Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ještě než si přečtu Váš nepřehledný comment, můžete mi říct, proč jste mi neodpověděl na můj comment pod článkem "Psychiatři Höschl a Švarc lžou v 90'"?

Pochyběly argumenty, co?

1) Tak není to jenom spekulace: když zmizíte na dva měsíce, předpokládám, že vaši kamarádi se to dozvědí – pokud nějaké máte.
Nepopírám, že abnormálně velká část násilně hospitalizovaných žádné kamarády nemá – těm by ale zase nemělo právě proto vadit o svém vyléčení hovořit.
V neposlední řadě to Vy jste sebejistě psal, že násilná hospitalizace pomáhá. Moje otázka zněla: Kde jsou tedy ty desetitisíce vděčných pacientů? Čili to Vy spekulujete; já upozorňuju na nesrovnalost.

2) Takže váš postoj = postoj psychiatrů (možná mínus „nebezpečnost sobě“). Je to úplně špatně:

1. Ta „nebezpečnost okolí“ nemusí být trestněprávní delikt, a typicky trestněprávní delikt není nebo jen banální (viz 1. odkaz článku). (To samé samozřejmě „nebezpečnost sobě“). Čili kdyby nebylo psychiatrie, stát by ty osoby musel nechat na pokoji.
2. Pokud „nebezpečnost okolí“ JE trestněprávní delikt, proč s osobou jednat jinak, než jako s pachatelem takového deliktu?
Je za těmito dvěma výjimkami něco jiného, než to, že lidé psychiatrům slepě věří, že jsou správné?

3. To „pokud není nebezpečný, ať si klidně myslí, že je kůň“ je naprostá blbost. Když jsou výjimky pro osoby typu body 1 a 2, proč by neměly být výjimky pro VŠECHNY osoby psychiatrem označené za duševně nemocné? Tohle řešení nemá žádné odůvodnění, sám ho nedokážete obhájit.

3.1) Zkrátka existují situace, kdy nějaká špatná funkce těla nutí člověka dělat něco, co by normálně nedělal.

- Např. Breivika… Podívejte se, tohle prostě říkají psychiatři, nemají proto žádný důkaz, a Vy jim slepě věříte.

3.2) Stejně jako důvěřuji lékaři, že protože ve svém oboru absolvoval náročné studium založené na racionálních základech, jeho diagnóza a léčba jsou správné.

- Jenže psychiatrie právě NENÍ založena na racionálních základech. Co jsou podle Vás ty racionální základy psychiatrie?

4. Počkat, takže k hospitalizaci stačí, že někdo o někom jen něco řekne? Nemyslím si. Pokud by to tak bylo, bylo by to samozřejmě špatně.

- Vy mě bavíte tím, jak se míjíte s podstatou… Už jsem přece popsal rozdíl mezi policií a psychiatrií. Když je AB udán policistům, má úplně stejná práva jako před udáním. Když je AB udán psychiatrům, stává se – pokud psychiatr chce – fakticky otrokem, protože psychiatr má pravomoc ho uvěznit na neurčitou dobu, a dostane za to od státu lékařsky zaplaceno…

Pobavte mě ještě jednou a napište, co podle Vás k násilné hospitalizaci stačí.

5.1) Pak klidně, ať je pobyt v blázinci stejně dlouhý, ovšem stále je lepší nemocného léčit než věznit.

- Ale tak to teď není. Kromě toho s tímto řešením by nesouhlasili nejen szásziáni, ale především psychiatři.

5.2) To zní tak šíleně, že někdo může být nemocný a pak může být uzdraven? Viděl jsem takové lidi na vlastní oči.

- 1. Tak pokud duševní nemoc neexistuje, nemůže z ní být nikdo vyléčen. 2. Já se s Vámi nehádám, že člověka lze násilím změnit – jasně, že to lze. Vy pořád ignorujete otázku viny: Nejde o to, zda se pachatel může změnit k lepšímu; jde o to, zda se provinil. Otázka zní: Proč si myslíte, že se neprovinil? Je za tím něco jiného, než že slepě věříte psychiatrům?

5.3) protože normální člověk si spíš řekne, že do basy se už vrátit nechce. Nemocný si to říct asi jen tak nemůže, když se pořádně neovládá.

- Anebo se prostě neovládá, protože nechce, a psychiatři říkají, že je to proto, že je nemocný. Pokud je to tak jak říkáte, jak si vysvětlujete tu masu duševně zdravých recidivistů?

5.4) A k čemu pak trest je? Odnětí svobody je primárně k tomu, aby chránilo společnost před zločincem. Jak už jsem napsal - blázinec udělá s psych. nemocným totéž, ale třeba se ho ještě pokusí vyléčit či potlačit jeho příznaky.

- 1. Smyslem trestu je udržování právního řádu. Kdyby byla pravda to, co říkáte, iks lidí by nemohlo být potrestáno: všechny zločiny v afektu, i mnohé majetkové – všechny, kde by se zdálo, že pachatel nikoho nebude ohrožovat.
2. Ale blázinec právě neudělá totéž, když ochranná léčba z podstaty věci netrvá stejně dlouho. Nemůžete se tak odpoutávat od reality. To už bychom mohli diskutovat o psychiatrii bez násilných hospitalizací…
3. Opět stejná otázka: Proč jednat s osobou jinak než z ostatními jenom proto, že to chce psychiatr?

velkej Kánapsal:

1) Podle mě je na věznění špatné obojí - jak ten účet společnosti, tak účinnost takového trestu. (…) No a pak se samozřejmě bavíme o izolaci, u které doufáme, že se podaří změnit dotyčnému osobnost. (…) Pokud by opravdu šlo polepšovat osobnosti, pak by prostě stačilo provádět nějaké mozkové operace…

- Takové automatické spojování trestu s výchovou či tvorbou nového člověka není nutné. Vždyť vychovávat či jinak měnit lze i lidi, kteří nic nespáchali. A trestat lze i osoby, které jsou psychicky v pořádku…
Je i jiná filosofie trestu, a to, že trest je disciplinující faktor. A je zde proto, že prostě dává dobré výsledky, čili ze stejného důvodu jako všechny ostatní instituce – školství, zdravotnictví, bankovnictví…
Jak napsal Szasz: If the person who breaks the law is not punished, the person who obeys it is cheated. This is why lawbreakers ought to be punished: to encourage law-abiding behavior as useful and virtuous. The aim of the criminal law cannot and must not be correction; it can only be, and ought to be, the maintenance of the legal order. (Words to the Wise: A Medical-Philosophical Dictionary, 2004) str. 78

2) Dvě třetiny zločinců jsou recidivisté.

