Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Vždyť to v podstatě uvádím ( "Szasz to celé stavěl na slovíčkaření, že duševní nemoc není nemoc, protože se prý nedají najít její fyzické příčiny" ) Slovíčko "prý" jen zahrnuje námitky oponentů tvrdících že ty fyzické příčiny jsou. Čím by ale asi tak byla ta má potenciálně fyzicky neexistující duševní nemoc než tou tvou netaforickou nemocí. Nezapomeň že jsem text psal Mlíčkovi a to jen s účelem proklepnout jeho reákce, proto byl napsán lehce provokativně, viz slůvko "slovíčkaření".

Neboli:
já: "Szasz to celé stavěl na slovíčkaření, že
duševní nemoc není nemoc "
ty: "Ne, Szasz to celé stavěl na postřehu, že (... ble,ble,ble...) duševní nemoc není skutečná nemoc"

(čili když není skutečná ale jen metaforická, tak asi je to nějaká mezinemoc mezi nemocí a zdravím či co? Metaforická nemoc není nemoc a ten elaborát sis tak mohl ušetřit)

1) Nesedí. Jednak proto, že někteří psychiatři ten výraz neužívají metaforicky.
A nebo, pokud by duševní nemoc nebyla nemocí prostou, pak by platilo to mé původní zjednodušení toho, jak jsem popsal Szaszův přístup, tedy že tzv blázni nemají žádnou nemoc, analogicky jako když zlatokop s nalezeným pyritem nemá žádné zlato.
Ve svém chápání Szasza ovšem vycházím jen z tohoto pivrchního a nedůvěryhodného zdroje: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Thomas_Szasz

Szasz velmi ostře kritizoval pojetí „duševní nemoci“, kdy je jako „nemoc“ vnímáno problematické, znepokojivé, šokující či otravné chování. Pro Szasze mohlo být nemocí pouze něco, co lidé „mají", zatímco chování je něco, co „dělají". V nemocích se podle něj projevují problémy ve fungování lidského těla nebo jeho jednotlivých orgánů, a žádné chování tak nemocí být nemůže.

Nemoc totiž musí být nějakým způsobem měřitelná či vědecky ověřitelná, musí se podle Szasze také projevovat na buněčné nebo molekulární úrovni. Skutečná nemoc je podle něj rovněž prokazatelná nejen u žijících lidí, ale i při pitvě. Psychiatrii, která se jen schovává za roušku vědeckosti, považoval za systém společenské kontroly a za ohrožení svobody a lidské důstojnosti
Každopádně bláznovství buďto je nebo není nemocí, a pro porozumění je potřeba jasně říct, zda metaforická "duševní nemoc" spadá mezi nemoci nebo ne.

2) Myslím, že některé ty osoby budou izolovány a chemicky nedobrovolně stimulovány kvůli svému občasnému (v atakách) jednání, aby se zbytku společnosti nejevily jejich netlumené projevy jako obtěžující, bez ohledu na etičnost.

Kočičí zlato není zlato, tak srovnání moc nesedí ale v nevadí. I kdyby nakrásně došlo k přesunu lidí s nežádoucím chováním mimo kategorii duševně nemocných na zdravé, tak soudím že ve společnosti převáží zájem některé jejich projevy izolovat a zkoušet např chemickou cestou tlumit i proti jejich vůli.

Od zadu vzato, myslím že lidi si z většiny izolaci těch lidí přejí. Zajímavě píše např Foucault v Dějinách šílenství o tom, jak se společnost po vyřešení malomocenství zaměřila pro změnu na izolaci bláznů.

K áčku, ze Szaszova pohledu jistě, ale jinak to přece jako legitimní možnost je na stole, nebo ne?

K bé, pak by stačilo mít v právním řádu něco o represi proti narušování pokojného soužití nebo veřejného pohoršování a na část nejvýraznějších jedinců by to šlo použít.

Proč naopak arbitrálně neurčit za nemoci i jevy bez zjevných fyzicky nalezitelných spouštěčů? Když navíc i kdyby se Szaszův model podařilo ověřit a prosadit, tak společnost by patrně i tak chtěla lidi s nežádoucím chováním izolovat a napravovat.

