Autor: Urza
Čas: 2019-09-30 00:00:02
Klíčové libertariánské momenty
Během svého života jsem mluvil s velkými stovkami libertariánů; když přišla řeč na to, co je k tomuto myšlenkovému směru přivedlo, většinou to bývají nějaké konkrétní zlomové chvíle, které si dotyční typicky velmi jasně uvědomují a pamatují – v mém životě byly ty největší libertariánské „aha-momenty“ dva (jeden se týkal hasičů, druhý práva) a dalších několik poměrně zásadních. Krásný moment mi popisoval Dominik Stroukal, jehož přesvědčil Murray Newton Rothbard a jeho komentář k prodávání a nakupování dětí; v hodně velké zkratce: Ta transakce je dobrá pro prodávající, nakupující, ale nakonec hlavně i pro to dítě! A co přesvědčilo vás, vážení čtenáři? Prosím, svěřte se do komentářů; neptám se na to jen tak, snažím se najít ty nejlepší argumenty. Rád bych našel silného společného jmenovatele co největšího počtu příběhů; chci jej pak aplikovat do své rétoriky.
Přečtení: 47982
Komentáře
Komentář 41953
Komentář 41954
V 18 letech jsem na rok odcestoval do US a co se týče politiky, tak jsem přišel o iluze. Země svobody již tehdy působila mnohem méně svobodněji, než ČR. Tam mi asi došel princip mrtvolné spirály demokracie. Úplně omylem jsem se na "občance" připojil ke dvěma klukům, kteří dělali prezentaci na téma "Victim-less crime is no crime". Věnovali jsme přípravě asi hodinu, takže jsem tomu moc vlivu nedával, ale následná diskuze s učitelem stála za to. Nevyvracel nám naši vizi ale ptal se nás na tradiční etatistické otázky viz. jestli není lepší zakázat drogy, když pak následně je potřeba hradit zdravotní péči apod.
Po návratu z US, jsem dokončoval čtvrťák ve třídě, kde byli anarchisté(spíš anarchokomunisté), neonacisté(z dnešního pohledu spíš anarchokapitalsté) a jiní volno myšlenkáři. Já byl nad věcí a bavil se se všemi a diskutoval nad jejich vnímání světa. Anarchistům jsem nebral jejich představu, že se lidi nějak domluví, ale silně mi vadil jejich vztah k majetku a násilí, kdy mi jako příklad ukazali, že anarchie je umět rozkopnout na zem popelnici a nic si z toho nedělat.
Ke konci ročníku jsem psal slohovku na téma svoboda a ta ohromila učitelku natolik, že ji recitovala před třídou. Ano byla ve stylu "Moje svoboda končí tam, kde začíná tvoje" ale mnohem spíš ve smyslu "Laissez faire". Už tehdy jsem tam hájil kuřáky (jako zapřísáhlý nekuřák). Do dneška mě mrzí, že nemám její kopii.
Po neúspěšném studiu na ČVUT jsem šel zkusit ještě VŠEM, kde jsem se seznámil s tehdejším Petrem Machem, a ten mé úvahy rozšířil o jednu dimenzi. že když odmítám násilí, tak to platí bez výjimky i pro stát. Vysvětlil a pochopil jsem Rakouskou školu. Nicméně sesumíroval mi všechny mé úvahy do jednoho balíku pevných základů na kterých se již dalo stavět.
A nejdál se moje uvažování posunulo v době nástupu Urzy. Jasně, ne na všechno mám stejný názor, ale jeho přednášky mi pomohli si udělat představu o tom jak bych si Ancap představoval já.
Komentář 41955
A proč ti nevadí, že to neplatí bez výjimky i pro anarchokapitalisty?
