Autor: Urza
Čas: 2020-06-24 00:00:02
Klamání spotřebitele
Klamání spotřebitelů zakazuje zákon: Nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek; to vše pod pokutou až padesáti milionů korun. Jak se ale stát chová k občanům, tedy spotřebitelům jeho služeb? Co jim říká ve školách? Třeba otevřené lži o tom, že volný trh nemůže poskytovat určité služby (zdravotnictví, sociální systém, soudnictví, peněžnictví a podobně), ergo je musí (!) zajišťovat stát; a nejde o nějaký „názor“, jedná se o prokazatelné lži, jelikož ty služby již trh v minulosti poskytoval, dokud je vlády nepřevzaly. A jak by se asi stát zachoval k podnikateli, který by podobným způsobem lhal svým spotřebitelům? Dost možná podobně jako k mafiánům, kteří vybírají výpalné; ačkoliv stát sám dělá totéž ve větším a nazývá to daněmi.
Přečtení: 17918
Komentáře
Komentář 58144
„Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ — Joseph Goebbels
„Věřím pouze těm statistikám, které jsem sám zfalšoval.“ — Joseph Goebbels
Komentář 58192
Komentář 58145
Komentář 58146
Komentář 58147
Komentář 58149
Komentář 58158
Komentář 58151
Komentář 58153
Komentář 58155
Komentář 58159
Komentář 58160
Komentář 58162
Komentář 58164
Komentář 58165
Komentář 58170
Komentář 58176
Komentář 58180
Komentář 58171
- A jaký "nepravdivý, nedoložený, neúplný, nepřesný, nejasný, dvojsmyslný, přehnaný nebo zamlčený údaj" o JAKÉ státní službě, výrobku či nákupních podmínkách to podle autora obsahuje?
2) A jak by se asi stát zachoval k podnikateli, který by podobným způsobem lhal svým spotřebitelům?
- 1. Nechal by ho na pokoji, protože se nejedná o klamání spotřebitele. Každý producent čehokoliv říká něco jako "Beze mě byste byli v prdeli". Jak by vypadaly reklamy, kdyby se musela vždy říkat celá pravda, viz film "Umění lhát". To ale není klamání spotřebitele v právním smyslu. Je to proto, že "uvést v omyl ohledně faktické vlastnosti" a "vždy říct celou pravdu" jsou póly; to, co leží mezi nimi, se jmenuje rétorika. Jakákoliv rétorika není lež, alespoň ne v právním smyslu. Když někdo používá rétoriku, aby někoho oklamal, je to lež v morálním smyslu a je to morálně špatné, ale nejedná se o klamání spotřebitele.
2. K sociální dospělosti patří poznání, že lidé lžou a že není možné jen tak někomu něco věřit. A už vůbec ne politikům nebo učebnicím. Urzova rétorika (všimněte si: rétorika, ne lež) je zarážející: lidé jsou důvěřivé děti a stát toho zneužívá…
Komentář 58193
2) No, bohužel lidé nevěří politikům, ale věří jiným politikům. Není to tedy obezřetnost k jakékoliv reklamě, ale jen k některé. Místo rozumu máme fanouškovství. ANO, pyčo!
Komentář 58196
Jedná se o přesvědčování. Nazývat to "propaganda" je jako nazývat jedení "žraním". Pokud přesvědčování není demagogické, je název "propaganda" prostě nadávkou. Ve svobodné společnosti by to mělo být tak, že každý by měl mít právo říct svoje a lidi se pak nějak rozhodnou.
Szasz o tom napsal toto: In his Introduction to Wittgenstein's Tractatus, Russell declares that "the essential business of language is to assert or deny facts." Only a logician, mathematician, or natural scientist, or someone having these enterprises in mind, could make such a statement. In ordinary life, language is used far more often for purposes other than to assert or deny facts than it is for it: in advertising, in friendly conversation, in religion, politics, psychiatry, and the so-called social sciences — in all these fields and situations and in many others language is used to express emotions, influence actions, and make some sort of verbal contact with other persons.
2. Jinými slovy lidé jsou důvěřivé děti. Dospělí lidé jsou vlastně zestárlé děti. Když jim někdo něco řekne/napíše do učebnice, tak tomu věří; ani je nenapadne, že by mohli přemýšlet, zda je to pravda…