Oni si každopádně myslí že mu to vyvrátili, viz věta v úvodu, a ano, je to argument autoritou. Jde ale o spor definice nemoci, takže u takového sporu záleží jak si to kdo nastaví či k jaké autoritě se názorově přikloní. Mé zdůraznování vyvráceného Szasze bylo hlavně za účelem toho, zjistit, jak potenciální Szasziánovo alterego zareáguje. Ale nakonec i podle vícero jeho komentů soudím že to alterego není.

Mi v důsledku Szaszův přístup není zcela nesympatický. Celý spor vidím v tom, jak odůvodnit odklizení nevhodně se chovajících jedinců do izolace. Pokud psychiatrie to obhajuje jejich nemocí ( či "nemocí") kterou je nutno léčit a Szasz namítá, že o nemoc nejde a tudiž je jejich izolace neoprávněná, pak i pokud by Szasz uspěl, tak společnost soudím najde jiný důvod k izolaci těch jedinců, pokud jí jejich jednání přespříliš štve.

Ok, dohnal jsi mě k tomu, že místo pouhého mého nestoudného blafování vyvráceným Szaszem psychiatrickou obcí, za účelem zjištění toho jakým stylem Mlicko odpoví, jsem musel zapátrat a zjistit, že pdychiatrická obec to s tím vyvrácením Szasze myslí vážně i v reálu, tedy alespoň určitá její část:
https://www.psychiatrictimes.com/view/thomas-szasz-myth-migraine

Každopádně, Szasz to celé stavěl na slovíčkaření, že duševní nemoc není nemoc, protože se prý nedají najít její fyzické příčiny, tedy přístup, který světová odborná psychiatrická obec, u nás např Cyril Höschl, považují za neodborný diletantský a v důsledku společensky nebezpečný přístup.

To byla jen testovací trigrovací zmínka.

Tvl, máš s ním podivuhodně podobný styl i reákce a máš ho dobře načteného, jako bys ho sám psal

Na duševně nemocného Szasziána a jeho psychiatrickou vědeckou obcí přesvědčivě vyvráceného gurua T. Szasze bych raději moc neszászel.

Že by nej argument na tvorbu kovaných etatistů z ankapů minarchistů? :D Komunismu si užiješ dost co se týče jeho nevýhod, stát ochrání jen ty kapitalisty co si to u něj zařídí.

Stát chrání ty kapitalisty před tebou a tou většinou, kdybyste se rozhodli s nimi vymést, plus dostanete nějaké drobky ze stolu abyste měli pocit aké-také ochrany a spravedlivosti.

Rozlišuje a jen imho tvrdí že v ankapu konflikt zájmů přeroste do konfliktu násilného spíš než v současném státě

A co židle a brambora? neboli jde o to že dvě různé společnosti označené lidmi slovem kapitalismus či jiný -ismus mohou být od sebe věcně naprosto vzdáleny, tedy viz to na co narážel v rozhovoru Filip.

Myslím konkurenci obecně, takže typicky např i při boji o zdroje ale jako nepřítele je možné vnímat i tržní konkurenci nebo protistranu ve vyostřeném obchodním vyjednávání.

Občas jo ale jindy nebylo podmínkou nepřítele vždy jen hledat, pozice nepřítele mnohdy vznikala z prosté vyhrocené konkurence.

Nesouhlas je možný, ale vyvrácení existence nefunguje. Jde o přirozeně existující druh konfliktu, který je jak sám píšeš arbitrální a vzniká působením tržního útlaku, který je důsledkem lidského jednání (tj. sama společnost si ho přirozeně vytváří).

Možná se dva kapitalismy od sebe liší dokonce i jako židle od lampy, což je možná jeden z důvodů, proč Filip své úvahy začal.

"adekvátně tomu, jak velký stát tam mají" > ono to asi není o tom že minarchismus oslabí plošně všechny funkce státu, ale že některé vypne a některé ponechá.

Mi k marcusantově modelu přiléhavé nepříjde, protože nemá ty parametry zajištěné vnitřní ani vnější bezpečnosti atd

Na ankapáka tu někdo napíše relativně střízlivý názor o pouze menším státě s funkčními základními funkcemi, tak imho jít na něj hned se Somálskem je hledání výhrady za každou cenu.

"Cesta by patrně vede přes minimální stát, který zajišťuje vnitřní a vnější bezpečnost, justici a zahraniční vztahy"
Tedy jistě, typický minarchismus somálského typu :D