Autor: Urza
Čas: 2015-09-23 02:08:05
Anarchokapitalisté, vychovávejme anarchokapitalisty!
Můj syn se vrátil ze školy rozladěn; když jsem se ptal, co se stalo, vysvětlil mi, že paní učitelka jim v rámci předmětu „Základy společenských věd“ (za mě se to mimochodem jmenovalo trefněji: „Občanská výchova“ – different chest, the same shit) zkoušela vysvětlit, jak úžasnou institucí je stát, přičemž když se pokusil rozvinout debatu o anarchokapitalismu, vypořádala se s tím jako správná nositelka státní propagandy: silnice – lidé by se pozabíjeli – je to extrémismus – na podobné diskuse nemáme čas.
Jsem sice programátor, ale též jsem pro zábavu učil na částečný úvazek (i když na soukromém gymnáziu, neboť bych nepřenesl přes srdce být státním zaměstnancem); a byl jsem rád za každého studenta ochotného k diskutovat – zcela bez ohledu na to, zda jsem s ním souhlasil, či nikoliv. Inu, synova pedagožka toto nadšení buď nesdílí, nebo byl anarchokapitalismus přeci jen už silná káva.
To jsem však trochu odbočil, o vyučujících na státních školách jsem psát nechtěl; celá záležitost mě totiž ve skutečnosti velice potěšila, jasně ukazuje, že ten, kdo děti vychovává, je může velmi snadno učinit imunními vůči státní propagandě a vymývání mozků. Na syna jsem velice hrdý, neboť riziko sám rozpoznal a eliminoval, ačkoliv přímo na tuto situaci jsem ho nikdy přímo nepřipravoval (obecně jsem s ním o státu a bezstátní společnosti samozřejmě mluvil, avšak typicky podobné rozhovory iniciuje on, nemluvě o tom, že si sám od sebe čte mé články).
Takže anarchokapitalisté, libertariáni, mějme děti, pojďme jim příkladem a udělejme z nich svobodné bytosti, ne otroky státu! xD
Jsem sice programátor, ale též jsem pro zábavu učil na částečný úvazek (i když na soukromém gymnáziu, neboť bych nepřenesl přes srdce být státním zaměstnancem); a byl jsem rád za každého studenta ochotného k diskutovat – zcela bez ohledu na to, zda jsem s ním souhlasil, či nikoliv. Inu, synova pedagožka toto nadšení buď nesdílí, nebo byl anarchokapitalismus přeci jen už silná káva.
To jsem však trochu odbočil, o vyučujících na státních školách jsem psát nechtěl; celá záležitost mě totiž ve skutečnosti velice potěšila, jasně ukazuje, že ten, kdo děti vychovává, je může velmi snadno učinit imunními vůči státní propagandě a vymývání mozků. Na syna jsem velice hrdý, neboť riziko sám rozpoznal a eliminoval, ačkoliv přímo na tuto situaci jsem ho nikdy přímo nepřipravoval (obecně jsem s ním o státu a bezstátní společnosti samozřejmě mluvil, avšak typicky podobné rozhovory iniciuje on, nemluvě o tom, že si sám od sebe čte mé články).
Takže anarchokapitalisté, libertariáni, mějme děti, pojďme jim příkladem a udělejme z nich svobodné bytosti, ne otroky státu! xD
Přečtení: 18717
Komentáře
Komentář 101
Komentář 102
Komentář 103
Komentář 104
Jinak Ti jdu dát práva autora, jak jsme se domluvili, měla by Ti přibýt nová položka v levém menu.
Komentář 111
Je tohle velice kvalitní článek, slušelo by mu umístění nejen na webu autora, ale také např. zde, na mises apod.
Díky Hynku, za moc pěkné shrnutí..
PS: Jen tak náhodou jsem si všiml, že ve větě „Jiný bude dělat dobrovolného hasiče a bude se těšit úctě ostatních.„ Je překlep ve slově „úcta“.
Komentář 123
Komentář 126
Komentář 105
blahopřeji k odvážnému synovi a pokud si umí udělat již teď vlastní názor, tak to je tedy "borec".. Smekám a obdivuji. Pravděpodobně "jablko nepadlo daleko od stromu" :-). Kolik je mu let (pokud to není tajné), ale nemusíte odpovídat, pokud nechcete. Když si vzpomenu na svoje léta na základní škole (Něco jako občanská výuka sice bylo i na střední, ale úžasně efektivní instituce se tam tedy neprobíraly :-)).
No abych to zkrátil. Já se začal skutečně učit až na výšce (tak že pro sebe). S diskuzí a pokládáním "nepříjemných" otázek učitelům jsem začal až hluboko na střední. V první třídě jsem byl ihned "diagnostikován" jako rušivý element (soudružka byla odborník) a div že jsem neskončil v blázinci nebo pod sedativy (dnešní poměrně rozšířená „diagnóza“ by asi zněla "hyperaktivní" dítě) z důvodu "dítěte nepřizpůsobujícího se kolektivu"..
Soudružka učitelka asi chtěla vést třídu jako vojenskou jednotku, či co a já jí kazil nejen morálku, ale i výškový průměr (v 6-ti letech jsem ostatní prvňáčky převyšoval o hlavu až dvě). To Vám potom pěkně srazí sebevědomí na dalších nejmíň 10 let :-). A prospěch vypadal podle toho..
