Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Pro mne je nevýhodné, že musím platit něco, co nepovažuji za užitečné, naopak to považuji za škodlivé. Je pro mne nevýhodné, že si nemohu odkládat úspory v hotovosti, protože mi je stát pozvolna rozežere cílenou inflací, v případě, že se jim to utrhne ze řetězu, tak rapidně rychleji.

„Prečo by to nemohol prikázať? Je niekde v zákonoch či ústave že zisky majiteľov reštaurácií sú dôležitejšie než ľudské zdravie či životy?“ – protože já jsem nikde nesouhlasil se „společenskou smlouvou“ že jsem vazalem několika páprdů a budu jim dělat debila dle toho, jak si zamanou. Kdo si váží svého zdraví a života, má se primárně starat o to své. Ono když by se každý staral jen o sebe, bylo by o každého postaráno.

Čili jo – moje podnikání je pro mne důležitější než zdraví a život nějakého maňase z horní dolní. Ale i maňasovy peníze potřebuji a proto se budu setsakra snažit, aby se u nás nikdo nenakazil, personál fungoval, byl vstřícný, dodržoval hygienu, jídlo bylo na takové úrovni, aby obstálo v konkurenci. Rozhodně je pro mne důležitější moje produkce a její odběry, než populistické gesto několika politiků, kteří si tím jistí za cizí peníze své místečko na příští roky. Obzvlášť v případě, kdy sice nuceně platím zdravotní daň, ale když se vyskytne vzácná nemoc s nákladem na léčbu 50.000.000, tak státní pojišťovna řekne, že to platit nebude, lidé se na to dobrovolně složí (takže to vlastně platí znovu) a stát má tu drzost jim na tu sbírku ještě napařit DPH, aby museli vybrat ještě víc. Prasárna největšho možného kalibru. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/cesi-vybrali-pro-nemocneho-maxe-62-milionu-lecba-narazila-na-byrokracii-100826 – a pak vám ještě komplikuje tu léčbu vůbec podstoupit.

„A viete o nejakom lepšom opatrení ako zabrániť aby sa ľudia v reštauráciách nakazili? Keď tam sú v princípe bez rúšok?“ – jenže mým cílem není, aby se lidé nenakazili. To je jejich zodpovědnost. Stejně jako že se nemají přežírat, jezdit bez helmy a pásu, přecházet na červenou, brát drogy, nezřízeně chlastat atd. Nicméně lze to řešit třeba rychlým oddělením stolů mezistěnami (třeba sádrokarton), vzduchotechnikou (která byla dobře vymyšlena například pro odvod cigaretového kouře v hospodách, kde nebyly stavebně oddělené místnosti), závozem jídla domů ke konzumentům, snížením kapacit – ať si to rozhodne každá restaurace i host, co riskovat chce a co už je na něj příliš moc. Vodítko bude právě i to, co bude doporučovat či vyžadovat pojišťovna. Pak si vyberete riziko a požitek z jídla, nebo jistotu ošetření s tím, že budete raději doma sedět se špagetami na zadku. Vaše zodpovědnost, vaše volba. Nikomu jinému do toho nic není.

„A máte šťastie na svoje okolie, ja poznám nemálo nezodpovedných hlupákov čo opatrenia proti šíreniu pandémie porušovali.“ – protože řada z nich byla nesmyslných. Omezení prodejní doby? to abychom se v krámu sešli v kratší časový úsek a bylo nás tam stále víc? Logické by bylo mít otevřeno nostop – a pokud nepotřebuji přes den, půjdu tam ve 3 ráno. Kolik lidí tam asi potkám? Zákaz nočního vycházení? A k čemu to jako je? Roušky v autě i když jedu sám (nebo se členem rodiny – doma se nakazit asi nemůžeme, před autem také ne, v autě už jo a když vystoupíme, tak zase ne), protože někdo nedomyslel, že toto je přece blbost. Mlácení lidí na ulici, protože na čerstvém vzduchu mimo ostatní neměli hadr přes pusu. A takhle by se dalo pokračovat…

„Snažil som sa im v tom čase vyhýbať, ale keďže bývam v paneláku tak napríklad tomu že som stretol nezarúškovaného suseda sa nedalo vyhnúť.“ – jo, najdou se i nezodpovědní lidé, ale ti se najdou všude. Pokud se dostanou do vedení státu, je to katastrofa. A že jich tam je jak naseto.

„S tým že o novej chorobe spočiatku nie sú informácie a už vôbec nie skúsenosti nedokáže nič spraviť ani trh.“ – čili není žádný racionální důvod, proč by měl mít stát nějaké výsadní postavení a nárok patentu na rozum. Obzvlášť ve světle toho, co předváděl v letech minulých.

„Rozdiel je akurát v tom že štát sa nemusí na všetko pozerať optikou zisku, ako na tom čo najviac nahrabať.“ – stát lidem sebere přes 60 % hodnoty toho, co vytvoří – proti jejich vůli. Takhle chamtivého kapitalistu aby člověk pohledal.

„Ani trh nevyčaruje len tak z klobúka nových lekárov ani sestričky, skôr naopak, trh svojimi snahami o efektívnosť tlačí na čo najnižšie počty zamestnancov, takže na trhu by boli rezervy pre prípad náhlej pandémie ešte menšie.“ – trh ale umí reagovat na potřebu pružně a svižně. Neurochirurga za týden nevytvoříte, ale pod dohledem může nováček fungovat jako asistent sester a postupně se zaškolovat. Tím se může uvolnit více kapacit na další práce, takže nebudete muset odvolávat operace rakovin a látat narychlo akutky, protože legislativa vyžaduje pro čas míru a blahobytu nějakou odbornost při sledování nějakých přístrojů, ale v časech nouze tato pravidla nejsou zrušena – a tak neurochirurg obsluhuje mašinu, protože na to má papírově schopnosti, i když praxi s tím má nulovou. A operovat v tu dobu samo sebou nemůže.

„čierna labuť je z definície ťažko odhadnuteľná“ – stát ale nemá lepší odhadce rizik, takže v nejlepším případě bude zvolené řešení jako to nejlepší, se kterým přijde trh. Spíš ale bude horší a tím, že je plošné, zasáhne i ty, kteří to tak řešit nechtěli a byli donuceni k možná lepšímu, ale spíš k horšímu řešení (protože sami by se z toho méně výhodného sami rádi posunuli k výhodnějšímu).

„Ak bude poistné privysoké tak poistenci budú zbytočne tratiť, ak prinízke tak poisťovňa zbankrotuje a poistenci ostanú bez ochrany.“ – to máte pravdu. Stát ale vůbec nebere ve zdravotní dani v úvahu rizika a tak není ani žádná zpětná vazba, kterou by pojičtěnec pocítil. Jste tlustej a měl byste omezit alkohol a cigarety – no jo, pořád. Oproti tomu – Máte nadváhu, kouříte a pijete – tak to ta pojistka, pokud při příští prohlídce nebudete mít posun k lepšímu, nebude za 1.500 měsíčně, ale za 4.000 mešíčně. Furt máte nárok na „No jo, pořád“ – ale pokud se nebudete chovat ke společné pojistné kase zodpovědněji, hrozí riziko, že z ní budete chtít častěji čerpat a proto do ní máte přisypávat více.

„No práve, v ankape by som zbytočne zomrel predčasne, tak som radšej etatista.“ – při rakovině nebude volný termín na CT, magnetickou rezonanci, na gama nůž budete v čekačce 3/4 roku – sakra, teď už je to moc velké a není to operovatelné. Když byste přišel před půl rokem, tak byste měl ještě šanci. To je státní distribuce – nemůžete si připlatit (třeba i tak, že byste tím zaplatil část někomu dalšímu), musíte čekat ve frontě. Pokud v ní zemřete, zemřel jste na nemoc? Ne, na špatnou alokaci zdrojů. Jen to není tak vidět.

