Chléb, hry a stát – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Myslím, že jedním z důvodů, proč je zastupitelská demokracie tak populární, je pocit občanů, že se jich chod státu osobně dotýká. To, jak vypadá soupeření politických stran (a prezidentských kandidátů) o moc, je do velké míry vzrušující. Ke svojí politické straně mají podobný vztah jako například ke svému oblíbenému sportovnímu týmu – idealizují si její členy, hlasitě fandí jednotlivým aktérům v duelu (doslovný příklad: Drahoš vs. Zeman na TV Prima) a především projevují otevřené nepřátelství vůči příslušníkům odlišných stran, čímž si vymezují svoji vlastní identitu. Politické strany dávají některým pocit toho, že někam patří, snad v ní najdou jakousi ztracenou spiritualitu.

Čím déle to pozoruji, tím více mi přijde, že se vlastně jedná hlavně o velké divadlo. Zatímco lidé pozorují pompézní řečnické souboje (nebo monology) a tleskají svým favoritům, v politickém zákulisí se rozhoduje o jejich osudech, a to mnohem více znepokojivým a mnohem méně sexy způsobem, než jakým to podává politický marketing. Dostáváme maximálně iluzi kontroly věcí veřejných a náležitosti k někomu, o kom vlastně skoro nic nevíme (jak se nedávno ukázalo třeba u Feriho). Politiku dnes vnímám hlavně jako zábavu pro masy: Je zajímavé o ní smalltalkovat, ale zároveň je podobně pomíjivá jako třeba počasí.