Antisystémoví pravičáci – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ačkoliv se pravičáci, „alt-rights“ a různí „antisystémoví“ lidé s anarchokapitalisty v mnoha věcech rozcházejí, v některých se shodnou – jsme třeba proti byrokracii, odmítáme EU, chceme rušit různá omezení a podobně. Celá řada z nich se však proti ankapu staví dost ostře. Já sice rozumím tomu, proč nejsou anarchisté nebo aspoň minarchisté (a nepřišlo by mi ani správné jim to vnucovat), ale mám z nich pocit, že občas nevědí, co vlastně chtějí. Tak třeba změna ústavy ve prospěch držitelů zbraní. Nejprve se radují: „Politici nám slíbili, že držení zbraní se stane nedotknutelné ústavní právo! Hip hip hurá!“ Když anarchokapitalisté odpoví: „To se nestane. Politici vám to jen slibují, aby získali vás hlas ve volbách,“ nevěří jim: „Mlč, běž s tím ankapem do háje. Je to utopie a nemůže to fungovat.“ Jenže co se nestane? „Sakra, politici tu změnu ústavního zákona smetli ze stolu i s peticí! Zase se na nás vykašlali a vlezli do zadku nikým nevolené eurokomisi!“ A když anarchisté poznamenají: „A proč vás to překvapuje? Jinak to ani dopadnout nemohlo. Politikům jste ukradení,“ reakcí nezřídka bývá: „Přestaň mi cpát ty svoje utopie ala Liberland. To nikdy nemůže fungovat. Vraťte se zpátky na zem!“

A tak je to i s mnoha dalšími věcmi. Nechtějí buzeraci od policie, pokuty a byrokracii. Ale chtějí policii. Vadí jim, že politici zneužívají své moc, ale… chtějí politiky. Nerozumím tomu, když se někdo tváří tak antisystémově, protože ho systém (stát) hodil přes palubu, ale zároveň čeká, že mu ten samý systém (stát) hodí záchranný kruh, a nakonec se diví, když se tak nestane.