Jak mě stát motivoval – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Když se na nenahlášenou provozovnu nepřijde, komu to vlastně vadí?

Vsadím se, že nějakým úřadům a úředníkům, kteří nevědí o místě, které je třeba kontrolovat kvůli kdovíjakým předpisům...
Na první googlení vidím 5 institucí, které to zajímá :-(
https://money.cz/novinky-a-tipy/podnikani/zalozeni-provozovny-co-vsechno-musite-pred-otevrenim-vyridit/

Mno, snadná odpověď-vadí to státu. Mnohem důležitější je otázka, proč mu to vadí ?

Tomu kto o nej nevie to logicky nemôže vadiť.

Nevadí to nejspíš nikomu, ale naráží to na filozofické pojetí pravidel. Má se trestat za porušení pravidel nebo až za důsledky plynoucí z porušení pravidel? První pojetí je výchovné, druhé apeluje na odpovědnost. Má být řidič potrestán, pokud na přehledné a prázdné křižovatce projede na červenou na základě toho, že ho napráská babča, která to viděla z okna? Nebo jedině tehdy, pokud se ozve jiný řidič, který byl omezen nebo ohrožen? Nebo případně tehdy, pokud takové omezení nebo ohrožení je doloženo kamerovým záznamem? Podle mne je zcela kategoricky špatné a nemorální automatické trestání za pouhé porušení pravidel.

Teď jste trefil hřebíček na hlavičku. I pro správní delikty totiž platí obdobné nároky na to, aby mohly být potrestány, jako pro trestné činy. To znamená, že v případě jednání, které je deliktem, ale není zde shledána společenská nebezpečnost, nebo je její úroveň příliš nízká, měl by úřad pouze konstatovat porušení předpisu ze strany delikventa a od potrestáni upustit. Bohužel tímto se skoro žádný úředník ani policajt neřídí. A když se kvůli tomu budete soudit, tak se dozvíte, že daná evidenční povinnost je důležitá a že i pouhé opožděné nahlášení může mít dostatečně velké společenské následky. Jinými slovy se Vám dostane poučení, že pořádek musí být... Další problém je, že často zákon stanovuje minimální výši pokuty. Pak úředníkovi ani nezbývá, než ji uložit alespoň v té minimální výši. Obrano by tak mohlo být až zrušení daného ustanovení Ústavním soudem.

Pokud má člověk chuť a náladu, tak se může proti rozhodnutí bránit s tím, že odůvodnění rozhodnutí o pokutě vůbec nezohlednilo úroveň společenské nebezpečnosti. Pak Vám nadřízený orgán nebo soud dá zapravdu v tom, že to úřad neposuzoval a tím způsobil nepřezkoumatelnost daného rozhodnutí a toto rozhodnutí zruší a vrátí zpět k novému projednání. Takovýchto procesních vad mívají tato rozhodnutí spousty, takže se nakonec může podařit, že při opakovaném projednávání úřadu uplyne prekluzivní lhůta. Ale jak říkám, je to spíše pro ty, kteří si chtějí s úřady "hrát".

A tím se dostáváme k problému přezkumů rozhodnutí úředníků. Úřady obvykle své úředníky hájí hlava/nehlava. Až na flagrantní případy. Jako konečnou instanci používáme soudy. Já jako osoba nemám nic proti soudům, ale soudnictví činí málo účinné toto:

1/ Musím být většinou v řízení osobně přítomen
2/ Obvykle je právník nutností
3/ Pokud by se dva výše uvedené body jakýmkoli způsobem eliminovaly, soudnictví nemá nejmenší šanci zvládnout následný nápor "drobností"

A tak se zase dostávám k anarchokapitalistické myšlence, zda by nemohl lépe fungovat například tento justiční systém:

1/ Soudcem může být kdokoli, na kom se obě strany shodnou (nemusí být vázáno na licenci, může jím být klidně starší moudrá paní v důchodu)
2/ Pokud se strany neshodnou na soudci, ale shodnou se na vůli případ soudit, musí se soudci domluvit na jiném společném soudci.
3/ Pokud jedna strana dělá obstrukce v tom zvolit si soudce, ztrácí jakýkoli nárok
4/ Soudce je vždy placen ROVNÝM dílem oběma stranami za dokončené řízení a za předem dohodnutou cenu
5/ Soudce nelze odvolat, ani mu nezaplatit a handrkovat se s ním v případě nespokojenosti

Na první pohled to zní funkčně. Ale pokud bychom šli dál, tak to začne drhnout.

1. Např. někdo si nebude moci dovolit zaplatit za soud.
2. Soudci nelze nezaplatit? Platba předem? Přichází problém bod 1.
3. Soudce nesmí být odvolán, ale kdo ho bude volit/jmenovat, jak?
4. Co Vás bude nutit k respektování výsledku soudního jednání, kterého se nezúčastníte?
5. Kdo a jak bude vymáhat povinnosti uložené soudcem?

V podstatě navrhujete řešení stejné jako je to státní, jen místo státních institucí byste dosadil soukromé firmy?

Ano, to si vše uvědomuji. Ale toto nikdy nejde domyslet do dokonalého řešení, protože názorové a zájmové střety prostě jsou nezničitelnou realitou. Holt bych se spokojil pouze s funkčnějším řešením:

1/ Částečně by to řešilo pojištění a částečně asi skutečně ne. S tím bych se asi smířil. Zvlášť, pokud efektivní soud by byl daleko lacinější záležitostí. Třeba ne vyšetřování vraždy, ale soud za nějaký naprosto stupidní poplatek by mohl stát třeba pár stovek v dnešních cenách. Mohl by být záležitostí třeba dvou poměrně krátkých telefonátů takového soudce.