- Pokud to tak je, tak se to pozoruhodně shoduje s tím, co říkají psychiatři: Že třetina schizofreniků se vyléčí a dvě třetiny recidivují…

1) Anebo je to proto, že neexistují… Jsou 2 námitky: 1. Je zvláštní, že by všichni byli tak nevděční – tím spíš, že psychiatrizovaná média velmi poptávají vyléčené schizofreniky. 2. U většiny z nich, o tom okolí stejně ví, takže by vystoupením v médiích nic neztratili. Dále takových vyléčených schizofreniků by za posledních 20 let mělo být v Česku desítky tisíc. Čili otázka zůstává: Kde jsou?

2) Čili násilné hospitalizace jako takové nehájíte? Jenom hospitalizace osob, které by jinak šly do basy?

3) 1. Epilepsie ale není chování. Schizofrenie JE chování. 2. Je křesťanství konspirační teorie? Je islám konspirační teorie? A pokud ne, existuje hřích, Bůh, ďábel, nebo to jsou metafory? Lidé už věřili spoustě nesmyslů, psychiatrie je prostě další v řadě. 3. No, vy psychiatrům SLEPĚ VĚŘÍTE, to není důvěřování. 4. Lidé se nechovají pořád stejně, to nevíte? Dále, co tedy v záchvatu dělali?

4) Zpravidla končí na psychině někdo, kdo je sobě či svému okolí nebezpečný, někdo, kdo něco udělá. Nevšiml jsem si, že by psychiatři plošně testovali společnost, aby zjistili, kdo není psychicky ok.

- 1. Psychiatrie funguje na udání, jako policie. Po udání ale psychiatr – na rozdíl od policisty – rozhoduje autokraticky. Čili je to jako by policisté zavírali lidi, jak se jim zlíbí, a Vy byste říkal, že je to v pořádku, protože přece „plošně netestují společnost“.
Nebezpečnost není trestněprávní delikt, čili není to důvod pro odnětí svobody. Celé to kritérium „nebezpečnosti“ je prostě stupidní a průhledná záminka pro zavírání udaných osob. Psychiatři říkají: „Byl nebezpečný, tak je to přece v pořádku“. Tak to není. Jde o to, co ta nebezpečnost je. Pokud trestněprávní delikt, pak je zde trestní právo. Pokud to není trestněprávní delikt, měl by stát jedince nechat na pokoji. Čili pro intervence psychiatrů není důvod.
2. V tuto chvíli psychiatři nemůžou plošně testovat společnost – jsou odkázáni na udavače. Co není, ale může být.

5) Rozumný důvod je ten, že trest v podobě vězení je neúčinný a potenciálně představuje časovanou bombu, zatímco léčba má určitou naději nemocnému pomoci a pokud ne, chrání společnost stejně dobře jako vězení.

- 1. Trest je funkce viny; vůbec nemá být nějak „účinný“.
2. Potom je každý trest odnětí svobody za násilí „časovanou bombou“, protože vězeň to po propuštění může udělat znovu.
3. Ta „možnost vyléčení“ – je za tím něco jiného než Vaše víra? Navíc to předpokládá, že osoba není vina tím, co udělala – je za vírou v to, něco jiného, než že věříte psychiatrům?
4. „Léčba“ nechrání společnost stejně dobře jako vězení, protože netrvá z podstaty věci stejně dlouho. Viz Orlová.

1) 1. Tisíce lidí děkujících lékařům není problém najít. Tisíce schizofreniků děkujících psychiatrům za násilné hospitalizace a říkajících: „Díky psychiatrům můžu chodit do práce“, jsem nenašel, čili zdá se, že neexistují, čili otázka zůstává.
2. Jenže je právě otázka, zda násilné hospitalizace pomáhají, když za ně nikdo neděkuje…

2) Pokud nehájíte současnou situaci, tak co přesně hájíte? Každopádně pokud byste podepsal onen bianko šek, pak hájíte současnou situaci, a navíc extrémním způsobem.

3) 1. Tohle „nejsem to já“ je moderní varianta posedlosti ďáblem. Pokud to vůbec má opodstatnění, tak to vzniká tak, že lidé se dívají do minulosti, nelíbí se jim, co dělali, a tak si řeknou: Asi za to může něco jiného. Není ale důvod myslet si, že za to nemůžou oni sami. Opět: Máte jiný důvod tomu věřit, než to, že věříte psychiatrům?
2. Ale násilné hospitalizace není to samé jako trestní právo. Trest odnětí svobody (a ostatní tresty) je za to, co osoba udělala. Násilná hospitalizace je proto, že osoba je „duševně nemocná“, čili fakticky proto, že to psychiatr chce. Taková autokratická moc by v ankapu z definice nemohla být.

4) To je opět ta demagogie „co je lepší než nejlepší řešení“. Ty osoby jsou z hlediska práva dospělé a svéprávné. Je nějaký rozumný důvod – opakuji rozumný, ne že Vy to tak chcete – aby o takových osobách psychiatr autokraticky rozhodoval?

1) Existuje něco jako logika. Mám tuto otázku: Kde jsou ty tisíce schizofreniků děkujících psychiatrům za násilné hospitalizace a říkající: „Díky psychiatrům můžu chodit do práce“? Vám to není divné? Nebo o něčem takovém víte?

2) Je jediný existující… Samozřejmě, že by násilné hospitalizace mohly být snadno upraveny jinak a lépe, to už by ale právě byla jiná situace.

3) 1. Ale to není stejná situace, protože v komatu nemůže být s vámi jednáno proti vaší vůli, protože žádnou neprojevujete. 2. Nechce se mi věřit, že byste takový bianko šek podepsal. Ještě to promyslete. 3. V ankapu by to, opakuji, stejně nebylo možné. Hle, jak teoretická otázka voluntary slavery získává praktický význam.

4) Pokud vážně ohrožují ostatní, pak se dopouštějí trestněprávního deliktu, a na to je zde policie. Psychiatrie není třeba, a navíc je nemorální, protože to, že AB někoho „vážně ohrožuje“ znamená, že by měl být potrestán podle zákona, nikoliv že by měl ztratit všechna práva a být zotročen.

marek28 napsal:

1) Já třeba počítám s tím, že kdybych žil v ankapu, ve smlouvě se zdrav. pojišťovnou budu chtít mít výslovně uvedeno, že v případě vážného podezření na psych. nemoc chci být násilně hospitalizován.