„Zdražovaním nové rúška nevzniknú, len chudobným zabránite v ich nakupovaní.“
a) je větší incentiva pro výrobce textilií začít dělat roušky (takže cenovým signálem může část hráčů na trhu začít vyrábět i roušky, čili nová rouška vznikne),
b) lidé si nebudou brát novou roušku každých 20 minut, ale budou s nimi šetřit. To je jako tvrdit, že drahou vodou na poušti akorát chudí budou umírat žízní. Zvýší se motivace tam vodu najít či dodat a lidé se nebudou zbytečně sprchovat a dávat si plné vany, když by to znamenalo, že už zítra nebudou mít co pít. Šetříte vzácným zdrojem.
c) má-li někdo zásobu roušek z doby, kdy stála jedna korunu, bude mít motivaci jít do sklepa, skříně či skladu, najít to a za násobné ceny to prodávat – a na trhu jsou najednou pomůcky, které by se zastropovanou cenou nikdo na světlo boží netahal.

„ale aj pri nákupoch jedla či v práci. Nie každý má možnosť úplne sa vyhýbať medziľudským kontaktom.“ – to je pravda. Také může být pojišťovna podniková (což dnes nikdo neřeší – pojištění může být zaměstnanecký benefit) a tam pak bude tlak na pracovní podmínky v zájmu samotného podniku. Nákupy můžete najednou řešit dovážkou či se domluvit (jako u nás) a za 5 rodin zdraví riskovali dva jedinci, kteří se obětovali vyrazit mezi ostatní chrchlající individua. Byl jsem jedním z nich. Nákupy jsme dělali na týden i delší dobu, abychom styk s okolím ještě více omezili. Cesty byly a jsou.

„Kdeže rýchlo, na trhu ide všetko pozvoľna. Okrem zdražovania.“ – zato stát stále nemá důchodové reformy, dostatečně rychlé soudy, zrevidované náklady. Oproti volnému trhu, který je dle vás pozvolný, je stát statika bez vývoje.

„Takže to dobré štátne riešenie bude aplikované omnoho skôr než by k nemu pomalými krôčikmi došiel trh.“ – jo, když se diktátor strefí, bude to terno. Co když se nestrefí? Jaká je pravděpodobnost, že se bude stát strefovat při opakovaném hraní této hry s rizikem? Jaké postihy budou koho v případě, že se hodně sekne?

„A aj prípadné zlé riešenie sa dá v štáte zmeniť oveľa rýchlejšie než trhovo.“ – to jsem viděl. Jeden plošný nesmysl za druhým, že to nejvyšší správní soud nestačil ani rušit.

„Keď ten životný štýl poisťovne údajne zohľadňujú tak prečo je v Amerike toľko prežratých? To nejako nekoreluje s počtom nepoistených...“
a) není to zcela volnotržní pojištění, regulací už tam je až běda
b) svobodná volba může být i preference požitků před dlouhým životem ve zdraví – zaleží jaké máte časové preference
c) máte odkaz na statistiku, kde tuto nekorelaci je možné vidět?

„Zbohatnete tak že máte čo najväčší rozdiel medzi nákladmi a tržbami, jednoduchá matematika na úrovni ZŠ.“ – správně
„S výhodnosťou pre klientov to nemá nič spoločné, tým že nejaký tovar či služba zdražie sa pre klienta nestane užitočnejším.“ – přesně tak. Zdražit nestačí, musíte dodat protihodnotu pro svobodnou směnu – tedy aby druhá strana to, co chcete, chtěla platit.

Dále můžete v krátkém horizontu zkusit využít situace a nahrabat si, jenže v dlouhodobém horizontu si zničíte jméno a krachnete. Zase záleží na tom, jaké máte preference. Čili se vám může více vyplatit mít nižší dlouhodobé zisky, než jednorázově otočit lidem kapsy naruby a pak nemít nic dalšího. S tím, že na svobodném trhu bych vás jako osobu i organizaci ostrakizoval. Což je třeba to, co mezi státy vidíme teď směrem na Rusko.

„To ako myslíte že by sa medzi majiteľmi súkromných poisťovní našiel taký "samovrah" čo by v čase začínajúcej pandémie sľúbil svojim poistencom vyplatiť náhrady za liečbu tej novej choroby aj keď ich predtým nezohľadnil vo výške poistného?“ – odpověď na tuto otázku by nabídl trh. Vy byste si mohl zvolit z nabízených řešení a nebo, pokud byste v tom viděl příležitost, začít službu sám nabízet. On Babiš a spol by dělali úplné kulové, když by tam nepřišel ten, co pak v létě byl označen tak, že ti, co měli přijít nepřišli…

Nyní jste sice měl „placebo“, že o vás bude postaráno, ale reálně nebyly postupy, léky, zkušenosti – a incentiva to změnit byla jediná – nuceně a pod tlakem tam narveme studenty medicíny a ucpeme ty díry v potápějící se neefektivní lodi čerstvým masem.

„Alebo že by ich naopak dopredu zohľadnil a poistenci by "zbytočne" platili vyššie poistné?“ – na volném trhu máte tu možnost, že si budete platit jen to, co má pro vás hodnotu (pokud to někdo nabízí). Takže byste se připojistil třeba na přednostní právo na ventilátor a podporu dýchání kyslíkem obohacenou směsí vzduchu. Tím by se do systému dostaly i zdroje na včasné zajištění zásob pro případ plnění. Nyní byl nedostatek všeho a motivace to řešit nebyla tak silná a ani legislativně možná. To nejhorší ze všech systémů a scénářů se nám zjevilo v realitě. Povinnost chovat se nějak, přičemž ten, co to nařizuje nemá skin in the game. Maximálně ho nezvolí (bylo i vidět, jak vážně brali tu ochranu respirátory mimo kamery a před kamerami dělali divadlo, případně Babišův přístup, že stropy byly vysoké a já do žádné karanteny nejdu).

„A ako vôbec dopredu vypočítať výšku poistného pre "čiernu labuť"?“ – to je problém pojišťoven a jejich riziko, které musí zohlednit. Pokud je ale o pojištění tohoto typu zájem, vyplatí se zvážit možnost do jisté míry nějak toto riziko pokrývat jištěním.

„A že akú poisťovňu by som si platil? Tú lacnejšiu, na lepšiu by som nemal, veď ankap je pre chudobnejšiu väčšinu nevýhodný.“ – no, tak tady umřete, protože jste se dostal na JIPku později a už nejsou postele. Měl jste onemocnět dříve, to byste dostal masku na přistýlce… Super volba. Platící nemocný může navíc zaplatit dost na to, aby se nějaká základní péče zajistila i těm méně majetným – což je super systém. Stačí, že ten nechutný boháč si platí za extra sestru, separe pokoj a vyšší standard služeb. Dobrovolně se vzdá zdrojů, které pak nemocnice může použít třeba na nákup dalšího materiálu či přijetí personálu. Ekonomika v tomto ohledu funguje. Protože chcete mít výsledky, spokojené a hlavně živé pacienty a efektivní provoz.

„že neboli na trhu je zlyhanie trhu.“ – zde si dovolím vulgaritu. Ale hovno. Trh neselhal, adaptoval se cenou, vysílal signály, že je vhodné dělat roušky a respirátory, spousta lidí dělala roušky ručně a i když to nebyla ta nejúčinnější ochrana, bylo to lepší než přímý pšíkanec od cizího člověka přímo do obličeje. rozšířily se nanovlákna a nanotextilie, trh zareagoval velmi dobře a pružně. Produkce daného zdravotního materiálu, který má i své náklady na skladování, expiraci atp je potřeba umět škálovat. Mimochodem, stát pak postihoval lihovary, konkrétně znám případ Žufánek, kdy místo chlastu udělal desinfekce pro školy, školky a domovy seniorů – a ten náš super stát mu za to dělal zle, že okradl na spotřební dani státní kasu. Tímto bych svůj vulgarismus bral za dostatečně zdůvodněný.

