Hodnocení – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Čas: 2023-10-18 00:00:02

Hodnocení

Vždy mi vadilo, když mi někdo říkal, co „mám“ a „nemám“ dělat. Dnes již věřím, že hodnocení čehokoli jako „dobrého/špatného“ závisí na kontextu spíše než na dané skutečnosti. Mnohým například náctileté těhotenství zničí život, někomu jej však může naopak zlepšit. Bez plné znalosti příslušného kontextu nemáme kapacitu podobné rozhodnutí zhodnotit. Je také důležité, že i dva lidé mohou dojít k různému závěru – ať už hodnotí specifickou informaci nebo každý z nich bere v úvahu jinou rovinu určité skutečnosti. Samotné postoje jednotlivce jsou navíc proměnlivé.

V kulturně-společenském diskurzu přitom explicitně hodnocených témat vnímám nesmírně mnoho: například braní drog, promiskuitu, sprostou mluvu nebo zanedbávání „povinností“. Přemíra hodnocení pak vede k tomu, že lidé různé možnosti apriorně zavrhují, přestože by pro jejich život mohly být přínosné. To narušuje jejich vnitřní svobodu, neboť o to spíše nejsou schopni naplňovat svoje potřeby, a cítí se zoufale, bezmocně, skoro až uvězněni ve své situaci. Řada hodnocených témat se navíc přímo týká otázky, zda by měly být státem omezovány či nikoli. Hodnocení pak navíc vede k tomu, že se málokdo za ty „pochybné“ a „okrajové“ možnosti, které stát chce omezit, skutečně postaví. V podobných diskuzích mi téma hodnocení přijde naprosto zásadní a cítím obrovskou potřebu lidem ukázat, že hodnocení ostatních není nutné, a v řadě případů je přímo kontraproduktivní.

Pro tyto důvody se snažím redukovat míru s níž hodnotím vnější svět. Věřím, že méně hodnotící společnost nám může pomoct dosáhnout větší vnitřní i vnější svobody. K redukci hodnocení existuje řada nástrojů, například mindfulness, jejichž hledání chci všem čtenářům vřele doporučit.
Přečtení: 3539

Reagujete na tento komentář:
Autor: Regis2 Čas: 2023-10-18 14:26:15
Asi s k hodnocení tohoto textu taky přidám :-).

Myslím že hodnotit ostatní je úplně normální a běžné. Děláme to na podvědomé úrovni pořád. Člověk nám může být na první pohled sympatický, zdát se ošklivý, jeho jednání nás může zaujmout nebo znechutit. Nevidím na tom nic divného ani nic co bych viděl jako nutné potlačovat.
Další krok je jestli takové hodnocení dáme nějak najevo. Třeba můžu kolegyni říct, že ji to sluší nebo naopaka že by se měla obléknout vhodněji. To už se pak ale vystavuju hodnocení od okolí - třeba že ji balím, nebo že jsem netaktní hulvát. Nebo že třeba vůbec nemám hodnotit, protože neznám kontext toho proč je zrovna dneska oblečená ne úplně vhodně (třeba vyhořel jí byt a nic lepšího rychle nesehnala) - což je právě hodnocení kterého se sám dopouštíš článku - hodnotíš hodnocení ostatních lidí. Nicméně to takové hodnocení může být mylné taky, protože nezná kontext - kterým je třeba, že kolegyně měla se mnou jet na důležité jednání, kde by bylo potřeba vypadat reprezentativně. Protože to tam prostě lidi budou taky hodnotit, a jsme tam zase.

Jistě, dávat najevo hodnocení v určitých situacích taky nepovažuju za vhodné. Ať už je to třeba kritika něčího vzhledu za který nemůže (třeba VKML), nebo třeba nevyžádané hodnocení někoho v nedobrovolně podřízeného (žák ve škole), které mu akorát shazuje sebevědomí a je kontraproduktivní.