- 1. Ono by Vás to po první násilné hospitalizaci rychle přešlo…
2. Ta pointa je v tom, že v ankapu… V ankapu by především vůbec NEMOHLY existovat násilné hospitalizace, jako jsou teď, protože dnešní násilné hospitalizace jsou zotročování, a to by v ankapu z definice být nemohlo.
3. Já nevím, zda si uvědomujete, co říkáte. I kdyby to bylo v ankapu možné… Vy byste psychiatrům podepsal takový bianko šek, ať Vás psychiatři můžou, když to uznají za vhodné, neomezeně dlouho věznit a násilně léčit? Vždyť by Vás nemuseli nikdy pustit… A myslíte, že by Vás CHTĚLI pustit, když za Vaše věznění dostanou zaplaceno?

4. Podstatné je, že v ankapu nežijeme, a že dnes dospělé svéprávné osoby nemají žádnou možnost, jak prosadit svou vůli, že si nepřejí, aby psychiatři násilně zasahovali do jejich života.

marek28 napsal:

1) Každopádně já osobně hodně rozlišuji mezi nemocným a parchantem. Zavřít třeba těžkého schizofrenika za vraždu do vězení považuji za to samé jako zavřít do vězení za vraždu člověka, který dostal v autě náhlý epileptický záchvat a někoho srazil.

- 1. Ano, ten „těžký schizofrenik“ je třeba Brevik…

2. Ten problém je v tom, že se vyjadřujete psychiatrištinou, ne češtinou.
Česky je to takto: Zavřít do vězení osobu, o které jistí, na věci hmotně zainteresovaní státní zaměstnanci říkají, že spácháním zločinu není vinna, přestože jej nad vší pochybnost spáchala, je to samé jako zavřít do vězení osobu, která se provinila pouze tím, že v autě dostala epileptický záchvat (nebo ji bodla včela, i to se stalo).

Říkáte, že v tom není rozdíl. Je v tom obrovský rozdíl: V 1. případě o vině není pochyb (Breivik), v 2. případě o vině nic nesvědčí.
Podle Vás je to tak, že když už lékaři můžou svědčit před soudem o tělesných nemocech, tak můžou i dle libosti korumpovat spravedlnost – stačí, když si vymyslí, že za zločin může „duševní nemoc“. To je ale špatně, protože „duševní nemoc“ jenom ZNÍ jako nemoc, ale žádná nemoc to není, je to metaforické označení pro nemorální a nenormální chování.

Není mi sice jasné s čím od marka28 lze souhlasit… Chci ale upozornit na fenomén, kterého je marek28 vyjadřující se jako psychiatrická učebnice dokonalým příkladem, a kterému Szasz říkal „libertariánská slepá skvrna“.
Jde o to, že osoby se prohlašují za libertariány, říkají, že anarchokapitalismus je jediný morální systém, jediná bezrozporná etika. A když se dostanou k psychiatrii, tak okamžitě vypnou, resp. přepnou do psychiatrištiny…
Je to až překvapivě běžné, a ukazuje to, jak nebezpečná psychiatrie je.

marek28 napsal:

1) "ohrožují společnost tím, že zabraňují potrestání nebezpečných osob"
To si někdo skutečně myslí? Zdá se mi to jako názor z nějaké doby temna. A především hloupě emotivní.

- 1. Zabránění potrestání pachatele násilného trestného činu JE ohrožování společnosti. Kdyby se dozorce ve vězení nechal podplatit a takovou osobu by pustil, taky byste říkal, že neohrozil společnost?
2. Nevím, co na tom má být „emotivního“.

2) Co je pro společnost výhodnější? Když "potrestá" blázna 10 lety vězení, přičemž jeho psychický stav se dost možná jen zhorší a po propuštění spáchá něco ještě horšího, nebo ho vyléčit a vytvořit tak plnohodnotného člena společnosti?

- 1. Spousta plnohodnotných členů společnosti jde do vězení – protože kritériem pro uvěznění není neplnohodnotnost, ale to, že se provinili. Koneckonců psychiatři neříkají, že z pachatelů trestných činů zproštěných viny z důvodu duševní nemoci udělají plnohodnotné členy, ale že ty osoby se neprovinily. Což nijak nedokazují, prostě si to vymýšlejí.
Vy jste otázku viny odpálil na Merkur; to je ale to, o co jde: VINA/NEVINA, ne plnohodnotnost/neplnohodnotnost.

2. Jinak je to klasická demagogie typu „Co je lepšího, než nejlepší stav“. Vy jste ale nijak NEDOKÁZAL, že to je nejlepší stav. Oponent může říct, že ten Váš „nejlepší stav“ je prostě to, že pachatel násilného trestného činu unikne trestu.

Tuto argumentaci předvedla už Kajka:
Jak by jste řešil případy typu, kdy se do psychiatrické ordinace např. člověk s akutní atakou schizofrenie, který je svému okolí v tu chvíli prokazatelně nebezpečný (třeba ho tam přivezou příbuzní, protože fakt v tu chvíli někoho napadl). Ten člověk se určitě dobrovolně chtít léčit nebude (protože si v tu chvíli může o psychiatrovi myslet, že ho třeba chce zabít), přesto pro něj (i pro jeho okolí) je v tu chvíli medikace pro řešení toho akutního stavu jednoznačně nejlepší volba a po odeznění bude s nejvyšší pravděpodobností rád, že k ní došlo.

Odpověděl jsem: Celé je to až směšně pro-psychiatricky nadefinované. Vlastně se ptáte: Jak řešit líp situace, kdy je násilná hospitalizace nejlepší řešení? Vy jste ale nijak nedokázala, že násilná hospitalizace je nejlepší řešení.

zde: http://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=314#commentForm

U Kajky to tedy byla tato prostá demagogie „co je lepšího, než nejlepší řešení“; u Vás je to ještě spojeno s tím, že ignorujete otázku viny.

3. Teď se sice bavíme o ohrožování společnosti, je ale třeba mít na paměti logický důsledek Vašeho „nejlepšího řešení“: to, že zločinci jsou kvůli psychiatrům vězněni naopak DÉLE, než by měli: třeba celý život.