Komentář 41963
Komentář 41964
Komentář 41967
Komentář 41969
Komentář 41973
Komentář 41975
Komentář 41977
Komentář 41978
Komentář 41974
Komentář 41976
Komentář 41979
Komentář 41980
Komentář 41981
Proč je to problém? (Teda kdyby to vůbec byla pravda)
Komentář 41982
Komentář 41988
Komentář 41994
Komentář 42009
Komentář 41990
Komentář 41992
Spíše jsi nepochopil, co tvrdím. Což je dáno i tím, že tu větu vytrháváš z kontextu, ve kterém zazněla. Ptal jsem se LukasJanda, proč mu nevadí, že odmítání násilí neplatí bez výjimky i pro anarchokapitalisty. Což se pokusil pathy vysvětlit tím, že anarchokapitalisté používají přece jen obranné násilí a to je ospravedlnitelné. No tak jsem zareagoval, že jejich problém* je, že obrané násilí je pro ně právě násilné prosazování jejich pravidel. Těžko to tedy chápat jako nějaký objektivní argument, protože i ten etatista na to pohlíží tak, že jeho násilí je jen obranou.
*) problém ve smyslu celé té jejich argumentace
a co není pravda
A co jsem tvrdil, je pravda. Anarchokapitalisté definují sadu pravidel, jak by se měli lidé chovat. Pak v definici NAPu říkají, že pokud se tak někdo nechová, tak že je to agrese. A pak definují, že násilí použité proti agresi je jen obrana. Jinak řečeno, že násilné vymáhání těch jejich pravidel je v pohodě. Stejný přístup k násilí však v případě státu odmítají. A tento neobjektivní pohled na vlastní chování je to, co je problém.
Komentář 41956
Komentář 41957
Komentář 41958
Komentář 41959
Komentář 41960
Komentář 41984
Komentář 41985
Komentář 41986
Komentář 41987
Komentář 41961
Jednou v létě mi tchýně večer u ohně při grilování říká, proč si nevezmu kraťasy, vzdyť je teplo. Mně je akorát, odpovídám. Jenže to pořád opakovala, a že to nechápe, ale vždyť ti musí být teplo, říkala. Docela jsem se naštval. A uvědomil jsem si, že tohle lidsky úplně nesnáším. I kdybych měl kožich, omezuju tím někoho? Ne, je to moje věc a naschvál bych si ho vzal, abych ji ještě víc štval. A obecně, ať každý chodí, jak chce, v čem chce. Jeho věc. Taky nesnáším nucení dětí do jídla, sám jako dítě jsem to nesnášel a zapřísáhl se, že ani své děti nebudu nutit. Nechutná ti to? Ok. Nejes to.
Při tom grilování jsem si to najednou nějak spojil s politikou. Že když tento můj postoj aplikuju na další situace v životě, nemůžu být konzervativec, nýbrž libertarián. Tak to začalo. Hlubší studium, četba libertariánských autorů atd. následovalo poté. Je to několik let, ale ten moment si stále pamatuju.
Komentář 41962
Komentář 41965
Teda pokud nežijete v česku (Evropě), kde je oportunismus denním chlebem, etika je sprostým slovem a většina drží hubu a krok a spokojeně mlaská, protože se mají materiálně o dost líp, než za socialismu. Čímž nechci naznačovat, že model EU není inherentně socialistický, pouze tak označuji období ČSSR.
Komentář 41966
Lidi co mají majetku méně, nebo žijí na dluh k takovému poznání nemusí dojít za celý svůj život.
Komentář 41970
Komentář 41972
Komentář 41968
K tomu jsem potkal Tomáše Hajzlera a jeho svobodu v práci, přečetl si Summerhill a pak potkal Urzovy přednášky, kde mi to po vysvětlení ekonomické kalkulace všechno dalo smysl.
A to jsem inženýr ekonomie a o tomhle jsme na ČZU neslyšeli...
