Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Když v dlouhodobém horizontu (a to i při pohledu zpět) stále generuje dluh, utrácí za populistické zbytné věci aby uplatil voliče a likviduje tím budoucnost svých občanů. Politici řeší své další zvolení a jejich horizont je volební období. U Venezuely se asi nebudete hádat, že takto zdravá finanční situace státu nevypadá. Je to míra, kde bude každý senzitivní na jinou úrověň. Za mne je nezdravé utratit více než vyprodukuji – a mít tyto výdaje mandatorní. Čili aktuální situace v ČR a eurozóně obecně není zdravá a pokud bude pokračovat, neskončí to dobře – ne pro stát, ale pro lidi.

Nemohu za to, jak co vnímáte. To, že se mi nelíbí pružná měna nucená zákonem a hrozbou násilí mi přijde dost konzistentní s preferencemi osobní svobody a zodpovědnosti. Ano, proto se mi nelíbí elastická měna. Nevidím v tom žádný paradox.

Pokud vyrobil něco užitečného, prodá to, protože bude někdo, pro koho to bude užitečnější než jeho zdroje a upřednostní to vzhledem k jiným zbytným výdajům. Neprodá ten, kdo vyrábí to, co trh nepotřebuje, nebo za to nechce platit tak vysokou cenu. Což znamená, že daný podnik spotřebovává více než generuje a jeho služby/produkty nejsou zas tak potřeba.

Z nějakého důvodu uvažujete, že vše, co se produkuje, je nepostradatelné a i v krizi nutné spasit. To není jednoduše pravda.

Jojo, protože měnové reformy, inflační spirály a další – pro držitele nežádoucí – procesy a efekty se nestanou, protože vy si to myslíte. Naštěstí nyní již existují nástroje jak se proti podobnému problému jistit mimo státní struktury. Zlato mohl stát zabavit, s BTC peněženkou mají úřady o něco větší problém, protože o její existenci mnohokrát ani nevědí. Nechci mít pravdu, protože to odnese celá společnost. Jenže stát a banky se chovají tak, že k tomu zatím bohužel směřujeme jak naložený náklaďák bez brzd v prudkém kopci.

Já to chápu, jen z toho nevyvozuji, že je to prospěšné a užitečné. Účetní měna se takto stává dalším nástrojem státní zvůle a lidé se donedávna neměli moc jak tomu bránit. Můžete to obhajovat jak chcete. Stran dobrovolnosti, zodpovědnosti a etiky nuceným účetním penězům ujel vlak. Což je dobře, protože nyní už je možnost pro ty, co nechtějí mít své úspory v rukou centrálních autorit, bez notnosti se kohokoliv doprošovat o uznání zůstatku, ochranu před svévolnou monetární a fiskální politikou. SE všemi výhodami a nevýhodami, které to přináší.

Nedostatek peněz u poptávky znamená, že ten, kdo poptává, ještě nebyl pro ostatní užitečný a nemá tak za co nakupovat. Půjčku, tedy odložení vlastní spotřeby ve prospěch někoho jiného, si má řešit soukromý subjekt ze svých zdrojů. Není morální, etické a omluvitelné realizovat fakticky penězokazectví a tvářit se, že je to tak v pořádku. Obzvláště, když je ten, kdo si půjčuje jak na běžící pásu, stát, který se neobtěžuje splácet a prožírá tak zásoby všech.

„V rigidním prostředí máte tedy problém jak v případě nedostatku fyzických statků tak v případě nedostatku peněz.“ – nemám, vzájemně se to vyvažuje a lidé šetří tím, co je vzácnější. Což je žádoucí, zodpovědné a správné.

„V pružném prostředí máte problém pouze v případě nedostatku fyzických statků, ale umíte řešit problém nedostatku peněz.“ – systém se pouze dočasně tváří, že je dostatek hodnoty, doufá, že to trh dožene a zachrání – a jak vidíme nyní, 2 % jsou minulost a útočíme na desetinásobnou meziroční inflaci.

