Nanny state, version 2016 – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Namety pro volebni program pravicove strany;Vitezstvi lezi na ulici
http://pravyprostor.cz/jak-z-toho-ven-debolsevizace/
(Zajimava by byla statistika,kolik potomku soudruhu je ve statni sprave na vedoucich mistech a v neziskovkach)

To jsou mnedle jen kosmetické úpravy; jediné, co skutečně pomůže, je zamezit státní indoktrinace všech lidí již od dětství.

Jenom k té situaci u nás. Manželství, to je prostě státní/církevní instituce ne? Tedy má určitá pravidla, která jsou předem známá, pokud se v průběhu změní, je možno od nich kdykoliv odstoupit. Tedy to vidím tak, že je to dobrovolná smlouva a je naprosto běžné, že když někdo poruší dobrovolnou smlouvu, čekají ho určité sankce. Takže pokud se dva lidé dobrovolně smluvně zavážou k vzájemné věrnosti, přijde mi logické, že když jeden slib poruší, druhého to může naštvat natolik, že to řeší soudně. Je to přece porušení smlouvy. Takhle by na tom pak nebylo nic špatného podle mne, ovšem důležitá je jedna věc - existuje rovnocenná alternativa k institutu manželství? Je možno uzavřením určitých smluv dosáhnout stavu podobného manželství, ovšem třeba bez toho slibu věrnosti? Pokud je možné mít takovou alternativu, nevidím na tom případu nic špatného. Pokud ale alternativa neexistuje a stát má monopol i v tomhle (což si nemyslím), tak je to zvrácenost. Doufám, že jsem se vyjádřil srozumitelně. :D

Ano i ne; dobrovolná smlouva by to byla v případě, že by neexistovaly zákony, které berou práva lidem, kteří manželi nejsou, například:
- Leží-li v nemocnici Váš manžel/manželka, jsou Vám povinni poskytnout informace; je-li to "jen" přítel/přítelkyně, pak to mají zakázané.
- Daňové slevy lze uplatňovat jinak v případě manželů a jinak v případě partnerů žijích na hromádce.
- Práva k dětem se liší v závislosti na tom, v jakém vztahu s partnerem/partnerkou jste.
- Zákony o dědictví Vás nutí jednat určitým způsobem (nemáte volnost odkázat cokoliv komukoliv) a závisí to mimo jiné na to, s kým jste v manželství.
- V případě rozchodu máte ze zákona jiné povinnosti k manželovi/manželci a k druhovi/družce, se kterými nejste sezdán.
- Při adopci máte jako sezdaný pár daleko vyšší šance než ti, kdo žijí na hromádce.
Takových příkladů existují samozřejmě ještě mraky.

Takže ano, kdyby se jednalo pouze o soukromou smlouvu, která nemá žádné přesahy nikam dál, manželství by mohl uzavírat kdokoliv a jakkoliv se rozhodne a neopíraly by se o to nadále žádná státní nařízení, příkazy, zákazy, regulace, zákony a tak dále, pak by byla naprostá pravda to, co píšete (a takový stav by byl velice žádoucí, manželství by nemělo být státní institucí a nemělo by být nijak podchyceno v zákonech).
Dokud ale stát v určitých směrech perzekuuje ty, kdo se nevezmou, nelze to brát jako čistě dobrovolnou a soukromou věc; všechny samozřejmě do jisté míry buzeruje ve věcech, které jsou ne až tak podstatné, nicméně některé buzeruje i ve věcech, které jsou pro jejich život naprosto klíčové (ty, kdo chtějí adoptovat děti; ty, kdo mají partnera vážně nemocného a tak dále).

Tak jestli toho samého nejde dosáhnout pomocí smluv bez uzavření manželství, tak je to samozřejmě úchylárna na entou. Já nechápu, že lidem nevadí, že se jim stát sere i do takhle intimních oblastí života. Už z principu.

Nejhorší je, že se jeden typ manželské smlouvy (státní) nutí několika milionům rozdílných párům. U nás bohužel ještě navíc předmanželské smlouvy mají malou právní váhu. Středověké a raněnovověké manželské smlouvy byly někdy velice důkladné a různorodé.

No, u těch bohatých ano; u chudých moc ne, protože to nebylo ani potřeba.

U těch to potřeba nebylo, ale stačilo, aby byl člověk nějakým chalupníkem anebo obyčejným řemeslníkem a už to význam mělo. I v 19. věku. Stejně jako sofistikované smlouvy o převodu majetku na děti, odchod na výminky a pod.