„Vy nečítate čo píšem?“ – ano, páky máte na své klienty. A těm také jasně sdělíte, že pokud budou chodit na párty bez patřičné ochrany, budou se olizovat na potkání s kýmkoliv cizím a budou se chovat rizikově, tak jim jejich náklady na řešení následků financovat nebudete. Simple as that. Plnění pojišťovny při vykradení bude také jiné, když necháte odemčeno a nebo když máte bezpečnostní zámek, alarm a kamerový systém v provozu.

„súkromným poisťovniam bránila zohľadňovať životný štýl vo výške poistného.“ – však oni ji využívají – jste moc rizikový, cena je nekonečno = prostě takhle vyžraného v takto zdevastovaném stavu vás nepojistíme, protože to není riziko, že se vám neěco stane, je to jistota a jen otázka času – vzhledem k životnímu stylu dost blízké budoucnosti. To, že se vám ten stav nelíbí neznamená, že není funkční. Zvolili si svobodu neřešit stravování, váhu a další rizika – pojišťovna na to reaguje, že zde nejsou rizika taková, abychom byli schopni fungovat a ještě realizovat pojistné plnění. Máte právo umřít na nadváhu z přežírání, odpálit si játra chlastem či zničit si život drogami. Nevidím důvod, proč bych měl takovým lidem pomoci zachraňovat něco, čeho si sami neváží, protože si raději nyní chtějí užívat. Příčina a následek. Kauzalita…

„je istota že sa použijú aj tie vyslovene nevhodné“ – ano, a ta se velmi rychle opustí, protože lidé zjistí, jak je to špatné → protože uvidí, jak jiné řešení je o moc lepší. Když máte jen jedno řešení, nevíte, zda a jak by fungoval jiný přístup. Múžete mít tušení, na základě předchozích zkušeností jiný názor – ale musíte se chovat tak, jak někdo nakázal silou lejstra.

„A kým sa to "správne" riešenie vytriedi tak bude dávno po funuse.“ – v případě špatného státního řešení ten funus jen trvá déle a na větší části populace.

„Nehovoriac o tom že na trhu je "správne" to riešenie na ktorom sa dá najviac zbohatnúť a nie to najlepšie pre klientov.“ – no, a zbohatnete tak, když nastavíte parametry tím způsobem, že služba je stále atraktivní (lidé platí a tím máte dobrou diverzifikaci rizik) a přitom v případě plnění to pro vás není likvidační. Můžete mít pojišťovny pro horních 10.000 – jenže to je malý rybník a o ten se bude rvát více různých hráčů. Pak tu máte v ČR zbylých cca 10.000.000 a to je úplně jiné hřiště. Možná z jednotlivce nevytěžíte tolik, ale v součtu je to hrozná suma – a pokud vám odejde pár lidí jinam, nemusíte zavřít krám jako v tom druhém případě.

„A to je přesně jeden z nedostatků, který u rigidních peněz pozoruji.“ – za mne je to plus, protože v takovém systému by musel stát zásobu akumulovat a ne utrácet více, než kolik má příjem.

„Navíc stát by ty restaurace zavřel, i kdyby neměl peníze na podporu těch restaurací.“ – mohl by jim to maximálně doporučit a pokud by to vymáhal bez odškodnění, zasloužil by likvidační protireakci.

„Stát je zavíral z epidemiologických, nikoliv ekonomických důvodů.“ – zavření je jedna z možností, ale ne jediná. V situaci, kdy se nemůžete chovat jako despota, musíte hledat méně jednoduchá řešení, která budou funkční a akceptovatelná. Což je dle mne lepší stav, než to, že si banda nekňubů s Babišem v čele vyhlásí nouzový stav, nakradou a probendí několik schodků za jednu sezonu a ve výsledku se ukáže, že značná část toho dluhu s covidem vůbec nesouvisela.

Epidemiologické důvody jistě byly a lidé se dle nich chovali i na začátku. Tam i Hamáček přímo řekl, že nemá dost policistů na to, aby to vymáhal a že je to na zodpovědnosti každého z nás. Zda budeme nezodpovědným chováním ohrožovat své nejbližší a pak muset žít s tím, že jsem vlastně zabil třeba své vlastní rodiče. Za mne to na mne a mé okolí fungovalo o moc lépe než policisté buzerující lidi za to, že jezdí v autě ve dvojici bez roušek – i když byli ze společné domácnosti. Stát fakt na toto nepotřebuji. Jenže já jsem exot a nepotřebuji jej na nic.

„Nekritizuji trh.“ – super.

„ve velmi vadném hybridním peněžním systému“ – chápu, ale tuto hybriditu způsobil stát. Obrazně zlomil společnosti nohu a místo zhojení do původního funkčního stavu zvolil amputaci a nyní se snaží našroubovat jakoukoliv protézu, která nefunguje zdaleka tak dobře jako původní noha, ale už si všichni zvykli kulhat a považují to za normu. No a najednou si lidé všímají, že jsou i tací, co chodí po dvou a tuhle berličku nepotřebují. Považuji za zdravé a správné nechat lidem volbu a možnost. Kdo chce protézu, nechť ji zvolí. Kdo se cítí na to chodit po svých, nemělo by mu to být jakkoliv zakazováno. V nohách i ve volbě platebních prostředků.

„Stát tuto příčinu jenom zhoršil tím, že trval na zachování toho peněžního systému.“ – ano, neměl hybrid zavádět a pak jej silou udržovat.

„Pokud by taková situace nastala v bezstátí, pak by takový peněžní systém asi ani neexistoval a pokud ano, pak by byl možná spontánně v počátku té krize opuštěn. Ale to jsou jen spekulace.“ – vlastně souhlas a oba palce nahoru.

„To jsou obecné nesmysly.“ – nejsou

„Restaurace, které byly v covidu zachráněny, dnes fungují dál naprosto skvěle a o nějakém zadření nemůže být žádná řeč.“ – některé byly zachráněny, jiné krachly (a že těch zmizelých znám dost). Špatné bylo vůbec jim zakazovat podnikat.

„Vaše "řešení" by vedlo k tomu, že by ty restaurace už nejspíš neexistovali, nebo by je provozoval někdo, kdo zbohatl na prodeji předražených roušek.“ – a má být? Pokud dodával něco, čím byl velmi užitečný a nyní vidí příležitost dlouhodobého podnikání v jiném segmentu, dává smysl diverzifikace rizik a prostě mít více želízek v ohni. Mimochodem, nic jako předražená rouška neexistuje – nemáte povinnost si ji kupovat. Můžete si vyrobit vlastní, můžete zkusit sehnat ze zahraničí (a že se to dělo). Každá další rouška na trhu zvyšovala zásobu. Protože jedna rouška za 10.000 je pro někoho stále lepší než žádná rouška zdarma.

„To co zde provozovali profíci s desetiletím zkušeností, by se nově pokoušeli provozovat noví amatéři, kteří jsou dobří ve šmelině.“ – pokud by nebylo jídlo a servis odpovídající kvalitě, kterou zákazník požaduje, tak by zas krachli a to místo zabral někdo, kdo má zdroje a zaměstná lidi schopné produkovat to, čeho si zákazníci váží. Vůbec nevím, proč by toto mělo jakkoliv vadit.

„Hezké, ale nijak z toho neplyne užitečnost peněžních úspor.“ – plyne. To, že je máte, znamená, že je můžete v případě potřeby uvolnit. Je to jako nejezdit s prázdnou nádrží auta. Pokud máte pumpu co pár kilometrů, nemusíte to moc řešit. Pokud se ale dostanete do situace, kdy je pumpa co 400 km, můžete velmi ocenit, že máte v kufru rezervní kanystr s odloženou zásobou na zvýšení dojezdu. A to je přesně ta úspora, akorát že jednoúčelová. Pokud máte peníze a jste ve společnosti dalších lidí, kteří něco produkují, nebo produkovat a poskytovat mohou, máte najednou něco univerzálního, čím je můžete motivovat to pro vás užitečné udělat. KDyž si stát vycucá v takové situace zdroje z prstu, tak se jen napakuje státní aparát, který je tomuto zdroji oběživa nejblíže. Dost neetické chování v dobách krize.