„Pružné prostředí umožňuje udržování produkčních kapacit i v krizích“ – zpravidla těch zbytných, které blokují vzácné zdroje, tedy materiál, energie i lidskou práci a čas těm ostatním, které jsou zbytečně dražší a méně dostupné.

„takže pro případ nedostatku nějakých statků, není tento nedostatek tak velký“ – když není obilí, větším objemem zůstatků v účetní knize se nenajíte.
„kde v krizích produkční statky zanikají“ – čímž se čistí trh od neefektivních využití a zdroje se tržně realokují tak, aby výsledné produkty a služby byly rentabiní.

„Krize nedostatku peněz se tak přeměňuje v krizi nedostatku statků,“ – ne, krize pomáhá pročistit trh od těch produkcí, které plýtvají, jsou zbytné, lidé je nekupují, protože priority se změnily a proto se musí změnit i nabídka trhu. Pružné peníze umožní dočasně udržet nezdravý tržní stav a výsledkem je větší průšvih.

„Opět taky máte cyklus do chudoby.“ – ano, všichni mají spoustu bezcenných papírků.

Tak jen říkám, že je otázka času, kdy to neubalancují. Ne zda, ale kdy. A pak to poletí… bohužel i s námi.

Zajímavé, že já stejně smýšlím o vašich preferencích – s tím rozdílem, že já se je nesnažím nikomu nutit zákonem a nechával bych lidem na výběr řešení, které jim vyhovuje.

Z tohoto úhlu pohledu – svobody a zodpovědnosti za své činy – nemohu sdílet vaše hodnocení, že mé dobro je vlastně zlo. Protože není.

Je na tom hlavně vidět, jak by ten celý systém byl k smíchu, když by nebyl k pláči. Hotovost je účetní měna zcela stejně jako zůstatek na účtu. Není krytý ničím jiným než vírou, že to budu moci utratit a tato víra je vyfutrovaná zákonem.

To, že banka nemá dostatek hotovosti není můj problém, to je problém banky a ať si ho laskavě řeší sama a včas. Že to lze řešit dotiskem a že by se to dotiskem i řešilo, o tom se tu vůbec nemusíme bavit. Z účtu by mizely čísla a mezi lidmi by bylo více potištěného papíru. Oproti situaci, kdy banka neměla krytí = zlato je tato situace humornou epizodkou z provozu tiskárny cenin.

Dále, nějaké zákonné limity jsou vždy ohnutelné. Vydá se nový zákon ve zkráceném projednávání, vyhlásí se stav nouze, aby legislativa nepřekážela. Nic, co by dělalo problémy. Jen místo čísel k dispozici na kartě při bezhotovostní platbě by kolovaly tištěné papírky a kovová kolečka.

Taková měnová politika by byla zpětnou vazbou pro stát, že asi něco dělá krapítek nevhodně, když se mu to tak sype pod rukama.

Inflací jsou trestáni všichni, co se naučili žít zodpovědně bez dluhů.

Zadlužuje se stát tempem a způsobem, který není dlouhodobě udržitelný. A ten se opravdu v důsledku pouze zadlužuje a se strukturálními problémy svého rozpočtu už dekády neudělal vůbec nic. Proto nelze právě tohoto dlužníka, který nejvíce zneužívá tohoto prostředí, pominout. Daňoví poplatníci jsou trestáni za existenci státu tak jako tak.

Takže můj pocit je správný. Nejen, že deflaci považujete za zlo, ale volíte to větší zlo – tedy plánovanou inflaci.

„protože pak by došlo k runům na banky...“ – a můžete mi říct, co by lidé z těch bank, v čase nekrytých peněz, tahali ven? Tohle byla hrozba v čase komoditních peněz. Nyní by si jen řekli ČNB, že potřebují více hotovosti, aby mohli umožnit lidem výběry zůstatků. Žádný problém, krom toho, že tiskárny by musely jet fakt naplno a ta měna by měla alespoň nějaký (byť převážně papírový) podklad.

Inflace je cílená na 2 %. Oběživo nezůstává stejně hodnotné plánovaně. Teď se to utrhlo ze řetězu. Dynamicky to vnímám a právě proto se mi to nelíbí.