Kajka napsala:

1) Čímž se ale dostávám k otázce, na kterou si odpovědět sama zcela neumím a na kterou by mě zajímal Váš názor:
Jak by jste řešil případy typu, kdy se do psychiatrické ordinace např. člověk s akutní atakou schizofrenie, který je svému okolí v tu chvíli prokazatelně nebezpečný (třeba ho tam přivezou příbuzní, protože fakt v tu chvíli někoho napadl). Ten člověk se určitě dobrovolně chtít léčit nebude (protože si v tu chvíli může o psychiatrovi myslet, že ho třeba chce zabít), přesto pro něj (i pro jeho okolí) je v tu chvíli medikace pro řešení toho akutního stavu jednoznačně nejlepší volba a po odeznění bude s nejvyšší pravděpodobností rád, že k ní došlo.

- 1. To je problém vytvořený psychiatry, vymyšlený tak, aby ospravedlňoval násilné hospitalizace. Pořád platí to samé. Jde o to, co je to „prokazatelně nebezpečný“ a „někoho napadl“. Pokud je to trestněprávní delikt, potom jsou zde policie, soudy a tresty. Pokud to není trestněprávní delikt, měl by ho stát nechat na pokoji.

2. Celé je to až směšně pro-psychiatricky nadefinované. Vlastně se ptáte: Jak řešit líp situace, kdy je násilná hospitalizace nejlepší řešení? Vy jste ale nijak nedokázala, že násilná hospitalizace je nejlepší řešení. Nejlepší řešení je postup popsaný v bodu 1. A není žádný důvod pro speciální zacházení s jedincem, jenom proto, že to nějaký psychiatr chce.

3. Nevím, zda si uvědomujete, že tímto argumentem přiznáváte, že psychiatrie je nezbytná ne k léčení duševních nemocí, ale jako instituce sociální kontroly.

3.1 Dále je zde tato vada: Jak by se takové situace tedy řešily, kdyby psychiatrie NEEXISTOVALA? Jsou jen 2 možnosti: Buď a) by podle Vás MĚLY řešení (třeba policie), a potom Váš argument neplatí, anebo b) by podle Vás NEMĚLY řešení, a potom by psychiatrie byla nezbytnou institucí sociální kontroly a vůbec by k vlastní existenci duševní nemoci nepotřebovala. (A tak tomu i je.)

4. přesto pro něj (i pro jeho okolí) je v tu chvíli medikace pro řešení toho akutního stavu jednoznačně nejlepší volba a po odeznění bude s nejvyšší pravděpodobností rád, že k ní došlo.

- 0. Bod dvě. 1. A když není rád, že k ní došlo? No, pak nic; nemá to žádný právní dopad. Čili je to irelevantní. 2. Nezapomínejte, že psychiatři ty lidi VĚZNÍ A MUČÍ. Je samozřejmě možné změnit násilím to, jak lidé o sobě smýšlejí. 3. Tímto argumentem „nakonec za to poděkuje“, by šlo ospravedlnit jakékoliv násilí vůči komukoliv.

Nezáviděníhodná situace psychiatrů

Kajka napsala:

1) souhlasím, že není správné násilím uvěznit a léčit člověka jen z toho důvodu, že se psychiatr domnívá, že může být potenciálně nebezpečný (už proto, že to prostě není možné předvídat, jen odhadnout s nějakou pravděpodobností).

- Vůbec nejde o to, že „nebezpečnost nejde předvídat, jen odhadnout“. Jde o to, co ta „nebezpečnost“ je. Buď je to trestněprávní delikt, a na to je zde policie; anebo to není trestněprávní delikt, a potom by měl stát jedince nechat na pokoji. Pro psychiatrii zde není místo.

2) Na druhou stranu, pokud psychiatr někoho "propustí" a ten člověk pak něco udělá, bude za to popotahován ten psychiatr (a když už ne právně, tak alespoň veřejností). Prostě si myslím, že psychiatři jsou v tomto v nezáviděníhodné situaci a nevidím řešení v tom je odsuzovat, či jim případně doporučovat, ať tu práci tedy nedělají.

- 1. Přečtěte si ještě jednou můj článek „Psychiatrická logika a přísný trest“, jak jsou psychiatři „potrestáni“, když okázale poruší zákon.
2. Nevím, co myslíte tím „popotahováním veřejností“. Psychiatři jsou státní zaměstnanci; to se jich novináři nemůžou zeptat?, laici jim nemůžou něco vytknout? Zvláštní ohleduplnost ke státním zaměstnancům na libertariánském webu…
3. Nezapomínejte, že psychiatři VĚZNÍ A MUČÍ LIDI. Když si psychiatr o někom vymyslí, že je schizofrenik, pak tato osoba musí zbytek života žít s tímto společensky likvidačním stigmatem. Je tedy důvod mít k psychiatrům takové ohledy?
4. Jediný důvod toho „popotahování“ je to, že psychiatři veřejnosti slibují ochranu před nebezpečnými duševně nemocnými, a přitom to samozřejmě nejsou schopni poskytnout. Proč psychiatři jasně neřeknou: Nemůžeme společnost chránit před nebezpečnými lidmi? Kdyby to udělali, žádné „popotahování“ by nebylo.
Čili tu „nezáviděníhodnou situaci“ si vytvořili psychiatři sami.

Předpokládám, že svým obvyklým "chytrému napověz" způsobem chcete říct, že "právo silnějšího" je stejný lidský výmysl jako "přirozené právo".

1)co kdyby někdo namítl, že osoba (entita velmi těžko vysvětlitelná a obhajitelná jak vědě, tak v právu - sami doteď nevíme, co je to vědomí) je natolik provázána a závislá na tělu, že by bylo až paradoxní, aby k němu měla vlastnické právo.

- Jak už jsem napsal: Na představě "vlastnit sám sebe" není nic protismyslného. A jak napsal Urza: Když může osoba vlastnit jiné osoby (otrokářství), proč by nemohla vlastnit sama sebe? Takže i kdyby osoba byla produktem těla, na sebevlastnictví to nemá dopad.

2)1) Poslední výzkumu v oblasti neurovědy ukazují, že lidé nemají svobodnou vůli a jsou toliko otroky chemických a fyzických rozmarů svého těla.

- 1. Pobavil jste mě těmi "posledními výzkumy". Že osoba je produkt těla je psychiatrické dogma z hlubokého 19. století, jak ukazuje Szasz zde: http://www.szasz.com/freeman13.html

2. To "lidé jsou otroky"… V teologické éře klerici říkali: Za vše může Bůh – a tudíž by měli mít moc odborníci na Boha: oni. Dnes v materialistické éře klinici říkají: Za vše může hmota – a tudíž by měli mít moc odborníci na (příslušnou) hmotu: oni, psychiatři.
Je to jenom legitimizační rétorika – každá moc musí být legitimizována.