„Když máte ušetřené peníze, koupíte si v krizi méně obilí za více peněz a protože jste dříve neplýtval, teď navíc za více peněz hladovíte.“ – když ty peníze nemám, tak hladovím dříve, protože to drahé obilí nemám ani zač koupit. To, že mi v minulých letech shnilo spousta jídla nevyužité za barákem, mi nyní nijak nepomáhá.

„Když máte nadbytečné produkční kapacity, omezíte plýtvání při stejných cenách. A nehladovíte.“ – nějakým zázrakem máte stále dost vstupního tovaru a můžete omezit plýtvání. Jenže před krizí jste průběžně realizoval nižší výnos plýtváním, takže v krizi nemáte takové úspory zdrojů pro pozdější použití. V našem případě peněz. Takže v konkurenci nákupu – třeba obilí – soutěžíte s jinými zájemci a najednou nemáte tolik hodnotných zdrojů, za které můžete vůbec nakoupit. Obdobu denodenně dotiskovaného zimbabwského dolaru vám nebudou brát ani v tom státě (byť máte za zadkem zákon nařizující to přijímat), protože budou vědět, že tohle je fakt bezcenný kupon na bídu.

„A omezením nákupů autíček získáte pouze krach jejich výrobce (jen další problém), nikoliv peníze na dovoz obilí.“ – Autíčka na trhu, kde lidé chcípají hlady, jsou absolutně postradatelná a zbytečná. Lidé z tohoto segmentu budou muset vyrazit na lov veverek, sbírat houby, hledat jedlé kořínky, najít něco k jídlu. To, že je nechám dělat zbytečnou práci a dám jim zdroje na to, aby mohli i nadále ukusovat z ubývajícího se koláče, na jehož tvorbu a obnovu ničím nepřispívají, je devastující a nezodpovědné.

Pokud budou stále vyrábět nepotřebné, budou jen problém zhoršovat, místo aby se alespoň trochu podíleli na jeho řešení.

„Nesmysl.“ – žádný nesmysl, jen pracujete s jinou představou krize nedostatku potravin. Nikde jsme si to nedefinovali a tak chápu, že to vyhodnocujete takto.

„Rezervy jsou ty čerstvě nadbytečně produkované potraviny, nikoliv konzervy.“ – záleží na délce, typu a intenzitě nedostatku. V kratších/slabších máte pravdu, já přemýšlel o vážné krizi, ne o malé komplikaci v dodavatelských řetězcích.

„Je to tady zase vy byste se v krizi cpal konzervami, já preferuji čerstvé potraviny.“ – v mnou uvažované krizi čerstvé nejsou. Preferovat můžete co chcete, když to není, berete, co je.

„Opět Vaše mentalita chudoby a moje mentalita bohatství v praxi.“ – tuhle poznámku nechápu, ale asi mne měla urazit.

„Kompostování nespotřebovaných potravin je recyklace zdrojů v běžných dobách.“ – přílišná nadprodukce bez prodeje je realizovaná ztráta. Protože máme dotované potravinové hospodářství, producenti to neřeší. To není znak zdravé ekonomiky.

„V krizi pak jen nedojde k nadbytku potravin, ale všichni mají pořád dost čerstvých potravin a nemusí se ládovat konzervami, které nakonec stejně dojdou.“ – ve vámi popisované krizičce ano, v mnou uvažovaném katastrofickém scénáři žádné čerstvé nemáte, protože sucho, krupobití, kobylky, plísně… vyberte si. Nedefinovali jsme to a proto pracujete s jinou představou. Zásoby jsou v mém případě něco, co vydrží. Salátek je fajn, jenže najednou prostě nebude. I konzervy nakonec dojdou, jediné, co nedojde, je elastická zásoba oběživa, která se může nafukovat jak blázen.

„Já se orientuji na dostatečný tok statků. Vy se orientujete na statické stavy (zásoby).“ – ne, já se orientuji na vyvážený tok. Apple nemá plné sklady, protože potřebuje ty věci na krámu a mít je prodané. Plné sklady jsou náklad, který se nemusí vrátit. Apple nebere dotace na výrobu telefonů, aby mu mohly být tyto náklady jedno. Dokonce má tu výhodu, že jeho výrobky nepodléhají tak rychlé zkáze jako čerstvé potraviny. Firmy se snaží vyrovnat výrobu a spotřebu + získat větší podíl na trhu, případně motivovat k obměně produktu za novější (který musí být v něčem lepší, aby lidé dobrovolně směnu podstoupili).

„Tvoření konzervových zásob, které je po všech stránkách náročnější, takže nakonec může být plýtvavější, než nadměrná produkce a recyklace nadbytků.“ – tvoření zdravé zásoby skladových zásob trvanlivého tovaru je rozumné. Mít plné sklady neprodejných konzerv je stejná blbost jako mít plné sklady čerstvě upečeného pečiva, kdy 7/8 půjde rovnou do odpadu. To je to plýtvání, o kterém mluvím. Pokud by si to platil producent ze svého, je to jeho volba. Jenže skrze berně toto chování proti své vůli musím financovat i já. A to je prostě špatně. Potraviny jsou nevhodný příklad pro demonstraci volného trhu, protože tento segment je příliš svázán regulacemi, dotacemi a dalšími omezeními.

Ano, tvorba některých kapacit trvá, nicméně udržení nákladných kapacit také něco stojí. Subjekt má tržně přesvědčit ostatní, že se jeho zachování vyplatí – ať už kvalitou dříve poskytovaných statků, nebo jinými způsoby – snahou vzbudit soucit, výpočet ztrát a nutných výdajů na obnovu, statistikou, výhledem – a sám se také zapojit, přijít s možnostmi, jak fungovat i ve změněné situaci. Nyní třeba při nedostatku plynu keramické pece přichází na to, že se jim vyplatí skládat výrobky do pece jinak, vejde se jich tam více, kvalita vypálení tím neutrpí a spotřeba se tím výrazně sníží. Čímž si udržují konkurenceschopnost i v době, kdy při pokračování v předchozím způsobu by jejich výrobky byly neprodejné.

Zda je ten nedostatek celoplanetární, nebo lokální, je také důležitá otázka. Možná se při změně podmínek vyplatí dělat něco, co je jinde drahé a nevyrábět za draho něco, co je jinde stále levně k sehnání. Soběstačnost je hezká věc, ale rozumným způsobem realizovaná dělba práce, specializace a flexibilita v adaptaci jsou také důležité.

Což by byla skvělá příležitost pro jinou pojišťovnu, která by ty parametry nastavila jinak – a pokud by byla úspěšná (odhadla by riziko dobře), u které pojišťovny byste chtěl být po té epidemii? U té, která se k tomu postaví proklientsky, nebo u té, která vás pošle v zadel s tím, že ji to nezajímá? Mne by pak nezajímala její další existence a dal bych jí to patřičně sežrat. Osobní preferencí i mediálně (což by udělala i ta konkurence). Čili ne, toho, co malujete, se nebojím.

Ve státě nebyly roušky, desinfekce, rukavice, dostatek ochranného materiálu alespoň pro zdravotní personál – tam je poslal pást se přímo stát a ještě tam nuceně nasadil studenty – docela za almužnu a pod hrozbou trestů. Zdravý životní styl je tu pro některé sprosté slovo, takže ta situace je tu určitě horší, než když by byl za své zdraví člověk více zodpovědný a finančně zainteresován.

„Súkromná zdravotná poisťovňa nemá páky na to že sa rizikovo budú správať iní ľudia než jej poistenci a kvôli tomu nakazia jej poistencov.“ – zvyšování pojistného, při prokázaném porušení nebude proplácet, míra spoluúčasti, možnost různé úrovně plnění. Těch pák je dost. Třeba, že si budete dělat pravidelně antigen a výsledky si budou evidovat. Volnotržních možností je tuna. Jedna z nich je i ta, že by na to část trhu dlabala – pokud by to byla nízkonákladová strategie i ohledně likvidace následků, bylo by to lepší než šílenosti, které tu byly předváděny.