Jj, to ano.

Něčeho dosáhnout lze (ale složitěji), něčeho vůbec. I kdyby to nějak šlo vše (což nejde), nelze brát manželství na roveň svobodné dohody, protože je to zároveň nástroj k potlačení státních svinstev.

Jen technicka - je potreba si zas a znovu uvedomovat, ze lide to tak proste chteji.
Situace neni takova, ze stat keca lidem do neceho, do cemu mu nic neni.
Ne, situace je takova, ze stat dela presne to, co po nem lide chteji.
Teda, vetsina lidi.
To, my jsme ta mensina, ktera to tak nechce, to je sice hezky, ale vetsina to proste chce.
Takze ti divni jsme my a oni jsou ti normalni.

To je zcela irelevantní; bude-li si většina lidí přát být znásilněna, nedává to nikomu právo znásilňovat ty, kteří si to nepřejí.

Očividně to není irelevantní. Když je něco v nějaké komunitě naprosto běžné a všichni to akceptují, asi se těžko domůžeš svých "práv." Většina lidí tě pošle do háje.

Je to irelevantní z hlediska toho práva.

V komunite lidi, kde bude znasilnovani zcela prirozene, skutecne bude mit odpurce znasilnovani problem. Bude za blazna, podivina, pokud se tomu bude branit, dokonce ho zcela legitimne k tomu napriklad donutej nasilim.
Mluvim o realite, nikoliv o tom, jak by to teoreticky a moralne a ja nevim jak melo byt.
My samozrejme muzeme vysvetlovat lidem, ze delat neco nekomu jinemu nasilim je spatne, ale pokud drtiva vetsina lidi okolo tebe bude uprimne verit v opak, potom ve sve podstate "maji pravdu" oni. Znovu opakuji - nic to neubira na tom, ze to je spatne - z TVEHO uhlu pohledu. Ale pokud je ten pohled silne mensinovy....jses v haji a nic s tim moc neudelas.

Co me napada, co s tim muzes udelat, je:
1. Nasilna revoluce, kdy nastolis rezim opacny a budes to zakonama do tech lidi cpat, az si na to zvyknou a za nekolik generaci uz to bude ok.
2. Vysvetlovat a presvedcovat - uspech nejisty.

Nic vic me nenapada.

Bod 1/ neplatí pro svobodu; tu člověk nenastolí tím, že zavede diktaturu.

To jsem ani nemel na mysli. Slo mi o prakticke reseni situace "vetsina lidi vidi jako normalni nekoho znasilnit, ja to jako normalni nevidim a co s tim teda muzu delat".

Mit tu moznost, dozajiste by bylo lepsi zavest zakon (diktat, cokoliv), ze znasilnovat se nesmi, nez to nechat byt. Je to porad zlo, ale imho mensi zlo nez nechat vsechny okolo sebe nekoho znasilnovat.
Ale znovu bych navedl tema na to dulezite: Kdyz vsichni okolo tebe budou brat znasilnovani jako normalni, kdo jses ty, abys jim do toho kecal? Sice to pisu s takovou nadsazkou, ale ta otazka je imho polozena spravne. Respektive - JAK ty vis, ze ty to vidis spravne a ta zbyla vetsina to vidi spatne?
JAK jsi prisel na to, ze nekoho znasilnit je spatne? Ciste tak, ze to nejak odporuje TVYM moralnim zasadam. Jak vis, ze TVE moralni zasady jsou dobre, a ty jine jsou spatne? Kdo ti to rekl? Mas na to nejaky dukaz?
Ted se dostavam do role Coyota, ktery ti obvykle argumentuje stejne a ono to svym zpusobem skutecne ma neco do sebe.
Zakladni otazka zni, jak ty vis, ze spravne to ma byt tak a tak.
My dva to shodou okolnosti vidime stejne, takze nemusime predsvedcovat jeden druheho, ale kde jsme vubec vzali tu jistotu, ze my mame pravdu?

