Diktáty – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Vždycky mi ve škole šly diktáty, dokonce mě i bavily. Je mi ale líto těch, kterým nešly. Podle mě se totiž trápili skoro zbytečně. Zpětně mi přijde až směšná ta hrobová vážnost, s níž to všechny strany braly, a to hned ze čtyř důvodů. Zaprvé, skoro všechny pravopisně-gramatické jevy si dnes člověk může rychle najít na Internetové jazykové příručce, maje téměř bezvýhradně k dispozici internet. Zadruhé, pokud člověk píše na počítači, velkou část chyb mu opraví autokorekce. Zatřetí, když neví, jak něco napsat, může se zeptat někoho, kdo to ví, a přinejhorším si najmout korektora. Začtvrté, každému rozumnému člověku bude jedno, zda píše „správně“. Jazyk se vyvinul především, aby sloužil komunikaci a myšlení. Neustále se proměňuje s tím, jak ho používají jeho uživatelé. Pravopis a gramatika pomáhají ho sjednotit. Dokud si však bez problémů rozumí, není třeba tato pravidla vzájemně vynucovat. Přesvědčení, že by se mluvčí měli přizpůsobovat jazyku a používat ho „korektně“, se nazývá preskriptivismus – a většina současných lingvistů ho již nezastává. Toto podsouvání nutnosti znát jazyková pravidla je podle mě další ukázkou toho, jak státní školství učí lidi zdůrazňovat něco, na čem vlastně nezáleží, a zároveň je připravuje na situace, které nikdy nenastanou.