Lidé se neumějí dohodnout – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Když se občas bavím s lidmi o možnosti bezstátní společnosti, objeví se často argument: "Lidi se neumí dohodnout, a proto potřebují stát." Ten výrok je dle mého názoru chybný, a jako argument je naprosto dementní, protože naopak přihrává libertariánským myšlenkám. Ukažme si, proč:

Za prvé - když se lidé neumí dohodnout, jak funguje ten stát? Kdyby byl stát dohodou (lidé se dohodli na státu), výrok by popřel sám sebe. Stát tedy dohodou není. A to je v pořádku? Ten, kdo pronesl zmíněný výrok, otevřeně přiznává, že stát je násilí.
Za druhé - zcela naivně pasuje stát do role spasitele. Jenže stát není nějaký bájný jednorožec. Tvoří jej konkrétní omylní lidé, úředníci, kteří jsou považováni za mocné. Lidé se přece ale neumí dohodnout, takže to nemůže umět ani stát. Co se tedy od státu ohledně dohod očekává?
Za třetí - není to spíše trochu jinak? Potřebují se lidé vůbec dohodnout, když mohou poprosit stát, aby se dohodnout nemuseli a mohli se skrz stát zbaběle fackovat? Ať už se fackují sousedé udavačstvím nebo voliči instalací mocichtivých čuráků, ani v jednom případě se lidé vlastně nedohodli - protože to ani nepotřebují.
Za čtvrté - autor výroku často předpokládá, že na každém tématu musí existovat nějaká dohoda. A že když není možná, musí prostě přijít stát. Třeba taková dohoda na tom, že černouškům odvedle koupím auto, i když jsou mi totálně ukradení. Nebo že se musím dohodnout se sousedem na sdílení své manželky. Je spousta věcí, o kterých se slušný člověk nedohaduje, buď je udělá sám, nebo o nich sní, nebo ví, že jsou špatné, a tak je nedělá.

Když to shrnu, je výše zmíněný výrok skvělým argumentem pro nás. Ukazuje nám, že mnozí lidé se neumí dohodnout, protože nemusí, nepotřebují to. Mají po ruce stát. Ale není to správné. Lidé, kteří se nepotřebují dohodnout, protože se mohou spolehnout na stát, jsou obvykle ti, kteří nerespektují druhé, nechápou přirozené hranice a nerozumí slovům "ne" nebo "soukromí". Nejsou to lidé, se kterými by se dalo žít, budovat, vzkvétat, nebo se bavit. Stát jim umožňuje jejich nerespekt prohlubovat a rozvíjet, ovšem za cenu sousedských sporů, udavačství a pošlapávání menšin a individualit silou. Kdyby tuto možnost neměli, museli by se dohodnout, protože zmizela síla, která vyslechla jejich intriky. Je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem anarchokapitalista.