„kde je zdravotné poistenie súkromné“ – tamní regulace jsou dost silné, obamacare a další věci, co se tam postupně zavádějí, nedělají z USA dobrý příklad. Nicméně, pokud jste tam nepojistitelný tlustý stravující se jen ve fastfoodu, tak jsem rád, že já mu jeho léčbu stavu, který si sám způsobil, platit nemusím. U nás musím a rizikovost pojištěnce se do výše platby vůbec nepromítá. Motivace ke změně nula.

Stát zvolí nějaké řešení, ale málokdy je to to nejlepší a optimální. I tam jsou jen lidi, ale nemají možnost porovnávat různé postupy. Může se to lišit stát od státu, ale tam je i jiná demografie, stravovací návyky, etnikum, hustota obyvatelstva, počasí, vlhkost, teploty – co funguje na severu může být na jihu smrtící.

NAopak, pojišťovna by řešila rizika a tak by dala pravidla, za jakých bude proplácet které zákroky. Kdo se chová rizikově, připlatí si, nebo jej nejistíme. Dále by byl tlak na to, aby byli lidé zdravější a měli lepší životní styl – opět, zdravý a aktivní člověk je méně nemocný a pojišťovna má menší plnění. Snižování pojistného těm, co si drží zdravou váhu, neubližují si přemírou alkoholu, cukru, tuku a nekouří – to má také motivační efekt, který nyní neexistuje.

Jí si ty kroky státu pamatuji. Není za co Babišovi a jeho neschopům děkovat.

Lidé mají poměrně silný pud sebezáchovy. Chovali by se nějak, někteří by na to šeredně doplatili, jiní by se zachovali lépe a profitovali. Důležité je, že ti ostatní by mohli kopírovat strategii těch úspěšných – ať už je to sociální izolace, zdravé odstupy, desinfekce, roušky, respirátory, atombordely atp. Paralelně by se jelo spousty strategií, kde by se lidé mohli poučit z cizích chyb a vymyslet si vlastní. V důsledku ty největší kraviny by lidé nedělali ne proto, že jim to někdo zakázal (aby to pak potají stejně porušovali a ukazovali si, jací jsou hrdinové a kabrňáci), ale protože by v tom sebeomezení viděli smysl a měli silnou motivaci se tak chovat.

Takto byli nuceni všichni dělat ty samé neoptimální kroky a jediná svoboda byla být ještě přísnější. To se nezakazovalo. Čili hůř bychom na tom nebyli – což je vidět i ze začátku pandemie, kdy se lidé omezovali z obav dobrovolně, šili si roušky, vyvářeli rukavice, dělali hromadné nákupy (jeden/dva lidi za více rodin).

Čili nepomůže ani elastická finanční zásoba. Vlastně bacha – pomůže – tomu, kdo si ty zdroje natiskne. Protože s informací, že v oběhu je x oběživa má v dané cenové hladině dané nedostatečné zboží stále nějakou cenu – třeba šíleně vysokou. A najednou máme k oběhu připraveno xxxxx – ale ne pro všechny, jen pro ty vyvolené pijavice, které této informační asymetrie s gustem využijí. Další hřebík do rakve elastické finanční zásoby – neetická nemorální a v krizi velmi nebezpečná věc.

Když jsem spořil, měl jsem efektivnější topení, lepší izolaci, možnost přeměnit na teplo více zdrojů – dle aktuální ceny. Takže zas mohu jen nesouhlasit. Člověk nezmění jen část chování, ono se to projeví i v tom dalším– třeba že bude mít nakoupeno z minulosti více svetrů a bude mít zateplenou podlahu, strop i střechu a tak i 100 % výpadek energie bude schopen přečkat lépe než někdo, kdo chodil v zimě v trenýrkách a tílku v pokoji vytopeném na 30 stupňů, protože mohl…

„Musíte to nejdřív pochopit a pak se můžete relevantně vyjádřit.“ – no, až zas pochopíte vy, že ono obilí je pro mne také formou úspor (kterou nenatisknu) a že zodpovědný člověk nežije z ruky do huby, tak si budeme více rozumět. Plýtvání obilím do výrobků, které se zkazí, zplesniví a vyhodí mi žádné obilí v zásobách nevzniká. Jen se spotřebuje na produkci něčeho, co se bez užitku vyhodí.

„produkční kapacity bez "plýtvací rezervní kapacity"“ – zásoby zodpovědných společností i idividuí nepotřebují plýtvací kapacity. Nakupují v době nadbytku za levno a v dobách nedostatku za draho prodávají. Nic nového. Nepotřebuji produkovat něco, co nikdo nekupuje v míře větší, než se spotřebovává. A ta spotřeba je i právě toto budování zásob. Zbytek je jen prohnáno komínem při otevřených oknech. Spálilo se to, ale krom čmoudu užitek nula.

„Zachování výroby brček nijak neprohloubí nedostatek obilí.“ – ale prosím vás, ti lidé mohou začít něco dělat pro jeho sehnání (odcestovat, koupit na burze, začít řešit dopravu) – což může řešit třeba i ten podnik, který místo odvozu brček do skladu využije své transportní kapacity k dovozu jídla (třeba tím, že tyto kapacity pronajme společnosti, která jej může zajistit, ale nemá rezervy na to to celé včas dopravit).

„Jde totiž o vliv konkrétních příčin krize, která srazila produkci obilí.“ – cokoliv zbytného blokujícího ruce ochotné podílet se na řešení škodí. Když se lidem nedává podpora pro setrvání v konání zbytečné činnosti, začnou dělat něco užitečného. Osvícený vůdce pak může bonifikovat žádoucí chování, aby zvýšil ochotu participovat na řešení. Za mne opět podmínka dobrovolnosti a omezených vlastních zdrojů, žádná pumpa z budoucnosti a že nějak bude.

Jinak, když bude příčinou sucho, v dlouhodobém horizontu může být nutné zlepšit zadržování vody v krajině, vrtání studní, ošetření a zpomalení toku řek – což je spousta práce, kterou mohou začít dělat ti, kteří ještě včera píchali panenkám do hlavy falešné vlasy.

„Ale kdepak. …“ – přesně tak, začali dělat něco, oč byl stále zájem, nebo o co zájem vznikl. To nekritizuji a považuji za správné.

„poté co poptávka po těchto službách vrátila“ – řešitelné to bylo, zvýšila se cena, což je normální. Vytáhly se starší obrovská letadla, která se předtím už nevyplácela, ale protože odbavit letadlo je srovnatelně nákladné, u více letadel máte vyšší náklady na piloty (kterých byl nedostatek), tak se zas provozovaly 747 a podobná vysokokapacitní monstra. A opět se dostáváme do toho, že dopravu jako takovou utlumil primárně stát svým zásahem. Nebyl to důsledek volnotržního nezájmu o dopravu. Přeprava byla lidem komplikována a zakazována.

„Krizi je třeba přečkat a vrátit se následně k normálu.“ – nelze se vrátit do stavu před covidem. Lidé mají tu zkušenost a už se proti ní nějak jistí. Změnilo se chování spotřebitelů i s tou znalostí, že stát najednou může ve stavu nouze něco, co by si ještě pár let nedokázali představit. Máme „nový normál“ a v něm se musíme naučit fungovat. Ne vše se vrátí do starých kolejí, protože se změnili lidé.

„Náklady na přečkání krize budou vždy mnohem nižší“ – záleží na délce krize, příčině a řešením, která jednotliví hráči zvolí. Státy v tom dupali jak slon v porcelánu a jejich řešení rozhodně nebylo levné. U krátkých krizí, které lze přečkat z úspor, je lépe úspory použít. U krizí, kde úspory nestačí je nutné změnit své chování, protože jinak zdroje jednoduše dojdou.

„Ty produkty se v krizi zdají být zbytnými, ale ve skutečnosti nejsou zbytnými ani trochu.“ – ty produkty jsou v krizi zbytné. Jejich čas a užitečnost o tolik nižší přidané hodnoty se může projevit až hladina krize klesne natolik, aby si to lidé mohli zas dovolit.