3. Tyto osoby neznají středoškolskou biologii. Už v 1. ročníku se bere, že ZÁKLADNÍ vlastnost organismů je schopnost reagovat na okolí. Už to "vnitřní" determinovanost, kterou uvádíte, vylučuje.

4. Jinak je zde iks myšlenkových experimentů: Představte si losování sazky; losující vytahuje kuličky a čte čísla. Chcete říct, že to, že správně přečte vylosovaná čísla, je determinováno jeho tělem? Není to spíš tak, že lidský organismus má prostě schopnost reagovat na okolí?

3) Zbytek Vašeho commentu víceméně nechápu.

4) Též mi pořád není jasné, proč se o tom bavíme: Jak to má souviset s článkem?

Koneckonců dichotomii přirozené x nepřirozené právo odpovídají právní pojmy malum in se x malum prohibitum.

1) A co je vlastně to "přirozené právo"?

- Jak jsem napsal, příslušnou diskuzi moc neznám. Kdyby nic jiného, je to právo propagované Rothbardem a spol.
Jinak Szasz začíná nějakou svou knihu citací (volně cituji): Jsou zákony, které tady byly dřív než státy. Takže to je přirozené právo: Právní povědomí, které lidé mají nezávisle na státu.

2) Já vždycky předpokládal, že jediným přirozeným právem (tedy v podstatě přírodním, základním) je právo silnějšího.

- Tak význam slova nejde uhádnout z kořenů (viz idiomy), musíte vědět, co se tím chce říct. Právo je "přirozené", protože ho lidé přirozeně, bez státu, uznávají, ne proto, že je "přírodní".
"Přirozené právo" a "právo silnějšího" jsou dvě různé ideje.
Jinak nikdo neví, co je pro člověka přirozené; takže argumenty "Přirozené je právo silnějšího" je jenom rétorický trik.

Osoba a tělo jsou dvě různé entity: smrt je zánik osoby, ne zánik těla. Ostatně nedávno se zde, řešilo, že osoba by mohla své tělo pronajímat, kdyby to bylo technicky možné.

Nicméně mám za to, že sebevlastnictví znamená, že osoba vlastní své tělo, plody práce svého těla, dary (dary lze chápat taky jako plody práce svého těla) a mimoto taky skutečně SEBE SAMU. Takže Váš argument, že vlastnit lze jen entity různé od sebe, neplatí.

Nejsem ale rozhodně expert na přirozené právo, snad zareaguje někdo znalejší. Jinak mi není jasné, jak to souvisí s článkem.

Přesně.
A nejenže nevadilo; dokonce jsem si tehdy myslel, že je to MOJE CHYBA, že něco nedokážu pochopit/vyřešit. Vůbec mě nenapadlo, že by v té úžasné demokracii mohly být špatné učitelské služby.

Souhlas. Že by ve škole docházelo k něčemu jako "rychlé vysvětlení něčeho, na co přijít trvalo lidem desítky/stovky let", tak o tom já nevím. Bylo to když tak rychlé MEMOROVÁNÍ toho. Přičemž v češtině se memorovalo stejně jako v matematice - řekl bych, že většina lidí rozumí dělení zlomků zhruba stejně jako psaní čárek: ví JAK, ale neví PROČ.
Ve škole ti vlastně říkají " tohle existuje", ale porozumět tomu musíš vlastním úsilím: učitelé ti v tom nijak nepomůžou. A nejen učitelé; i učebnice jsou dost stupidní.
Což je další věc: Státní školství neznamená pouze znekvalitnění ŠKOL, ale celé intelektuální sféry; protože nikdo není placen za to, aby o tom, co se učí PŘEMÝŠLEL, resp. nikdo není FINANČNĚ MOTIVOVÁN, aby o tom přemýšlel.

1)Newtonova dynamika je zhruba 12 veličin logicky uspořádaných do obdélníka pomocí derivací, integrálů a poloměrů; rozhodně není potřeba 100 vzorečků v růných tvarech a pro různé případy)

- To mě zaujalo - ten obdélník. Můžete dát nějaký odkaz, prosím?

Argumenty psychiatra

Marcusant napsal:

1) Autor článku se dopouští mnoha účelových demagogií. Nejpodstatnější z nich je, že vedoucí lékař oddělení/primář či žurnální lékař v psychiatrické nemocnici/klinice může nedobrovolně hospitalizovat příchozího/stávajícího pacienta a to přesně a nejvýše na týden. Během této lhůty musí o oprávněnosti nedobrovolné hospitalizace rozhodnout příslušný soud. Pakliže ji neuzná za oprávněnou, musí být pacient neprodleně propuštěn.

- 1. KDO o provedení státní intervence rozhoduje, nemá ŽÁDNÝ dopad na její LEGITIMNOST. Jediné co je důležité je, O JAKOU intervenci se jedná, o co se jedná.
2. O násilné hospitalizaci samozřejmě ROZHODUJE PSYCHIATR, protože psychiatr určuje, KDO by měl být držen v PN a proti své vůli léčen. To vážně chcete popírat?
3. I kdyby (někdy, někde) o násilných hospitalizacích rozhodovali soudci, znamenalo by to pouze, že soudci PŘEVZALI funkci psychiatrů. A jsme zase u bodu 1.

4. Nelegitimní uvěznění na týden je úplně stejně nelegitimní jako nelegitimní uvěznění na měsíc – jenom trvá kratší dobu.
5. Když jste tedy psychiatr, tak se pochlubte, v kolika procentech případů soudce násilnou hospitalizaci neuzná za oprávněnou. S odkazem prosím. Jistě je jich spousta…

2) Naprostá většina nedoprovolných hospitalizací se během této lhůty změní z vůle pacienta na dobrovolnou, protože onen ze svého stavu vlivem medikace obvykle vystřízliví do té míry, že pochopí nezbytnost léčby a s hospitalizací souhlasí.

- To, že k dodatečným souhlasům dochází, není proto, že pacient vystřízliví ze svého stavu, pochopí nezbytnost léčby a s hospitalizací souhlasí, ale proto že násilně hospitalizovaného psychiatři proti jeho vůli nadrogují, a pak, když je v mrákotném stavu, před něj strčí papír, řeknou, že potřebují jeho podpis, a spousta z nich to podepíše – aniž by si uvědomovali, co podepisují, mnoho z nich si na to ani nepamatuje. Je to samozřejmě naprosto neplatné.

Možnost tohoto podpisu mě už léta fascinuje; mám za to, že v právním řádu je zásada, že smlouva nesmí být uzavírána v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Když jedince psychiatři odvlečou do PN, nadrogují ho, zavřou do cely a pak před něj strčí papír, tak to zřejmě není tento případ.

