Dítě jako občan druhé kategorie – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Čas: 2023-06-06 00:00:02

Dítě jako občan druhé kategorie

Už jako velmi mladý jsem míval pocit, že se nade mě dospělí povyšují. Dnes to vnímám tak, že jsem prostě jako příslušník dětské populace byl brán rodiči, ale zejména celým systémem jako občan druhé kategorie. Povinná školní docházka mě nutila participovat na spoustě nepříjemných aktivit, byla mi omezována svoboda pohybu a většinu svých životních rozhodnutí jsem musel konzultovat s rodiči. Na vztahové rovině to na mě dopadalo tak, že dospělí často moje potřeby a názory nebrali příliš vážně, někdy se jim přímo vysmívali. Pocit křivdy ve mně zůstal do dneška – řada lidí si řekne, že to ti dospělí dělali pro jejich dobro a že oni sami se ve většině svých postojů mýlili, ale já si za svými názory a rozhodnutími v mnoha případech stále stojím. Považuji za hluboce nemorální to, že mi moji primární pečovatelé i stát diktovali, jak mám žít, a to ve výrazně větším rozsahu oproti tomu, jak se stát chová vůči běžným občanům.

Lze argumentovat tím, že toto opatření má za cíl chránit děti. Trvalou újmu však působí všem, kdo v určitém věku dosáhli inteligence dospělého nebo alespoň některými aspekty svého intelektu předčili svého zákonného zástupce, a to není vůbec neobyklé vzhledem k velké interpersonální variabilitě jednotlivých aspektů inteligence a zvyšující se kvalitě vzdělání. Pevně navíc věřím i tomu, že existuje mnoho lepších způsobů, jak děti chránit proti špatným rozhodnutím, například osvětou a budováním respektujícího vztahu. Jsem proto jednoznačně pro zrušení institutu zákonného zástupce a nutnosti věkové hranice vůbec. Věřím, že každý člověk by měl být veden k zodpovědnosti za svůj život a měl být posuzován jako jednotlivec, nikoli na základě své věkové (nebo jakékoli jiné) příslušnosti.
Přečtení: 10981

Reagujete na tento komentář:
Autor: Baphomet Čas: 2023-06-06 16:30:15
Nevím co znamená "cca tuší", to už je na jednotlivých psycholozích a souci aby rozhodl jestli je onen jedinec dostatečně uzpůsobilí, což pochybuju jakýkoliv člověk udělá u dítěte pod 10 let, už jenom protože statisticky 99,99% lidí v této kategorii dostatečně vyspělí nebudou.

Můj argument je spíš o lidech 13 a výš kde už je ta schopnost vědomého souhlasu pravděpodobnější. A o lidech nad 15 co však vědomého souhlasu ještě schopní nejsou, těch je překvapivě taky celkem dost.
Autor: Rakusak Čas: 2023-06-06 09:34:01
Web: neuveden Mail: schován
Stat by do tohoto vubec zasahovat nemel, ani omylem.

Dalsi vec je vztah rodice a dite. Dokud je dite rodicem ziveno a bydli u nej, melo by plnit to, co rodic chce. Nikdo by mu vsak nemel branit v tom odejit.
Autor: Narramudin (neregistrovaný) Čas: 2023-06-06 10:29:15 [↑]
Opravdu musí dítě plnit přesně to, co rodič chce, čistě z toho důvodu, že je ve finanční závislosti na rodičích? Dítě byla volba rodičů jej mít, nikoli volba dítěte a z tohoto pohledu je dítě pro rodiče závazek, ale nikoli majetek v závislém postavení. Vždy musí být konsenzus, nelze uplatňovat diktaturu. Rodič má právo mít požadavky, ale musí být otevřen diskuzi a vzájemnému pochopení.
Jinak to dopadne tak, že jakmile se dítě postaví na vlastní nohy, vztah k rodičům nebude dobrý a rozhodně to není optimální nastavení.
Web: neuveden Mail: schován
Myslim, ze toto lide (rodice i deti) intuitivne chapou nejlepe sami a nema jim do toho stat ci nekdo jiny kecat. Ergo jaka pravidla jsou nastavena v ramci rodiny, je vec rodiny (deti a rodicu). Proste rodic zivi, rodic urcuje podminky, dite muze odejit, rodic muze prestat zivit.

Ja jako krestan samozrejme chapu dite jako zavazek do konce zivota, ale kdo jsem ja, abych svuj pohled vnucoval ostatnim.
Web: neuveden Mail: schován
Jasně, tohle určitě nerozporuju. Tohle ostatně může platit, kdykoli někdo někoho živí. Můj zásadní problém je asi to, že kvůli státu to dítě má apriorně horší vyjednávací pozici: Protože práv nemůže nabýt do 18 let, to tedy umožňuje rodičům ho omezovat mnohem víc, než by mohli, pokud by věděli, že se od nich kdykoli může jít osamostatnit.