Komentář 41971
Občas jsem nad tím sám dumal a i si něco sepsal. Samozřejmě to byly úvahy v rámci demokracie a státu. Škoda, že jsem ty svoje "slátaniny" nenávratně poztrácel. Dneska by bylo pro mě zajímavé si přečíst vlastní vývoj. Život frčel, já si užíval po ´89 života (24+ let mi bylo) a nově nabyté svobody. Vyloženě mě sraly debaty s mým kamarádem, který dostudoval VŠE v 90. roce, kdy se tehdy profesorům podařilo na poslední chvíli před absolutoriem něco z ekonomie nahustit do hlav těch mladých lidí, zatímco já jsem vlastně věděl naprosté doslovné prdlajs, přestože mě ekonomie vždycky trochu zajímala. Sehnal jsem si zprvu nějaká vysokoškolská skripta (PES, PEK) a začal si to pro sebe studovat. Nemusel jsem se to učit recitovat ke zkouškám, tak jsem se snažil těm teoriím přijít na kloub a vniknout do jejich podstaty. Postupně jsem se dobral pochopení volného trhu, ale nějak podvědomě jsem se bránil tomu ten princip (volný trh/laissez faire) aplikovat na lidskou společnost zcela. Na konci 90-tek jsem se stal bezdomovcem a začal se škrábat horko těžko z bahna. Tři schody nahoru, zakopnout a zpátky do bahna. Pět schodů nahoru a tři zpátky. Další tři a šup zpátky až dolů do bahna... Tehdy jsem poprvé zjistil, že stát je mi úplně k ničemu a spíš mi v mém úsilí brání. Jen by mě buzeroval (pracák) a s ničím nepomohl (sociálka), tak jsem se na něj poprvé vykašlal a šel vlastní cestou vlastníma silama. Ale pořád jsem byl etatista-demokrat. Jen jsem to bral tak, že nic, ani ten stát, není úplně dokonalé a ne/využít stát, jsou jen dvě možnosti řešení. Ještě jsem netušil, že nevyužít stát je na hranici trestného činu. Minimálně snaha vyhrabat se vlastníma silama ze sraček = okrádat stát! Později mi to dal sežrat i s chlupama a stálo mě to cca 3/4 mega na dluzích státu za platby, ke kterým jsem se nikdy nikomu nezavázal... Někdy začátkem milenia (ještě na tom schodišti a ještě jsem pak párkrát spadnul skoro až dolů) jsem si pořídil internet a protože jsem si pamatoval nějaká jména (Mises, Hayek, ...) z různých debat nebo i televizních vystoupení Klause, začal jsem hledat a číst. Na knížky jsem neměl (přemýšlel jsem, jak s pytlíkem kolínek, bochníkem chleba a stokorunou přežít příští týden), ale už mě to chytlo tak, že jsem měsíčně radši na ten net uškudlil a žil v jedný pronajatý nebytový místnosti bez vody (ale už jsem měl svoji střechu nad hlavou!!!), abych mohl ve volném čase číst a číst a číst... Texty jsou přístupné na netu buď v podobě celých volně dostupných e-knih nebo jednotlivé knihy/texty jsou porůznu po tom netu "rozstrkané". No, nakonec jsem jako kovaný etatista demokrat stál ve dveřích "zlaté klece" demokratického státu a nevěděl, co s tím. Stát, demokracie, Masaryk, ... to pro mě byly hodnoty (s největší pravděpodobností vliv mých prarodičů narozených 1900/1905), kterých jsem se neuměl vzdát. Ale nakonec jsem z těch dveří klece vykoukl, vykročil a začal se zabývat tím, co o principu "nechte nás na pokoji/laissez faire" napsali lidi vzdělanější a chytřejší, než já - Marx, Keynes, Mises, Rothbard, Hoppe, ... Ano, i Marx a Keynes! I pochopení podstaty jejich teorií (spíš hypotéz) bylo pro mě důležité. Pořád na "dohled od dveří klece", do které jsem byl stále připraven se kdykoli vrátit, jsem se prohrabával vším možným dostupným. No a po cca 3 letech se ze mě postupně stal libertarián ancapáckého ražení. Zabouchl jsem za sebou dveře od klece a vím, že i když jsem i vně té klece pořád na státním řetězu, ten řetěz nakonec zreziví.
Tak asi v krychli takhle jsem k tomu postupnými krůčky dospěl.