Že těchto případů je naprostá většina jsem nevěděl – děkuji za informaci. Vysvětluje to relativně nízký počet násilných hospitalizací: 20-25%.
Jinak mám za to, že na dodatečný souhlas mají psychiatři 24 hodin, a ne týden. Nebo ne?

3) Ochranné léčby jsou vedeny obdobně, o jejich nařízení i ukončení či překlopení v ambulantní opět rozhoduje soud na základě žádosti pacienta, doporučení primáře a zdravotní dokumentace.

- I o ochranných léčbách rozhodují samozřejmě psychiatři (+ všechny tři námitky z bodu 1).
Jak řekl Ivan David v Interview 24 po útoku Barbory Orlové: soudce není odborníkem v oblasti psychiatrie a musí se spolehnout na stanovisko odborníků, které je mu předloženo. Nic jiného se nedá dělat.
zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095426857-interview-ct24/214411058041015, 7:00

4) Nějaká forma soudu bude nezbytná vždy a vždy bude posuzovat příčetnost a právní odpovědnost, ať už bude panovat jakýkoli režim.

- To máte pravdu: Nějaká forma soudu bude nezbytná i v nejtotalitnějších režimech. Aby svévole, vypadala jako právo; aby lidé byli oklamáni.

5) Měl jsem nějakou dobu v péči i inkriminovanou ženu

- Gratuluji, musíte být na svou práci hrdý.

6) Prosím, nědělejte si obrázek na základě neinformovaných tendenčních žvástů

- Prosím, věnujte pozornost této diskuzi.

Tlak legislativy a veřejnosti?

cerno napsal:

1) skrze "ochranné léčení" se časem vypustí řada potenciálně velmi nebezpečných lidí

- Skrze ochranné „léčení“ (viz Barbora Orlová), ale nejen. Těch 12 000 „nedobrovolných“ hospitalizací, to jsou všechno „kvůli duševní nemoci nebezpečné osoby“; sami psychiatři to říkají, resp. vyplývá to z jejich kritérií pro „nedobrovolnou“ hospitalizaci. (Samozřejmě část z nich jsou „nebezpeční sobě“)

2) kdežto do vězení mohou za některých okolností být zavřeni na doživotí, čímž je zbytek lidí před nimi "ochráněn (ať už toto slovo patří do uvozovek, nebo ne)

- Nejde jen o doživotí: znemožňování potrestání pachatelů násilných trestných činů je ohrožování společnosti. CO psychiatři znemožní – doživotí nebo půl roku v krimu – není podstatné: vždy je to ohrožování společnosti.

3) Problémem ale je, že psychiatry do toho tlačí naprosto debilní legislativa, a taky "veřejné mínění

- 1. Naprosto debilní legislativa nechává psychiatrům naprosto volnou ruku; rozhodně psychiatry do ničeho netlačí. (Koneckonců tu volnost zmínil i Švarc: my teda máme možnost někoho hospitalizovat i bez souhlasu, ale nemáme žádnou takovou povinnost.)
2. Dále psychiatři tu legislativu i veřejné mínění VYTVOŘILI.
3. Dále psychiatři jsou s legislativou naprosto spokojeni. Nevím o žádném pokusu psychiatrů legislativu změnit; nevybavuji si ani žádný takový požadavek JAKÉHOKOLIV českého psychiatra. Vy o něčem takovém víte? Jasně, psychiatři v médiích říkají, že nemůžou nikoho léčit proti jeho vůli, protože demokracie… ale nevzpomínám si, že by nějaký někdy přišel s návrhem, co by se teda mělo změnit. Čili psychiatři jsou spokojeni.

Kajka napsala

1)navíc mi nepřijde, že by si výroky pana Švarce a pana Höschla protiřečily

- 1. Švarc řekl: Tato žena nemohla být a nebyl důvod pro to, aby byla léčena nedobrovolně.
A za minutu:Prostě my můžeme někoho přijmout – a přijímáme spoustu takových lidí – i nedobrovolně a léčit je i nedobrovolně. Pokud ohrožují sebe nebo okolí v důsledku duševní poruchy.

Tak jak to, že si Švarc neodporuje? Nejdřív řekne: „Nemohla být léčena nedobrovolně“. To je lež; mohla být násilně hospitalizována, protože ohrožovala okolí. Proto ji ostatně záchranka a policie dopravili do PN.
Což za minutu sám Švarc řekl: „Násilně hospitalizujeme ty, kdo ohrožují okolí v důsledku duševní poruchy“.
Tak jak to, že si Švarc neodporuje, když nejdřív řekne: „Nemohla být násilně hospitalizována“ a za minutu sám uvede kritérium pro legální násilnou hospitalizaci, které zjevně bylo splněno?

Navíc Švarc nehorázně lže i v tom rozhodně to nebylo řešeno jako trestný čin a asi ani jako přestupek, takže nemohla být a nebyl důvod pro to, aby byla léčena nedobrovolně. Čili říká, že podmínkou násilné hospitalizace je trestněprávní delikt.
To by sice bylo také nepřijatelné, ale především je to nehorázná lež: Násilné hospitalizace právě nemají s trestním právem nic společného; psychiatr vyhodnotí jedince jako „nebezpečného duševně nemocného“ a dovleče ho – za asistence policie – do PN. A konec. Není tam žádné vyšetřování trestného činu/přestupku, žádný soud, žádné trestní právo.

2. Höschl lže v tom, že
1. znemožňování potrestání tisíců násilnických osob a jejich pouštění po několika měsíční/týdenní léčbě do společnosti není téměř irelevantní téma.
2. 80% není drtivá většina, naprosto převážná většina.

2)chápu to tak, že pokud mají psychiatři pocit, že je někdo nebezpečný, mohou ho léčit nedobrovolně, a u té paní ten pocit evidentně neměli...

- Právě to, že psychiatři můžou jedince, o kterém si myslí, že je duševně nemocný a nebezpečný, uvěznit a násilně „léčit“ – zcela mimo trestní právo – je tak nepřijatelné a odporné.

U té paní ten pocit evidentně neměli, ale jak to omlouvá to, že lžou (Švarc LŽE, Höschl LŽE; teď jsem to ukázal), jak to omlouvá, že se nezřeknou své moci?

Kurwa napsal:

1) Jen pro úplnosst - kdyby si to pacient odseděl v kriminále, už by nebezpečnej nebyl? Je ta hospitalizace taková výhra v porovnání s žalářem?