Jak také upozorňuje diskutér nade mnou, dítě si nevybralo, že se narodí, a i bez diskriminačních zákonů je dobré brát v úvahu, že hlavně nad tím velmi malým má obrovskou, protože je daleko chytřejší. Tato moc se snadno dá zneužít pro naplňování vlastních potřeb, které často můžou být v rozporu s tím nejlepším zájmem pro dítě – ale to už si každý musí posoudit sám, jak správně uvádíte.
Web: neuveden Mail: neuveden
Vztah mezi rodiči, zejména matkou, a dítětem je klíčový pro jeho další vývoj, pojud je narušen, je dítě více či méně narušeno vždy. Zájem dítěte je automaticky být s matkou, pokud se neprokáže opak.
Zodpovědné rozhodování nesouvisí ani tak s inteligencí, ale spíše se zralostí nervové soustavy a zkušeností. To, že měl někdo smůlu na rodiče, neznamená, že by měl mít jakékoli právo odlišné od ostatních. Zároveň platí, že věkové hranice nejsou pouze arbitrální, ale minimálně ve svých limitech reálné a absolutní. Např. dítě před šestým rokem života není schopno se komplexně rozhodovat na úrovni dospělého nikdy a v ničem, protože mu z biologicky daných příčin funguje jinak mozek. Zároveň mu chybí zkušenosti s prožíváním vlastní uvědomované sexuality a nemůže je ve svém rozhodování zohlednit. Je možné debatovat o hranicích plnoletosti a zplnoletnění, ale nemůžeme považovat děti za automaticky svéprávné, protože prostě nejsou. Obecně není žádná lepší alternativa, než rodina, i když se to tak individuálně jevit nemusí.
Být deprivantem je těžké, deprivanti mají vypozorované přirozené tendence k levičáctví a totalitám, přitom chudoba a deprivace nemusejí nijak souviset. Dá se s tím něco dělat, dokud je tyran démonem živí to ve vás, udělejte z něj pro sebe slabocha, abyste vy mohl být konečně ten silný. Naprostou většinu lidského zla vykonali slaboši ze slabosti a zbabělosti. Tyto motivace pak lze snadno pochopit.
Web: neuveden Mail: schován
Naopak, věkové hranice arbitrární nutně musejí být, protože nelze určit moment, který dělí dítě od dospělého, zralou nervovou soustavu od nezralé atd. Jedná se totiž o škálu dozrávání, která je navíc individuální pro každého člověka, to, o čem píšete, jsou pouze vypozorované korelace. Samozřejmě, můžeme hranici stanovit hranici třeba pod 6 let, kde to asi bude jasné (ale k tomu ani nepotřebujeme věk), ale ta stejně bude arbitrární druhým směrem – tzn. i většina dětí nad tuto hranici nebude dospělá. A proti rodině tímto článkem samozřejmě neargumentuju.

"Nemůžeme děti považovat za automaticky svéprávné" – Ano, ale stejně tak i dospělé, pokud si tedy dospělého definujete věkovou hranicí.
Web: neuveden Mail: neuveden
"Ano, ale stejně tak i dospělé, pokud si tedy dospělého definujete věkovou hranicí." Takový stav není právně validní, v podstatě by vyvozoval presumpci neplatnosti jakéhokoli právního úkonu. Já v tom určení věku vidím určitou rovnost šancí. Po vašem nemusíte moc špekulovat a dojdete k eugenice.
Web: neuveden Mail: schován
To však nic nemění na tom, že ani každý člověk nad 18 let nemusí být svéprávný. Fakticky můžeme říct, že ne každý pod 18, ale ani nad 18 je svéprávný. Samozřejmě máte pravdu v tom, že právní systém takto postavený by byl přitažený za vlasy – jenže přesně totéž platí o tom našem. I když mnoho lidí pod 18 let je z pohledu přirozeného práva svéprávných, stát se k nim tak jednoduše nechová.

Rovnost šancí u dětí mi přijde asi podobně smysluplná jako majetková rovnost – sebereme to všem dětem, aby náhodou někdo neměl víc. Takto postavená rovnost šancí bohužel porušuje NAP a věřím, že v našem zájmu by mělo být, aby každý člověk, který se svými právy nakládat dokáže, s nimi nakládat mohl.
Web: neuveden Mail: neuveden
To se nijak nevyrovnává s tou eugenikou. Navíc ona ta arbitrální hranice nejen omezuje, ale taky chrání před plnými následky případných průserů. Ale zajímalo by mě, kdo je z pohledu přirozeného práva svéprávný a jak se toho nabývá.
S rovností majetkovou je to nesrovnatelné, je to rovnost příležitosti. Pokud je hranice 18, tak všichni, co nejsou zjevně příliš hendikepovaní, mají šanci, stačí se dožít. Jiná měřítka by vedla nepochybně k výběrovosti. Možná nějaké zkoušky z dopělosti... nějaké skutečné "maturity"?!
Web: neuveden Mail: schován
Souvislost s eugenikou žádnou nevidím.