„Zase na to nahlížíte pouze z pohledu zbytnosti pro spotřebitele a ignorujete nezbytnost té produkce a následné spotřeby pro producenty (druhou polovinu ekonomiky).“ – produkovat v době potopy věci na pouští výpravu, které se ve vlhkém prostředí nedají nijak využít, je přesně ta produkce, která má být v takový okamžik omezena či zastavena – a mají se vyrábět deštníky, lodě, protipovodňové zábrany, evakuační pomůcky atp. Je-li pro zákazníky zbytný statek, je zbytná i jeho produkce. Dle míry poklesu zájmu dává smysl snížit i produkci takového statku, který se stává prodělečný. Pokud se jedná o krátký výkyv s očekávaným návratem hladiny zájmu, má toto řešit daný producent ze svých zásob na horší časy, nebo si na toto půjčit – třeba formou dluhopisu, který si může kdokoliv koupit.

„Hračky se sice mohou jevit z hlediska spotřeby zbytnými.“ nezdají, jsou. Jinak by je lidé jako nezbytné kupovali.
„Za peníze, které utrží producenti z prodeje hraček ale tito producenti (tím jsou myšleni i zaměstnanci) nakupují i ty zcela nezbytné statky, jako jsou jídlo, nájem a energie...“ – ano, docela citelný signál, že s tím, co bylo včera žádoucí a dnes je zbytečné (i v dlouhém horizontu) mají přestat a mají začít produkovat něco, po čem je poptávka. Restaurace začali řešit dovážu, konzumaci mimo prostory restaurace – může se jen upravit proces tak, aby v původní podobně neprodejné se stalo atraktivním i v nové situaci.

„Producenti těchto statků nebudou mít na nákup i těch nezbytných statků.“ – což je dobře, protože v epidemii plošné alergie na laktózu se prostě má přestat vyrábět sýry, jogurty, kefíry a další produkty z mléka. Buď se naučí laktózu štěpit tak, aby se po jejich produktu nikdo nepodělal, nebo musí začít dělat něco jiného užitečného (pokud není možné realizovat odbyt někde jinde, kde by byli cenou konkurenceschopní). To není nic nelogického a škodlivého.

„Což vede ke krachu dalších producentů“ – ne, když se přizpůsobí, získají zdroje a může se pokračovat, i když třeba pomaleji. Udržovat v epidemii laktózové intolerance v chodu všechny mlékárny a přidružené produkce je holý nesmysl. Plné sklady neprodejných produktů, které se zkazí.

„A máte tady zase spirálu do chudoby.“ – ne nemám, člověk je vynalézavý a má-li silnou motivaci, přizpůsobí se. Můj kamarád žonglér začal pracovat na kase. Potřeboval peníze a vystupovat nesměl. V obchodech nabírali a tak se přizpůsobil a hledal pro sebe i další využití. Když není člověk zvyklý žít s nataženou rukou (a ty se státe postarej), je společnost takových lidí zdravější, odolnější a efektivnější.

„Deflace je projev problému, nikoliv jeho příčina.“ – zásoby začnou mít hodnotu vyšší, protože žádaného zboží je menší objem a spotřeba je vyšší. Právě proto je třeba opustit produkce, které jsou aktuálně prodělečné, a soustředit se na to, co má potenciál i kotvu v realitě. V hladomoru je deflace jídla, u přírodní katastrofy je to zdravotnický materiál. Ty prostě dotisknout nejde a proto jejich cena roste. Peníze na tom mají být stejně – je to prostředek pro realizaci odložené spotřeby a bezbřehé emise jen oběživa nijak nenavyšují zásobu toho, co takto centrálně namnožit nejde. Dokud nebudeme mít replikátory ze Star Treku, je mi líto, tohle je ekonomie vzácných zdrojů v omezeném světě.

„Uvolnění kapacit hračkářské nebo módní výroby nijak nepřispěje k řešení problému v podobě nedostatku např. potravin.“ – jistě, že přispěje. Ti lidé mohou začít dovážet potraviny z míst, kde hladomor není, shánět někoho, kdo potraviny doveze, začít je vyrábět – třebas i z toho, co by předtím nejedli (lovit veverky, vyhrabávat ručně kořínky a „divoké“ brambory). Když budou i nadále sedět ve fabrice na panenky, jídla samo od sebe víc nebude. To, co píšu je samozřejmě katastrofa zcela odlišná od situace nedávno minulé – nicméně ti lidé mohli například fungovat po zaučení jako záloha kapacit nemocnic, kde se hodily ruce na neodborné a přesto důležité práce.

„Krachy, natožpak v odvětvích, která nesouvisí s příčinami dané krize, vůbec nic neřeší ani nic nečistí, pouze zbytečně a velmi vážně komplikují návrat k normálu.“ – pokud v důsledku krize není o něco zájem a v blízkém výhledu není známka toho, že se to bude měnit, pak stopnutí takové produkce řeší neefektivitu alokace zdrojů, protože tyto uvolněné zdroje pak mohou být užity k produkci něčeho důležitého. Dále se tím mohou zlevnit vstupy něčemu jinému, méně nezbytnému, co by se jinak přestalo vyrábět – ale protože máme o ořezanou produkci levnější zdroje, můžeme to i s mírnou marží či za náklady realizovat. Jinak by se to zavřelo jako ryze dotované. Takže zase nesouhlasím.

„Očistné mohou být krachy, které nastávají v běžném chodu ekonomiky, tedy nikoli v krizích.“ – krize je jen větší důraz na nutnost reagovat rychle. Více to bolí, více to omezuje, je to intenzivnější a proto je i potřeba reagovat větší a plošnější. V dalším tvrzení nejsme ve sporu – v krizi nastává to samé, jen rapidněji a citelněji, jinak se to po stránce motivací a potřebných kroků neliší. V případě, že je ona krize krátkodobá, lze ji překonat bez výpadku – což je třeba i sezónní výpadek odběru, na který se daný podnik v průběhu roku připravuje třeba i podnikovou dovolenou.

„Krach restaurace nejvíce dolehne na majitele a jeho zaměstnance.“ – proto se jim nemělo bránit v podnikání, ono by jich asi tolik nekrachlo. Lidé, kteří by sami omezili návštěvu restaurací by možná více využívali dovážky jídla. Trh by se musel a mohl – byť dočasně – přizpůsobit. A lidé by měli motivaci. Se zákazem a vyplacení náhrady z nově vzniklého oběživa je motivace veskrze nulová. Lidé si zvyknu, že dělat nemusí a žije se jim u Netflixu i tak docela dobře. Toto je ode mne kritika státu, který tímto způsobem jedná a pak využívá (z mého pohledu zneužívá) elasticitu finančního systému. Nemá úspory a tam musí čarovat zdroje touto nezdravou formou.

„Zavřené provozovny žádné zdroje nespotřebovávaly.“ – nájmy (to, že neprodukujete neznamená, že majitel prostor bude jíst trávu), temperování (nemůžete to nechat promrznout), nakoupené zásoby potravin (ty se zkazí, pokud nejsou trvanlivé – případ restaurací, které vaří z čerstvého), blokovaný materiál ve skladech (nedostupné pro ostatní využití) – to je dost nákladů obětovaných příležitostí. Čili nesouhlasím, spotřebovávaly.

„Provozovatelům a zaměstnancům jen byla zachována kupní síla“ – další realizované náklady bez adekvátní do společnosti odevzdané protihodnoty. Nicméně chápu, že na toto lze pohlížet jako na investici a humanitární pomoc. Špatně bylo, že se jim zakázalo pracovat a pak to musí ten, kdo zakazuje sanovat.

„Tedy opět ve prospěch úplně všech zúčastněných.“ – ve velký neprospěch kupní síly všech držitelů úspor ve formě státní měny, která byla tímto razantně naředěna. Takže opět nesouhlas.

