se proti fiatu používá mnohem méně..."

Ve Švédsku žádné zákony, které by ukládaly přijímat tamní zákonné platidlo neexistují a přesto se tam BTC nepoužívá nijak více, než kde jinde. Takže ono to s tím násilným vynucováním nebude tak horké, jak se to snaží zastánci BTC líčit. Také příklad Paralelní polis, která přijímá pouze BTC, ukazuje, že se prd stane i v zemi, kde je zákonem zakázáno odmítat platbu zákonným platidlem.

Listina by nezabránila zvěrstvu. Teprve její respektování zákonodárcem a pokud zákonodárce selže, pak její respektování ústavním soudem může zabránit, aby se ono zvěrstvo stalo legálním postupem. Legalita je pro občany důležitá a je možné, že by pokud by norimberské zákony zrušil ústavní soud, pak by lidé zbystřili a účast na nelegálním postupu zvažovali mnohem důkladněji, než když to zvěrstvo bylo uzákoněno.


Jinak samozřejmě, že žádné právo nezabrání nikomu v jeho porušování. Jde o to, aby zvěrstvo nemělo legitimitu v podobě zákonné úpravy a tím bylo oslabeno.

O to se pokouší ten chlápek v tom videu.