„Kuba, El Salvador nebo třeba Středoafrická republika a další bývalé francouzské kolonie ve střední a západní Africe. To všechno jsou příklady zemí, ve kterých může být přijímání bitcoinu rychlejší a přímočařejší než v zemích vyspělejších. Poptávka tamních spotřebitelů po něčem, co nebudou mít pod palcem tamní autority a s čím by mohli uskutečňovat transakce mezi sebou, bude logicky větší než na Západě, kde "všechno funguje" a lidé jsou celkem smíření s tím, že nad nimi vlády mají skrze státní peníze a jejich kontrolu jistý dohled, uvedl v rámci debaty z cyklu ABCD investora Josef Tětek ze SatoshiLabs.“

V některých státech už je oficiální státní měnou, v řadě rozvojových zemí, kde státní systém nefunguje, se hledá alternativa a BTC zde funguje. Na to, že je to aktuálně systém netlačený lidem násilím a lidé jej dobrovolně zkouší a používají, mi ukazuje, že se mýlíte.

BTC je vhodným prostředkem pro všechny, motivaci hledat alternativu najdete větší tam, kde to funguje ještě hůře. U nás státní měny ještě balancují a proto ten tlak používat něco jiného není tak silný. Což se ale může velmi snadno změnit.

Protože u nemovitostí, uměleckých předmětů atp. jde o pasivní zhodnocení bezrizikové a bezpracné. Tohle není žádný argument.

„Zbohatnutí na inflaci je aktivní, pracné a rizikové.“ – ale houbelec. Koupím si nyní za inflační částku něco, co má ještě dnes nějakou hodnotu a díky znehodnocení inflací splatím menší kupní sílu než je to, co jsem získal a požitky a benefity z toho čerpám již dnes. Vytáhnu z tohoto nezdravého systému více než jsem do něj vložil. To, co kritizujete, se tu děje naruby. Stačí chápat, že dluh se vyplatí.

V deflačních penězích stačí chápat, že spořit se vyplatí. Budování zásob a rezerv je zdravé. Když chleba nebude, tak si ho prostě nekoupíte ani si na něj nebude možno půjčit i když byste dostal miliardu. Když není, nelze ho koupit. Ke statkům se nelze proúvěrovat a elastický systém je v tomto ohledu neuvěřitelně škodlivým nástrojem ztráty kotvy do reality.

„Emisí účetních peněz nedochází ke snižování vzácnosti“ – máte 10.000 a najednou máte 20.000. A pak najednou 100.000. Dokud ceny drží, evidentně se budete moci rozšoupnout. Až se rozšoupnete a ostatní s vámi, najednou ta informace o změně vzácnosti zůstatků účtů probublá do trhu a ceny zareagují. Emise účetní měny přímo způsobuje snižování vzácnosti, protože kvůli plánované ztrátě kupní síly se nevyplatí hodnotu držet v této podobě.

„protože objem cenností, které budou k mání i za nové peníze bude rozhojněn budoucí produkcí dlužníka, s níž je ta emise spjata.“ – stát je největší dlužník a nevidím tady žádné vznikající produkce z jeho náruče. Sanuje tím vlastní mandatorní výdaje, skrývá strukturální deficit a zvyšuje jen náklady na obsluhu dluhu. Když už to obhajujete, nemůžete si vybrat jen úvěry na rozšíření linky a záplavu nových levnějších a dostupnějších produktů a služeb. Stát to využívá také měrou nebývalou – obzvláště v posledních letech. To, že mám pravdu, je vidět v meziroční inflaci.

„Podvodem je pouze padělání peněz, kdy nové peníze nejsou spojeny s příslušným závazkem dlužníka.“ – definici splňuje státní dluh, který sám tvrdíte, že prý není v zájmu nikoho jej splatit. Není to v zájmu státu a byl by rád, když by mu to pomohlo přežít.

Vzácné peníze plní funkci prostředku směny, protože jsou žádané. To, že lidé díky tomu zvažují své investice a útraty je žádoucí efekt, který se vám nelíbí.

