Cesta smíru – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Nemohu ani spočítat, kolikrát jsem za ta dlouhá léta, co se pohybuji mezi libertariány, byl svědkem toho, jak anarchokapitalisté nazývají minarchisty socany, minarchisté anarchokapitalisty fanatiky a anarchisté všech možných barev vedou svou nekonečnou válku o to, kdo je skutečný anarchista a kdo si na něj jen hraje; prostě jde o spory, ve kterých se pro argument ad hominem nejde daleko. Mě osobně to vždy mrzí, zejména když ze zkušenosti vím, jak snadno lze takovým zbytečným konfliktům v drtivé většině případů předejít prostě tím, že se nechceme pohádat a chováme se přátelsky; protistrana na takové jednání skoro vždy po chvíli přistoupí (pravda, nedávno mi jeden ankom na smířlivý přístup odvětil, ať jdu s tím hraním si na chápavého do prdele; to se však děje jen výjimečně), vážně si to někdy zkuste: Hledejte společnou řeč, snažte se diskusního oponenta pochopit.

Netvrdím, že máte souhlasit, postačí prostě nepřistupovat k tomu, s kým debatujete, jako k idiotovi jen proto, že má jiný názor; zkuste spíše hledat společné styčné body, ono to jde daleko častěji, než se může zdát. Pak třeba s překvapením zjistíte nejrůznější zajímavé věci; například že anarchokomunismus nemusí být nutně nekonzistentní. Položme si základní otázku, o co nám jde: Přesvědčit lidi, nebo vypustit páru a poslat někoho do háje? V druhém případě si asi každý poradí sám, leč k tomu prvnímu bych si dovolil připomenout, že vyvoláním hádky zaženete svého oponenta do emocionálního stavu, ve kterém nebude ochoten akceptovat názory druhých, což je kontraproduktivní; nemluvě o tom, že i z pohledu těch, kdo debatu sledují, vypadá lépe kultivovaná diskuse než dementní pořvávání. Chápu, že je to někdy těžké; z vlastní zkušenosti to však vřele doporučuji.