Imho se to toci v hruhu v tom, ze aby se dalo urcit, jaka moralka je spravna, tak ji nejprve nekdo musi

Ehm uklik sakra...pokracuji teda: Nekdo ji musi "uzakonit" ci "kodifikovat". Bez toho se na ni dost dobre nejde odvolavat. A ten "nekdo" muze byt i napriklad Buh, kdy napriklad tve pojeti moralky pak vychazi z toho, jak to vidi Buh, ze je spravne se chovat. (A nebo neco takoveho). Tudiz ty mas tu autoritu v podobe Boha - bez ni by bylo hodne tezke rict, ze ta a ta vec je spravna, proste...proto.
Tudiz je zcela logicke, ze spousta lidi skutecne stat berou za tu autoritu, ktera vytvari "tu spravnou moralku".
Takze zcela logicky, pokud nejaky stat urci moralku, ze znasilnovat je spravne, tak spousta lidi bude vnitrne zit s tim, ze je naprosto spravne znasilnovat a kazdy, kdo je proti tomu, je divnej, blazen a podobne

Obávám se, že úplně nerozumím; respektive se na to dá odpovědět úplně stejně způsobem: "A jak ta většina ví, že má pravdu?"
A nevede to nikam.

Vetsina vi, ze ma pravdu proto, ze jim to rekla nejaka "autorita".
Napriklad stat, ale nejen ten. Nejaky kmenovy saman. Nebo jejich Buh. Serif. Starosta. Nejmoudresi staresina....
Vzdycky jim to nekdo musel rict, sami by na to neprisli - respektive sami by nikdy nemeli vsichni stejny nazor, byla by tam nejaka nazorova roztristenost.

Jenže pokud se to bere z jejich pohledu, pak se to i naopak musí brát z mého pohledu, takže já si důvod, proč mám pravdu, mohu taky vymyslet.

Ve finale tedy nema pravdu nikdo.
Respektive nikdo nemuze dokazat, ze ji ma.
Coz je to, o cem mluvim.
I kdyby ty sis krasne myslel, ze znasolnovat jine lidi je spatne, tak jak vis, ze je to fakt spatne? Nemas na to zadny "objektivni dukaz"

Jako "pravda" se pak tedy prosadi nazor pravdepodobne takovy, jaky urci nejaka autoria a lide ho prijmou za svuj.
U nas se ciste nahodou prosadilo, ze znasilnovat je spatne. Jinde se ciste nahodou prosadilo, ze znasilnovat je spravne.

Jenže když to nikdo neumí dokázat, co z toho plyne?
Přece aby se všichni nechali na pokoji, ergo mám pravdu xD

Z toho plyne predevsim, ze pravdu ma ten, kdo si ji dokaze prosadit.

Ne. Ten, kdo to dokáže prosadit, přežije, případně ovládne druhé; ale pravdu mu to nezajistí.

Ano...
Ale bavime se tu o prakticke casti veci. Tedy o "realnem zivote".
Je fajn, ze teoreticky by to melo byt tak a tak (si ty myslis), ale v realu je to tak, jak pisu.
V realnem zivote proste moralku vzdy urci nejaka autorita - a jak jsem psal, I tobe moralku urcila nejaka autorita, respektive jsi se s moralkou danou nejakou autoritou ztotoznil.
Jses tedy UPLNE stejny, jako vsichni ostatni.

A I to, ze "lide by se meli navzajem nechat byt" je jen vysledek nejakeho tveho videni sveta, ktery nemuzes podporit nicim, nez ze to vychazi z toho a toho. Neexistuje zadny jiny duvod, proc by to tak melo byt.
Stejne tak nekdo jiny muze rict, ze spravne by kazdy clovek mel zkouset zabit nejakeho jineho cloveka. A oba tyto nazory jsou ve svem prapuvode ZCELA rovnocenne.

To právě nejsou; už z toho důvodu, že ten můj je uplatnitelný i v případě, kde je někdo úplně sám, zatímco ten druhý ne.

Tak pokud jsem sám, tak je je můj názor na zásobování ostatním lidem do života úplně jedno.

Myslím že otázka zní spíš, jak přesvědčit toho co člověka, co mě zasahuje do života, že to prostě dělat nesmí. Když mu řekneš, že na tvoje peníze nemá právo, jemu to prostě může být fuk. Protože on je silnější (stojí za ním celá státní mašinérie).

No samozřejmě, jediným způsobem je to lidem postupně vysvětlit a přesvědčit většinu.
Mícháme tu dohromady dvě věci:
1/ Realitu, jak svět funguje.
2/ Pravdu, morálku, jak by to být mělo.

A jak by to byt melo?
Promin, ze budu delat dablova advokata, ale jak ty muzes vedet, ze zrovna ty to vidis tak, jak to ma byt?
Co kdyz naopak je normalni, ze clovek nema pravo nic vlastnit a nejake vlastnicke pravo je zhovadilost nejhrubsiho zrna? Kdo ti rekl, jak to je spravne?
Ty totiz (a ja vcelku take) povazujeme vlastnicka prava jako neco prirozeneho, daneho nam ... Opravdu nam to pravo nekdo dal? A kdo to byl, ze nam ho dal? Tedy jsme ho predtim nemeli, a on nam ho dal?
Ja si myslim, ze nam ho skutecne dal nekdo jako "Buh", ackoliv v Boha jako takoveho neverim. Takze rekneme, ze si myslim, ze nam to pravo bylo dano nejakou "vyssi moci".