Komentář 41983
Komentář 41989
Komentář 41991
Takže zlomových okamžiků bylo málo a vždy se jejich hlavní účinek dostavil až po dlouhé době. Mezi zajímavé faktory lze zjevně zařadit přístup k informacím (tehdy USENET blahé paměti), podávání si vlastního berního přiznání (a vlastnoruční placení zdravotní berně a sociálního výpalného) a objevení díla LvM. Dlouhodobě byla IMHO veledůležitá kognitivní disonance (mezi obsahem zpráv, řečmi "významných" osobností, oficiálními stanovisky, teoretickými pracemi atd. a skutečností) a zřejmě také cítění zásadní nespravedlnosti všemi státními reglementacemi počínaje školou a konče hlášením pobytu na dovolené, se kterým jsem dlouho dělal kompromisy, ale které se nakonec stalo zásadním pro akceptanci myšlenky, že stát je nemravným z principu, ne jen jako důsledek jevů ekonomických.
Komentář 41996
Díky, že jste si dali tu práci a sepsali to.
Komentář 42008
Komentář 42010
Potom jsem věřil ODS a spol. Zjistil jsem potom, co je to za sebranku.
Při krizi v r. 2008 jsem si chvíli myslel, že jsem snad zasr... levičák nebo co. Něco my v tom ale nehrálo, došel jsem k tomu, že jsem úplně jiná kategorie.
Pak jsem, už nevím jak, jsem se dostal k videu od Molyneuxe The Story of Your Enslavement. Taky tyhle me tehdy uplne dostaly: There Will Be No Economic Recovery. Prepare Yourself Accordingly. a The Handbook of Human Ownership - A Manual for New Tax Farmers. Začal jsem potom dál pátrat.
Uvědomil jsem si, že pricip neagrese je to co jsem podvědomě hledal. Vyřešil všechny moje vnitřní filozofické spory.
Komentář 42035
Komentář 42147
Já jsem se dostal k ANKAPU vlastně přes spíš levicového streamera, kterého mám rád a Urza taky :-D . A to je Martin Rota. Mám rád logiku a zvědátoři jsou pěkně logičtí a proto mě bavili.
Urza byl pozván na jejich první live stream a mluvili o ankapu. Mě to přišlo nejdřív dost hard, a bylo tam dost informací, ale nechápal jsem celkový kontext.
Začalo mě to zajímat a rozhodl sem se, že se podívám na všechny přednášky ve svobodném přístavu na YT.
A tak jsem začal. Za mnou jsou určitě stovky hodin mluvení, čtení rozhovorů atd.
Vždy jsem byl pravicově smýšlející ale tohle mě posunulo si myslím dál ...
Komentář 42179
Komentář 42181
aha, haha, hihi, oho, ach, achich, hehe, hůůůů, úha a hůha,
ten váš bude asi nejspíš ten poslední jmenovaný,
dítě je zachráněno před smrtí hladem,
pedofil je zachráněn před neuspokojivým sexuálním životem
a otec si koupí flašku rumu a zadělá na nového potomka...
"Chudoba je největší zločin, protože všechny ostatní zločiny jsou zrozeny z chudoby... "
Osho
Komentář 42958
1. V 90. porevolučních letech jsem byl skutečně přesvědčený, že demokracie je cesta ke svobodě a že daně se vybírají proto, aby stát řešil ty nejobecnější věci, u nichž centrální řešení je efektivnější a v některých věcech se mi tehdy zdál centrální přístup lepší (třeba socialistický program plošného očkování se mi zdál lepší ten na západě, jestli se nepletu, měli jsme i lepší statistická data co se například dětské nemocnosti týče. Poprvé jsem však zapochyboval o tom, zda peníze politikům patří, někdy v roce 96, když se v parlamentu porcoval medvěd. A kamínkem do mozaiky byl, že nejen že se někteří poslanci nestyděli a nedělali aspoň mrtvého brouka a nemlčeli ale dokonce to hájili jako dobrou věc. Tedy jsem se ptal, jestli to jsou ti lidi, co chci aby mě zastupovali a jesti mě (a mé peníze) demokracie před nimi ochrání. A následovalo, že jsem si začal víc promýšlet přerozdělování, daně a to, jestl vůbec naše peníze patří politikům. Vyšlo mi už tehdy, že jediný způsob, jak je nenechat zneužít, a to riziko vypadalo, že mu nelze z principu zabránit, že když to v tom systému lze, že se dříve či později najde někdo, kdo se o to pokusí a bude úspěšný, je ty peníze těm politikům vůbec nedat. Co nemají, to nemohou rozkrást. To ovšem byla ještě Klausova éra kultury striktně vyrovnaných rozpočtů a jak jsem se tehdy mýlil, viz bod 2).