Chránit lidi před následky průserů, to mi připomíná socialismus. Nesouhlasím, každý ať se před průsery chrání sám. Zkoušku dospělosti není třeba dělat, stačí právně zadefinovat, kdo je schopen uzavřít smlouvu a kdo ne, a pokud vám přijde, že nějaká smlouva je nelegitimně uzavřena, můžete to soudně napadnout. Pak by možná mohlo k nějaké takové zkoušce dojít.

Svéprávnosti jednoduše nabudete tím, že si uvědomíte, že se na vás vztahuje NAP, a víte, jak ho neporušovat u druhých. Důležité je, že kdokoli má i právo svoje práva delegovat.

Ale princip je stejný. To, že se mohu dožít dospělosti, je irelevantní, protože ve jménu ideálu rovnosti byl nenávratně porušen něčí NAP. Dle této logiky bychom tu hranici mohli rovnou posunout na 30, abychom ještě víc lidí ochránili před špatnými výsledky. Nebo třeba rovnou ta práva sebrat všem, u nichž si myslíme, že někteří z jejich skupiny nejsou schopni o sobě rozhodovat.
Web: neuveden Mail: neuveden
Blbý, nechápete ironii, škoda.
Pořád nějak nechápu to nabytí svéprávnosti. Takže Fanda přijde ve věku asi dvanácti a půl domů a oznámí fotrovi, že je dospělý. Fotr opáčí: super, vítej v klubu, kde budeš bydlet? Fanda: no já bych přeci jen nějaká ta práva rád ještě delegoval na tebe. Fotr: Sorry, já už je nechci...
Web: neuveden Mail: schován
Ano, klíčové je, že obě strany to dělají dobrovolně, fotr to může odmítnout, stanovit si svoje podmínky atd. Tyhle interakce samozřejmě typicky neprobíhají tak explicitně. Fanda nejspíš už dávno z hlediska NAPu dospělý byl, jenom neměl potřebu to svoje právo vymáhat, protože mu ta situace do té doby nevadila.
Web: neuveden Mail: neuveden
K té eugenice: pokud je někdo nesvéprávný, rozhoduje také někdo jiný, zda může mít děti (viz DANA). Pokud je kriterium výběrové, tak lidé, kteří na svéprávnost dosáhnou později či vůbec, budou omezeni v šíření svých genů a naopak.
Web: neuveden Mail: schován
Ano, rozhoduje o tom volnotržní právo, které konverguje k principu neagrese. Je tedy nepravděpodobné, že by selektivně někomu práva přisoudilo a někomu ne, mnohem spíš než státní právo by prostě za nositele práv považovalo každého, kdo se k nim je schopen hlásit. To mi určitě přijde daleko bezpečnější než státní model, který navrhujete a který zahrnuje tvoření občanů druhé kategorie do určitého věku.
Web: neuveden Mail: schován
To mi přijde spíš jako otroctví.
Web: neuveden Mail: neuveden
Ještě k té majetkové nerovnosti u dětí/dospívajících. Ta je dána rozhodováním druhých lidí o jejich vlastním majetku - jestli ho vytvoří, do čeho investují, komu ho dají, komu ne. To je dle mého morálně bezvadné. Rozhodováním o něčí dospělosti rozhodujeme o cizím majetku, jestli a jak ho dotyčný může získávat a užívat včetně sebe atd. To je dle mého morálně vadné.
Vynucování individuálního posuzuvání dospělosti z toho vychází jako podobná zvůle, jako vynucování majetkové rovnosti, kterým bychom také rozhodovali o cizím majetku, nikoli naopak.
Web: neuveden Mail: schován
Tak vy tím, že dáváte věkovou hranici nad 18 let, také rozhodujete o něčí dospělosti, což by dle vaší logiky bylo stejně tak morálně vadné. Pokud zastáváte premisu, že dítě je majetkem rodiče, neberu vám ji, ale pak by to vlastnictví mělo zaniknout nikoli překročením určité věkové hranice, ale třeba sebeuvědoměním nebo osamostatněním se od rodičů.
Ono to posuzování sice má být individuální, ale ten princip za ním už je jasný – uvědomuje si dotyčný svoje práva? Určitý prostor pro pochyby tam sice je, ale většina případů už je jasná. Dvanáctiletý Fanda ano, čtyřletá Anička ne. Vy si představujete, že to bude soudce posuzovat podle pocitu, ale vezměte si, že soudci ve všech systémech dokážou relativně konzistentně soudit v souladu s právními normami. To individuální posuzování naopak vlastnická práva chrání.
Web: neuveden Mail: schován
Taky děkuji
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.
logo Urza.cz
kapky