A co kdyz nam ho zadna vyssi moc nedala? Co kdyz maji pravdu ti co tvrdi, ze zadne vlastnicke pravo neexistuje?

To je ještě hypoteticky teorie, která by obstála, já netvrdím, že vlastnická práva jsou jediný možný správný koncept.
Z toho ale neplyne, že všechny jsou rovnocenné; jsem ochoten uznat, že rovnocenný s vlastnickými právy je třeba koncept, který dává práva i zvířatům, ale obecně ty koncepty, které říkají, že správné je nechat ostatní napokoji, mají mnedle "navrch" z toho důvodu, že jsou aplikovatelné vždy (tedy i když je člověk sám), zatímco ty, které berou jako správné nějaké zásahy, aplikovatelné vždy nejsou.
Jinými slovy netvrdím, že koncept vlastnických práv je jediný, který může být hypoteticky správný.
Ale zdaleka ne všechny jsou rovnocenné, některé jsou například arbitrární, další nekonzistentní a tak dále, čímž pádem nejsou rovnocenné právě pro tu vlastnost.

Ty mas opravdu vzacnou schopnost z tuny textu si vybrat to uplne nejmene dulezite a to rozpitvat:-))
Ve skutecnosti mi celou dobu jde o uplne neco naprosto jineho a vsechno to o cem hovoris jsem pouzival ciste jako nejake priklady, ktere to maji nejak priblizit ci osvetlit...

A o co Ti tedy jde?

A o co Ti tedy jde?
...................

To je složitá otázka na níž není jednoduchá odpověd,

pokud překročíte všelijaké jednoduché odpovědi co vás na poprvé napadnou,

jako třeba majetek, štěstí, děti, milenky, peníze atd.

tak zjistíte,

že vám jde o ....... (nechám tu odpověd na vás)

No, já se ptal Lojzy s nadějí, že on kontext pochopí xD

No, já se ptal Lojzy s nadějí, že on kontext pochopí xD
.......................................................

No jo, já vím že jo,

ale říkám, že i jako samostatná otázka je to otázka zajímavá

a hodná zamyšlení

že když si člověk tuto otázku zodpoví a postupně vyhází dílčí odpovědi,

tedy se např. ptá, proč chce být bohatý, nebo proč chce být štastný apd.

tak dojde k zajímavému výsledku

všech svých snah,

že všechny věci co činí činí proto, protože chce ..... (odpověd si musí každej najít sám)

Hm, ta otázka mi přijde celkem easy xD

že správné je nechat ostatní napokoji, mají mnedle "navrch" z toho důvodu, že jsou aplikovatelné vždy (tedy i když je člověk sám), zatímco ty, které berou jako správné nějaké zásahy, aplikovatelné vždy nejsou.
...................................................................................

To je správný postřeh,

NECHAT OSTATNÍ NA POKOJI ((svoboda))

jenže, chca nechca vlastnickými právy "omezuješ" ty druhý
i když ze zcela pochopitelbných důvodů, to aby ti druzí neomezovali tebe...

Když si oplotíš svoji zahrádku a zamkneš svůj dům,
tak prostě omezuješ ty druhý aby ti nechodili po zahrádce a bydleli v tvém domě

V určité úrovni "svobody" se to jeví jako svboda,
ale v jiné úrovni svobody je to "nesvoboda"
což tedy nemusí být snadno pochopitelný,
že by svoboda mohla spočívat v tom, že by ti někdo chodil po zahrádce či bydlel v tvém domě...

Ale jakejpak tvůj dům či tvoje zahrádka, když nepoužíváš "vlastnického práva" a
neříkáš "moje" ???

Ve finale tedy nema pravdu nikdo.
Respektive nikdo nemuze dokazat, ze ji ma.
Coz je to, o cem mluvim.
I kdyby ty sis krasne myslel, ze znasolnovat jine lidi je spatne, tak jak vis, ze je to fakt spatne? Nemas na to zadny "objektivni dukaz"
..............................................................................