2/ Soudci nelze nezaplatit, ale platba by byla samozřejmě až PO. Ale za předem dohodnutou částku.

3/ Špatně jsem to napsal. Strany se samozřejmě mohou v průběhu řízení dohodnout a řízení ukončit. Ale soudce přesto dostane zaplaceno plnou částku. Nemyslel jsem tedy odvolání soudce, ale spíše přerušení případu z důvodu dohody.

4/ Výsledek soudu je směrodatný. Měl jsem na mysli spíš osobní účast, nikoli neúčast. Ale platilo by to i pro neúčast. Nerespektování rozhodnutí je nepřípustné. Mohlo by se stát, že nějaké rozhodnutí bude nerealistické nebo hodně nespravedlivé. Pokud by to bylo způsobeno okolností, které si soudce nebyl vědom, může sám svůj rozsudek modifikovat. Pokud ale soudce vědomě spáchá nespravedlnost, tak to nemá řešení. Případné silové složky mají možnost takové rozhodnutí z morálních důvodů nevymáhat. Předpokládám, že takový soudce si poškodí pověst a nebude přijímán jak lidmi, tak ostatními soudci (kteří na něho nebudou delegovat)

5/ V případě ankapu bezpečností agentury, v případě státu policie. Říkejme tomu obecně silové složky pro vnitřní bezpečnost ;-)

Ano, já nebrojím teď nutně proti státu. Jde spíš o obecné principy. A je mi teď trochu lhostejné, zda je budu hájit ve státě nebo beze státu. Prostě to není důležité. Může být na jednu stranu vše soukromé a stejně nic nebude fungovat, pokud Ti vlastníci s tím nebudou umět zacházet směrem k všeobecnějšímu prospěchu. A stejně tak může perfektně fungovat stát, pokud s ním politici budou umět zacházet. Momentálně jsem přesvědčen, že Ti soukromí vlastníci, kteří nejsou navázání na stát jsou podstatně kompetentnější. Ale to je jen můj názor.

Ad 1: doplnil jsem to v reakci na Richarda Fulda.

Ad „Může být na jednu stranu vše soukromé a stejně nic nebude fungovat, pokud Ti vlastníci s tím nebudou umět zacházet směrem k všeobecnějšímu prospěchu. A stejně tak může perfektně fungovat stát, pokud s ním politici budou umět zacházet.“:

V principu ano. Jsou ovšem důvody, proč věřit více trhu než politikům. Má trhu nepotřebuju, aby to někdo s výsadním postavením dělal dobře. Tam mi stačí, abych byl schopen najít jednoho, kdo to dělá dobře. Lze namítnout, že totéž platí v politice díky volbám. Do jisté míry ano, zjednodušeně řečeno můžeme jednou za čtyři roky jít k volbám a jedním hlasem (plus kroužkováním) vyjádřit názor na spoustu věcí dohromady. I pokud ale najdete stranu, která vám v tom vyhovuje, může vám to být k ničemu, protože tu máme problém racionální ignorance (vizte https://stoky.urza.cz/texty/proc-ty-volby-dopadly-zase-spatne-1843 ) a ostatních voliči mají nepřímo motivaci vaši snahu zhatit.

Řekl bych, že ta racionální ignorance bude fungovat jen do určité chvíle. Zdá se, že politika čím dál více lidí štve a tudíž motivuje se lépe rozhodovat. Právě toto hrocení musí jednou vyústit buď ve válku nebo v pochopení, že mnoho věcí lze řešit mnoha způsoby zároveň. A zvlášť věci, kde nejde o vzácné zdroje. Např. myšlenky a koncepty nejsou vůbec vzácné, byť mohou být velmi užitečné. Může jich být neomezeně mnoho a dostupné každému. Sem patří klidně věci jako sociální zabezpečení nebo důchodový systém. Horší to je třeba s vlastnictvím pozemků. Tam bude poptávka buď po nějaké míře rovnoměrnosti nebo po omezení práv vlastníků.

No nevím. Pokud racionální ignorance někoho motivuje nejít k volbám, pak možná ano, časem to může dojít k vyšší volební účasti. Druhá věc je, koho budou lidé statisticky volit. Stále se nebude moc vyplácet nad volbou strávit velké množství času. Takže se obávám, že to lidé prostě z velké části hodí populistům, kteří nabízejí změnu, ať je jakákoliv.

Tím neříkám, že se nemáme snažit o zlepšení skrze volby. Možná jsem někde byl příliš pesimista. Ale říkám, proč v rámci trhu lze takové zlepšení očekávat rychleji.

Ano, v rámci trhu "BY" to nejspíše šlo daleko rychleji.

A sú dôvody prečo veriť viac štátu než trhu.

1. Je-li tu rozumná šance na rozumné odškodné, může se najít někdo, kdo to zafinancuje výměnou za podíl na odškodném. Už jsem viděl poskytování právních služeb na podobném principu.

Soukromý vlastník ať si klidně podle svých pravidel trestá i formální porušení. Je na něm, jak moc chce odrazovat zákazníky vymáháním formálního porušení pravidel, a jak je pro něj důležitá prevence, jejíž nedostatek též může odrazovat zákazníky.

Ano.