Na druhou stranu, je potřeba umět se s různými reakcemi okolí vypořádat, jelikož se jim nelze vyhnout. Není ničí povinností akceptovat, že jsem "feťácká šlapka co se neumí slušně vyjadřovat", a klidně může dát najevo že se mu to nelíbí a poslat tě do háje. Není ničí zodpovědnost starat se o tvoji "vnitřní svobodu", ta je z definice vnitřní. Takže je jen na tobě jak si to uvnitř nastavíš. Jeslti kritiku ostatních hodíš za hlavu, přizpůsobíš se ji, bude tě bude motivovat, nebo se z ní budeš hroutit...
Autor: Lojza Čas: 2023-10-18 08:26:39
Web: neuveden Mail: neuveden
Zrovna vcera jsem koukal na jeden dil Dr.House, kde se tohle velmi resilo :-) A samozrejme, postava Dr.House zastava podobny nazor, akorat ze mnohem radikalneji :-)
Jde tam o nejakeho hudebnika, ktery se rozhodl, ze se absolutne vykasle na to, co si kdo mysli o nem, ci o jeho hudbe a dela si hudbu, jakou a nedela ji proto, aby se libila lidem, takze ta hudba je spise jen kakofonie a skutecne neni nijak "hezka". A tento hudebnik ruzne bere drogy a dela same "spatne" veci, a prave se tam resi takove dilema, kdy jedni ho za to soudi, ze je to "zivotni troska" a House naopak, ze je to "svobodny clovek".
Docela sranda, fakt jsem to videl vcera vecer, to tak pekne vyslo :-)
Mimochodem, ten hudebnik na druhou stranu pomahal v detskych utulcich a podobne - takze jeho hodnoceni jako lidske trosky, ktera spolecnosti nic nedava, se ukazalo jako zcela mylne.
Takze souhlas no, takova ta povrchni hodnoceni typu "tenhle chodi tak a tak oblikanej, to bude nejakej spatnej clovek" jsou ....debilni. A ukazalo se mi to mnohokrat v zivote.
Autor: li Čas: 2023-10-18 10:24:47
Web: neuveden Mail: schován
Autoreferenční paradox :)
To znamená, že něco hodnotíte (říkáte, že by se něco MĚLO, protože Vám osobně něco vadilo) a zároveň že by se hodnotit pokud možno vůbec NEMĚLO.
K redukci schopnosti hodnocení dochází většinou nějakým onemocněním, pak Vám už je totiž VŠECHNO JEDNO, zdravý člověk totiž přirozeně hodnotí, je to funkce našeho mozku.
Autor: Regis2 Čas: 2023-10-18 14:26:15
Web: neuveden Mail: schován
Asi s k hodnocení tohoto textu taky přidám :-).

Myslím že hodnotit ostatní je úplně normální a běžné. Děláme to na podvědomé úrovni pořád. Člověk nám může být na první pohled sympatický, zdát se ošklivý, jeho jednání nás může zaujmout nebo znechutit. Nevidím na tom nic divného ani nic co bych viděl jako nutné potlačovat.
Další krok je jestli takové hodnocení dáme nějak najevo. Třeba můžu kolegyni říct, že ji to sluší nebo naopaka že by se měla obléknout vhodněji. To už se pak ale vystavuju hodnocení od okolí - třeba že ji balím, nebo že jsem netaktní hulvát. Nebo že třeba vůbec nemám hodnotit, protože neznám kontext toho proč je zrovna dneska oblečená ne úplně vhodně (třeba vyhořel jí byt a nic lepšího rychle nesehnala) - což je právě hodnocení kterého se sám dopouštíš článku - hodnotíš hodnocení ostatních lidí. Nicméně to takové hodnocení může být mylné taky, protože nezná kontext - kterým je třeba, že kolegyně měla se mnou jet na důležité jednání, kde by bylo potřeba vypadat reprezentativně. Protože to tam prostě lidi budou taky hodnotit, a jsme tam zase.

Jistě, dávat najevo hodnocení v určitých situacích taky nepovažuju za vhodné. Ať už je to třeba kritika něčího vzhledu za který nemůže (třeba VKML), nebo třeba nevyžádané hodnocení někoho v nedobrovolně podřízeného (žák ve škole), které mu akorát shazuje sebevědomí a je kontraproduktivní.

Na druhou stranu, je potřeba umět se s různými reakcemi okolí vypořádat, jelikož se jim nelze vyhnout. Není ničí povinností akceptovat, že jsem "feťácká šlapka co se neumí slušně vyjadřovat", a klidně může dát najevo že se mu to nelíbí a poslat tě do háje. Není ničí zodpovědnost starat se o tvoji "vnitřní svobodu", ta je z definice vnitřní. Takže je jen na tobě jak si to uvnitř nastavíš. Jeslti kritiku ostatních hodíš za hlavu, přizpůsobíš se ji, bude tě bude motivovat, nebo se z ní budeš hroutit...
Web: https://www.haes.cz Mail: honza v doméně haes.cz
Ano. Ale jsou věci, které jsou dobré/špatné OBJEKTIVNĚ. Randová - Objektivismus, Rothbard - Etika svobody. A tam bych se naopak přimlouval za to, abychom nedovolili tyto věci relativizovat. Přirozená práva.
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.
logo Urza.cz
kapky