To je správné ovšem je to platné pouze v "projeveném světě"

Morálka je odvozena od "Boží existence" (nebo třeba Vesmíru)

což ovšem ani náhodou ještě neznamená, že jsme ji odvodili zcela správně,

a často se právě tento argument používá abychom prosadili svoje vlastní vidění světa,

víceméně jsme ve stavu "slepců" co o sobě tvrdí, že jsou bystrozrací


Objektivní důkaz existuje

tím by mělo být poznání Boha (Skutečnosti)

a řekl bych, dle svého pokřiveného vidění,

že ta absolutní morálka spočívá v tom,

NECHAT OSTATNÍ NA POKOJI,

tedy v podstatě dopřát každému blbnout si dle svého,

což bych řekl že se děje již nyní,

jen státisti jsou ve značné přesile a jejich touhou je pravý opak,

NENECHAT NIKOHO NA POKOJI...


Ale i to je součást či možnost oné "boží morálky"

nechat ostatní na pokoji aby vás nenechaváli na pokoji

(hahaha)

Tedy, já bych byl v klidu, podle mne je Bůh anarchista

a právě proto žijeme ve státě a máme vládu...

Nemas na to zadny "objektivni dukaz"
....................................

Objektivní důkaz je nesnadno dokazatelný,

nebot každé přestoupení "absolutní boží morálky" je vždy "potrestáno"

nebot boží mlýny melou pomaliu ale jistě,

problém je ovšem v tom,

že mnohé tresty se nám díky naší slepotě jeví spíše jako odměny,

a tak třeba relativní morální právo na soukromý majetek je potrestáno tím,

že se musíme o vlastní majetek starat a máme z toho nejen zisk,

ale i spoustu problémů a starostí,

nehledě na to, že musíme svůj majetek chránit před ostatními a čas od času pořádat i nějakou tu válku,

nebot málokdo si uvědomí, že čím více má všelikého majetku,

tím více má starostí a práce,

a málokdo si uvědomí že toto je vlastně "trest" za tuto naši "morálku"

Nemáli člověk žádný majetek, nemusí se o nic starat,

což mu ovšem nezakazuje se starat o cokoliv pokud má potřebu se o něco starat...


Jinými slovy,
jakékoliv lpění na čemkoliv je již samo o sobě trestem,
at už si to uvědomujeme nebo ne

V souvislosti s tím se ptám: Kdo si dokáže utřít zadek bez asistence státu? A kdo ne?
........................................................................................

Toto mně dělá vážný starosti,
nebot ač se utírání zadku může jevit jako činnost podřadného rázu,
a tudíž není dosud právně ošetřena nějakým zákonem,

mohla by určitě nějaká zasvěcená vědecká studie ukázat, že utírání zadku je činnost nadmíru důležitá, že totiž nejde jen o posraný trenýrky,
ale jde doslova o život a naše zdraví,
vždy dosud nevíme,
zdali nesprávné utírání zadků nevede k hemeroidům či rakovině prostaty, případně nevyvolává chřipkové epidemie a migrační vlny apd.

Už dlouhé roky mě tato otázka trápí,
obzvláště když sedím na záchodě a nemám nic ke čtení a jen tak čumím do blba,
často se mně vynoří myšlenky týkající se toho tématu,
a cítím se značně "připosraně" nebot nikdo doposud neprovedl vědecký výzkum správného a zdraví prospěšné utírání zadku, a přitom na záchodě trávíme docela velkou část svého života,
chodíme-li jen jednou denně na deset minut,
ta týdemn je "hodina"
za měsíc 4 hodiny,
za rok pak cca 50 dodin,
což je cca 2 dny v roce,
a za život (v průměru asi 70 let) je to 140 dní
naprosto právně a zdravotně neošetřeného lidského konání...
Tedy téměř půl roku svého života si nemůžeme být jisti že konáme správně a v souladu se svým zdravím a s blahem společenským...

Jediné, co mě doposud trápí ještě více nežli utírání zadků je úmrtí,
vždyt lidé si umírají ještě mnohem více "neorganizovaně" nežli chodí na záchod,
natáhnou si klidně brka bez ohledu na stát, rodinu, děti i budoucnost,
bez jakéhokoliv plánování a bezjakékoliv žádosti či povolení,
a exnou si kdekoliv a jakkoliv
což působí nežádoucí chaos v životě dosud neexlých lidí...

I má oblíbená politická strana "hnutí důchodců za životní jistoty" tuto oblat naprosto podcenila a proto také neuspěla a nedostala se do parlamentu,
nebot svými naivními požadavky na zvyšování důchodů nebyla schopna oslovit širokou veřejnost...