2. V těch zmíněných 90. letech vlády ještě usilovaly o vyrovnané rozpočty, což mi přišlo super, protože se nedala příliš kamuflovat neefektivita, jelikož vládám, které rozhazovaly peníze na špatné a nepotřebné věci, dříve či později začaly peníze chybět jinde, což se projevilo tím, že museli sáhnout po nějakých nepopulárních opatřeních, aby je učetřili. A tedy že byli správně motivování řešit optimalizační úlohu na co vydávat peníze tak, aby to přinášelo největší prospěch. Tehdy jsem ještě neznal klíčová díla z rakouské ekonomie a domníval se, že to lze poznat a dokonce že to poznají sami voliči a budou se ve volbách nakonec rozhodovat ekonomicky racionálně. Dokonce jsem za vyrovnaný rozpočet cítil jakousi občanskou spoluzodpovědnost, plynoucí z toho, že když občan vidí, jak se vláda v něčem snaží, má pocit, že by jí v tom měl pomoct, když vidí, že se snaží poctivě. Například v roce 1998 jsem posílal 1 000 Kč na povodňový účet, jelikož škody z povodní byly vyčísleny na 10 miliard a to odpovídá téhle částce na jednoho občana. Ideu jsem měl, že pokud by to takhle udělal každý, vláda nemusí sanovat povodně z něčeho jiného, na co by ty finance jinak chyběly. V podstatě, protože jsem to udělal dobrovolně, byla to pro mě ta solidarita v původním smyslu, jako když se dělají veřejné sbírky na škody někoho jiného, protože nikdo neví, kdy se totéž zas stane jemu. Jenomže s vládou ČSSD přišla éra vlád hospodařících se shodky a já musel úplně změnit logiku uvažování. Vyšlo mi, že a) už se nedá nikdy změřit, jestli je vláda poctivá nebo není, protože pokud vyhazuje prachy neefektivně, netlačí ji to k šetření jinde ale vezme peníze z budoucnosti a zneužije toho, že další generace jště nemá hlasovací právo nebo se ještě nenarodila a hlasují ti, co jsou v téhle transakci vítězi a mají z dluhové expanze výhody. Tedy neodstranitelný princip vody na mlýn nezodpovědnosti, jak vlád tak voličů. A také to b) mělo jednu změnu spíše mentální, zkuste totiž za téhle situace pomáhat vládě s problémy s rozpočtem. Mě vyšlo, že kdybych poslal peníze např. v roce 2002 kvůli povodním tentokrát v Čechách, budu vlastně podporovat vládu k větší nezodpovědnosti a sanovat za ní její dluhy. A že to tedy vůbec nedává smysl, protože nepodporuju to, co chci (jiné resorty, kde by peníze chyběly, nýbrž nezodpovědné vlády k tomu, aby jim lépe prošlo hospodaření na dluh).
Následovaly by nejspíš neméně zajímavé body 2., 3., ... ale už by to asi nikdo nečetl (tak třeba další kamínky do mozaiky byly záchrany bank a šrotovné při ekonomické krizi v roce 2008, další celý superbod táhnoucí se už od roku 2000, kdy jsme ještě nebyli v EU ale já už sledoval Německo, by byla zelená politika a obnovitelné zdroje.
Děkuji všem, kdo to dočetli až sem a přeji hezký den.
Komentář 42960
já už to přečet...
Tak sem zvědavej na pokračování
Tady máte pro inspiraci "mámu" Lou Fananáka Hagena
https://www.youtube.com/watch?v=YP3Uu9Rt6Gc
Komentář 42963
Komentář 42970
jednak jsem v tý době vyhodil televizi,
a za druhý mně přišla stejně nablblá jak ty kecy komunistů,
ale docela jsem si všimnul tý poměrně vysoký inflace, která v jednom kuse znehodnocovala úspory a nestále vše zdražovala, to vám třeba todle nějak nevadilo ?
Komentář 43026