- 1. Vaše otázka je založena na předpokladu, že kdyby násilně hospitalizovaní nebyli v PN, byli by v kriminálu, a navíc stejně dlouho. To je pořádně mimo, jak už jsem vysvětlil.

2. Je zde ještě druhý aspekt: to kdyby si to pacient odseděl v kriminále, už by nebezpečnej nebyl?

Nejde ani tak o to, že cílem trestání rozhodně není činit osoby „méně nebezpečnými“; ani o to, že podle mě odnětí svobody v kriminále skutečně činí osoby méně nebezpečnými, kdežto s násilnými hospitalizacemi je to spíš naopak.
Jde o to, že ta otázka, zda státem kontrolovaná osoba je či není nebezpečná, MIMO PSYCHIATRII VŮBEC NEEXISTUJE. Ten problém neexistuje, dokud ho psychiatři nevytvoří. Když násilník po vykonání trestu znovu spáchá násilný zločin, nikdo se neptá: Jak to, že ho pustili? To existuje JENOM V PSYCHIATRII.

O čemž jsem napsal něco zde: http://www.mises.cz/clanky/dva-tydny-v-psychiatrii-aneb-aktuality-o-nejvlivnejsim-svetovem-nabozenstvi-19-7-1-8-2015-1929.aspx část 6.

Kurwa napsal:

1) "b) že stát vězní a násilně „léčí“ dospělé svéprávné osoby, které spáchaly násilný trestný čin, tzn., že psychiatři pouštějí – po delším či kratším „léčení“ – do společnosti nebezpečné lidi."
Jen pro úplnosst - kdyby si to pacient odseděl v kriminále, už by nebezpečnej nebyl? Je ta hospitalizace taková výhra v porovnání s žalářem?

- Stejně dlouhá hospitalizace je v porovnání s žalářem jasná prohra. To se ale netýká ničeho podstatného. Jde o to, jak násilné hospitalizace mění situaci, oproti té, kdyby neexistovaly. Je to takto:

1. Psychiatři zavírají lidi, kteří by vězněni nebyli – nebyl by pro to důvod: některé by stát musel nechat na pokoji; někteří by byli potrestáni, ale ne odnětím svobody. To se týká většiny, možná drtivé většiny násilně hospitalizovaných. TO JE ŠPATNĚ.
2. Z těch, kteří by byli vězněni,
2.1 je část vězněna kratší dobu, než by tomu bylo bez psychiatrie – TO JE ŠPATNĚ.
2.2 část je vězněna delší dobu, než by tomu bylo bez psychiatrie – TO JE ŠPATNĚ.

2.3 Zbytek je vězněn stejně dlouho. V takovém případě platí 2.2, protože se jedná o větší trest (násilná léčba, stigmatizace)
Zvažme ale možnost, že se to nějak vykompenzuje a bude se skutečně jednat o stejný trest: Potom taková „ne-špatnost“ je náhodným důsledkem existence té obrovské nespravedlnosti.

PeTaX napsal:

1) To, že se někdo nedobrovolně léčí na psychiatrii ještě naprosto neznamená, že to je nebezpečný psychopat.

- To, že se někdo „nedobrovolně léčí“ na psychiatrii ZNAMENÁ, že je nebezpečný a duševně nemocný. Protože kritérium pro násilnou hospitalizaci je nebezpečnost a duševní nemoc. To je analytická pravda.
Vždyť to máte v článku přímo od pana psychiatra Švarce: Prostě my můžeme někoho přijmout – a přijímáme spoustu takových lidí – i nedobrovolně a léčit je i nedobrovolně. Pokud ohrožují sebe nebo okolí v důsledku duševní poruchy.

2) Ve většině případů jsou to případy těžkých depresí, kdy ti lidé nedělají vůbec nic, s vnějším světem neinteragují. Skutečně nebezpečných je opravdu velice málo.

- Jistě, to může být psychiatrem vyhodnoceno jako ta druhá nebezpečnost: nebezpečnost sobě. Je to úplně stejně nepřijatelné, jako jakákoliv jiná násilná hospitalizace.
Proč si myslíte, že je to „většina případů“? Odkud to máte? Pokud víte, kolik procent z násilně hospitalizovaných je „nebezpečných sobě“, prosím, napište. Velmi mě to zajímá.
Jinak já si taky myslím, že skutečně nebezpečných je málo – protože drtivá většina, řekněme 95%, násilně hospitalizovaných je z kategorie a). To by při našich číslech dělalo 600 skutečně nebezpečných násilníků (+ ochranné léčby).

3) Problém leží pouze v tom, že ani psychiatři nedovedou 100% rozeznat, kteří to jsou.

- Ne. Ten „problém“ je (v českém kontextu, při našich číslech a ročně): 1. psychiatři zavřou a násilně léčí 11 400 osob, které by stát měl nechat na pokoji, 2. psychiatři znemožní potrestání 600 nebezpečných násilníků.
„Problém“ je PODSTATA násilných hospitalizací; ne, že psychiatři něco neumí.

4) Ale odsuzovat předem někoho jen proto, že se léčí na psychiatrii, je nebezpečná stigmatizace.

- Tak tím, že někoho odsoudíte, ho samozřejmě NESTIGMATIZUJETE.
Diagnóza duševní nemoci je stigmatem proto, že psychiatři označují za duševně nemocné výhradně nějak špatné lidi.
Hlavním zdrojem stigmatu jsou ovšem násilné hospitalizace. Uvědomme si, že kritériem pro legální násilnou hospitalizaci je duševní nemoc a nebezpečnost. A lidé správně vyhodnocují, že jedinci, kteří byli legálně donuceni léčit se proti své vůli z duševní nemoci, musí být nesvéprávní a nebezpeční - jinak by to přece v naší demokratické společnosti nebylo možné…

To je z mého textu zde: http://www.mises.cz/clanky/dva-tydny-v-psychiatrii-aneb-aktuality-o-nejvlivnejsim-svetovem-nabozenstvi-19-7-1-8-2015-1929.aspx bod 5.

1. "...pokud mají psychiatři pocit, že je někdo nebezpečný, mohou ho léčit nedobrovolně..."

Doufám, že je to jen vtip. Pocity jako důvod k zavření člověka, jsou teda dosti málo. Kde je nějaká presumce neviny?