Je třeba pomoci těm, kteří pomoc potřebují a bude u nich účinná, tedy s nějakou pravděpodobností návratu. Plošné zachraňování ve světě omezených zdrojů není možné. Z válek víme, že je to kruté, ale někteří ranění musí zemřít, protože pomoc se nemůže dostat všem. Protože je omezený počet lékařů, sester, materiálu i času. A tak se prioritizuje dle potřebnosti, významu, potenciálu budoucího přínosu i velikosti zásahu.

Štábního lékaře se specializací na neuro či traumatologii budou chtít zachránit spíš než obyčejného pěšáka se stejně závažným zraněním, který by ale po uzdravení byl jen další maso do mlýnku.

V mírových dobách nemusí být naštěstí následky tak fatální, ale je správné pomoci ze zásob těm, u kterých se jedná dle racionálního zhodnocení situace o investici a ne o utopené úspory.

Vidím to opačně, stát by neměl mít možnost projídat cizí budoucnost na řešení svých dnešních obtíží.

Když akceptujete moc státu toto omezení nařídit a vyžadovat, tak to mu moc jiného nezbývá. V systému omezené peněžní zásoby by ale na takového omezování musel mít úspory a ne kouzelný proutek, kterým by si z ničeho opravdové peníze vytvořil.

Jelikož já si nemyslím, že by měl stát mít tuto možnost a byl bych raději, když by toto tržně regulovaly pojišťovny, lékaři a odborníci, kteří by tímto riskovali více než jen rozhodnutí nejvyššího správního soudu, že to bylo protizákonné, ale co už… tak tento příklad nepovažuji za relevantní argument a příklad nežádoucích efektů systému omezené peněžní zásoby. Považuji realitu za ukázkovou škodlivost státní moci, která ve spolupráci s elastickým finančním systémem dokáže v krátkém čase nadělat docela nehezkou paseku.

Jenže přesně tyto zbytné produkty budou dále produkovány. Přesně tyto podniky jsou na trhu, produkují své původní výrobky a služby a nemají tak motivaci cokoliv rapidně měnit, protože nedostatek poptávky se vyváží emisí nového oběživa. Produkuje se nesmysl a spotřebovává se to, čeho je nedostatek – cena roste a místo aby se tyto neefektivně alokované zdroje uvolnily, budou blokovány o to déle v odvětví, které danou krizi neřeší.

Schválně jsem vybral scénář, kdy nedostatek jídla bude problém každého v dané oblasti.

Takže žádný slaměný panák, pouze dovedení do důsledku zasypávání penězi stávajících podniků, aby se „zdravě plýtvalo“ a hlavně se ten kolotoč neutlumil či nezastavil.

Když budu šetřit na obilí, tak z něj například (u kukuřice) nebudu vyrábět plast na obaly, ale kaši. Z brambor nebudu dělat tuzemák, ale jídlo.

Modelová situace je taková, že máme neúrodu a na tu je třeba reagovat. Cena obilí roste (protože v daném modelu je hlavním zdrojem potravin), společnost zasypaná elastickými financemi na „řešení krize“ má nové nevzácné oběživo pro nakoupení čehokoliv – nikdo nemá motivaci šetřit vzácným statkem, protože pro něj není tak vzácný. Teď. Ale ta zásoba obilí se tenčí, místo aby utlumený průmysl jiných zbytných věcí byl vysokou cenou motivován dovážet i z velké dálky substituty – třeba brambory – tak se jim to nyní nevyplatí. Celé řešení krize se zbrzdí, úspory lidí se znehodnocují, zůstatkem na účtu, kam nasypala vláda miliardy, se nenají.

A když budou sýpky prázdné, máte hladomor a fakt velký problém. Civilizace jde do kopru, protože skutečný hlad vás donutí sežrat i souseda a nejen jeho psa.

Ona Barbie je uvedena jako příklad produktu, který se bude zcela zbytečně vyrábět i ve chvíli, kdy lidé budou kupovat za draho jídlo a na panenky a další hračky jim nezbudou finance. Místo zpětné vazby – lidi nemají o toto zájem, zkuste dělat něco jiného – se lidem dostane informace: To nevadí, že lidé ty vaše věci nekupují. My doufáme, že se to nějak spraví a abyste měli za co kupovat to nedostatkové jídlo, tu máta injekci nového bezcenného oběživa. Ono vám to hodnotou a kupní silou za čas požere úspory, ale my jako vláda a centrální banka věříme, že když tenhle stav zasypeme novou měnou, tak že nějakým kouzlem se to prostě samo opraví a bude zas dostatek všeho. A pak, až nebudeme řešit jídlo, bude zas zájem o panenky, autíčka a vláčky – a bylo by škoda pro tuto optimistickou vizi začít omezovat výrobu všech těchto věcí.

Tož asi tak.

Ale zaměstnanci této firmy mohou být na poli, firma samotná může přestat dělat z kukuřice plast na obaly a začít vyrábět potraviny, případně neblokovat část zdrojů, ze kterých se bioplasty vyrábí a ty užít k výrobě požadovaného produktu. Auta, řidiči a pohonné hmoty mohou být alokovány na převoz potravin tam, kde jich je málo. Firma může zdravě utlumit výrobu na úroveň, kdy ještě trh kupuje (krize zcela bez jídla by byla moc černý scénář) a část uvolněných kapacit lidí a zdrojů může najít využití ve spedici, třídících linkách, na polích, v prodejnách…

Zatím co když zasypete takový podnik finanční injekcí, ponechá si veškeré zdroje, zaměstnanci buď dostanou dovolenou, nebo se vyrábí do skladu. Blokují se zdroje pro výrobu něčeho, co na trhu přirozenou poptávku v této mířen nemá a cenové signály jsou tímto zdeformovány. Náprava, je-li krize vážná, potrvá déle. Pokud vážná není, může firma zareagovat útlumem výroby či financováním provozu z úspor – které tu kolega tak moc kritizuje.

„že se nešetřilo s obilím, že se jím naopak plýtvalo.“ – hahaha. Tím, že přestanete dělat plastové panenky, formule, soukromá letadla a další zbytné a nyní nekupované statky, rozvážete si ruce pro produkci toho, co je potřeba – třeba obilí. Tím, že zachraňujete podniky produkující něco, co lidé nepotřebují se jen oddálí řešení. Když máte štěstí, všichni přežijí se staženými opasky. Když ne, bude mít každá mtrvolka k dispozici Barbie a tryskáč.

„Pokud "zodpovědně" šetříte peníze(!), pak producenti obílí drží v provozu menší produkční kapacity“ – obilí zdraží, takže se s ním bude méně plýtvat. Lidé omezí kupování ostatních věcí, které si mohou odpustit a obratem v obilí a dalších potravinách se vyšle do trhu zpráva, že toto je vzácnější, vyplatí se to produkovat → více konkurence, více potravin a tlak na nižší cenu. Takže peněz díky zvýšené ceně, neb potravin je méně, dostanou producenti více.

„Rozdíl je v tom, že když nešetříte a naopak plýtváte, pak při poklesu produkce např. o 10% budete mít v plýtvavém prostředí více obilí,“ – ne budu mít více kravat, leštěných polobotek, jednorázových talířů, plastových brček a spoustu autíček na dálkové ovládání. Ale obilí budu mít měně, případně mi bude kručet v břiše a žvýkat budu plastové pískající kuře, jehož produkce byla díky finanční injekci zachována.

„V plýtvavém prostředí budete muset pouze omezit plýtvání a nedostatek až tolik nepocítíte.“ – pokud to bude fatální nedostatek životně důležitého, tak pocítíte. Když by najednou došle plyn a elektřina, to by byl kolotoč. Plýtvání by vám nepomohlo, protože už by nebylo najednou čím plýtvat. Jen by lidé mrzli v ulicích…

„V prostředí, kde se méně produkovalo protože se neplýtvalo, se dostanete do situace, kdy omezit plýtvání nemůžete, a budete mít skutečný nedostatek obilí, s kterým Vám žádné uspořené peníze nepomohou.“ – mohu omezit plýtvání tím, že přestanu dováže komponenty na výrobu šlapacích autíček (protože tento segment není uměle udržován při životě) a mohu dovážet odjinud obilí. Cena vzroste, takže se to vyplatí přivážet i z míst, odkud se to před tím nevyplatilo. Peníze mi pomohou, jen nesmím držet nad hladinou za každou cenu každou blbost, která v takové chvíli fakt není nutná.

