Jílkové talkshow: zákaz kouření – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Když mám někdy pocit, že jsem už dlouho neslyšel pořádnou dávku nejrůznějších klišé, pustím si lidovou talkshow „Máte slovo“, kam Michaela Jílková zve nejrůznější exoty (ostatně i já už jsem měl tu čest), aby si popovídali s konformními politiky či jinými zástupci státu, kteří se tam buď povýšeně mluví s poddanými, nebo se mezi sebou vyštěkají jako malí haranti; v obou případech z nich padají neuvěřitelné věci, často ještě dokreslené jejich známými v publiku (jako host si tam totiž můžete s sebou vzít nějaké další lidi). A co čert nechtěl, zrovna jsem se podíval na záznam diskuse o zákazu kouření v restauracích; dle očekávání to bylo otřesné.

Až na několik rozumných (a zoufale osamělých) vstupů příčetných lidí, kteří správně upozorňovali na to, že těžištěm tématu „zákaz kouření“ není až tak dalece kouření jako spíše ten zákaz, drtivou většinu času se řešila jen škodlivost cigaret; hádky o tom, zda cigarety škodí, jak moc škodí, kolik lidí v důsledku kouření zemře, v čem cigarety naopak pomáhají, jaká je jejich škodlivost v porovnání s výfukovými plyny, jak se šíří kouř (mimochodem jsme se dozvěděli, že stejně jako moč v bazénu, neboť takto zásadní téma nemohlo zůstat nedotčeno), kdy je pro stát ekonomicky výhodné, aby poddaní umírali, nebo že ve studiu České televize je zakázáno kouřit, jenže tam stejně někdo kouřil, ač pravidla musí být, a bombarďákem až do konce se ukázal býti jakýsi pán v publiku, který přišel s tím, že věda jsou jen lži, cigarety zdraví prospívají, což doložil tím, že celý život kouří a je naprosto zdráv, nemluvě o tom, že loni byl o léčivých účincích cigaret jakýsi shot ve zprávách na Nově, za což si vysloužil shovívavý útrpný úsměv sociální inženýrky přesvědčené o tom, že jen ona ví nejlépe, co je pro všechny nejlepší, nebo jistého politika, který zas radil podnikatelům, že zákaz kouření se jim vyplatí, takže jim vlastně stát prokazuje službu… hlas lidu hadr!

Dočkali jsme se i rétorické magie na téma svoboda: „Vy bojujete za svobodu? Ale tu svobodu mám přece úplně stejnou i já; a já mám právo jít, do jaké restaurace chci a dýchat tam zdravý vzduch.“
Nejpádnějším argumentem se však stala následující věta: „Ti majitelé hospod si stejně nemohou ve svém podniku dělat, co chtějí, musejí dodržovat hygienické normy; a když stát může regulovat toto, pak i kouření.“
Zde musím bohužel uznat, že pro ty, kdo státní intervence v tomto rozsahu schvalují, je tento argument fatální, neboť na zákaz kouření lze samozřejmě hledět jako na další hygienickou normu.
Upřímně jsem litoval, že se tam neozval někdo, kdo by vysvětlil, proč stát nemá zasahovat vůbec; obávám se však, že by se na něj lidé koukali podobně jako na toho pána, který je prý zdravý jen díky svému celoživotnímu kouření.

Nejsmutnější mi na celé věci připadá, jak málo lidí vůbec zajímá nějaká svoboda či soukromé vlastnictví majitele hospod; to se už jeví jako druhořadé a nedůležité, celá diskuse se vede v podstatě o jen tom, zda a jak moc cigarety škodí, jestli se kuřáci státu ekonomicky vyplatí a „právo na nekuřáckou hospodu“ je už něco tak samozřejmého jako fakt, že v demokracii mohou všichni rozhodovat o majetku druhých a je to tak správně.