- Tak od Kajky to asi není vtip; od zákonodárce taky ne… Je to přesně tak: Když si psychiatr myslí, že jedinec je duševně nemocný a nebezpečný sobě nebo okolí, má pravomoc ho násilně hospitalizovat a násilně "léčit".
Když si psychiatr začne myslet, že jedinec už není nebezpečný, má povinnost ho pustit (nejde tedy o to, že už není "duševně nemocný" ani že už není nebezpečný – jde jen o nepřítomnost AKTUÁLNÍ nebezpečnosti).
A opravdu to není vtip.

Jinak Szasz se ptal: Kde je nějaká presumpce kompetence? (a razil tento pojem), protože tam nejde o žádnou vinu; nejde o to, že by se s násilně hospitalizovaným jednalo jako s pachatelem trestněprávního deliktu, aniž to bylo dokázáno; jde o to, že se s ním jedná jako s nesvéprávným, aniž to bylo dokázáno.

zde: http://www.szasz.com/manifesto.html, 3. Presumption of competence

11. Evropská unie si nás poctivě koupila, takže…

Např. Tomáš Halík: Američané (…)nedovedou pochopit tři postkomunistické země, z nichž se do světa hrnuly statisíce uprchlíků, že sice plnými hrstmi po léta hrabou miliardové příspěvky z Evropské unie, avšak když mají prokázat solidaritu s ostatními evropskými zeměmi ve věci uprchlíků, nejraději by hodili odpovědnost na druhé a z evropské rodiny svobodných národů se zase tiše zadními vrátky vytratili jako černí pasažéři před příchodem průvodčího.

zde: http://halik.cz/cs/tvorba/clanky-eseje/clanek/214/

Cerno napsal:

0. Pořád jste neodpověděl na otázku: Když z množiny všech útoků ty spáchané ne-muslimy označíme za projev psychopatologie, může to dopadnout jinak, než tak že se bude zdát, že teroristické útoky páchají jenom muslimové?
Kde dělám chybu?

1) Pamatuji-li se dobře, v Uherském Hradišti šlo o mstu, ale možná se pletu.
Útok v tescu je imho dosti výjimečný, a tam zjevně dotyčné osobě skutečně hráblo, ale jistě máte argumenty, že se mýlím.

- Pořád děláte to, na co upozorňuju: Ne-muslimům přisuzujete osobní či psychopatologickou motivaci, kdežto muslimům motivaci ideologickou. Proč nějakému muslimskému útočníkovi nemohlo skutečně hrábnout? Proč by se nemohlo jednat o mstu? A proč by za útoky ateistů nemohl být ateismus? Třeba by to neudělali, kdyby byli křesťané nebo muslimové.

2) Až nějaký atheista zabije sto lidí na ulici nebo v supermarketu, dejte mi, prosím, vědět.

- 1. To předně nijak nesouvisí s mým argumentem. Neříkám přece, že ve vražedných útocích si jsou muslimové a ne-muslimové fifty-fifty, ale že psychiatrizací útoků ne-muslimů dochází ke zkreslování skutečnosti. Kdyby se všechny útoky ateistů vysvětlovaly ateismem a ne psychopatologií, tak jako se všechny útoky muslimů vysvětlují islámem, vypadalo by to s neškodností ateismu všelijak…
Můj argument neimplikuje ani 1. že muslimové nepáchají více útoků, ani 2. že nepáchají jiné útoky než ne-muslimové. Implikuje: 1. že psychiatrizací ne-muslimských útoků (a nepsychiatrizací muslimských) dochází ke zkreslování skutečnosti – k jakému, na to musíme znát fakta, a 2. zpochybňuje samotné vysvětlování útoků muslimů islámem – koneckonců útoky ateistů ateismem NEVYSVĚTLUJEME.

2. Mýlíte se tedy v tom 1. že mému argumentu přisuzujete obě, nebo aspoň druhou, z výše uvedených nesprávných implikací, a 2. že stále zkratkovitě vysvětlujete jednání ideologií, jenom jste ochoten rozšířit ideologickou motivaci i na ateisty.
Nejde ani o to, že ateisté sto lidí na ulici nebo v supermarketu už miliónkrát zabili (např. Holokaust), ale o to, že vysvětlovat chování vírou nebo čímkoliv jiným (národností, třídou) prostě není odůvodněné. Vždy se jedná o rozhodnutí OSOBY. TO je vysvětlení. Osobu ovšem neznáme tak dobře jako náboženství nebo národnost.
Čili je to jako byste tvrdil, že Breivikovo vraždění na Utoyi je něco typicky norského, a argumentoval: Ukažte mi ne-Nora, který něco takového udělal.

Cerno napsal:

1) 1. předně o nich víte (střelci na amerických školách, Breivik) 2. právě se o nich moc nemluví...
Nezdá se Vám, že si v tom souvětí tak nějak trochu protiřečíte?

- Nezdá. 1. O některých útocích duševně narušených jedinců víte – jenom si to neuvědomujete 2. O některých nevíte, protože se o nich prostě tolik nemluví, když to nejsou muslimové, ale duševně narušení.
Nebo si myslíte, že např. o útoku v Uherském Brodě: V úterý 24. února 2015 od 12.30 hodin ozbrojený třiašedesátiletý místní obyvatel Zdeněk Kovář zastřelil osm osob a jednu z nich těžce zranil v restauraci Družba v Uherském Brodě, a následně po masakru o necelé dvě hodiny později při zásahu policejní zásahové jednotky spáchal sebevraždu.
se dozvěděli v Německu? A pokud tam ano, tak ve Španělsku, Řecku, Norsku? Zato když něco udělá muslim…

Navíc, i kdyby se to tam všude dozvěděli, tak to pouští z hlavy: neklíčí v nich obavy z nějaké skupiny lidí. Když ale vědí, že to byl muslim, tak obavy klíčí či rostou.

1. Ateisté podobné věci samozřejmě provádějí; jenom to není kategorizováno jako "ateistický radikalismus". (Taková kategorie vůbec neexistuje) Je to kategorizováno jako "čin duševně vyšinutého jedince".

2. Změnilo se to poté, co jsou útoky muslimů interpretovány ideologicky (což je konvence). Je vcelku jasné, že když tady žádní muslimové nebyli, nemohl INTERPRETACÍ tento druh hrozby vzniknout. Čili DÁ se to rozporovat.
Útoky duševně vyšinutých jedinců tady ovšem byly. Vezměme si GTA Praha v podání Olgy Hepnarové a GTA Nice. Rozdíl je jen v interpretaci.

Navíc to je i jinde, nejen u útočníků: Když se upálí Palach je to ideologie; když se upálí jakýkoliv jiný Čech je to psychopatologie. Když se upálí Asiat, je to ideologie.