To, že BTC funguje v zemích, kde fiat selhal = stal se prostředkem směny je spíš argument proti vašemu chápání. To, že dolar a euro ještě není tak v pytli jako jiné státní měny banánových republik neznamená, že se do té vrtule i země tyto měny používající nedostanou. Pro své vlastní pohodlí doufám, že se tomu tak nestane, protože hyperinflace v eurozóně by byla příliš velké sousto.

Pokud by byla ta infrastruktura třeba, tak by si ji lidé zafinancovalí sami ze zdrojů, které mají. Prospěch z toho rozhodne celá společnost nemá. Jak má mít celá společnost prospěch z cyklostezek vedoucích do pole, silnic, po kterých se skoro nejezdí (a stačila by tam zpevněná cesta) atp. To je jen obyčejné plýtvání, kterého by se soukromý sektor nedopouštěl tak často – protože jemu by ty špatné investice za čas zlomily vaz.

„Nová infrastruktura vede k efektivnější produkci a to následně k poklesu cen, který ale nenastane protože ho eliminuje nárůst objemu peněz, takže v ideálním případě zůstanou ceny stabilní.“ – předpokládáte, že ta infrastruktura bude užitečná, žádoucí a potřebná. Viz příklady výše – jsou i takové realizace, které jen sežerou zdroje, protože můžeme čerpat fondy a uděláme levněji raději něco, co nepotřebujeme, než za více něco, co je fakt potřeba. Protože to, že jsme vyčerpali dotace v plné výši se politicky lépe prodává. Že je z toho mnohdy kulové, to už se moc neříká.

Střelí se do nohy, aby neutekl.

„Právě v deflačním prostředí by byli biti ti slabší - dlužníci.“ – největší dlužník je stát a z tohoto pohledu jen dobře.

„Přístup k měnovodu nového oběživa má každý. Stačí si půjčit v bance. Nikdo systematicky privilegovaný zde není.“ – k prosperitě se nelze propůjčovat. Pokud by si začali půjčovat dle vašeho doporučení všichni, zhroutí se ten dluhově–monetizační systém v řádu měsíců jak domeček z karet. Aby se tak nestalo, musela by ČNB zareagovat tak, aby se půjčovat nevyplatilo. Systematicky je privilegovaný stát, kterému se půjčuje stále dokola, i když soukromý subjekt by s takovýmhle způsobem fungování a financování provozu byl již dávno poslán do likvidace.

„Jen si uvědomuji, že pokud je ta korupce umírněná, pak pozitiva existence státu tato negativa značně převyšují.“ – toto je názorové, hodnotové a ryze subjektivní. Mohu jen konstatovat, že tento pohled nesdílím a závidím vám váš optimismus.

Když tak o tom přemýšlím. Něco mám, i pro ostatní to má tržní hodnotu podloženou vzácností neb ona vzácnost je predikovatelná a trhem očekávaná v dané hladině. Časem je o to větší zájem, objem se nezměnil (případně klesl) → jsem držitelem vyšší hodnoty v tom samém objemu dané věci. Ať už se bude jednat o obrazy zemřelého mistra, originály limitovaných sérií automobilů, poštovních známek, sběratelských medailí či něčeho podobného, pak vám toto zhodnocování v čase pouhým držením patrně nevadí. Zdůrazňuji, že nyní mluvím obecně, ne striktně o penězích.

