Koukej se přiznat! – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Tak je to tu zase. Březen. A s ním každoroční oser každého podnikatele v Česku v podobě vyřizování nejméně tří lejster u tří institucí. Dát dohromady účetnictví, založit všechny faktury do šanonů, udělat součty a naházet je do papíru nadepsaného Přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Přiznání. Co jsem spáchal? Dovolil jsem si mít příjem, to je celý ten zločin, něco tak strašného a neodpustitelného.

Co je ale komu do toho, co dělám? Kolik vydělávám? Všichni chceme žít, a to není zadarmo. Na živobytí musím mít příjem. To není zločin, to je zcela běžná věc a dělá ji snad každý. Jenže státu se nelíbí, že lidé mají příjem. Je otázka, zda se státu líbí vůbec něco. Dle všeho však víme, že se mu každou chvíli něco nelíbí. Kouření - zdaníme, zakážeme. Drogy - zakážeme, pozavíráme. Herny - zakážeme. Svobodu projevu - omezíme. Internet - omezíme. Konkurenci v přepravě osob - pochytáme, zpokutujeme. Alkohol - okolkujeme, zdaníme. A dalo by se pokračovat; jak pravil klasik, žijeme v totalitě. Je tedy celkem pochopitelné, že se státu nelíbí ani to, že lidé žijí, pracují a mají příjem. Z toho důvodu na ně pod různými hrozbami nakládá různá břímí, vyplňováním různých lejster počínaje, hodováním na plodech práce konče. Různě se to omlouvá, jak je to prý nezbytné, ale nadpis jednoho lejstra nezakryje pravou podstatu vztahu mezi státem a člověkem, protože ten nadpis hovoří zcela jasně.

Koukej se přiznat, osobo. Jestlipak jsi byla celý rok hodná? Co si Babíšek letos odnese?