Děti nejsou náš majetek – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

A to obzvláště když se jim snažíme vypěstovat naše postoje, realizovat skrze ně naše nesplněné cíle nebo jim násilně vtlouct, že něco musí „protože proto“. K myšlence napsat tento článek, mě přivedl soudní spor o děti při rozvodu jeho rodičů, státní soudce se zeptal otce dítěte zdali umí vařit. Na tutéž otázku se nezeptal matky, argumentoval tím, že je žena a proto vařit umí. Když tedy pomineme, že už takovou otázkou dopředu oznámil své rozhodnutí, tak je tu fakt, že nebere v potaz rozhodnutí dětí, děti nejsou věc, ani majetek, to je také důvod proč bych děti mít nechtěla. Nedokážu někoho vlastnit, ani v té nejmenší míře.

Tyto spory bych přirovnala k tomu jak stát řeší násilí mezi dvěma lidmi. Jeden druhého poškodí, stát udělí trest a tím to hasne, naprosto v mizivém procentu řeší co s obětí. Tak stejno to je při soudních sporech o děti, státní soudce si nastaví parametry, podle svého dojmu. Rodiče se rozvádí, protože jeden z nich přijde na to, že je homosexuál, najde si někoho jiného, změní vyznání a tak dál do nekonečna. Jednoduše nálepky, které nevypovídají o kvalitě rodiče a hlavně ani o tom jak se rozhodne dítě, které má své postoje a rodiče zná lépe, než soudce který je vidí dosti možná prvně v životě a zná právě důvody rozvodu, nikoliv důvody které určují vhodnějšího rodiče. Statní soudce, který má své státní prachy jisté, bude aplikovat svůj dojem rozhodně ve větší míře, než soudce soukromý, který může přijít o kšefty protože není objektivní.