„Skutečné rezervy pro případ nedostatku nějakých statků spočívají v nadměrných produkčních kapacitách a plýtvání v době dostatku.“ – rezervy jsou konzervy ve špajzu a zavařeniny z předchozích let. Ne jídlo vyhozené na kompost protože jsem udělal obrovskou nadprodukci zcela zbytečně.

„Rezervy tvořené v penězích, které zůstaly po omezení spotřeby a plýtvání neutraceny, povedou pouze k poklesu (nebo zachování nízké) úrovně produkce,“ – ne, přesměrují se k podstatnému zdraženému a tím vytvoří incentivy pro další vstoupit či se nějak zapojit v tomto klíčovém odvětví.

„ bez jakékoliv skutečné rezervy, a v případě náhlého nedostatku pocítí spotřebitelé tento nedostatek na plno, nikoliv v podobě pouhého omezení plýtvání.“ – to jsou právě ty rezervy, že to nepocítím, protože mám kde brát a nežiji z ruky do huby…

"Nic se nečistí." – čistí
"Pouze ekonomika strádá a ekonomické subjekty chudnou." - mizí ty, co produkují zbytné a blokují zdroje ostatním nezbytným odvětvím. Když je problém sehnat jídlo, jsou hračky, móda a další věci zbytné a pro zažehnání krize je nanejvýše vhodné, když se síly napřou na řešení opravdového problému – nedostatku potravin. Dopravou, efektivnější výrobou, osazením větších ploch…
"Když přijde krize způsobená covidem, tak to neznamená, že dosud prosperující restaurace jsou nerentabilní a lidé chtějí navždy přestat navštěvovat restaurace." – tak to znamená, že lidé preferují menší riziko plynoucí z vystavení se okolí a restaurace na to může zareagovat izolovanými salonky, donáškou atp. Průšvih je, když se do toho montuje stát a nastaví netržní plošné zákazy, omezí cestování mezi okresy, nastaví tuny výjimek a podmínek a nakonec se v tom nikdo nevyzná a všichni se jen bojí likvidačních pokut.
„Pokud v takové krizi restaurace zaniknou, je to špatně pro všechny“ – je to špatně pro provozovatele restaurací. Jelikož se do chování montuje stát, je otázka, o kolik by spadla návštěvnost restaurací v tržním prostředí. Možná o hodně, možná o málo. V každém případě, toto není tržní příklad a jako takový nemůže být použit pro kritiku trhu a svobodného rozhodování tržních hráčů.
„a žádné pozitivní očištění ekonomiky nenastalo.“ – protože se „dotiskla pružná zásoba“ a nic negenerující podniky dál spotřebovávaly vzácné zdroje.
„O zániku produkčních kapacit by měli rozhodovat spotřebitelé,“ – souhlas
„kteří přestanou z vlastní svobodné vůle dané spotřební statky odebírat,“ – souhlas, proto covid není vhodný příklad, protože spotřebitelé byli donuceni státem a ne svou svobodnou vůlí.
„ideálně ale za běžného chodu ekonomiky.“ - netvrdím, že za běžného běhu to bolí více. Vždy je lepší, když je takový změna pozvolná a vše se stihne bez větších negativ adaptovat.
„Rozhodně ne v krizi.“ – v krizi je naopak třeba reagovat rychle, jinak je krize hlubší a déletrvající.
„V krizi je ekonomické prostředí zcela pokřivené“ – na svobodném trhu stále tržní. V covidu skutečně pokřivené bylo – státními zásahy
„a bylo by kontraproduktivní v této situaci připustit nějaké rozsáhlé krachy producentů.“ – pokud by se to nechalo na trhu, tak producenti by měli motivace hledat cesty, jak se nové situaci přizpůsobit. Tady se udělaly plošné zákazy eliminující veškeré snahy o invenci a zasypalo se to Helicopter money.
“Tohle jsme vyzkoušeli v době Velké krize a dopadlo to moc špatně.“ – opět regulovaná, státem pokřivená a nezdravá situace, která nemůže být použita pro kritiku trhu, protože ten se tam jako takový projevit pořádně nemohl. „Řešení“ opět to samé – zasypeme to oběživem, které udrží nemocné soukolí v chodu déle, aby se mohlo lépe a více zadřít. A to gratulujeme.

Jako bych četl dílo Johna Maynarda Keynese.

„Je to stejné jako neléčit vážně nemocného pacienta (přestože máme k dispozici účinné léky), s tím, že pokud pacient umře, svět se tím očistil od dalšího nemocného pacienta.“ – ne. když už chcete příměr s nemocným, tak je tu jeden fatal, který blokuje zdroje pro dalších 100. Všechny zachránit nelze a tak jim začneme podávat homeopatikum a tvářit se, že je to lék. U někoho víra zabere – ale pokud se jedná o fatální onemocnění, cucat cukrovou vodu nepomůže. Nemáte k dispozici léky. Máte k dispozici stimulanty a painkillery, díky kterým pacient získá pocit, že je v plné síle a pokračuje v sebedestrukční činnosti. S tím důsledkem, že svým humpoláckým jednáním strhne i jiné, kteří by bez jeho projevů mohli přežít a být i nadále produktivní.

Nepřesvědčil jste mne. Stále uvažujete systém elastické měny jen ve světle, že se z toho lze vyplatit a proto zatlačíme na objem zásoby oběživa a problém se vyřeší. Problém se tím oddálí a v případě závažnějšího problému jen celý systém spadne do horší a delší recese.

U pevné peněžní zásoby se stále bojíte strašáka deflace jak čert kříže a predikujete, jak to půjde do kopru. Navzdory faktu, že národní měny padají jak mouchy v poledním vedru a komoditní peníze tu existovaly a fungovaly stovky let. Ani historie, ani ekonomika vám nedávají za pravdu. Ale chápu, že žít v riziku rozloženém mezi všechny (ať už s tím souhlasili či ne) se pro ty nezodpovědnější pohodlné. Čímž nenaznačuji, že jste nezodpovědný, jen vám na osudech těchto individuí může záležet natolik, že jste ochoten poškodit ty ostatní a doufáte, že oni, protože se chovají zodpovědně, to nějak ustojí. Lidsky vám rozumím, eticky, morálně a tržně jsem proti takovému hájení neschopných na úkor okolí – za předpokladu, že to okolí jim ty škody nesanuje dobrovolně. To by ale byla úplně jiná písnička.

Koukněte se laskavě na ostatní trhy – akcií a dalších. Taky padají? Čím to asi bude. A co dělá inflace?

Co je pro koho užitečné je subjektivní. Ti, co dělají něco, čeho si trh neváží a za co dobrovolně neutrácí, majetek ztrácí. Ti, kteří produkují žádoucí statky majetek získávají (pokud mají dobře nastaven obchodní model). Nabourává to stát a na něj přisáté subjekty, které tento koloběh dobrovolné směny a budování prosperity soustavně poškozují a žijí z toho, že společnost si může tyto parazity dovolit živit.

Bože můj. Má to smysl komentovat?

V deflaci je zas trestán dlužník za to, že dělal něco, čeho si trh neváží natolik, aby byl ziskový a uměl splácet úroky. To je furt dokola a i přes pauzu v komunikaci už mne to fakt nebaví.

„Člověk, který zmokl, protože si nevzal deštník a začalo pršet, nemůže vyčítat svoji situaci počasí, ale jen sobě samému.“ – člověk, který měl deštník, ale ostatní mu z něho otrhali dráty a plátno, má plné právo vyčítat svou situaci právě tomu okolí a systému, který to umožňuje, protože on se na počasí zodpovědně připravil, ale ti ostatní mu svým nezodpovědným jednáním jeho řešení rozbili.