Druhá strana pohledu. Jsem držitelem něčeho, čemu ostatní přisuzují určitou hodnotu, protože očekávají nějakou vzácnost. Někdo přijde s velmi věrnou kopií obrazu, ale vydává ji za originál. To samé s poštovními známkami, pamětními medailemi atp. Byť mohou mít nějakou hodnotu uměleckou, v užitém materiálu atp., jistě se shodneme na tom, že hodnoty původních originálů nedosahují a při znalosti této informace by za ně nikdo tak velkou cenu nezaplatil. Absence této informace, kterou ale prodávající má, se klasifikuje jako pokus o podvod, případně podvod dokonaný. Něco jiného je nalezení nového originálního obrazu starého mistra, objev zapomenutého limitovaného kusu starého sběratelského exempláře automobilu ve skvělém stavu atp. Rozlišujeme, kdy se jedná o podvrh, přiznanou kopii či šťastlivcem objevený původní předmět oné trhem oceněné hodnoty. Stále uvažuji obecně. Může se jednat o šperky, starý nábytek, originální čínský porcelán z minulého tisíciletí…

Nyní pohled jen na peníze → čím se liší držení hodnoty v penězích, že je dle vás ekvivalentní zhodnocení tohoto statku nemorální? V čem je emitování nového oběživa, které je zaměnitelné (protože jej nepadělá třetí strana, ale vydává jej pravý emitent) leč nesplňující zachování vzácnosti, protože ji tímto přímo snižuje, výjimkou a nejedná se o podvod, když u ostatních statků bychom to tak vnímali.

Žijící malíř může vytvořit nový obraz – zde si své odmaká a najde kupce. Pro mne se jedná o ekvivalent emise nových peněz v okamžiku, kdy mám novou podkladovou komoditu (třeba zlato v trezoru).
Automobilka může udělat reedici slavného automobilu – ale těžko jej bude vydávat za původní originál z roku – dejme tomu – 1935. Bude to nová edice, která vzdává hold originálu, díky vybavení a moderním technologiím může být klidně i dražší na pořízení (i výrobu), ale to neředí původní zásobu existujících automobilů tohoto typu v původním objemu. A tyto veterány budou mít stále nějakou hodnotu, obzvlášť s originálními díly a v pojízdném stavu, neb jich bude v čase spíš ubývat.


Já žádnou asymetrickou morálku nevidím. Nevidím jediný důvod, proč bych měl vzácnost všech ostatních statků měřit jedním způsobem a oběživo by mělo mít výjimku. Proč by jeho tvorba z ničeho měla být brána jako pozitivní. Když se do toho začne montovat stát, je tu „krásný“ nástroj na likvidaci kupní síly držitelů úspor svévolným legálním paděláním již existujícího oběživa a těžením z asymetrie distribuce této nové likvidity mezi obyvatelstvo.

Držitel nově vzniklého oběživa kupuje za staré ceny (za bezcenné nové oběživo – hodnotu mu přisuzuje prodávající, protože se domnívá, že ony „kupony“ mají hodnotu jako včera a budou ji mít i zítra). Po probublání informací trhem (ostatních statků je víceméně stejně, oběživa je řádově více) kupují původní držitelé za staré objemy svých existujících úspor, ale za nové = vyšší ceny. Někdo (zpravidla stát, protože tomu komerční banky dluhopisy vezmou, když jim ten samý subjekt může sebrat licenci) se na tomto aktu napakuje. Stáhne k sobě existující hodnotu existujících statků, poškodí cenové signály, odrbe chudší vrstvu držící svou kupní sílu formou úspor v oběživu, defakto okrade celou společnost, která se této měny nestačila zbavit včas – což nemohla vědět, protože pokud by se vědělo, že ta měna bude takto padat, nikdo by ji v původní výši neakceptoval a požadoval by více, aby onu inflaci vyrovnal. Jenže právě tato asymetrie informací je za mne chucpe až na půdu.

Nevím, co k tomu dodat. Asi to vidíte jinak, nebo máte jiný žebříček hodnot. Nespravedlnost vidím jen v tom druhém jednání, které poškozuje ty slabší, nemající přístup k měnovodu nového oběživa, kam se dokáže dostat spíš někdo napojený na státní cecek. Prostor pro korupci, lobbing, černotu všeho možného druhu. Vysavač cizích peněženek – něco jako mít možnost měnit objem zlata v mincích ostatních držitelů. Bez jejich svolení a vědomá. Tomu říkám chucpe a asymetrická morálka.

Pokusů o nový BTC je plný kryptosvět. Zatím žádný z nich na roli prostředku směny neatakuje tak úspěšně jako původní BTC. I forky z BTC odvozené nejsou tak úspěšné.

