Lidi nejsou stroje na zpracování informací! – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Nedávno jsem přemýšlel nad tím, proč tolik lidí okolo mě trpí komplexem méněcennosti. Po rozhovoru s nimi jsem dospěl k závěru, že to plyne i z obecné představy, že neodpovídají určitým nerealistickým požadavkům naší společnosti, které v průběhu života „posbírali“. Některé se dle mého názoru, týkají přímo působení státu. Přijde mi, že snad největší dopad na tohle měla povinná školní docházka: v jejím průběhu máte za úkol pozřít spoustu informací, za což jste hodnoceni. Lidé zjistí, jak zoufale špatně lze do lidské paměti něco uložit (jen pro srovnání: průměrný člověk si po 20 minutách pamatuje 63 % naučených informací, po jednom roce cca 5 %). Přesto se naustále předpokládá, že jakmile se student něco naučí, bude to v něm uloženo jako ve stroji. V rámci našeho politického systému jsou navíc dále oceňováni lidé, kteří si udělají názor na všechno a přiznají nejméně chyb, což mi nápadně připomíná třeba Babiše.

Právě proto si cením subjektivní teorie hodnoty (a odvozených myšlenek) – neříká, jací lidé mají být, ani jak se mají chovat, ale prostě vysvětluje, jak jednají. Toto jednání, možná bohudík, nepodléhá žádnému strojovému principu, je do velké míry chaotické a sleduje ryze subjektivní cíle. Nejsme stroje na ukládání informací a nikdy jimi nebudeme, selhání je esencí lidskosti. Je třeba přijmout naši nedokonalost a žít v souladu s našimi potřebami, jinak se budeme do konce života trápit.