Naštěstí to netrvalo věčně. Jako "nevzdělatelný element" (z čehož byly rodiče značně znepokojeni, protože jim to bylo opakováno snad po celou základku a často..) jsem si na soudružku třídní o mnoho let později, když jsem jako zaměstnanec na částečný úvazek na výšce přednášel (přeměna energie) a měl na starosti výuku v laboratořích i jiné doktorandy (během disertace) ani nevzpomněl..
Tak ať se daří Vám oběma a těším se na další Vaše články.
PS: Je docela škoda, že na mises.cz už snad diskutují jen ti, co ani nerozeznají monopol od konkurence :-).
Komentář 106
Díky, já doufám, že si to tady čte; jinak je to už středoškolák.
Zkušenosti se základní s střední školou mám podobné jako Vy, jen pak na VŠ bylo najednou všechno skvělé a v pohodě, protože jsem v tom viděl smysl a začalo mě to bavit. Základka byla o ničem (všechno jsem zvládal na jedničky, aniž jsem se musel vůbec byť i jen trochu snažit), gympl jsem měl na háku, takže pětky v pololetí, čtyřky na konci roku; myslím, že Vámi popisovaným zážitkům rozumím velice dobře. A jsem rád, že jste se nakonec také našel.
Co se týče mises.cz, tak tam úroveň diskusí asi trochu opadla, ale zas myslím, že pořád vydáváme dobré články; mám to tam velmi rád.
Komentář 107
Komentář 108
Komentář 109
Komentář 110
Komentář 112
Komentář 113
Komentář 115
Já si obecně myslím, že ač jsou lidé zmagoření, nejspíše se neblížíme k žádnému konci; když to porovnáš třeba se středověkem xDD
Komentář 207
Komentář 209
Marx měl v mnoha věcech pravdu, do jisté míry asi i "geniální" byl (ač tak silného výrazu bych nepoužil), jen se to nesmělo týkat ekonomie, to byly žvásty. Ale co se týče jeho hodnocení státu a podobně, to popsal docela hezky. V takovém případě bych tedy dal potomkovi přečíst Misese, protože vezmeme-li ekonomický pohled od něj a zbytek od Marxe, výsledek je velmi rozumný xD
Ale předpokládám, že se ptáte spíše na to, že co kdyby zastával nějaké naprosto opačné názory než já:
Snažil bych se ho přesvědčit, ale rozhodně bych na něj nezanevřel, nebo něco podobného; nejspíše bych se snažil o jeho přesvědčení celoživotně, ale rozhodně by to nebyl žádný konec či vážné poškození našich vztahů, nic takového.
Co bych bral za vyloženě osobní selhání a naše vztahy by to narušit i mohlo, nejsou názory, ale činy:
Kdyby třeba šel k policii, to bych nesl velmi těžko a rozhodně bych to jednoznačně vnímal jako osobní selhání coby otce. Samozřejmě bych se ho snažil pochopit, jak bych jen mohl, umím si představit, že některé důvody bych překousl, ale velmi by mě to trápilo.
Kdyby třeba řekl: "Hele, nedokážu se chytit na trhu práce, potřebuji zabezpečit rodinu, fakt mě to sere, ale prostě jsem bengo, snažím se nebýt svině, ale dohnaly mě k tomu okolnosti," tak by mě to sice netěšilo, ale pochopil bych.
Kdyby se z něj ale stal takový ten vzorný neúplatný policajt, který vymáhá zákony, protože jsou to zákony, bere svou práci jako poslání, to bych měl velký problém se s tím srovnat, byl bych asi velice nešťastný a bral bych to jako obrovské osobní selhání; možná asi největší v životě, zatím jsem rozhodně v ničem do této míry neselhal xD
Komentář 211
Víceméně jste to všechno odpověděl, aniž bych se zeptal :-) Jen mě tak napadá, že já třeba vidím indoktrinaci dětí jako špatnou věc. Pominu-li školu, tak se mi nelíbí ani to, že z křesťanské rodiny v 90% vyroste i křesťanské dítě. Pak ovšem sám sebe konfrontuji s tím, že až budu mít jednou syna/dceru, budu se je pravděpodobně postupně snažit rozvíjet v kritickém myšlení, což, nebudeme si nic nalhavat, by mělo vést k libertarianismu. Tam cítím vnitřní rozpor, protože kdybych ono kritické myšlení krásné rozvíjel a syn by došel ke komunismu, tak bych asi musel začít pochybovat. Když ne o svých názorech, tak o způsobu výchovy, což v případě děti znamená více než jen promarnenou příležitost - není to otázka pokus-omyl.
Závěrem se omlouvam za případné překlepy a nedostatek interpunkce, píši vše na mobilu a i když bych mohl, tak na jejich opravy nemám síly :-)
Komentář 213
Co se týče toho, že rodiče předávají hodnoty svým dětem, tak myslím, že je to celkem normální; křesťani vychovávají křesťany, komunisté komunisty, libertariáni libertariány.... nám samozřejmě přijde nejlepší to kritické myšlení, protože to vede k libertarianismu, nicméně poměrně logicky komunistům se to bude jevit jinak. Nemluvě o tom, že i oni mohou tvrdit, že vedou své děti jen ke kritickému myšlení, ale tak nějak z něj udělají komunistu; a úplně stejně se budou dívat na nás xD