„Vycházím z toho, že Achilovou patou BTC je velmi malá schopnost rozšířit se jako prostředek směny“ – v Evropě na to není takový tlak, ve státech, kde lokální měna selhala BTC tuto roli plní velmi slušně.

Symetricky platí toto obvinění na vás.

Jakým způsobem interně pracuji s daty, jak je posuzuji, kriticky hodnotím atp, to vím nejlépe já. Co pak veřejně prezentuji jako své aktuálně platné názory, které mám něčím podložené = vychází právě z toho prvního kroku, to jsou dva oddělené procesy. Vy se setkáváte s tím veřejným, veškeré myšlenkové pochody vám tu opravdu krok za krokem vypisovat nemohu.

Mám pocit, že jsem to právě udělal. Vydávat nové nekryté oběživo a tvářit se, že je stejně hodnotné a vzácné jako oběživo, které již v oběhu je, prostě není košer.

Nemám pocit že odsuzujete obojí. Když už musíte volit, volíte tu variantu, kterou bych nevolil já. Nebo se něco změnilo?

?

Já se z ničeho nevykecávám :-D Pokud to na vás takto působí, není to záměr.

Co? Cože? Věřitel nekoncipuje půjčku tak, aby dostal méně – leda by byl sebevrah (obzvlášť, pokud je banka a půjčování je jeho živobytí). Žádný dvojí metr. Selský rozum, který dnes neplatí, protože si půjčujete pod inflací a máte záporný úrok. Které peníze toto umožní? No ty skutečné žádné. Účetní měna ale takové zacházení snese, než to celé rupne do inflace…

Já o ně přicházím stále, protože to ode mne nikdo nekupuje. Ale OK, ledař přišel o příjem z prodeje ledu, protože lednice. Dráteník, protože jsou dostupné levnější nové hrnce. Švec nadává na Baťu. vozkové na Forda, Škodovku a Tatru. Přizvukují jim výrobci koňských povozů…

Lidé méně využívají poštu, protože internet a e-maily. Kamenné obchody trpí odlivem zákazníků do pohodlnějších e-shopů… Jejich služby či produkty nejsou již z nějakého důvodu tak atraktivní jako konkurence.

V případě, že se blíží krize, tak si lidé syslí přirozeně na horší časy a já to považuji za v pořádku a prospěšné.

Pokud někdo nabízí něco, co už okolí z jakéhokoliv důvodu neupuje, asi je zájem o něco jiného. Možná je to jídlo, pitná voda a trocha tepla. A jeho fosforové tkaničky jsou holt nyní každému ukradené.

Pokud jim nestačí mzdy, pak jejich produkce spotřebovává více než kolik je za ni na trhu spotřebitel ochoten nabídnout. Redukce takového oboru je žádoucí a nutná. Její další provozování je jen další plýtvání na neužitečnou a neprospěšnou věc, jejímž provozováním nezískávám dost pro své živobytí. Docela jasná volnotržní zpětná vazba – najdi si lépe placené místo, či začni podnikat v něčem, kde to trh ocení.

„Pokud tedy uvolníte zdroje na výrobu jiných statků, nic tím nevyřešíte, protože ti lid pořád nebudou mít peníze ani na ty jiné statky.“ – pokud začnou dělat něco žádaného těmi ostatními, kteří mají co nabídnout (peníze, jídlo, energie, bydlení), pak to je součástí řešení.

„Vaše řešení funguje v situaci, kdy je kupní síla poptávky v pořádku a problém není v nedostatku peněz na straně poptávky ale v nezájmu o nabízené produkty.“ – když nemáte peníze, máte zájem uspokojit primární životní potřeby. Já bych chtěl také soukromý tryskáč, ale nemám na něj. Má se to řešit dotiskem oběživa?

Á, vy myslíte celospolečenské odkládání spotřeby. Já to popisoval z pohledu jednotlivce, který si spoří a jehož kupní síla je korodována inflací. Pro jeho úspory ceny rostou.