Autor: v6ak
Čas: 2021-10-29 00:00:02
Lidé prý mají rádi brak a hodnotnou kulturu neocení. Co s tím?
Můžeme kulturu dotovat. Umělec se tak nemusí zabývat tím, jak jeho dílo ocení lidé, kromě těch, kdo přidělují další dotace. Může tak obohatit malou skupinu lidí, na což mu přispějí i ostatní. Nemá ale vnější motivaci udělat umění srozumitelné větší skupině lidí. Nebo ji dotovat nemusíme. Bude to více motivovat umělce, aby umění přiblížili lidem. Nevěřím, že hodnotná kultura se pozná tím, že tomu skoro nikdo nerozumí. Tím není vyloučeno, aby umělec tvořil pro úzkou skupinu. Pokud to bude tak dobré, že ho za to někdo dovede náležitě ohodnotit…
Přečtení: 27804
Komentáře
Komentář 74030
Abychom porozuměli každému jednotlivému oboru v umění, tak bychom se museli tomuto tématu soustavně věnovat, získat tak určitou vizuální zkušenost... Ale i tak jsou lidi, kteří budou mít se stejnou zkušeností i vzděláním diametrálně odlišné estetické preference... Záleží také na konkrétním profesorovi na vysoké škole, protože od charakteru jeho postavy se bude odvíjet celý obor, který vyučuje... Pak jsou školní klauzury - a "nezasvěcení diváci" absolutně nechápou o co jde... Jsem zastáncem mnohem větší pestrosti, větší srozumitelnosti většímu okruhu publika...
Velmi často si všímám, že určitá "elita" umělců se svým "uměním" uživí jen proto, že je přisátá na granty... Vzniká tak často velmi "nesrozumitelné" umění, které by bez těchto grantů nemohlo vznikat - a rozdávají si různé ceny a jsou vidět/slyšet v médiích, v porotách se opět objevují stejná jména... Další skupina zajímavých (ale méně šťastných) umělců tře bídu s nouzí - případně se začne živit úplně něčím jiným...
Stejná situace je s festivaly a státní podporou. Existuje například dotovaný festival ilustrace Lustr, který si ve svém repertoáru propaguje velmi úzkou skupinku ilustrátorů (kamarádů ze školy), i když je současná ilustrátorská scéna mnohem pestřejší... každým rokem drží své stálice - někdy svá dílka vystaví i několik let po sobě :) Jsem tedy jednoznačně pro rozmanitost a nedeformování trhu.
Komentář 74050
Komentář 74032
Komentář 74034
Kvalita umění nesouvisí s tím - kolik má kdo v peněžence... Za života van Gogha měl o jeho umění zájem zejména jeho bratr Theo, který mu věřil - a který ho dotoval.
S takovou formou dotace nemám samozřejmě absolutně žádný problém :)
Komentář 74037
Komentář 74040
Komentář 74043
Komentář 74046
A to o je dulezite
Komentář 74041
Komentář 74055
Komentář 74062
Komentář 74042
Komentář 74044
Komentář 74045
https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/soutez-kofila-v-limitovanem-obalu-ma-viteze-na-rykruv-odkaz-nejlepe-navazali-cesti-ilustratori
70 tisíc za 2-3 hodinky času jistě potěší :) Třeba by za tu samou částku vzniklo i něco zajímavějšího, co by ve finále potěšilo ještě o malinko větší počet lidí?
Granty jsou se stoprocentní jistotou rozdělovány zejména na základě konexí! :)
Komentář 74047
Jinak zrovna v umění jsou konexe opravdu důležité. Nejen u státních grantů, ale i na volném trhu. Záleží jak kdo vaše umění ocení, kdo vás prodává a komu a tak.
Komentář 74049
Nemám problém s tím, když si někdo koupí mazanici na milion (je to jeho věc) - ale mám problém s tím, když bych se na tom měla finančně podílet i já :)
Komentář 74056
Komentář 74059
Komentář 74067
Komentář 74051
Komentář 74052
Komentář 74054
Komentář 74048
Komentář 74053
S tým súhlasím že bez dotácií by bol výsledok iný než z dotáciami. Akurát že sa asi nezhodneme že aký.
