Ankapu rozumí každý – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Živím se tvorbou software. Programování, algoritmizaci, logice, databázím, matematice, počítačovým sítím, hardwaru a dalším příbuzným oborům jsem věnoval v životě desítky tisíc hodin, během kterých se stále učím; je to nikdy nekončící proces, během kterého chybuji, získávám informace, zlepšuji se a stávám se stále větším odborníkem. Mou odbornost lidé typicky nezpochybňují; maximálně se mnou občas třeba jiný programátor nesouhlasí, má na některé věci jiný názor, o čemž někdy diskutujeme – a ne vždy se shodneme, ale oba tématu rozumíme, tak to má hlavu a patu. Jen jednou se stalo, že by mi někdo, kdo přemýšlení o programování věnoval v životě ne víc než pár minut či hodin, začal vysvětlovat, jak to dělám špatně; jednalo se o agresivního důchodce a lidé si ťukali na čelo. Dokonce ani zákazníci v případě, že něco nefunguje, jak má, mi nechodí radit, jak to mám naprogramovat správně; vědí totiž, že nemají dostatek informací a zkušeností, než aby to dávalo smysl.

Neméně času jsem v životě věnoval studiu anarchokapitalismu, politické filosofie, etiky, rakouské ekonomie, praxeologie, volného trhu, historie různých forem totalitních režimů a podobně; i o tom jsem přečetl desítky knih, tisíce článků, vedl bezpočet diskusí a leccos sám napsal a vytvořil, chyboval, poučil se a neustále zvyšuji svou odbornost. S jejím zpochybňováním se setkávám na denní bázi; nejčastěji lidmi, kteří se tématem většinou nezabývali v součtu více než několik minut.

Nezdržují se studiem historických polycentrických právních systémů ani jedinou vteřinu, než mi vmetou, že nemohou nikdy fungovat. Z nějakého důvodu mají pocit, že tady znalosti a informace nepotřebují; nevnímají, že se chovají jako ten výše uvedený důchodce. Pochopitelně nevylučuji možnost, že si někdo vše nastuduje, a přesto nebude souhlasit; samozřejmě se to děje, úplně stejně jako se ne s každým programátorem shodnu na profesních otázkách. Ta diskuse však alespoň dává smysl.

Mohu se mýlit a chybovat v čemkoliv; ať už jde o anarchokapitalismus či programování. Leč k tomu, aby na tyto omyly mohl někdo smysluplně poukazovat, musí nejprve alespoň rámcově porozumět tématu a seznámit se s tím, co a v jakém kontextu tvrdím. Ohledně programování to všichni chápou; avšak mraky lidí, kteří poprvé slyší o anarchokapitalismu, zareagují odmítnutím skrze nějaký naprosto základní a nesčetněkrát vyřčený argument typu: „Kdo by asi bez státu stavěl silnice? Navíc spravedlnost, lékařská péče, vzdělání a bezpečnost by byly jen pro bohaté. A celé to nepočítá s průměrným člověkem.“ Pochopitelně jsem mohl ve vyvracení takových argumentů chybovat, ale takovou chybu nelze odhalit pouhým zopakováním toho argumentu; je třeba si o daném tématu něco zjistit, nastudovat, přemýšlet a seriózně debatovat. Vyvrátit na první dobrou desítky let starý myšlenkový směr, je asi tak pravděpodobné, jako že někdo najde chybu ve složitém zdrojovém kódu proto, že viděl Matrix.