Komentář 74057
Komentář 74068
Komentář 74070
Ono je totiž IMHO nemožné dosáhnout toho, aby všichni umělci byli včas doceněni.
Komentář 74071
Komentář 74074
Komentář 74075
Komentář 74076
Komentář 74077
Komentář 74078
Komentář 74079
Komentář 74080
Komentář 74081
Komentář 74082
Komentář 74058
Věřím, že finanční užitek z toho budu mít zcela jistě až později - anebo z toho budou mít finanční užitek až moje děti. Ani s jednou variantou nemám problém :)
Komentář 74060
Komentář 74061
Tyto věci mě živí a jsem velmi spokojená, mám své e-shopy a cítím se naplněná. Mám pocit, že dělám užitečnou práci, lidé mi dávají pozitivní zpětnou vazbu. :)
Zároveň mě fascinuje mytologie a starověké kultury... Hrozně se mi to líbí a nacházím v tom ohromnou inspiraci a naplnění...
Momentálně zpracovávám symbol hada v lidské historii. V budoucnu chci vydat knížku = oslovit nakladatele - nebo ji sama zafinancovat, tak jako jiné projekty...
Věřím tomu a dávám tomu maximum. Když to vyjde, tak se knížka přeloží do X jazyků a bude to finančně hodně zajímavé...
Když to nevyjde, tak to budou jen stovky hodin práce v šuplíku a X desítek tisíc mých vlastních prostředků...
Ale rozhodně můj projekt nebude muset financovat nikdo, kdo by s ním nechtěl mít nic společného. O tom to je.
Komentář 74102
Komentář 74118
Komentář 74119
Komentář 74120
2) Dotacie sú novodobý nástroj cenzúry.
- Umění se dotuje aspoň 200 let. Takže dotace jsou 200 let starý novodobý nástroj, správně?
3) Dotacie sú novodobý nástroj cenzúry. Štát da peniaze na to, čo sa mu hodí. Krásne sa to ukázalo počas corony. Kto žije z dotácií bol v suchu, zbytok umelcov prežíval alebo to zabalil.
- Ano, že ti, kdo od státu dostali peníze, na tom byli líp, než ti, kdo peníze od státu nedostali, dokazuje, že stát dal peníze na to, co se mu hodí.
Komentář 74186
Např. i v případě anonymní souteže není problém určit a protlačit dílo známého, rozpoznatelné často už podle výtvarného stylu. Nebo ti protřelejší se prostě nějak oklikou domluví. Otázka, jestli jsou v komisi nějaké konexe a jestli tedy má cenu do soutěže jít je poměrně běžná.
Z hlediska stylu bych pak doporučoval etatistům, kteří se bojí, že by bez dotací upadalo umění na vkusu, aby si zašli na nějaké dotované moderní umění a poučili se, jak je jejich vkus nedobrý, když nedokážou ocenit některé projevy postmoderní tvorby. Např. tvorbu vítěze ceny Chalupeckého ceny Matyáše Chocholy : https://artalk.cz/2016/05/04/matyas-chochola-sasek-saman/
Ani bych se nedivil, kdyby si většina lidí, co budou obhajovat dotace, raději kapitalisticky koupila něco nedotovaného, co se jim bude líbit či je těšit, nebo s čím alespoň není nepříjemné žít, než by si pořídila některé druhy tvorby, které vznikají možná jen díky těm dotacím.
Ono to prostředí dotovaných galeristů a výtvarníků v některých institucích občas vytváří takovou osobitou sociální bublinu, která si tak trochu sektářsky tvoří sama pro sebe, a kdyý už je jim trapné, že na to lidi nechodí, tak si požádají o grant na živé umění, aby s tím mohli vyhřeznout i do veřejného prostoru.
Vlastně je otázkou, do jaké míry dotované umění dokáže pokřivit trh s uměním a obecně přijímaný vkus, pokud např. věci o které by jinak nebyl zájem, dostávají v dotovaných výstavách a institucích tak vysoké hodnocení, že se o ně nakonec z části začnou zajímat i něktzeří soukromí sběratelé, např. ti kteří víc než na vkus míří na umění coby investici (a vidí že dotovaná podpora určitého trendu zvyšuje jeho cenu, pořestože jim osobně nemusí ten trend být až tak blízký. Nebo pokud lajk navštíví přední státní galerii a tam mu vysvětlí, že ta hromada štoru co se válí na zemi má ohromnou vnitřní konceptuální hodnotu, takže zapochybuje o svém vkusu a zkusí si tento styl oblíbit či jej alespoň naoko pochopit, aby nebyl jako ten blbý venkovan bez moderního vkusu, co má staromilsky rád harmonické či pěkné věci.
Ale dobrým tématem by byla i třeba taková Česká televize, která na počet naši populace provozuje ze světového hlediska docela rekordní počet kanálů, ve srovnání se zahraničím.
Komentář 74204
Komentář 74206
Umění není jen výtvarné umění a jednotlivé druhy umění se zásadně liší. Je zde hudba, literatura (která se dělí na poezii a prózu), film, divadlo, tanec, výtvarné umění, architektura; dále ještě péče o umění jakožto kulturní dědictví. V jednom z těchto osmi druhů umění, ve výtvarném umění, došlo nezávisle na státu, vnitřními procesy, k posunu ke konceptuálnosti. Vzniklo konceptuální výtvarné umění, které je povrchně nebo skutečně neumětelské, a začalo být proto asociováno s uměleckým neumětelstvím. V ostatních uměních ale k tomuto posunu nedošlo: není žádná konceptuální hudba, literatura, film nebo architektura.
Pokud jste schopen rozlišení, že některé umění je jen zábavné, jen příjemně rozptylující, a jiné je "něco víc", položte si tuto otázku: Skutečně je červená knihovna "Australský doktor" stejně hodnotná jako Dreiserova "Americká tragédie"? Když Němci dotovali nahrání kompletu Bachových kantát, vzniklo něco stejně hodnotného, jako by dotovali natočení alb nějaké popové skupiny: Rammsteinů nebo Die Happy?
Myslím, že všichni víme, že to tak není, a že ty řeči, že to je "zcela subjektivní" je jen póza. Tak jako všichni víme, že vytvořit logo (nebo obal na tyčinku) není totéž jako vytvořit Harryho Pottera.
Komentář 74213
Jinak ale ty příklady s těmi zaujatými komisemi vycházely schodou okolností i z případů okolo klasické figurální a portrétní tvorby. Příklady z ostatních oborů by asi byly taky zajímavé, ale s těmi by musel přijít někdo jiný. Já už pak znám jen příjklad ze správy památek, kde jedna velmi významná česká památka byla ve státní správě mnoho let ve strátě, dokud nepřešla do soukromého vlastnictví, kde nový správce ji okamžitě dostal do zisku - na mou otázku jak to udělal byla odpověď: "Jednoduše, nekradu" s dovysvětlením, že předchozí státní správci nebyli motivovaní k tomu, aby tam ten zisk byl, takže si ho přivlastnili pro sebe. A dokonce se taky obejde i bez dotací.
S tím Rammstein vs Bach Vám rozumím, ale za mě osobně bych asi toho Bacha obětoval - tedy nedotoval. Asi jsem v tomhle fakt ten subjektivista, že by mi bylo blbé ty Bachovy nahrávky platit z těch daní. A asi bych s tím obětoval i některé z mého hlediska historicky i výtvaně cenné věci, které mi příjdou vcelku dobré, i oproti Bachovi. Zrovna u té kultury obecně si tu odluku kultury od státu dokážu připustit vcelku mnohem snáz, oproti jiným sektorum lidského života.
Kdysi jste tady zmínil že jste minarchiosta - pokud Vás dobře chápu v tom, že přece jen některou vyšší kulturu má cenu dotovat, neopouštíte už pomalu tu minarchisticjou půdu směrem k silnější roli státu? Jen se ptám, nic ve zlém.